LÁSKA JE DAR

LÁSKA JE DAR

Láska k nám přichází, aby nás něco naučila. O nás samých, o životě, o našich hodnotách. Díky Lásce někdy přijdeme na to, že věci jsou jiné, než jsme si mysleli. Jsme díky ní často ochotni zapomenout na vlastní zranitelnost a vydat se odvážně se srdcem na dlani vstříc svému osudu. Láska nám dává sílu riskovat i zranění a bolesti. Protože tušíme, že bez odvahy vyjít vstříc tomu druhému, bychom nezažili tu nádheru a krásu okamžiku, kdy se dvě srdce spojí. Kvůli tomu stojí za to riskovat. Kvůli tomu stojí za to být odvážný. Odvaha neznamená nemít strach. Odvaha je mít strach a přesto to udělat. I za cenu, že podáme ruku a strávíme byť jen vteřinu v agónii, jestli jí ten druhý přijme. I za cenu, že zaklepeme na něčí srdce a nebude nám otevřeno. Ale nikdy nebudeme muset litovat, že jsme neudělali to, co nám napovídalo naše srdce. Ať už ten druhý naše srdce přijme či nikoliv, ten krok, který mu uděláme vstříc, je na nebesích přijímán jako náš nejvyšší čin Lásky. A také za to oceněn zvláštním darem. Už jen tím, že milujeme, se naše srdce otevírá nekonečné a nepodmíněné Boží lásce a ta nám léčí zranění a bolest na všech úrovních. Abychom nakonec přišli na to, že můžeme dát komukoliv Dar lásky a nechat to plynout jen tak bez očekávání, že nám ji vrátí.

V této době se opět po mnoha a mnoha životech setkávají „dvoupaprsky“ nebo jinak „dvojplameny“ , často se můžeme setkat s označením „Twin flame“. Jedná se o dvě části jednoho celku, které se před mnoha životy rozdělily a nyní nastává čas se spojit. Je to proto, že každý sám na sobě můžeme pracovat a duchovně růst jen do určité úrovně. Spojením se svým „dvoupaprskem“ se dostaneme dál, než kdykoliv před tím. A celý Vesmír teď nás tady na Zemi podporuje v růstu. Při těchto setkáních vždy cítíme velkou vzájemnou přitažlivost a důvěru k tomu druhému. Jako bychom se dávno znali. Někteří dokonce cítí a vnímají zvláštní neviditelné pouto, které nás spojuje. Tato setkání většinou nejsou jednoduchá, ne vždy jsou oba „dvoupaprsky“ volné. Ale setkání proběhne přesně ve chvíli, když už jsou naše duše na to připraveny. Ve fyzických rovinách ještě máme často na sobě hodně pracovat a tato setkání nám umožní rychlejší růst a zpracování starých karmických zátěží. A stejně jako vždy ve svých životech máme i v těchto vztazích možnost volby. Zda tento vztah přijmout a jak se v něm zachovat a nebo to kvůli množství překážek vzdát. I když je to naše rozhodnutí, ovlivňuje také náš „dvoupaprsek“. Ale nic se neděje náhodou. Vesmír nás spojil přesně v tu chvíli, která byla nejpříznivější pro náš růst. Jen to někdy na té vědomé úrovni vnímáme jako překážky nebo strach. Proto se máme díky těmto setkáním naučit novým způsobům nazírání na svět. Věřit své intuici a svému srdci. Více než své hlavě, která nám často zabraňuje přijmout ten nejvyšší dar, který nám nebe seslalo. Tím darem je sama Láska. Čistá, nebeská, nepodmíněná. Ještě jsme se nenaučili během našich životů tento dar přijímat. Spíše se snažíme svým rozumem v sobě potlačit jakékoliv city, v obavě, že opět budeme zraněni, že opět přijde bolest. Bez naší odvahy tentokrát to risknout to ale nepůjde. Pokud najdeme v sobě dost víry a opřeme se o ni, pak nás povede sama Boží láska. Když nás dovedla až sem, pomůže a povede nás i dál. Na cestách našich srdcí máme vždy šanci na podporu Vesmíru. Stačí jen o ni požádat a pak věřit, že přijde. A ona přijde. Vždy.

A ještě něco nám pomůže. Máme to hluboko v sobě každý z nás, jen jsme někdy možná zapomněli. Jsou to naše vnitřní poklady – víra, Láska a naděje. A to všechno proto, abychom nakonec zjistili, že není nejdůležitější ten výsledek, ale samotný proces a naše poznání z něho. Ať pro nás situace dopadne jakkoliv, získáme velmi důležitou zkušenost, která nám zůstane a kterou nám nikdo nemůže vzít. Možná nás to posune o jeden schůdek, možná o dva nebo o celé patro výš k nebesům. Jedno je ale jisté. Čeká nás vítězství. Každopádně zvítězíme sami nad sebou… ♥


♥ "Kdykoli kdekoli se dvě srdce spojí, posunou tím svět o kousek blíž nebi." ♥

Naše zapletení s osudem

Každý z nás někdy zažil nepříjemné chvíle, někdy nejen chvíle, ale celá období, někdo dokonce celý život. A to nepříjemné taky mohlo znamenat děsivé, bolestivé, šílené, drtivé a nepřežitelné. Určitě si každý z vás dosadí mnoho dalších slov, jaké to bylo. To samé vidíme i u našich známých a blízkých.

Čím to je, že je osud a život někdy tak těžký a nepřívětivý. Jak si to děláme?

Pominu nyní problematiku minulých životů, i když ta rozhodně hraje svoji roli.

Vzpomínáte si, že v Bibli je psáno, že naše špatné i dobré činy ovlivní naše potomky a to až 4 generace? V tomhle má Bible velkou pravdu, až na malou nepřesnost. Může to být mnohem a mnohem více generací.

Platí to tedy i pozpátku. I my sami jsme ovlivňováni tím, co se stalo našim předkům, jak oni žili, přemýšleli a jak je ovlivnil jejich osud.

Je to tím, že energie v rodině je propojená. My, i když jsme jedinci, nikdy nemůžeme být odděleni od systému. Energeticky to působí vždy a velmi silně, i když žijeme třeba osamoceni na vzdáleném ostrově či zemi a svoji rodinu už jsme mnoho let neviděli. Je to tím, že v nás je otisk celé naší dlouhé genetické historie, do které jsme v mnoha ohledech zapleteni.

Naše těžké osudy nebo (alespoň) období tedy netvoří pouze okolnosti našeho života, ale mnohá zapletení z doby minulé a osudy našich předků.

Jak to tedy všechno funguje? A jak si zlepšit svůj osud?

Obecně platí, že když se člověku stane něco, co je pro něj natolik těžké, že to nemůže unést (například situace, které by nás mohli ohrozit na životě) naše tělo má několik instinktivních způsobů, jak přežít. Je to jednak známý útok (zaútočím na to, co mě ohrožuje, a ono mě to třeba nesežere) a útěk (kdo uteče, nebude sežrán). Dalším mechanismem přežití, o kterém se nemluví, je „zatuhnutí“. Mnoho živočichů, když už nemůže vyhrát v boji, ani utéct, tak předstírá smrt a zkouší, jestli ho lovec nepřestane sledovat. A leckdy to funguje. Protože mnoho dravců instinktivně nesní mrtvou kořist. Jsou například i živočichové (některé druhy žab), které nemohou ulovit nic, co se nehýbe, protože nemají rozlišovací schopnost to zaznamenat.

Příroda je dokonalá, a proto si vyvinula tuto skvělou možnost přežití jako jednu z možných variant.

Pronásledovaná kořist, která se dostane do stavu zatuhnutí a předstírá, že je mrtvá, to jenom nehraje. Její tělo skutečně dostane povel, zpomalí se životní funkce a tělo se na chvíli „cítí“ jako mrtvé.

Divokým zvířatům, která jsou v potravinovém řetězci na straně lovených druhů, se to může stát několikrát denně. Příroda se však umí vypořádat i s tímto. Pokud strategie funguje a zvíře, které předstíralo smrt, přežije, začne se tělo zbavovat zatuhnutí a smrtelné blízkosti tím, že se začne třepat.

