Několik rad pro šťastnější život

Stávejte se nejkrásnější představou, jež o sobě samém máte a přinášejte si tím štěstí a radost. Pomocí sebepozorování zjišťujte kým jste, uvědomujte si, kým byste se chtěli stát a chovejte se dle svého "nového" já. Záměrně v tomto pravidle neužívám spojení "stávat se lepším", jež člověka vyzývá k sebekritice, jež se může stát destruktivní.

Naučte se bezvýhradnou láskou přijímat vše, co k vám přichází. Ničemu se nebráňte, protože čemukoli se bráníte, je to forma strachu. Ta se zaznamenává ve Vašem podvědomí a bráníte-li se něčemu opakovaně, začne se Vám takto v osobnosti utvářet negativní energetický vzorec, který nejen že hlodá v podvědomí (a občas se vynoří nečekaně napovrch do vědomí), ale je též zhoubným pro Vaše fyzické tělo. Cizí názory pozorujte v tom co Vám mají dát a pokud se s nimi neztotožníte, berte je jako vlastnictví názoru těch druhých a s láskou nechte sebou proplout. Nepovažujte je automaticky za špatné ani za správné - okrádáte se tím o svobodu Vašeho budoucího jednání.

Nebojte se přijímat lásku a pochvaly Vašich bližních jen proto, že si nedůvěřujete, že byste mohli být milováni nebo že je za chválou jiný skrytý úmysl.

Nelpěte na nikom a na ničem. Lpění není svobodná čistá láska, ale sužující strach. Držení se starých principů je sice bezpečné, ale jsou-li založené na obavě ze změny (jež se jeví pro Vás vhodnější), nejsou pro Vás optimální.

Buďte upřímní a otevření k ostatním i k sobě. Neupřímnost je pouze další formou strachu (např. že Vás ostatní nebudou milovat za to, kým opravdu jste). Upřímnost a otevřenost je láska, uzavřenost je strach.

Nekritizujte se. Sebekritikou či sebelítostí Vám klesá sebeláska a sebedůvěra a pak se ji snažíte hledat jinde (např.u partnera). Nebo svou sebelítost vnášíte do duší ostatním (ač třeba nechtěně), čímž je zasahujete.

Nebojte se předem toho, co nechcete, aby se stalo.

Trestání sebe samotného je jen podvod, aby se člověk cítil na chvíli lépe.

Nenechte ostatní trpět pro svou osobní nenávist, jež není ničím jiným než opět formou strachu z přijetí druhého.

To, co si o někom myslíte, je JEN Vaše věc. Jestliže si o někom myslíte, že je to idiot, pak je to JEN Vaše věc. Proto Vaše nepřijetí této osoby nerozšiřujte mezi ostatní. Stejně tak jestliže si o Vás někdo myslí, že jste hlupák, je to JEN jeho věc a nikoho jiného.

Tvořte. Do své tvorby (hraním na nástroj, zpěvem, tancem, malováním, psaním, programováním na počítači, prací na zahrádce...) vkládáte kus sebe a pomůže Vám to v sebeurčení, kým jste a kým se chcete stát.

Žijte vědomější život. - Všímejte si, jak se kdy proč chováte a jak se chovají ostatní k Vám. Pozorujte, jak Vám okolí nastavuje zrcadlo Vaší osobnosti - že se chováte stejně, ač si to nechcete přiznat - lépe pak budete moci změnit sebe k obrazu svému.

Uvědomte si, zda Vaše myšlenky, jednání a činy vycházejí z lásky nebo ze strachu. Vnímejte, jaký je pravý zdroj Vašeho jednání a zjistíte-li, že je to strach, obraťte jej v lásku.

Zaměřte (zaostřete) Vaši myšlenku , kterou chcete tvořit Vaši budoucnost a nepřestávejte se jí držet.

Chovejte se, jak se chcete chovat a stanete se tím.

