pondělí 16. listopadu 2009

Až za hranice mysli

Duchovní cesta - ne to není tak, jak zní…To není „cesta Ducha“, jak si leckdo myslí, ale je to cesta za duchem, i když se mnohokrát přiučí i náš duch. Pravda je taková, že tuto cestu za nás Duch nevykoná, neboť duch Je a my jsme jeho hlavním nástrojem. Myslela jsem si, že když budu žít duchovně, budu i duchovně růst. Ale kdepak, toto duchovní žití, které je ostatně velice příjemné - myslím tím být „dobrý“ , oblékat se duchovně, mluvit duchovně, hrát si na duchovního, atd. - je totiž stejně málo platné a je tou jednodušší a delší formou duchovní přípravy ke zkouškám, které jsou teprve tím okamžikem, kdy Duch roste - obstojíme-li zkoušku. Ve skutečnosti duchovně - duchem rosteme, jednáme-li podle našeho ducha a snažíme se mu skutečně co nejvíce přiblížit a jednat podle něj.

1/ Přestaňte dělat rozdíly, nesuďte a buďte si rovni.

Pro někoho je to nepředstavitelně těžké, neboť by musel opustit většinu svých každodenních myšlenek. Jsou to takové ty : „Ta má ale divný kabát“, „Tohle jablko je lepší“, „Spí na zemi, protože je pes“, „To je ale magor“, „On je takovej a onakej“, „Dneska je ošklivě“, „Tohle se mi nelíbí“ a tak dále…Když překonáte svou neustále hodnotící mysl, vypadá to takto: „ “. Nehodnotíte. Máte čisto a jasno. Už se netrápíte tím, že má někdo divný kabát…(třeba je ten váš taky divný). Kdyby existovala jablka jen žlutá, nechtěli byste červené - nevěděli by jste, že je „lepší“, i když skutečně není. Je prostě jen Jiné- takové, jaké je. Ten pes spí na zemi, ne protože je psem, ale protože pro vás je míň než člověk. Když o někom řeknete, že je nějaký, rozvrhli jste nad ním soud. Ne, odsoudily jste ho. A to, co jste o něm řekli, tak pro vás je, i když časem zjistíte, že se mýlíte. Řeknete „Fuj!“, ale někdo jiný „Jů“.. Odsoudíte bezdomovce, nemá domov a nikoho blízkého, kdo by mu pomohl. Ale vás zajímá jen to, že je špinavý, smradlavý a nevychovaný a takový.. Ale že je hladový, spí venku, ponižuje se žebráním, a proč je bezdomovcem, tím se nechcete zatěžovat.

Stojíte v autobuse a surově do vás někdo vrazí. Neudržíte se a začnete mu nadávat…ale co vy víte, třeba je takový, protože mu někdo blízký zemřel, nebo je smrtelně nemocný…hm, a vy mu to takhle ještě přilepšíte. Ano - a nebo je to taky prostě nevychovanec a neohrabanec. Ale právě proto, že nevíte proč je takový, tak si o něm raději nic nemyslete. Věřte, že tam nahoře vědí o každé vaší myšlence a činu. A nic není ponecháno nespravedlnosti.

Když si uvědomíte, že vaše řiť je stejně důležitá jako vaše ústa a že jste velké Nic - nikdo důležitý, nemůže být pro vás někdo něco míň, ani víc. A když vám stále ty myšlenky lezou do hlavy a máte chuť o někom říct, že je takový, tak si na oplátku řekněte, že jste taky nějací. A jste si rovni. A když zase chcete soudit – na což má právo jen ten nahoře, řekněte si : „Je prostě takový, jaký je.“

Až se toto naučíte, přijde zkouška, která si vás prověří. Když ji zvládnete, váš duch povyroste, ale když ne, běda, běda, přijde za čas těžší. Může přijít v různých podobách. Může to být vaše nejlepší přítelkyně, která vás neustále ponouká, aby jste odsouhlasily, že ty boty, co má ta žena před vámi jsou hrozný, a když neodpovíte, asi byste si přestali rozumět. Možná, že k překonání této zkoušky vás čeká velká oběť – a to změnit okruh lidí, které znáte desítky let, i kdybyste měli být bez přátel. Protože stejně jakmile se takto změníte, věřte, že si přestanete rozumět.

2/ Jak velkou oběť jste na duchovní cestě ochotni dát.