A tak se zatuhlost uvolní. Gazela se pak zvedne a pase se dál a už nemá ani představu o tom, že ji před chvílí šlo o život. A až přijde zase další dravec, celou reakci zopakuje. Do té doby ji nebude řešit. Pokud to nezafunguje a gazela je zabíjena, má již natolik změněné vědomí, že sice její tělo cítí bolest, ale ona má ve stavu zatuhnutí změněné vědomí, které zabraňuje tomu, aby zbytečně trpěla, i když je požírána.

Má tedy šťastný život, i když se zdá, že jí o něj může jít několikrát denně. Člověk, který nejedná jenom instinktivně, by jistě v podobně ohrožující situaci, kdy neví, kdy bude kořistí, reagoval úplně jinak a byl „dost na nervy“ nebo věčně napnutý a připraven utéct či útočit. Kvalita přítomného života by mu unikala.

Čím to je, že člověk již neumí reagovat na stres a trauma tak přirozeně jako zvířata? A jak to souvisí s osudem a kvalitním životem? K tomu je potřeba ještě vysvětlit pár pojmů.

Člověk ve své biologické historii nemá jasně nadefinováno, zda-li je lovec nebo kořist. V naší lidské historii jsme zažili mnohokrát obě dvě strany mince. Dokonce i v rámci našeho lidského druhu jsme byli vůči sobě někdy kořistí a někdy lovcem.

Navíc naše vyšší lidské vědomí, které již není v souladu se základními životními instinkty (co mě ohrožuje, to mohu zabít nebo sežrat) je leckdy vnitřně v přímém rozporu s myšlenkou lásky k bližnímu a krédu neubližuj. Začalo se v nás dít tedy postupem času to, že jsme přestali být schopni reagovat přirozeně na TRAUMA (jak můžeme nazvat to, když ve stavu ohrožení zatuhneme, nereagujeme a instinktivně předstíráme smrt, jak nám velí naše pudy).

U našeho lidského druhu začalo docházet v rámci konfliktu pudových reakcí a vyššího svědomí k nemožnosti přirozeně zareagovat. Tedy pokud prožijeme traumatizující stav, tak si ho již nedovolíme přirozeným chvěním organismu postupně uvolnit a žít dál nepoznamenáni tím, co se stalo (pokud přežijeme).

Díky tomu se energie zatuhnutí nikdy neuvolní a zůstává jako otisk v naší psyché. Je v nás nějaký kus našeho já, které je neustále v pocitech „jsem ohroženo, jsem zabíjeno, jde mi o život, musím být v tomto stavu“. Nazvěme ho TRAUMATIZOVANÉ JÁ. Protože v tomto psychickém stavu se nedá přežít, neboť bychom byli pořád „mimo“ a v traumatu, naše psyché si vyvinula další úžasný tah. Vytvořila další kus našeho psyché, který nazvěme JÁ PŘEŽITÍ. Toto JÁ PŘEŽITÍ má za úkol, abychom mohli žít dál normální život. Přikročí tedy k traumatizované části, kterou neumíme uzdravit a jen ji odřízne od vědomí. Zatlačí ji hluboko do nevědomí a udělí na ni embargo přiblížení se. Kdyby se k ní někdo chtěl jenom trochu přiblížit, toto já přežití udělá obrovský bengál nebo cokoliv jiného, jenom aby odvrátilo pozornost a trauma nebylo znovu vytaženo do vědomí a tím nám znemožnilo žít dál normální život. Tyto obě dvě části psyché přežívají většinou v podvědomí a člověk myslící si, že to, co se mu dramatického stalo, má již za sebou, si tyto energii nese v sobě, aniž by o tom tušil. Problém však je v tom, že dalším mechanismem psyché je to, že co je potlačeno v podvědomí, má tendenci se projevit a vyjít navenek. Traumatizované já tedy hledá skulinku, jak proniknout a jak se uzdravit. Tyto dva protichůdné tahy mohou být v nevědomí zdrojem velkých tahanic a problémů. Je v nás bolestivá síla, která chce vyjít ven, ale jiná síla, která to nedovoluje. A navíc o tom nemáme ani zdání. Děje se to všechno v podvědomí.

Běžnou metodou této síly, která je potlačena, ale chce vyjít ven a uzdravit se, je projekce. Naše traumatizované já tedy nevidíme v sobě, ale velmi přesně ho zaznamenáváme u druhých, pokud v sobě mají nějaké podobné trauma.

A podle toho, o co jde, nás to k nim buď děsně přitahuje, nebo nás to velmi odpuzuje. A většinou je to kombinace obojího, protože naše traumatizované já touží potom být projeveno a když nemůže samo, hledá si alespoň někoho, kdo to projevuje. Traumatizované já chce žít alespoň skrze tuto projekci, ale já přežití se to snaží překazit, takže bude mít i výhrady proti člověku, do kterého je projektováno naše vlastní já přežití..

Řeknu Vám příklad. Třeba bezdomovci. Co si budeme povídat, ale pro málokoho z nás není příjemný pohled na to, jakým životním stylem žijí. Někoho to oslovuje méně a někoho více. Někoho to dokonce pobuřuje a možná jsou i tací, kteří cítí úlevu při představě, že by takto mohli žít nespoutáni společenskými konvencemi. Určitě máte mnoho logických důvodů, co vám vadí na bezdomovcích, podívejme se však na to z pohledu výše uvedeného traumatizovaného já a já přežití.

Všichni jsme více či méně alespoň někdy zažili v životě pocity nedostatku, ať již hmotného nebo citového. Leckdy to pro nás bylo hlavně v dětském věku skutečně traumatizující zážitek. Dítě totiž nedostatek emocionální blízkosti nebo výživy může vnímat skutečně jako život ohrožující, protože ho nutně potřebuje a nedokáže si ho obstarat samo. Pokud došlo k tomu, že stres byl velmi silný, tak aby dítě přežilo, muselo si vytvořit já přežití, které se rozhodne „už se tím nebudu zabývat a půjdeme dál. Já to zvládnu, ať se děje, co se děje“. Z hlediska přežití je to správné, protože dítě se rozhodlo, že si to v rámci možností obstará samo nebo že přežije, i kdyby to nedostalo. A pocity spojené s bolestí oddělení, a hlavně strach z toho, že nepřežije, odřízne a zatlačí hluboce do nevědomí. Tady vzniká první traumatizované já a já přežití. Toto známe všichni, že? Něco jsme nedostali, tak jsme se rozhodli, že si to prostě dáme nějak sami. Ale teď se vraťme k našim bezdomovcům. Jak jsem výše zmínila, tak i když je traumatizované já potlačené a hlídané díky já přežití, snaží se na sebe neustále upozornit a žadoní o pozornost. A protože je vytlačeno z vědomí, poukazuje a přitahuje naši pozornost k něčemu, co je podobné. Může tedy například přitahovat naši pozornost k bezdomovcům, kteří na jisté úrovni v nás mohou vyvolávat vzpomínky na nedostatek a nepohodlí, pocity nemám domov, nemám zázemí... Když se to ale stane, a my bezdomovce uvidíme, tak zakročí naše já přežití, protože nechce, aby nám do vědomí přišly naše vlastní pocity, začne bojovat a odřezávat nás od možného spouštěče těchto pocitů. Vnese různé mentální soudy a nástroje, proč musíme od těchto lidí co nejdále. Častokráte se to minimálně v těchto případech daří. A tak se zase našemu traumatizovanému já nepodařilo dostat se navenek, protože od bezdomovců je snadné se odříznout a prostě se na ně nedívat.