Nikdy nikoho nepomlouvejte - šíříte tak do okolí svůj strach, kterým jste nepřijali danou osobu

Když Vás někdo upozorňuje na Vaše chyby, nedejte vzniknout nevraživosti. Pečlivě zkoumejte své chování a vděčně se věnujte jeho nápravě. (Sai Baba)

Život prožívejte - nejen užívejte. Žijte život v přítomnosti - v tom, co Je právě nyní - a z přítomnosti vycházejte při svém rozhodování. V každém okamžiku Vašeho rozhodování se zachováte dle toho, kým jste a tudíž nikdy nejednáte v přítomnosti v omylu ("špatně"). Proto Vaše chování v minulosti nepovažujte nikdy za špatné (protože když jste se pro něj tehdy v přítomnosti rozhodli, bylo dle Vás "správné"), ale spíše se z něj poučte a příště se zachováte v přítomnosti opět dle toho, kým jste (ač to bude jinak, než při rozhodování v minulosti).

Pokud se budete vyhýbat se příslušnému konání a budete se spoléhat na osud, i osud vám proklouzne rukama. (Sai Baba)

Prostudovat jednu knihu za druhou neslouží žádnému účelu, ale uvést do praxe jeden řádek z jediné knihy postačí, aby vás uchránil od věku temnot, nevědomosti a touhy po světle. (Sai Baba)

Tajemství štěstí není v tom, že děláme, co se nám líbí, ale je v tom, že se nám líbí, co děláme. (Sai Baba)

Nemůžete-li se rozhodnout , zeptejte se sebe : "Jak by se zachovala láska ?" a bude-li otázka upřímná, příjde vždy správná odpověď.

Nepovyšujte se nad ostatní. Každý něco má, umí či zná něco, co jiný ne. Proto sdílejte a dávejte to nejkrásnější co v sobě máte ostatním.

Opatrujte úspěchy, které jste získali pěstováním ctností a blahodárných návyků. Co bylo získáno, bývá často promrháno ve špatné společnosti, kritizováním nebo leností a upovídaností. (Sai Baba)

Usmívejte se na svět a svět se bude usmívat na Vás.

Zastavte se a jděte na klidnou procházku do lesa. Dnes.

Strach je nejhorší kuchař. Nedávejte mu proto ingredience.

Staňte se nejkrásnější představou o sobě samém ! Staňte se kým se chcete stát. Dělejte,co opravdu chcete dělat a žijte jak chcete žít Vy a ne ostatní :-)

Radost

„Můžeš mít radost. Není to tak těžké. Jen se usměj na každého, koho potkáš. Dokážeš se na každého usmát. K tvému překvapení, radost přišla.“

Všichni toužíme po radosti. Radost nezískáme tím, že předstihneme ostatní, ale tím, že je vyneseme do popředí. Skutečnou radost získáme sebedáváním, ne vlastněním nebo předváděním své vlastní nadřazenosti…
Pravá vnitřní radost přichází sama. Nezávisí na vnějších okolnostech či vnějších dosaženích.

Po čase

Po čase pochopíš ten nenápadný rozdíl

mezi spojením rukou a spojením duší,

Zjistíš, že láska neznamená náklonnost,

a společnost neznamená bezpečí.

Začneš chápat, že polibek není smlouva

a dárky nejsou sliby.

A začneš přijímat své porážky

s hlavou vzhůru a s očima otevřenýma

s půvabem ženy

nikoliv se smutkem dítěte.

A naučíš se stavět všechny své cesty

Na dnešku, protože území budoucnosti

Je příliš nejisté pro jakékoliv plány a budoucnost má navíc

Ve zvyku rozpadnout se na polovině cesty.

Po chvíli zjistíš, že dokonce i Slunce může pálit,

Je-li ho příliš.

Věnuj se tedy pečlivě své zahradě a vyzdob

Svoji vlastní duši, místo abys čekal, až někdo přinese květiny.

Tehdy zjistíš, že to všechno doopravdy vydržíš.

Že jsi opravdu silný,

Že za něco stojíš.

A znovu a znovu

S každým sbohem zjistíš něco nového.