Toto učení vás může třeba i zničit, neboť vás chce skutečně naučit, že nejste nic důležitějšího, než cokoliv, čeho se vzdáváte. V tomto období spoustu lidí klesne až na samotné dno, ztratí své partnery, rozvádí se, ztratí práci, nikdo jim nerozumí, jsou absolutně sami, s myšlenkou jak to vše ukončit. Nikdo se nedostane nahoru, aniž by alespoň jednou nebyl dole. Věřte, že všechno ve vašem životě půjde proti vám a sami proti tomu všemu musíte obstát. Se svýma holýma rukama, sami za sebe. Nenechte se stáhnout. Toto je učení o víře a oddanosti této cestě. Až budete na dně, s pláčem, v koncích, buďte velmi pozorní. Dostanete pomoc shora, ale nesmíte být zaslepení svou sebelítostí. Dobře poslouchejte, co vám říká srdce - v tento okamžik je vám vaše mysl nepřítelem. Zapojte svou intuici. Budete chtít být sami, uzavřete se, ale pozor na to. Je to vhodná doba, aby jste se našli sami v sobě, nikoliv tam venku. Nenapodobujte, ba naopak, buďte sví a originální, každé srdce je jiné a každé se chce projevit jinak. I když se tak cítit nebudete, pamatujte – nejste sami. Čím více se cítíte osamoceni, tím blíže vám jsou všechny světelné bytosti pravdy a lásky. Ale právě proto, že jste se uzavřeli, často jste uzavřeli i svá srdce a vnitřní zrak, proto nikoho necítíte ani nevnímáte. A tím přichází další zkouška: Jak moc, důvěřujete této cestě, ačkoliv jste naprosto opuštěni. Pokud by bylo toto vaším dalším učením, jste opravdu opuštěni, a vy musíte dokázat najít světlo ve tmě. V tento okamžik spoustu lidí schází z cesty. Prostě už na „to“ nemají. Budete naprosto pohlceni tmou a poslepu hmatat spínač světla. Budete podrobeni zkoušce důvěry v sebe. Protože vy jste jediný, na koho se můžete spolehnout a komu můžete důvěřovat, i když jste ztraceni ve tmě a sami máte pochybnosti o sobě. Pozor na to, budete si myslet, že tam venku, někdo vám blízký vám jistě tu oporu dá. Ale může vám dát i nalomenou hůl, a když mu uvěříte, ona se vám zlomí a vy si znovu pěkně natlučete. Důvěřujte sami sobě, nikomu jinému. Ty ostatní nechte jít svou cestou.

Když uspějete a ten spínač světla najdete, budete chvíli znovu pozemsky šťastni. Odpočiňte si, nyní z vás jsou opět stabilní jedinci, kteří se nedají jen tak strhnout k zemi. Jakmile jste všechno ztratili (přestali lpět), pak se radujte, neboť už nemáte co ztratit, jste svobodní a nezávislí, ničím na tomto světě omezení. Nyní budete vše kolem vnímat zcela jinak. To dříve pro vás důležité už ani nevnímáte a jste mnohem šťastnější. Uvidíte, že budete šťastni, i když nebudete nic vlastnit a nikoho mít. Budete mít totiž lásku, soucit, porozumění, pochopení a náruč plnou něhy. Lidé za vámi začnou sami chodit, neboť jim chybí to, co z vás doslova sálá. Budou chtít od vás radu, oporu, obětí, lásku… možná vám to začne trochu vadit, neboť všichni si k vám chodí stěžovat a odlehčit, přitom nikoho nezajímá, jaké máte, či jste měli pocity vy sami. Vydržte, oni by je stejně asi nepochopili. Ale věřte, tam nahoře vědí o každé vaší myšlence a každém činu. A nic nenechají nespravedlnosti. Teď konejte, co vám srdce káže a odpočívejte, neboť přijdou ještě hlubší pády a vy je jistě znovu zdoláte.

3/ existujete?

Když si tak odpočíváte a dlouho se nic neděje, jste šťastni, a všechno klape tak jak má - tak právě v tento okamžik vás zasáhne kulový blesk. Ano, ztratíte tentokrát sami sebe, z ničeho nic. To je zkouška, jestli si opravdu důvěřujete. Tahle zkouška, má dva konce. Buď ji překonáte a budete osvíceni, nebo jí propadnete a zblázníte se.

Představte si, že vaše mysl je už dlouhou dobu čistá, bez negativních myšlenek, cítíte se plně pod kontrolou, vše je v harmonii. A najednou, třeba když ležíte, vnutká se vám z ničeho nic negativní myšlenka. A vy se udivíte, jak vám to vůbec mohlo přijít na mysl… Tlačí na vás, obtěžuje vás, a vy máte pocit, že jste nad sebou naprosto ztratili kontrolu a začnete se třást strachy, protože najednou nejste tím, co jste si mysleli a nemůžete stále ovládnout svou mysl.