Kde však funguje tento mechanismus také, a není tak snadné ho přehlídnout a vymanit se z jeho dopadů, jsou partnerské vztahy. Trauma nás spojuje mnohem více, než bychom si přáli. A tedy i hluboce ovlivňuje výběr našich partnerů. Aniž bychom to věděli, i zde má prsty naše traumatizované já, které jako nejvhodnějšího partnera vybere toho, který má v sobě co nejpodobnější obsah stejných traumatických otisků, aby se do něj mohlo promítat a díky tomu se začít uzdravovat. Takže si najdeme partnera, kterým jsme fascinování. Čím více osudově to vypadá, tím více tam bude pravděpodobně společných traumatických otisků, které chtějí být uzdraveny. Potřebujeme ho proto, aby to, co je hluboko v nevědomí a čemu brání naše já přežití vylézt ven, protože jsme zatím nenašli způsob, jak se s tím vyrovnat, bylo pomalu (a bohužel většinou bolestně) uzdravováno.

Ve vztahu se to pak projevuje tím, že partner dělá věci, které „nám ubližují“. To, co my máme hluboce v sobě potlačené, on častokrát otevřeně projevuje nebo nám svým chováním aktivuje staré bolesti. Naše já přežití na to reaguje snahou toto chování potlačit. Snažíme se partnera donutit, aby byl jiný, aby se změnil. Když to nefunguje, odřezáváme se od něj, potlačujeme city a nakonec odcházíme. Naše já přežití se rozhodne najít si někoho, kdo už nám nebude způsobovat tuto bolest a my rozhodnuti mít lepší a kvalitnější vztah, jdeme hledat někoho jiného. Nejsme si však vědomi toho, že jsme našeho předchozího partnera použili jako projekční plátno, že to, před čím utíkáme, doopravdy není jeho chování, ale naše vlastní traumatické otisky v duši. A sami před sebou neutečeme.

Pokud traumatizované já neuvidíme a neuzdravíme, někde bude vykukovat, snažit se přežít a uzdravit, stejně jako se gazela snaží uzdravit chvěním. I toto je přirozený proces.

Takže ve snaze našeho já přežití odejít, si bolest jenom prodloužíme, protože náš výběr partnera bude zase „osudový“.

Stejný důvod může být i to, proč lidé neodcházejí z velmi destruktivních vztahů. Je to tehdy, když traumatizované já je silnější než já přežití a ví, že může být skrze partnerovo „destruktivní“ chování vytaženo do vědomí a zpracováno. Člověk je potom ve vztahu jakoby uvězněn většinou do té doby, než natolik posílí já přežití, že se oderve, nebo než opravdu uzdraví traumatické obsahy a tento druh vztahu už k této práci na sobě nebude potřebovat. Pokud zvolíme vědomou práci na traumatizovaných obsazích, leckdy to vede pomalu a postupně i k osvobozování našeho partnera. Nepomáháme tím tedy jenom sobě a tato práce naopak může vést k velké transformaci vztahu, který se tím může velmi proměnit a zkvalitnit.

Kdybychom s těmito principy pracovali vědomě, ušetřili bychom si mnoho bolesti.

Místo toho, abychom obviňovali partnera za to, že nám ubližuje, bychom si pomalu krok za krokem měli zpracovávat vlastní traumatické obsahy a uzdravit naše traumatizované já.

Protože jenom se od něho odříznout, jak vidíte, situaci stejně neřeší, ale spíše hrotí a nutí nás k opakování. A pak to vypadá, že je to „osud“.

Když se toto trauma neuzdraví, a převládne já přežití, můžeme nakonec skončit bez partnera, i když po něm hodně toužíme. Protože na základě nevyřešených traumat budeme přitahovat pořád „osudové partnery“, dokud to nevyřešíme. A tohle já přežití nechce. Může nám tedy zesabotovat možnost mít vztahy úplně. Možná proto je nyní tolik lidí bez partnera.

Moudrý pan Jung napsal tato moudrá slova: „Dokud nezvědomíte nevědomé, bude to ovládat váš život a budete to nazývat osudem.“

Aby to nebylo moc jednoduché, situaci komplikuje to, že jsme členy (nejen) rodinných systémů. Výše popsaný princip fungoval i v psyché našich předků, a všechny informace o nich jsou zapsány v našich genech. Pokud se u nich stalo něco, co bylo popřeno, neuznáno (traumatizované já), aby se přežilo (já přežití), stejně se zde projevuje tendence, aby bylo viděno to, co bylo popřeno. Tato potlačená energie častokráte i dávno mrtvých předků, prochází systémem dále a dále a hledá cestičku, jak být vyjádřena a uzdravena. A v systémech to funguje tak, že někdo ji vyjadřuje (traumatizované já systému) a ostatní se to snaží popřít (já přežití).

Řeknu Vám příklad. Dejme tomu, že by za války někdo byl v koncentračním táboře a skoro umřel hlady. Pokud přežil, tak aby mohl žít dál, tak ho jeho já přežití oddělilo od traumatizujících pocitů, které v něm však zůstaly hluboko v nevědomí. Tedy byly pouze potlačeny, nikoliv uzdraveny. A co je potlačeno, hledá si cestičku jak ven, jak být viděno a uzdraveno. Tato energie, i když už dotyčný člověk dávno zemřel, prochází dál energií systému a pokud to někde jde, vyjadřuje se přes některého jeho potomka. Například tak, že jeho prapravnučka ve věku 20 let se začne cítit tlustá a začne trpět anorexií, která ohrožuje její život, pokud ji nezabije úplně. Ona si myslí, že to dělá proto, že je „tlustá“. Ale skutečný hluboký systemický důvod je v tomto případě hluboký soucit s předkem (kterého možná ani neznala, nikdy o něm neslyšela, ale tuhle informaci má v genech). Ona pak opakuje z lásky jeho osud, bere ho na sebe, aby mohl být vyzdvihnut, uznán a hlavně uzdraven. Opakuje trauma, aby se celá věc mohla ukončit happyendem. Je jedno, jaké má vědomé důvody, hluboce v podvědomí hraje hlavní roli tento. V tomto případě asi dívka nezemře, jen si vážně poškodí zdraví, protože ani její předek nezemřel na dopady podvýživy v koncentračním táboře. Kdyby však následovala někoho, kdo v koncentračním táboře skutečně zemřel, je i zde vysoké riziko, že ho bude následovat až do smrti. Tato dívka tedy vyjadřuje traumatizované já rodiny. Ostatní členové rodiny, kteří jí říkají „musíš s tím skončit“, vyjadřují já přežití rodiny a snaží se ji od traumatu oddělit. Tohle však nefunguje. A kdyby náhodou ano, pokud to není správně ošetřeno, bude se to přenášet dál, na naše děti a potomky.

Někomu to možná připadá nespravedlivé, proč tahle dívka, chudinka, má pykat za to, za co ani nemohla, proč si má ohrožovat zdraví?

Pravdou je, že ona zde není oběť ani chudinka, ale na jisté úrovni zde opět udělalo volbu její podvědomí. I když ne vědomě, tak si to vybrala.

Dítě, které ve své rodině něco postrádá (protože tam kde jsou energie odřezávané od toho, co se stalo, a to se děje všude, neproudí vždy všechny energie správně a není tam tedy výživa všeho, co bychom potřebovali) hledá hluboce v rodinných energiích nějakou výraznou energii, ke které by si udělalo vazbu. Dítě si raději udělá bolavou vazbu, než aby nemělo žádnou. Většinou ho to dovede k dramatickému silnému osudu, jež svojí energií převyšuje ostatní osudy, který když bude rozuzlen, spustí v rodině tok právě té výživné energie, kterou dítě tak moc postrádá. Je tam ten potenciál, který je však zašmodrchaný a nepřístupný. Dítě, aniž by to vědělo, se do tohoto osudu zamíchá a má to pak například takové následky, jaké jsem uvedla dříve.

Vypadá to jako osud, ale je to otázka nevědomé volby a snahy uzdravit to, co bylo v našem systému a tedy i v nás, traumatizované.

Pokud si toto neuvědomíme a nezačneme s tím pracovat, většinou dochází ke zhoršení situace. Pokud nás ovládne jen já přežití (které se častokrát chová pachatelsky a ničí vztahy a harmonii, i když je to proto, abychom přežili), traumatizovanému já bude neustále hůř a hůře a bude se prostě stejně projevovat přes náš život.