Život

Když člověk nežije podle svých myšlenek, skončí přemýšlením jak žije.

Strach z chyb

Strach z chyb na tebe vyvíjí tlak a přitahuje chyby. Svoboda dovolit si udělat chybu snižuje podíl chyb - a je jedno o jakou oblast se jedná. To znamená, že svoboda nemuset být dokonalý nakonec vede k dokonalosti

SEN

Usnul a spal

a zdál

se mu sen.

Že naždy se stal

tím, kdo probouzí den.

Ochráněn světlem

východu slunce...

s nočním magickým závojem.

Říká se tomu...

Znát kdo Jsem.

V tom snu

se k duši obrátil.

A věčnou pravdu oživil.

Utkal se s tím

co tvoří stín,

pochopil, přijal,

a stal se vším.

Říká se tomu...

Vím,

kdo jsem

a vím,

že sním.

V tom snu

má tvář

skrytou tmou.

Vidí svou zář,

když druzí málem oslepnou.

A chrání svůj pohled,

před ostrými paprsky...

jiskrnou přeměnou...

krásné duše v ...

neměnou.

Říká se tomu...

Vím,

kdo jsem,

Vím,

že sním.

A setkávám se se svou podobou.

Pak náhle ve snu sám skrývá oči.

Jakoby nadějí,

že jeho sen končí.

Svou tvář už viděl

a teď chce obejmout

svou láskou duši.

Za dar...

že směl si vzpomenout.

Říká se tomu...

Vím,

kdo jsem

vím,

že sním.

A setkávám se se svou podobou.

V naději, že vše je mnou.

V naději,

že duše procitnou.

Oči se setkají

a srdce otevřou..

Tváře, jež zračí,

že všichni jsme spáči...

Já jsem tvou

a ty znáš jen svou...

podobu v hloubce ukrytou.

„Sen končí

tak jdi a žij.

Jsi Život

jeden.

Věčná Proměna.

Tvůj sen

je jako ozvěna

zákonitosti

Řádu stvoření.

Procitni

nic se nezmění.

Žij a raduj se...

z nekonečné krásy dní“.

Láska v nás

Chceme-li žít šťastně a spokojeně, nesmíme ubližovat žádnému tvoru. Základem všeho je láska, která neomezuje, ale naopak dává volnost. Zaměřuje se jen na to, co chceme vnímat, i když vnímáme tisíce věcí současně. Učíme se, jak se chovat, v co věřit či nevěřit, co je správné nebo špatné, jak upoutat pozornost jiných lidí.

Když se chováme podle pravidel, jsme odměňování nebo chváleni, a proto se snažíme neustále něčím vzbuzovat pozornost, dělat co pro nás chtějí jiní. Předstíráme, že jsme něčím, čím nejsme, abychom nebyli odmítnuti. Naše normální sklony se ztrácejí. A když to pochopíme a vzbouříme se a chceme být sami sebou, většinou se to nepodaří. Buď dostaneme strach, že budeme potrestání, nebo jsme již dobře vycvičeni jak se máme chovat, abychom zůstali „hodnými“ a nevybočovali z řady.

Stále jednáme podle vzorců naši v mysli. Důvěřujeme tomu, čemu věříme, a naše představy vedou k utrpení. Naučili jsme se žít podle názorů jiných lidí, protože máme strach, že nebudeme přijímáni. Snažíme se potěšit ty, které máme rádi a kteří milují nás. Vytváříme si představu dokonalosti, ale nezapadáme do ní, což vede k odmítání sebe, nedokážeme si prominout, že nejsem to, co si představujeme.

Máme potřebu být milování a přijímání, ale nedokážeme milovat sami sebe. Nepřijímáme se takoví, jací jsme, ale nepřijímáme ani jiné lidi takové, jací jsou oni. Za vše může naše představa dokonalosti. Chceme-li žít v radosti a naplnění života musíme změnit programy, které jsou založené na strachu, a naopak ty, které pocházejí z lásky, posilovat a rozšiřovat.