To je učení, kdy nebude stačit ovládnout svou mysl, neboť to stejně nepůjde. Je načase, aby jste svou mysl opustili. Musíte jít dál…až za hranice mysli. Poznejte, že tou myšlenkou nejste vy, ale že je to jen forma energie, která vám chce tu vaši ukrást. Nenechte se vysát, jakmile tu myšlenku ucítíte jako energii, nemusíte ji vůbec k sobě pustit, nechte ji tam venku… Až tohle natrénujete, začnete veškeré myšlenky z venku zachytávat jako energie. Může se vám stát, že budete intuitivně předpovídat a jakoby předem vědět.

Je především důležité vědět, že musíte důvěřovat ve své čisté srdce, ve svou čistou duši, ve svou vlastní vůli a přirozenost. Nenechte se žádnou energií dostat. Najděte svůj základ a střed a stůjte pevně. Důvěřujte si. Důvěřujte přirozenosti stvoření.

4/ Poznání a rozpoznání energií

Pokud chce člověk dosáhnout poznání pravdy a reality, měl by být pozorovatelem, měl by se naučit vše vnímat z pohledu energií. Protože veškeré děje uvnitř nás se prolínají se světem venku a naopak. Co objevíte v sobě, to naleznete také venku a co poznáte „z venku“, zjistíte, že se děje i uvnitř vás. Proto bychom se měli zaměřit na sebepoznání, je to nejjednodušší a nejrychlejší způsob poznání skutečnosti. Buďme objektivními pozorovateli a nalezněme přirozený soulad celého Stvoření.

Fenomén duchovního růstu - člověk přitahuje děje a situace dle stavu jeho mysli. Pokud se ocitne v nepříjemné situaci a nechce, aby se opakovala, neměl by ani utíkat, ani bojovat - ani jedno by nevyřešilo důvod, proč se to děje - ale změnit stav své mysli, změnit vzorce myšlení, názorů, postojů, nemyslet na boj, myslet na mír a snažit se ho mít v sobě tolik a tak jistě, abychom je předávali i na okolí...

Vše se prolíná, a jak je nahoře, tak je i dole a jak je dole je i nahoře. Jsme přímými zprostředkovateli přítomnosti. Není žádný daný osud, jsou jen pravděpodobné budoucnosti, které si utváříme naším rozhodováním tady a teď. Právě tady a teď dokážeme jedinou myšlenkou a vůlí změnit celou naší budoucnost. Něco jde rychleji a něco pomaleji, velice záleží na stupni poznání??a kvalitě??učení každého člověka a též na karmě. Karma není něco, co si člověk musí odžít, odtrpět či splatit, karma je průběh učení, které máme pochopit.

Pokud by člověk např. (pouze hrubý příklad) v minulém životě byl lakomý a nepochopil princip přijímání a dávání, v tomto životě bude mít pravděpodobně veliké potíže s hospodařením nebo s penězi vůbec….A ne, že musí být celý život chudý, ale může to změnit jediným okamžikem a to tak, že pochopí toto učení, ale skutečně! Přijme toto poznání, pochopí, že nic mu nepatří, vše, co je hmotné, je smrtelné, vše se rozpadne opět do jemných energií. Musí nelézt princip a střed mezi dáváním a přijímáním, změnit energie, které zapsal do své duše/ducha, a kolem sebe obklopil během minulých životů.

A tato různá učení budou přicházet na různých úrovních – od základních až po ty nejjemnější a čím dál složitější uvědomění. Všichni jsme bytosti, které mají svou duši, svého ducha a přirozenou touhu po poznání…pravdy. Naší inkarnací zde na Zemi získáváme mnoho učení, kterým roste náš Duch. Prostý „nevědomý“ člověk nemůže pochopit smysl naší existence, ani pravou podstatu božství. Toto tajemství se odkrývá postupně s poznáním a čím větší je, tím méně se dá popsat slovy, proto se o některých věcech nedá mluvit, ani psát, protože to co je za „hranicemi“, to nemá názvů, ani ničeho, co je pozemské a lidské. Je to o čistém vědomí a uvědomění.