Není to o tom ukázat na já přežití prstem a říct, ty musíš pryč. Kdepak, to by byla další veliká chyba. Já přežití nám hodně pomohlo, dalo nám šanci žít a vyjít z toho alespoň pryč, když už se od toho nemůžeme oddělit úplně. Snaží se nám zachránit život. A používá k tomu klidně i násilné prostředky. Ale zaslouží si naši úctu. Ale samo o sobě není konečným řešením, protože i ono samo, ať už má sebelepší a důležité úmysly nakonec napomáhá k tomu, že se situace stále znovu a znovu opakuje.

Řešením tedy není dát jednomu nebo druhému přednost, ale jít se podívat až tam, v čem jsme uvízli a proč. S jakým osudem, který už se dávno uzavřel, jsme propojeni a snažíme se ho zakončit happyendem. Jak moc to ovlivňuje naše vztahy a jak k tomu používáme partnera a jeho „osudovost“?

Díky tomuto uvědomění se začínáme osvobozovat a místo toho, abychom napravovali situace, které už napravit nejdou, tak jim vzdáme úctu a vyvážeme se z těchto zapletení. Naši předci by si určitě nepřáli, aby se nám dařilo tak zle jako jim.

Toto poznání se projeví hluboce na kvalitě našeho života, osudovost dostane úplně jiný rozměr a na té nejhlubší rovině si uvědomíme, že svůj osud si volíme vlastně jen a jen my sami.

Takže zvědomte nevědomé, abyste si již svůj život mohli řídit vy sami.

Autor: Eva Marvánová

evamarvanova@seznam.cz

www.cestasvetla.wbs.cz

www.andelskysvet.cz

Odpuštění

Odpuštění je cesta lásky 

Síla lásky a odpuštění dokáže

v našem životě zázraky

Odpuštění sobě i ostatním nás osvobozuje od minulosti. Odpuštění je odpovědí téměř na všechno. Když máme v životě nějaký zádrhel, obyčejně to znamená, že je třeba někomu odpustit. Pokud volně neplyneme životem, zpravidla jsme ulpěli na nějakém okamžiku v minulosti. Může to být lítost, smutek, ublížení, strach nebo vina, stud, hněv či odpor, někdy dokonce i touha po pomstě.

     To vše pramení z neschopnosti a neochoty odpustit, odpoutat se od minulosti a žít přítomností. Odpovědí na jakékoli léčení je vždy LÁSKA. A cestou k lásce je vždy ODPUŠTĚNÍ. Odpuštění odstraňuje zášť. Velmi často si nedokážeme uvědomit, že závislost na minulosti, ať byla jakákoli, nám škodí. Mnoho lidí se nedokáže radovat z přítomné chvíle kvůli něčemu, co se stalo v minulosti. Nemohou žít naplno, protože kdysi udělali něco špatně nebo neudělali vůbec. Nemohou se radovat z dneška, protože přišli o něco, co měli kdysi. Nejsou schopni lásky, protože jim kdysi někdo ublížil. Protože kdysi se jim při určité činnosti stalo něco nepříjemného, čekají, že se to stane znovu. Jsou přesvědčeni, že jsou již navždy špatní, protože, kdysi udělali něco, čeho litují. Život nevypadá podle jejich představ, protože jim kdysi někdo něco provedl. Myslí si, že se musí rozčilovat dnes, protože se rozčílili i kdysi v podobné situaci. Díky nějaké velmi staré zkušenosti, kdy s nimi někdo ošklivě jednal, nikdy neodpustí a nezapomenou.

     "Jim", viníkům je to srdečně jedno, obyčejně ani nic netuší. Jen my sami si tak ubližujeme, protože se bráníme naplno prožít přítomnou chvíli. Minulost je pryč, je uzavřená a nelze na ní nic změnit. Můžeme prožívat vždy jen přítomný okamžik. Jestliže se v mysli zaobíráme minulostí, žijeme ve vzpomínkách, a tak se připravujeme o prožitek přítomnosti.

     Miluj svůj život

Odpuštění je projevem ochoty

podívat se na otázku sporu z vyššího hlediska

a vidět vše z nadhledu.

Odpuštění je cesta

k vnitřnímu klidu a míru duše.

Odpuštění nás oprošťuje od zranění,

které jsme utrpěli v minulosti.

Odpustit znamená i to,

že předáme svůj spor do vyšších rukou

a budeme žít nezatíženi tím, co bylo.

Odpuštění je guma,

kterou můžeme vymazat bolestnou minulost.

Odpuštění je cesta lásky.

Odpustit znamená mít zájem o druhého člověka

a v srdci lásku k druhému člověku

nehledě na to, co se kdysi odehrálo.

Oč vlastně při odpuštění jde?

Jde o rozhodnutí

již dál netrpět,

nevyžívat se v nenávisti a zlobě,

vzdát se touhy nadále zraňovat druhé

a zároveň se také vzdát touhy zraňovat sebe pro to,

co se odehrálo v minulosti.

 

PROČ ODPOUŠTĚT ?

     Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a psychiky. Zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší. Působí destruktivně. Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje. Je zdrojem napětí a podrážděnosti. Neuzdravené křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým. Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil dále. Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál. Ono se k němu pak ale vždy navrací…

     Neodpuštění působí jako jed zasahující všechny oblasti života a vztahů: k Bohu, k lidem, ke světu a i k sobě. Projevuje se na úrovni osobní, na úrovni rodin, různých skupin i národů…

     Skrze odpuštění se člověk stává vnitřně nezávislým na negativním vlivu zla. Ukřivdění pak ztrácí svou zničující moc.

 

ODPUSTIT NELZE "NA POVEL"

     Odpuštění není mnohdy jednoduchou záležitostí. Pocit křivdy člověka zasahuje v mnoha vrstvách. Proto zpracování křivdy a odpuštění musí proběhnout ve všech zasažených úrovních a oblastech lidského života.

     Rychlé a levné rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na to", "čas léčí rány" jsou neúčinné a k opravdovému odpuštění vedou jen zřídka. Vyrovnání se s křivdou, odpuštění a uzdravení je dynamickou záležitostí, která mnohdy potřebuje svůj čas.

 

KROKY NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ

     Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity. Na počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka i jako Božího dítěte a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska k nám trvá. V Bohu je naše bezpečí a význam.

PŘIZNAT SI POCIŤOVANOU KŘIVDU,

negativní emoce a svá zranění. Přiznat si, že mi vzniklá situace vadí a že mě bolí. Přiznat si, že mám problémy odpustit a že možná viníkovi nepřeji rozhodně nic dobrého. V této první fázi je třeba před sebou své pocity nepotlačovat a nic si nenalhávat.

POJMENOVAT SVÉ POCITY.

Tato fáze může být pro mnohé důležitá. Je možné si najít důvěryhodného partnera, před kterým můžeme své pocity slovně formulovat. Může jím být někdo blízký, náš zpovědník, ale i Bůh. Důležité ale je, aby v tomto kroku nebyl člověk sám. Mohl by totiž upadnout do pasti sebelítosti, která člověka uzavírá a znemožňuje jeho rozvoj.

POHLÉDNOUT NA KŘIVDU NEZAUJATĚ

z jiného úhlu, nadhledu, či odstupu. Připustit si, že vzniklá situace může mít i jiná hlediska, než ta, která vidíme úhlem svého pohledu. Uvědomit si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí.

SNAŽIT SE POCHOPIT TOHO, KDO NÁM UBLÍŽIL.

Možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle. Jeho jednání třeba ovlivňuje jeho podvědomí a špatné zkušenosti. Často lidé jednají zle, protože ani jinak neumějí. I Ježíš se na kříži modlil: "Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí"

ROZHODNOUT SE NEŠKODIT A ZŘÍCI SE POMSTY.

Nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo. Rozhodnout se ho přijmout jako člověka, bez ohledu na jeho vinu. Nemluvit o něm zle před lidmi.

samota je zrcadlo, které nelže ...

Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, které mohu prokázat jakékoliv lidské bytosti, nechť neodkládám. Neboť nepůjdu již nikdy touto cestou.

John Galshworthy

Život je zázrak, který je potřeba žít

Kdo se dokáže soustředit na to, co dělá právě teď?
Vnímáte pouze jídlo, když jíte? Nebo vám myšlenky bloudí, kdo ví kde?
Hodně myslíme dopředu nebo se patláme v minulosti.
Mark Twain řekl: “Měl jsem v životě spoustu problémů,
většina z nich se nikdy nestala.”
... Užívejte si Tady a teď. Všichni jsme to uměli, když jsme byli malí. Vzpomeňte si, jak jste se zabrali do hry a nevnímali vůbec nic okolo.
Kdo z nás řešil, co bude zítra?
Vychutnejte si každý okamžik a každé nadechnutí. A občas se sami sebe zeptejte: “Co je smyslem mého života právě teď ?”
Pak udělejte všechno, co je třeba.
Život přichází ve vlnách. My ty vlny neumíme ovládat, ale můžeme na nich surfovat ;-)
Tady a teď, dýchejte a uvolněte se.
Procvičujte to ve všem, co děláte, a váš život se změní k lepšímu :-))
Dan Millman

"Chytil jsem motýla - zahynul. Utrhl jsem květinu - zvadla.
Poznal jsem, že všechno co je krásné se mohu dotknout pouze srdcem."

Zázrak není létat vzduchem nebo kráčet po vodě, ale kráčet po zemi. Čínské přísloví

  Osamění je bída vlastního já. Samota je bohatství sebe sama. May Sarton

Byli sme stvořeni abychom zářili,neni to jen v někom z nás je to v nás všech a když dovolíme našemu světlu zazářit, nevědomky tím dáváme možnost ostatním učinit totéž a když se zbavíme vlastního strachu,zbavíme tím navždy strachu i ostatní.

Nepřestaň nikdy dávat

Nikdy se nesnaž nic hromadit. Nech vše volně plynout. Ať je to láska, nadání, peníze nebo majetek, nech je plynout, udržuj je v pohybu. Když tak učiníš, zjistíš, že vše tisíckrát vzroste. Životní síla v tvém těle nemůže být zadržována; musí být v pohybu, v oběhu, protože pouze tak můžeš získat novější, čerstvějš...í a ještě větší životní sílu a stát se živou bytostí. Tak je to se vším: nech vše v pohybu a nikdy nezadržuj plynulý tok. Sleduj život, jak se před tebou odvíjí v pravé dokonalosti. Pohleď, jak každá tvá potřeba je uspokojována přesně v pravou chvíli. Očekávej, že se vše naplní, a nepřipusť nikdy ve svém vědomí žádnou pochybnost. Ke všemu měj pozitivní přístup, bez ohledu na to, jak obtížné se ti mohou jevit vnější podmínky, a uvědomuj si, jak tvé lakotné myšlenky mizí, jsou-li nahrazovány myšlenkami na růst a hojnost. Měj absolutní víru, že všechno je velmi, velmi dobré a že vše vychází dokonale, protože vše je v Mých rukou.

the dream

...každý partner je pro nás V DANOU CHVÍLI DOKONALÝ..

Každý z nás touží po šťastném parnetství, mluvíme o dokonalém partnerovi a hledáme ho. Je to ale zbytečná ztráta energie, každý partner je pro nás v danou chvíli dokonalý!

Pokud je mezi námi láska, pak dodržujme jednoduchá pravidla:

1. Nevstupovat do partnerství s určitou představou, jinak v něm budeme hledat jen uskutečnění této představy, a ne skutečnost. Nejsme otevření, ale hledáme, co podle našeho mínění má být takové či takové. To pak považujeme za "normální" a všechno ostatní za špatné.

2. Pustit z hlavy všechny očekávání, jaký má být náš protějšek. Nechtít ho ani vychovávat, ani měnit. Pochopit, že člověk nemá žádné právo na toho druhého ani na jeho určité chování. Sami se vždy snažme být tím idelním partnerem.

3. Neklást lásce žádné podmínky nebo požadavky. Nevyžadovat nějaké určité předpoklady (Mám tě rád jen tehdy, když...).

4. Být pozorní a jednat s druhým s úctou a respektem.

5. Nechtít se prosazovat, mít za každou cenu pravdu, vyhrát. Když v nějaké střetnutí názorů jeden vyhraje, prohrávají oba.

6. Nehrát žádnou "roli". Být pravdiví, poctiví, autentičtí, zůstat sami sebou.

7. Přizpůsobit se, aniž bychom vzdávali sami sebe.

8. Být nezávislí. Svůj protějšek milujeme, ale nepotřebujeme.

9. Mít pochopení, i když třeba všemu nerozumíme.

10. Nesoudit, ale narovnat a srovnat.

11. Být s partnerem v neustálé komunikaci. Vyjasnit si různé potřeby a dohodnout se.

12. Nezavádět hru na viníka (TY za to můžeš...), neboť náš protějšek nikdy nemá nic společného s mým problémem, pouze se stává zrcadlem nějakého nedostatku ve mně. Tato skutečnost mi pomůže, abych tento svůj vnitřní nedostatek poznal a odstranil.

13. Nereagovat, ale "jednat".

14. Nechtít partnera vlastnit.

15. Nežádat žádné přísliby. (Budeš mě taky pořád milovat?)

16. Mít rádi sami sebe. Být sami sobě nejlepším přítelem. Můžu milovat druhé jen do té míry, jak dokážu milovat sám sebe!

17. Cílem je život v lásce. Kdo je v něm nejdřív, ten vyhrál. Vyhrál sám sebe a může pomoci partnerovi, aby také nalezl cestu k sobě.

Černá a bílá

Celý život každý z nás volí…
Každou chvíli se rozhodujeme.
Obvykle nám při těchto rozhodnutích pomáhá jeden pomocník – pocit, který nám ukazuje rozdíl mezi dobrem a zlem.
A proto ve chvílích, kdy jsme životem zkoušeni a jsme postaveni do situace, kdy náš pocit zcela jednoznačně registruje negativní i pozitivní stránku věci, je nám dána milost jasnosti.
Jasnosti volby. Jasnosti volby, na kterou stranu se přidat.
Takže ač to vypadá paradoxně, tak všechny velké a silné okamžiky v životě, ať už jsou traumatizující nebo veleradostné, tak z perspektivy volby jsou jasné, čisté, jednoduché.
Asi proto lidé, kteří prožívají svůj život v hodnotách, které měří existenciální přežití, jsou lidé vyrovnanější. Je jasné, co je dobré a co zlé a tím pádem je i jasná naše volba, nebo nemůžeme-li zvolit, tak alespoň naše tendence a přesvědčení.
Co zůstává ale skutečnou trýzní mnohých, je právě způsob života, který nás nestaví mezi jednoznačné volby. V podstatě si musíme vybírat mezi více možnosti, které se jeví jako všechny dobré nebo naopak kompletně zlé.
Výslednicí této rovnice v životním měřítku je vnitřní zmatenost lidského druhu a nejasné uvažování a neschopnost rozlišovat onu barevnou paletu, kde není jen černá a bílá, ale nacházejí se na ní tisíce různých barev a odstínů.
Z toho prakticky existují dvě volby:
První je jasná a zmíněná, kdy si vybereme způsob života, který nás bude stavět pouze do situací, kde je volba mezi jednoznačně protikladnými barvami.
Druhou volbu se bude muset naučit znát většina z nás, protože se zřejmě dobrovolně nepřestěhujeme do chudinské čtvrti v Indii, kde by životní podmínky byly transparentně černé nebo bílé. Tato volba spočívá ve schopnosti rozvinout vnímání širšího spektra barevné škály a to dosáhneme pouze tím, že zvýšíme svou vnitřní reflexi a naše vnitřní vědomí poté začne odrážet jednotlivé barvy spektra a tím nalezneme spojení mezi naší vnitřním nastavením a vnější volbou.
Jinak řečeno: „budeme se muset naučit rozvinout vnímání svých vnitřních vrstev, abychom dokázali v nejednoznačném světě dobra nebo zla zvolit variantu, která rezonuje v harmonii s naší osobností.“

Nenech se zmást vizuálním světem. Mnohý úsměv skrývá smutek. Mnohá krása povrchnost. Zlo strach a bolest. Chceš-li vidět skutečný svět, nedívej se očima. Dívej se srdcem!