O nás a našem životě

Jsme malými částečkami, kapkami ve velkém Oceánu a přesto, že jsme jeho součástí, plaveme každý jiným směrem, chováme se jinak, máme jiné životní hodnoty. Je to dobré nebo špatné? Těžko říct, ale jak kdy. Pokud spolupracujeme a snažíme se, aby byl Oceán takový, jaký má být, vše je v harmonii, rovnováze. Jestliže se snad jediná kapička vzbouří a je-li těch kapiček dokonce VÍCE, začne vlnobití nebo i tsunami, podle toho, jak moc daleko to zašlo. Každá kapka je jedinečná a má svobodnou vůli, tedy až do té doby, než začne okrádat o svobodnou vůli jiné kapky. Může jít jinam než ostatní, ale pokud to zásadně a negativně ovlivní další, přirozeně to má potom i takový důsledek.

Proč si myslíte, že je na světě tolik katastrof, např. jak jsem uvedla tsunami? Je to jen odrazem NÁS SAMÝCH – globálně, celého lidstva.

Nic však není bez důvodu. Zapřemýšlejme, proč se někteří jedinci snaží být tak moc jiní, jít proti proudu? Kvůli touze po lásce. Hněv, zloba, zášť, závist, žárlivost, připoutanost, závislost, omezení, extrémní rebelismus… to vše lidé cítí kvůli nedostatku lásky k sobě samým a tím pádem i k druhým lidem. Proto si nic, prosím, neberte osobně. Když k vám bude někdo cítit a vysílat negativní emoce, postavte se tomu čelem a uvědomte si sebe sama. Tento člověk totiž touží po lásce a milování, sám však nedokáže najít svůj vlastní zdroj, proto ho hledá u jiných nebo druhé lidi okrádá o energii.

Někdo však tuto touhu ubírá pozitivním směrem – čte knihy (beru je jako „pozitivní drogy“:-) ), vzdělává se – tím si uvědomuje spoustu věcí; dělá tvořívé činnosti – kreslí, píše básně, tančí, tvořivostí nachází svůj vlastní zdroj lásky a stává se harmonickým a láskyplným člověkem s radostí v srdíčku.

Většina lidí ale bohužel propadá sebelítosti, proto cítí smutek, zášť a jiné vlastnosti, které jsem již uváděla a touha po lásce pak bývá málokdy naplněna. Jiný člověk vám nikdy nedá to, co vám dá vaše vlastní srdce!

Často se stává, že lidé nemají čas na sebe… nebo si ho nechtějí udělat? Utíkají raději např. za prací, která je nebaví, ale rozum jim říká: „Vždyť tady mám tolik peněz!“, což je na jednu stranu fajn, na stranu druhou – k čemu jim to je, když je to nerozvíjí a pomalu ani nemají čas peníze utratit, natož na radost, hraní a zábavu? Potom se nemůžeme divit, že se takový lidé cítí sami, mají totiž jen svou práci, ale ve svých hodnotách zřejmě zapomněli na sebe a tím pádem na lásku. Co je drží? Rozum, který nedává prostor citu. Jistěže cit v sobě mají, ale někde hodně hluboko, tudíž ho neprojevují (nebo se bojí jej projevit a skrývají ho) a mnozí si řeknou: „To je ale povrchní člověk, takový sobec!“ Pozor však, není to tak. Zvykli si jen na to, že tento svět se prostě s nikým nemazlí a mylně se začali domnívat, že je lepší cit skrýt. Měli ideály, ale zažili mnoho zklamání, tak se vzdali. Nechť si uvědomí, že láska je v nich, nemusí se bát projevit radost a milující city, protože všichni je potřebují. Rozdávejme lásku, sami sebe… a vše se nám mnohonásobně vrátí. A kdo na naši lásku nebude reagovat láskyplně, ale naštve se, buďme soucitní a trpěliví. Takový člověk je potlačený a než TO v sobě probudí, nějakou chvíli to trvá. Je to běh na dlouhou trať, protože globálně jsme již v dávné minulosti cit potlačili a rozum vyzdvihli jako něco nejvyššího.