Slova „Bůh je všude a všechno“, by to vystihlo nejlépe. Malé zrnko je totéž jako celá galaxie. Ale člověk uvězněn ve hmotě, nedokáže toto jednoduše pochopit nebo "vidět". Je to jako hierarchie bytí, ale při tom nikde nezačíná ani nekončí. Člověk se svým egem, se svou osobností získá při narození duši, která jej oživuje a propojuje s Duchem, který je v podstatě naše vyšší Já. Duch je to, co nás vede k poznání, a duše je zprostředkovatelem mezi hmotou a duchem, duše je to, co je napojeno na ducha i člověka zároveň. Duše zaniká stejně s člověkem, ale nezaniká ve své existenci, nýbrž se navrací do svého ducha, odkuď vzešla. Duch je součástí Boha, duše je část ducha, stejně jako člověk je součástí duše, stejně jako mozek je součástí člověka a jako člověk je součástí hmoty a hmota součástí energie. A energie je projevený Bůh. Vše je dokonale propojeno.

Je mnoho cvičení při kterých můžete dosáhnout poznání o energiích. Všechny energie jsou, a nebo mohou být projevené, ale ne všechny mají název. Vše co je pojmenované, vstoupilo do existence a hmoty, tedy stalo se nástrojem manipulace. Když se člověk např. učí vnímání energií barev, zjistí, že jsou i barvy, které nedokáže pojmenovat slovy – vidí je, cítí je, ale musel by použít mnoho různých poskládaných slov, aby se popisu přiblížil . Barvy jsou všude, stejně tak jako energie. Všechny energie mají svou barvu, barva je hmotnějším (jiným stupněm projevení) vyjádřením světla, a světlo je prostoupeno vším. Mluvím teď o „původním“ nebo „božském“světle…Základem všech barev je bílá, bílá se zároveň skládá ze všech barev.

Jeden z dobrých způsobů, jak se naučit vnímat energie barev, je všemu intuitivně přiřadit barvu, vycítit barvu z daného člověka, předmětu, projevu…všeho, co vidíme. Dokonce i myšlenky se projevují barevným spektrem. Když budeme znát energie barev, můžeme je používat i opačným způsobem. Můžeme pak zpočátku také jednoduše vnímat okolí skrze barvy a tyto energie si „překládat“ do lidského jazyka a dosáhnout poznání. Co přináší toto poznání…to nechám na Vás, ale jistě budete velice překvapeni. Avšak ani zde cesta nekončí. Cesta je dlouhá a zpočátku téměř stále bolestivá…proto je nutné dosáhnout zároveň i poznání svého středu. Avšak kdo se „učí“ a chápe snadno (dle stáří duše) – je snadno ponaučitelný ze svých chyb i chyb ostatních, uvědomění nemusí tolik bolet. Bolest se odehrává ne úrovni emocí.

Když už mluvím o energiích a bolestech…. často se bude stávat, že vám některé energie budou i nepříjemné. Buďte pozorovatelem a nenechte se jimi zasáhnout. Zde je dobré učení o našich stínech. Všechny negativní energie nás mohou napadat skrze naše stíny a nevyřešené vnitřní problémy, strachy, či bloky. Pokud je něco, z čeho máte strach, nenechte se zastrašovat, ale přijměte jej a změňte to svou vůlí, uvědomte si, že vy jste pánem sebe a veškeré věci, které zasahují váš vnitřek máte pod svou kontrolou. Kdo je pánem Vás? Především jste to vy sami, kdo je zodpovědný za to, jaký život budete vést.

5/ Nalezení svého středu

Veškeré myšlenky, postoje, názory ovlivňují chod vašeho stavu mysli i zdraví. Vaše strachy, bloky, neodpouštění, neopouštění – lpění, neprojevení, potlačování….to vše je disharmonický stav, který narušuje především vaše tělo. Tělo je stejně vnímavé jako vaše psychika, jen je to bohužel první bod, na kterém se vše projeví jako první. Je to jeden z možných důkazů projevení jemných energií ve hmotě. Buďte uvědomělí a vždy a všude v přítomnosti. Buďte „přítomní“ a vždy objektivní. Pozorujte sebe a snažte se být neustále plní bezpodmínečné lásky. Buďte přirození, a pokud s nějakou svou vlastností nejste spokojeni, prostě to změňte, pozorujte sebe v těch situacích a při projevení oněch vlastností, či převzatých vzorů se vnitřně uklidněte a zachovejte se prostě jinak – nečekaně více pozitivně, více s láskou…někomu pomáhá si v té situaci položit otázku…“A jak by se teď zachoval Kristus?“….někdo říká Buddha, někdo myslí na někoho jiného, to je přeci jedno. Jde o to, vidět vzor chování člověka plného lásky a pochopení. A tak se zachovejte. I když to bude vyprovokovaná situace, vždy zachovejte svůj vnitřní klid, objektivní pohled a pochopení situace z více úhlů. Postupem času se začnete měnit, „přepíšou“ se ve vás zaryté či převzaté osobní i neosobní projevy chování a naleznete více sami sebe, svůj směr a cíl, svůj střed a vnitřní harmonii, vše se bude zdát jednodušší, jasnější a bude se více dařit. Cesta za trvalým štěstím není jednoduchá, ale jako jediná má svou plnou hodnotu na všech úrovních.