Jsi více, než si dokážeš představit. Jsi nádherná bytost s darem tvořit svůj vlastní život. Každá myšlenka lásky tě přibližuje k tvé pravé podstatě - k božskému Já. Vše, co se naopak lásce vzdaluje, vytváří dojem, že žiješ život, jaký si nepřeješ. Proto se znovu zamiluj - do sebe, do druhých, do svého života. Miluj cokoliv, láska tě posiluje a přitahuje vše, po čem toužíš.

Destiny is no matter of chance. It is a matter of choice. It is not a thing to be waited for, it is a thing to be achieved.
~ William Jennings Bryan

"You will never be happy if you continue to search for what happiness consists of. You will never live if you are looking for the meaning of life."
— Albert Camus

♥ Life ♥

Zvyšování osobních vibrací

Otevírání srdce zvyšuje vaše vibrace. Když cítíte lásku, jste živější, prožíváte pocit expanze a obrození. Láska proudí s vesmírem, nevzdoruje mu. Láska je ochota být zranitelný, je to přijímání sebe i ostatních právě takových, jací jsou. Láska bez podmínek překoná každé rozdělení. Až se naučíte více milovat sebe a druhé lidi, zvýší se i vaše vibrace. Vaše energie převezme měkčí a jemnější vibrace vyšších dimenzí a vy budete svým vyšší já.

Vaše srdce bude otevřenější, když se naučíte mít více rádi sebe samotné. Milujte vše, co k vám patří, dokonce i ty myšlenky a pocity, které považujete za "negativní". Když pocítíte zlobu nebo pochybnosti, milujte je stejně, jako milujete své pocity radosti a míru. Milujte své lidství stejně jako božství. Milujte svou nejistotu i negativní pocity. Cítíte-li, že nedokážete odpustit nebo milovat, milujte i to. Milujte vše, čemu říkáte "má nedokonalost". Pocity totiž nezměníte tím, že je budete popírat nebo nenávidět. Změníte je jedině tím, že je budete milovat. Když milujete své negativní pocity, mohou se vyvíjet do své pozitivní podoby.

Milujte všechny své myšlenky, včetně těch omezených nebo naplněných strachem. Myslete na ně jako na malé děti, které potřebují lásku a ujištění. Uvědomíte-li si negativní myšlenku, neobviňujte se za to. Milujte všechny své negativní myšlenky a ony nad vámi budou mít čím dál menší moc. Máte-li něco, nač byste rádi přestali myslet, začněte se milovat, i když máte tyto nechtěné myšlenky, a tak je mnohem snáze zastavíte. Vedle každé negativní vyšlete nějakou pozitivní myšlenku; jediná pozitivní myšlenka totiž dokáže vyrušit účinky stovek negativních.



Jedna žena měla strach z výtahů a výšek. Nenáviděla se za svůj strach a snažila se vymluvit si ho. Nic z toho jí ale nefungovalo, dokud se nerozhodla přejít na jinou taktiku: své pocity milovat. Když napříště nastoupila do výtahu a zmocnila se jí opět panika, posílala svým pocitům strachu lásku. Její pocity postupně slábly a nahoře, v posledním poschodí, prožila příval radostné nálady a expanze.

Své negativní pocity můžete milovat a zvýšit tak jejich vibrace za jejich limitní hranice až do světla, nebo je můžete nenávidět a vzdorovat jim. Vaše nenávist však ještě posílí moc, kterou nad vámi mají. Milujte své lidství. To jste sem přišli prožívat, z něj se přišli učit. Milujte své slabosti, jako milujete své přednosti. Vaše takzvané slabosti představují právě ty oblasti, které potřebují nejvíce vaši lásku, aby se mohly rozvinout. Láska k vašim negativním pocitům rozšíří váš svět a otevře vám nové možnosti.



Zdroj: Duchovní růst - Sanaya Roman

Největšího projevu lásky je schopen ten, kdo umí rozdávávat drobné laskavosti každý den.


Kde je velká láska, tam jsou vždy zázraky.


Udělej, co je v tvých silách, s tím co máš, a kde zrovna jsi.


V každé nevýhodě se skrývá odpovídající výhoda.


Hodinka na samém vrcholu hory by nebyla ani z polovic tak nádherná, kdyby nebylo nutné překlenout tmavá údolí.


Mnoho věcí je ztraceno kvůli neschopnosti požádat.



Pamatujte, že největší bolest přináší nenávist, největší utrpení nezvládnuté vášně a největším klamem je chamtivost.Buďte trpěliví, čestní, pokorní, plni soucitu a lásky. Naplňte svůj život touhou po čistotě. Milujte vše živé, jako sebe sama. Člověk, který se bude takto chovat, prospěje světu a sám se zdokonalí.


Musíte se učit: Vyrůstat v lásce, pomáhat láskou, láskou získávat a lásky moudře užívat. Moc lásky je nesmírná. Kdo má v srdci opravdovou lásku, může klidně spát a s klidem vstávat, neboť Bůh jej ochraňuje.


Když se modlíš, ač chybnými slovy, a Tvůj úmysl
je dobrý, tvá modlitba bude vyslyšena.


Po celý dlouhý život hledá člověk - d o m o v. Jediný domov, ve kterém může věčně žít - je l á s k a.


Hledejme, co máme s ostatními společného, a ne co nás od nich dělí. Skutečný souzvuk s druhou lidskou bytostí můžeme poznat teprve tehdy, až objevíme opravdový mír sami v sobě Buď rozhodný a odvážný měnit to, co se měnit dá.


Ten, kdo je schopen si uvědomit, že smysl života záleží i na něm samém, dostává v osudové chvíli záchranný pás.


Moudrý člověk zůstává v pozadí a tím se právě dostává do čela lidí.


Dávej každý dar s láskou a radostí, nemůžeš-li se ze svého daru radovat, tedy nedávej vůbec.

JÁ - je naše duše, tělo je jen obal.


Láska nepozná kupčení. Láska nepozná strach. Láska nepozná rivalitu. Láska je most k duchovnímu světu.


Poutník chodí od cizích dveří ke dveřím, aby nakonec dorazil k vlastnímu prahu - člověk bloudí venku po světě, aby nalezl pána ve vlastním nitru.


Bůh vložil svou lásku do tvých rukou jako klíč k ráji.


Jestliže váháš mezi citem a rozumem, zvol srdce a rozum už zdůvodní proč.


Daruj lásku, rozhazuj ji, rozšiřuj ji do čtyř světových stran, naplň jí tašky, dávej ji do košů, nalej ji do sklenic a zítra jí bude daleko víc, než když jsi začal rozdávat.


Láska je jediný poklad, který se násobí sdílením. Je to jediný dar, který se zvětšuje čím víc se rozdává. Je to jediný podnik, ve kterém čím víc se utratí, tím víc se vydělá.


Laskavé myšlenky jsou květy srdce.
Stará lidská moudrost praví: Potká-li tě katastrofa, je v ní pro tebe poselství a když ho nepřečteš, čeká na tě další katastrofa.


Uvědomte si, že štěstí i neštěstí přicházejí ve většině případů vlastní vinou.Jeden z významných pramenů prožitků štěstí a životní spokojenosti je pracovat a žít pro druhé.


Hledáme štěstí, běžíme kamsi a přece štěstí je v nás. Není třeba ho hledat u cizích dveří. Jestliže není štěstí v nás, není nikde.


Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě.Tělo je loď, na které duše pluje oceánem světa. Není-li dostatečně pevná, nebo je děravá, nemůže ten oceán přeplout. Takže první co musíme udělat je opravit, posílit tu loď. A to můžeme pomocí cvičení.