Co je cit? Něco velkého, co rozumem nelze pojmout. Cítíte to v srdci, ve své nejvnitřnější hloubce. Pozor ale, cit a pocit NENÍ TOTÉŽ! Cit je v srdci a jen jeden. Pocitů existuje celá řada – pocit lásky, pocit svobody, pocit smutku… Ten cítíme tak nějak odděleně od sebe, není naší součástí, je tu jen na chvíli, na pár okamžiků, je čistě rozumový. Cit je neměnný, nekonečný, a trvá navždy, vytváří obrazy, sny. Ráda bych nastínila průběh:

Cit je prvotní, vznikne v srdci. Jednoduše ho cítíme. Poté ale přijde rozumový pocit – vzniká v mozku. Rozumově si snažíme odůvodnit cit (což je absolutní nesmysl a nedá se to, jelikož se nekonečnost nemůže srovnávat s malou věcí) – „Wow, mám pocit radosti, jsem šťastná.“ – navazuje na něj takový pocit, pokud je to skutečný cit. Někdy máme ale také pocit smutku, zklamání, hněvu… tehdy, když jsme cit potlačili.

A to je myslím kámen úrazu. Příliš se řídíme svými pocity, které jsou rozumové. „Radši to neudělám, myslím, že by se na mě naštval.“ – to je pocit. Raději se řiďme svými CITY, to co cítíme v srdci je skutečně správné. Aspoň mě to ještě nikdy nezklamalo:-)

Víte, i když máme pocit, že se nám nedaří, jsme zklamaní nebo rozhořčeni, záleží to vždy na našem rozhodnutí, pokud chceme svůj život udělat krásnějším, můžeme. Vybíráme si svoje myšlenky a emoce. Jsou-li pozitivní, přicházejí k nám pozitivní situace, lidé a věci. A stejné je to i s našimi negativními myšlenkami a emocemi, protože podobné přitahuje podobné. I když je fakt, že často nám přicházejí do cesty lidé, kteří nás „přišli změnit“. Jejich úkolem je pomoci změnit náhled na život. A opět záleží na našem rozhodnutí, zda pro nás budou inspirací, nebo si stále budeme dál žít to svoje, zakrneme a staneme se človíčky zakaboněnými, smutnými, nešťastnými a sami mezi cizími. Kdykoli můžeme změnit svůj život - důležité je opravdu CHTÍT, ZE SVÉHO NEJHLUBŠÍHO NITRA…

Všechno změníme, chceme-li. Nejdříve myšlenku. Potom čin. A nakonec i život. Stačí jediné, uvědomit si, co že to vlastně v tom našem srdci máme za sílu. Tou silou je čistá láska, neboli láska s čistými úmysly. Je bezpodmínečná a miluje každého. Sebe sama, druhé lidi, zvířata, rostliny… život. Jak nádherné je žít! Zkoumat každou buňku a podstatu všeho. Dělat každou činnost s nesmírnou radostí a plně se do toho ponořit, uvědomovat si, co dělám. Z jakého důvodu? Jen pro samotnou radost, radost ze života, z Bytí. Řídit se svým srdcem je to nejkrásnější, co existuje! Být sám sebou, jelikož nám nemůže nikdo nic diktovat. Ať už vědomě nebo nevědomě, jsme strůjci svého života a každou, byť nepatrnou myšlenkou ho měníme. Myšlenky vůbec jsou velmi zajímavé. Kdo by je nechtěl umět číst? Avšak kdo si zase uvědomuje, co se skrývá za čtením myšlenek? Jsou lidé, kteří cítí myšlenky druhých. Vězte, že to není sranda a kdybyste byli v jejich kůži, hned to chcete změnit:-( Naštěstí mnozí ví, jak to transformovat k dobru;-) Čtení myšlenek v podstatě neexistuje, pouze CÍTĚNÍ. Ten, kdo myšlenky druhých cítí, může se buď nechat jimi ovlivnit anebo pomoci druhému uvědomit si je a občas třeba i změnit:-)))

Slova nestačí. Je třeba cítit. Sebe a druhé. Někdy stačí obyčejný pronikavý pohled do očí toho druhého a dojdete k poznání.