Důležitým faktorem na cestě poznání je nalézt svůj vlastní vnitřní střed. Jakmile jej jednou nalezneme, měli bychom pracovat na tom, abychom v něm zůstali trvale. Není to jednoduché, ale po čase dojdeme zjištění, že tento bod našeho středu nám poskytuje naprostý přehled všeho dění kolem, vyznáme se v sobě, i v jiných, a jsme pod ochranou bytí.

Je mnoho cvičení, jak jej nalézt, jednou z technik je, že se zaměříme na střed svého těla – tedy na místo uprostřed mezi pupkem a páteří a tam se přeneseme svým vědomím.Toto místo postupně zvětšujeme, až se stáváme nepatrnými a obklopíme se jakousi koulí, můžeme tak překrýt i celý vesmír….možná forma meditace, u které můžete zažít velice vyjímečné stavy. Nebo jinou metodou je právě meditace, vnitřně se naprosto utišit a meditovat – spočinout ve svém vlastním bezmyšlenkovém stavu. Pak si kdykoliv vybavit v zátěžových situacích onen stav mysli, a být jen v přítomnosti. Postupem času se budeme nacházet čím dál častěji ve svém středu.

„Nejsilnější je ten, kdo má moc sám nad sebou“ Seneca

„Každý dokáže milovat čistou láskou natolik, nakolik ji dokáže pochopit...“

"Vím, že nic nevím" David

Avšak většina lidí neví…že ví….

pátek 6. listopadu 2009

Citát sebepoznání

Vše se změní v okamžiku, kdy pomine chtění

a jeho místo zaujme pozorování, čiré vidění a odevzdanost.

Člověk přestane být užitečný nebo nebezpečný,

zaujatý či nudný, přívětivý či surový, silný nebo slabý.

Stane se přírodou, něčím krásným a pozoruhodným jako každá věc,

na niž se zaměří čiré pozorování.

Neboť pozorování není ani bádání, ani kritika, je to jen láska.

Ta je nejvyšším a nanejvýš žádoucím stavem naší duše:

láska bez žádostivosti.

Láska v nás

Dny jsou velice vyčerpávající. Mnozí stojí na pokraji svých sil a pociťují veliké vyčerpání. Mnohé události nabírají na spádu a do konce tohoto roku se mnoho věcí změní. Vaše vnímání se velice mění a vaše těla též. Složení vaší DNA se také pozměnilo a mění se neustále. Jak říkáte vy, změna je život. Mnozí ještě neudělali to, co jste si předsevzali anebo to, k čemu je vedou každodenní události. Nyní je velice příhodný čas uskutečnit to, po čem jste velice dlouho toužili, to, co vás velice láká a vábí. Je jedinečný čas na realizaci, neboť je zde velice silná podpora. Vaše konání je však velice omezené a velice pomalé, neboť vše, co k vám přichází, velice pečlivě probíráte ve svých myšlenkách a vaše srdce stavíte v důležitých chvílích na „vedlejší kolej“. Máte mnoho možností, avšak využíváte sotva polovinu vám poskytnutých „darů“. Vaše práce vám zřídka přináší uspokojení. Stále toužíte po něčem jiném, co by uspokojení přineslo. Přehodnoťte své priority a jděte za svým cílem. Naplňte své životy prací, která vás uspokojí a povznese. Nadále vnímejte přírodu jako jedinečné místo. Naučte se být její součástí a starejte se o její blaho. Sama Země vás k tomu vyzývá. Vaše láska přitahuje také jenom lásku. Stále se měníte, i když změny nejsou tolik viditelné. Nejste titíž, co před rokem. Směřujete k vrcholu a také ho dosáhnete. Mnozí však později a daleko tíže, neboť se neustále vracejí do minulosti a vláčí ji za sebou jako kouli u nohy. Jakmile toto uvolníte, vaše duše vzlétne a zajásá, neboť jste učinili další krok na cestě k jejímu cíli. Chraňte se před zlobou, nečestností a strachem. Nechtějte již toto zažívat. Také pozorujte myšlenky a ty, které vás dusí, vyměňte za jiné. Této možnosti může využít každý. Vidíte, že i v této dnešní době můžete najít mnoho láskyplného a potěšujícího. Láska si vás najde na každém kroku. A pokud lásku prožíváte, chraňte ji jako oko v hlavě, neboť jste dostali obrovský dar. Milujte se