Naše tělo je naším nejbližším přítelem a současně největším majetkem.


Denně si vytvoř nějaký humor, nějakou legraci, třeba jen pro sebe!


Bez lásky není manželství, není rodina. Bez lásky není společenství, není přátelství. Bez lásky není radost, není život. Bez lásky je život jenom pouští.


To co je za námi, i to co je před námi, to všechno jsou úplné maličkosti v porovnání s tím, co je uvnitř nás.


Stejné přitahuje stejné - co zaséváme, to sklidíme.


Jen moudrý ví, že je jen kapkou v moři, zrníčkem na písečné pláži. Jen moudrý žije v míru a harmonii, zbaven životních strastí, jejichž příčinou je egoismus a namyšlenost.


Přejte vše dobré přátelům, přejte vše dobré nepřátelům, neboť všichni v sobě nosí stejnou Božskou jiskru.


Zkušenost není to, co člověka potká, ale co člověk udělá s tím, co ho potkalo.


Všechno má svůj smysl, cíl a řád. Lidský život především. Je na každém z nás využít svých možností a schopností k jeho nalezení a naplnění.


Milujte všechny lidské bytosti, i ty které nám ubližují, neboť dělají jen to co umí. Odpusťte jim!


Denně pronášej: „Všem, kteří mě uškodili, odpouštím. Všemu, co mě učinilo zatrpklým, nedůtklivým, nešťastným, odpouštím. Odpouštím uvnitř i navenek věci přítomné, minulé, budoucí.“


Když k někomu chováš zášť, jsi k té osobě poután citovou vazbou silnější než ocel.Proto odpouštěj!!Silná citová pouta silně ovládají tvé zdraví. V pozadí každé nemoci je nesoulad citové povahy. Proto odpouštěj!


Když najdeš cestu bez překážek, určitě nevede nikam.


Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.


Mluv jen, když máš co říci. Zbytečným mluvením promarňuješ mnoho pozitivní energie.


Štěstí nezáleží v tom, mít mnoho, ale být spokojen s málem.


Počínejte si tak, jako byste už byl šťasten, a skutečně se budete cítit šťastným.


Každý člověk touží po pravdivém, trvalém pocitu štěstí. Ten pocit však nikdy nepřichází zvenčí. Ten musíme najít v sobě.


Není důležité, kolik toho uděláme, ale kolik lásky vložíme do toho, co děláme.Není důležité, kolik dáváme, ale kolik lásky vložíme do toho, co dáváme. Vnější skutek, vykonaný bez lásky, neprospívá. Cokoli se však vykoná z lásky, ať je to sebemenší a nepatrnější, všechno se obrací v užitek. Bůh totiž více ocení to, z jak velké lásky kdo jedná, než kolik vykoná.


Dávej každému, co mu náleží, rozdávej radost a dobro, podávej ruku ku pomoci. Rozdávej úsměvy, dávej sám sebe, neboť na věčnost si vezmeš jen to, co jsi rozdal.


Buďte jako slunce, které svítí na dobré I zlé.


Často si myslíme, že potřebujeme být uvolněni z našich problémů, ve skutečnosti problémy potřebují svobodu od nás. Tvé problémy se netvoří samy. Ty je tvoříš svým myšlením plným obav.


Změň vztah k věcem, které tě znepokojují a budeš mít od nich pokoj.


Aby jste se mohli dostat tam, kam chcete, musíte nejdřív odejít z místa, kde právě jste. Miluj květinu pro její krásu a stůl, co na něm jídáváš a střevíce, ve kterých chodíš a všechno, čeho se dotýkáš, na co myslíš. Miluj to, miluj, a vyléčíš svoje tělo a vyléčíš svoji duši ....


Kdykoliv někomu odpustíte, zazáří nová hvězda. Zanecháme-li jeden v druhém otisky našich srdcí spíše než otisky našich prstů, vytvořili jsme jiný svět.


Nejde o to být milován, ale milovat. Nejde o to užívat, ale dávat. Nejde o to prosazovat sebe, ale jít společně s druhými. Nejde o to očekávat mír, ale mír vytvářet. Nejde o to všechno znát, ale dělat to, co jsme poznali.


Dětské oči: Dvě malé oči jsou pořád dokořán a slepě věří, že jsi dokonalý. Dnem i nocí je z tebe nespouští budoucí veliký, co je zatím malý. Nezapomínej, že jsi příkladem pravdy a lásky, smíchu i lopoty. Den za dnem stojíš jako vzor tomu, co jednou bude jako ty.


Člověk není nikdy dokonale oblečen, nenosí-li úsměv.“


Smějme se co nejčastěji. Je to bez rizika, zlepšíme si zdraví a časem opustíme naučené konvence a ztratíme svazující vědomí vlastní důležitosti.


Čím je tělo slabší, tím víc poroučí, čím je silnější, tím víc poslouchá.


Jak dbáš o zdraví, tak dbá zdraví o tebe


Tento svět potřebuje více lásky, také TVÉ.


Ve svém srdci chovej pro ostatní pouze lásku. Čím více dobrého v nich uvidíš, tím více dobra zakládáš v sobě. Uchovávej vědomí dobra. Způsob, jak změnit lidi k lepšímu, je vidět v nich dobré.
Paramhansa Jógananda


Každá hůl má dva konce. Špatné bývá vyvážené dobrým.


Není většího slepého, jako ten, kdo nechce vidět.


Je nutno vydobýt vše ze sebe. Vnitřní síla je nezměrná, ani rozum ji nemůže přehlédnout.


Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.


Ten, kdo prohlédl, necítí nenávist k žádnému tvoru.


Dotek je pro naši existenci stejně životně důležitý jako potrava, voda a kyslík. Žádné zvíře ani člověk se nemohou vyvíjet bez doteku, hmatu, uchopení, pohybu, hlazení. Bez doteku by náš nervový systém zahynul jako květina bez světla. Pokud by byl každý člověk alespoň jednou denně obejmut a pohlazen, od prvního dne života až po sté narozeniny a i potom - věřte: to by byl konec válek! Války nevznikají z chamtivosti, ale z nedostatku lásky a doteků. Každá forma chamtivosti po materiálních věcech není nic jiného než skrytá touha nebo umrtvený zbytek touhy po doteku a lásce. Po míru, který se rozhostí, když člověk ví, že ho má někdo upřímně rád.


Každý lidský život je stezkou vedoucí k Bohu.


Čím je život prázdnější, tím je těžší.


Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele.


Někdo mlčí, protože neví a někdo mlčí, protože ví své.


Se stářím by měl přijít rozum. Někdy však přichází stáří samo.


Vždy bychom měli napomínat soukromě a chválit veřejně - nikdy naopak.


Peníze stojí často příliš mnoho.


Nikdo by neměl kritizovat ty, kdo si zvolili jiný způsob života.
Kolem nás je spousta dospělých lidí, kteří ještě čekají na slova, která chtěli slyšet jako malé děti.Nikdy neztrácej naději, ať se děje cokoli. A pusť se do díla. Bůh je velký a proto nám dává velké dary. To lidské srdce je někdy malé, aby je dokázalo přijmout.

Poskytujte čas svým bližním - i když se bude jednat o maličkost, aby učinili něco pro druhé - něco, za co nedostanou zaplaceno, ale budou mít tu čest to udělat.

MATKA TEREZA - CITÁTY:

"Lidé jsou často nerozumní, nelogičtí a sobečtí. Přesto jim odpusťte.

Budete-li k nim laskaví, stejně vás obviní ze sobectví a nízkých motivů. Zůstaňte laskaví.

Budete-li úspěšní, získáte některé falešné přátele a opravdové nepřátele. Přesto pokračujte.

Budete-li upřímní a čestní, lidé vás podvedou, vy ale zůstaňte upřímní a čestní.
Strávíte-li léta budováním něčeho, co vám jiný zničí přes noc, budujte znovu.

Naleznete-li štěstí, klid a mír, budou vám závidět. Zůstaňte šťastní.