Nechť vám sluníčko svítí na cestu i do srdce.

Kdo ještě dnes ví, co je to láska

,Slovíčka a věty o nádherné ,,Lásce," které není nikdy dost !

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Kdo ještě dnes ví, co je LÁSKA."

,,Láska" - psána velkými písmeny. Kdo ještě dnes ví, že ,,Láska" má mnoho společného s darováním, obětováním, hlubokou radostí být zde pro druhé a mít pro ně otevřené srdce ? Že ,,Láska" znamená chápat, být přátelský a ochotný odpustit, zřeknout se majetku, usilovat o mír ? Kdo ještě dnes ví, že ,,Láska" znamená také - ODPOVĚDNOST ? Kdo to ví !"

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Zdravá lidská sexualita je pouze tehdy plná radosti a smyslu, když se rozvíjí v ovzduší plném ,,Lásky", když ruce jsou znamením něhy, když tělo plné duše, prosté úzkostí a žádostivostí, je jako zářící přístav, jako dům plný pokoje, který poskytuje hluboké bezpečí."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Svoboda má smysl a cenu jedině v ovzduší ,,Lásky". Protože v tomto světě nejde na prvním místě o svobodu, ale o ,,Lásku". Kdo miluje, ten se dává, dá se ovládat druhým, dává kousek své svobody tomu druhému. ,,Láska" činí člověka svobodným pro dobro, pro krásu, pro opravdovou, hlubokou radost ze života."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Můžeme se pokusit obklopit tichem a hledat Ducha Světla, Ducha Božího a Ducha ,,Lásky." Jakmile začne tento Duch přebývat v našem srdci a v něm působit, budeme časem sklízet jeho ovoce, nádherné ovoce. V prvé řadě to bude ,,Láska", pak radost, pokoj, trpělivost, přátelství, dobrota, věrnost, mírnost, skromnost a prostý život."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Mějme rádi lidi, malé i velké, krásné i ošklivé, veselé i suchopárné, šikovné i nešikovné, úspěšné i packaly. Naše ,,Láska" jim udělá dobře. A hned zpozorujeme, zda ten či onen, který má s námi co činit, nás snáší nebo ne. Když nás má někdo rád, stará se a je přátelský, všechno je hned jiné a je to krásný čas. A tak je to se všemi, s kterými jsme ve styku - a hlavně s ,,Láskou."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Na prvním místě je ,,Láska", abyste žili, abyste se smáli, abyste milovali, abyste byli dobrými lidmi. Nezapomínejte - jen ,,Láska je ta nejdůležitější na tomto světě."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Přáli by jsme si, prožít věci, které rozumem nedokážeme vysvětlit. Bůh je ,,Láska". On nás drží. Drží nás pevně. Zemřeme, aby jsme žili v nehasnoucí ,,Lásce."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,S ,,Láskou je to takto - jestliže v našem životě nechybí ,,Láska", pak je v něm světlo a teplo. Jestliže máme ,,Lásku," pak nám může spousta věcí chybět, protože ,,Láska" je jako slunce. Když ji máme, může nám mnoho chybět. Když nám chybí ,,Láska", chybí nám všechno."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Nesmíme si myslet, že jsme už s ,,Láskou" hotovi, když přátelsky smyšlíme o lidech okolo sebe. Musíme se starat o opravdové ovoce ,,Lásky" a přinese nám to ten nejlepší ze všech darů. Přinese to život, přinese to barvy do vašeho bytí a v ojedinělých okamžicích nezměřitelný pocit hluboké vděčnosti jeko záblesk netušeného ,,Laskavého Ráje."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Vypadat šťastně, smát se, nebýt nervózní a prázdný s mrtvými věcmi, které si můžeme užívat, ale nedokážeme je vyměnit za jediný gram ,,Lásky." A my tolik potřebujeme ,,Lásku." Ale ,,Lásku" si nemůžeme koupit. ,,Láska", za kterou zaplatíme, není ,,Láska."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Přátelská ,,Láska." Tato ,,Láska" vede ke světlu, k pokoji, k hluboké radosti. Tato ,,Láska" nic neničí. Nechce mít nic pro sebe. Chce dopřát svobodu i druhému. Také tehdy, projeví-li se ,,Láskou" s radostí z tělesné blízkosti, zůstane čistá."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Spontanní ,,Láska" je něco fantastického. Spontanní ,,Láska" k tvému manželovi, k tvé manželce, k dítěti, k otci, a matce, k opuštěnému dítětí na ulici, k člověku, který trpí, k někomu, kdo je osamělý. Spontanní ,,Láska" je dar, který tě vynese až do nebe radosti."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,I ta nejnepatrnější květina, která je darována s ,,Láskou," vypráví krásnou pohádku o kousku nebe na zemi, kde lidé jsou Andělé, kde všechny úzkosti, bolesti a slzy naleznou útěchu, kde lidé pro sebe navzájem kvetou - jako květiny ,,Lásky."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Dnes žijte ! Dnes se smějte ! Dnes buďte šťastni ! Osvoboďte své srdce ! Vaše radost a vaše štěstí nejsou přece závislé na tisíci nicotnostech - ale na ,,Lásce!"

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,LÁSKA - KOUZELNÉ SLOVO !!!"

Co je skutečné odpuštění?

Odpuštění je léčení starého zranění. Neznamená to, abychom zapomněli, že nám někdo něco nepěkného provedl (nebo my jemu) a nadále snášeli jeho nespravedlivé chování, ani abychom si nechali činit nepravosti a bezpráví. Samozřejmě také můžeme pokračovat dál v soudním procesu, pokud se jednalo o něco na hraně zákona. Ale není to pomsta.

Při odpuštění jde o emocionální uvolnění, které nás energeticky poutá k nějaké osobě. V první řadě je potřeba si uvědomit, že to děláme pro sebe, i když změna našeho chování poté, co se nám skutečně podaří odpustit (nikoli prominout a zapomenout), ovlivní také vztah toho druhého k nám.

Odpustit znamená zbavit se nějakého bolavého zážitku, uvolnit ze svého biopole nepříjemnou zkušenost, situaci, v které jsme se naskytli, ať již jsme ublížili my (zde je po prosbě o odpuštění také zapotřební odpustit sami sobě, resp. dovolit si odpustit sami sobě).

Tam, kde nedojde k odpuštění, zůstává hořkost a tíživý smutek. Když nedovolíme odejít vzpomínkám na staré křivdy, poutáme energeticky viníka (nebo toho, na kom jsme se provinili my) stále k sobě a ke svému energetickému poli, takže si bez přestání přitahujeme nové a nové zážitky vibračně odpovídají těmto ublížením, a motáme se v začarovaném kruhu (v karmě).

Někdy si také všimneme, že máme silnou tendenci, které je mnohdy těžké odolat, zachovat se k někomu druhému stejně, jako se kdysi někdo zachoval k nám. Skutečné odpuštění nám pomůže tyto vzorce ze sebe setřást a svobodně se zaměřit na jiné, nové a prospěšnější záležitosti.

Skutečně odpustit také znamená, že znovu získáváme kontrolu a vládu nad svým životem. Pokud máme někomu něco za zlé, ovládá naše emoce ten, kdo nás zranil, a pokaždé, když si na to vzpomeneme, voláme ho v duchu k sobě a předáváme mu tím vládu nad svými emocemi.

Odpuštění nám umožňuje získat zpátky vlastní důstojnost, suverenitu, průzračnost a vitalitu, skutečným odpuštěním druhým i sobě získáme také vnitřní klid a mír.