Na dobro, které uděláte dnes, zítra lidé zapomenou. Přesto dál dělejte dobro.

Dávejte světu to nejlepší, co je ve vás, a i když to nemusí stačit, přesto dávejte dál."

ŽIVOTEM PROCHÁZEJ

ŽIVOTEM PROCHÁZEJ..myšlenky

- Změň, co změnit můžeš, ostatní nech být.

- Je krásné někoho mít. I strach, že ho ztratíme. Horší je nemít nikoho. O koho bychom mohli bojovat a v důležité chvíli se opřít. Ale naučíme se s tím žít. Jako plno lidí kolem nás.

- Ten, kdo se ptá, je bláznem na pět minut, ale ten, kdo se neptá, zůstává bláznem navždy.

- Kdo řekl, že láska je slepá? Ta jediná vidí dobře: objevuje krásy, kde druzí nevidí nic…

- Jestliže svému příteli neporozumíš za všech okolností, neporozumíš mu nikdy.

- Člověk by neměl myslet na to, co v životě ztratil, ale na to, co může získat!!!.....

- Nauč se smát se slzami v očích. Pomalu jít, když pospícháš. Nauč se, pohladit se zaťatou pěstí. Jedině tak poznáš jak krásný je život!“

- Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokáži vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel.

- Světu jsi možná jen jednou osobou, ale jedné osobě můžeš být celým světem.

- Největší chybou lékařů je, že se snaží léčit tělo, aniž by léčili duši. Přitom tělo a duše jedno jsou. Nelze je léčit odděleně.

- Život je krátký tak ať za něco stojí, když už se někdo namáhal, abychom byli!

- Nevěř všemu, co slyšíš.. Neříkej všechno, co víš.. Nechtěj všechno co vidíš!

- Dej každému dni příležitost, aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě

- Život sestává z mnoha malých mincí, kdo je umí sbírat, má bohatství.

- Svět je pro člověka vždy jen jeho myšlenkou.

- Moudrý člověk udělá ihned to, co blázen až na poslední chvíli. Oba dělají tu samou věc, jen každý v jinou dobu.

- Říkejte mi pravdu, ačkoliv mě bolí, ale rozvazujete mi tím ruce i mysl..

- Jen málo věcí je tak mocných jako omluva za naše slova a činy.

- Málokdo si ale uvědomuje, že nejtěžší je být sám sebou a zároveň někým…

- Každý pořád někoho napodobuje, honí se za vzory a snaží se být jako oni…

- Samota je jako voda. Celého tě obklopí.. Vidíš sice hladinu a světlo
nad sebou, ale nemáš dostatek sil dostat se k němu.

- Odvaha není nedostatek strachu, ale přesvědčení, že je něco silnější než strach…

- Když se naučíš odpouštět, přestaneš mít důvod se zlobit. Stejně nakonec odpustíš…

- Když se zavře jedna brána ke štěstí, další se otevírá, ale my se často tak dlouho díváme na tu zavřenou, že si nevšimneme té, která se pro nás již otevřela.

- Mozek je jen aparát, jehož pomocí si myslíme, že myslíme.

- Proč mi všichni říkají mlč, když chci promluvit? Proč mi všichni říkají nebreč, když se mi chce plakat? Proč mi všichni říkají miluj, když není kdo by měl rád? Budou mi také říkat dýchej, až budu umírat?!

- Nejvíce nedorozumění vzniká tím, že si jeden myslí, že ví, co si myslí, že ví, co si myslí ten druhý. V horším případě nemyslí, ale domnívá se.

- Iluze jsou nepostradatelnou součástí lidského života.

- Když ti život dá ránu, oklepej se, když ti vyrazí dech, pořádně se nadechni a když tě srazí na kolena, tak se zvedni, protože nikdo jiný to za tebe neudělá!

- Je-li člověk nespokojený se svým stavem, může jej změnit dvěma způsoby.Buď změní podmínky svého života nebo svůj duševní postoj. První není vždy možné, to druhé je možné vždy.

- Ve tvém životě se vyskytnout okamžiky, které tě utvářejí… Dávají směr, kterým se budeš ubírat. Občas jsou ty události téměř subtilní… Občas taky ne. I když vidíte ty velké chvíle, jak se blíží…tak na ně nikdy nejste připraveni.Nikdo se neprosí, aby se jeho život změnil. Ale on se mění. Takže, co jsme? Bezmocní? Loutky? Ne… Velké okamžiky přijdou. Tomu nezabráníte. Jde o to, co uděláte potom….


PŘÍRODA A MOUDRA


- Život je kreslení bez gumy…

- Dej věci jméno a ona se stane…

- Málo myslíme na to, co máme, ale vždy na to , co nám
chybí…

- Každý vidí jaký vypadáš, ale jen málokdo cítí, kdo jsi…

- Kdo by chtěl mít něco, co ještě nikdy neměl, bude muset
udělat něco, co ještě nikdy neudělal…

- Nejhůře se člověk v životě učí, které mosty má použít a které
má zbořit…

- Bez přátel není štěstí, ale bez neštěstí nepoznáme přátele…

- Opravdový přítel je ten, který vezme Tvou ruku, ale dotkne
se Tvého srdce…

- Neplač, že to skončilo, směj se, že se to vůbec stalo…

- Láska nespočívá v tom, že se lidé na sebe dívají, ale že hledí
společně jedním směrem,..

- Čím přesněji plánuješ, tím více Tě zaskočí náhoda…

- Nesnaž se tak, neboť ty nejlepší věci se stávají, až když je
nejméně očekáváš…

- Neztrácej čas pro někoho, kdo ho nechce trávit s Tebou…

- Největší události, to nejsou ty nejhlučnější, ale naše nejtišší
hodiny…

- Osud snad chce, aby si v průběhu svého života poznal mnoho nesprávných lidí, aby až potkáš ty správné, uměl je ocenit a byl za ně vděčný…

- Nejhorší způsob jak pocítit, že Ti někdo chybí, je posadit se vedle a uvědomit si, že už nikdy nebude Tvůj…

- Přítel není ten, kdo Tě polituje, přítel je ten, kdo Ti pomůže…

- Nikdo si nezaslouží Tvé slzy a ten kdo si je zaslouží, udělá vše pro to, aby jsi je nemusel-a prolévat….

- Možná, že neznamenáš nic pro svět, ale pro někoho můžeš
znamenat celý svět.

- I když Tě někdo nemiluje tak, jak by jsi chtěl/a, neznamená to, že Tě nemiluje celou svou duší.

- Nikdy se nepřestaň usmívat, i když jsi smutný/á, protože nikdy nevíš, kdo se může zamilovat do Tvého úsměvu…

╰╮☼╭╯Leaning Into The Light╰╮☼╭╯

There are simply no answers to our most pressing questions. We must trust our intuition and remember to always lean into the light. ╰╮☼╭╯

‎" Friendship is an art, and very few persons are born with a natural gift for it." - Kathleen Norris

Něco o lásce

S láskou má svět naději.

Láska řeší problémy s lehkostí.

Láska nachází snadné řešení.

Láska rozpouští bloky.

Láska léčí nemoce.

Láska uzdravuje.

Láska tvoří.

Každý trpí nedostatkem lásky. Láska se nedá koupit, nedá se nikde sehnat, ani vyměnit za cokoli jiného. Láska se může jedině projevit. A to v každém z nás. Láska je ten nejkrásnější cit, je tou nekrásnější energií, která když proudí, otevírá srdce, léčí bolavá místa, léčí hluboké rány. Láska prostě je v každém z nás. Ať je projevena, či potlačována. Pokud je projevena, člověk ji nechá proudit ve svém těle, tak jako krev, stává se jeho součástí, potom proplouvá životem lehce. Pokud je láska neprojevena, člověk hledá. Stále hledá a nenachází. Má pocit, že mu něco chybí, není spokojen. Ale nikdy ve vnějším světě nenajde, ani v nadbytku svého majetku není člověk spokojen, pokud chybí láska. Nehledá uvnitř sebe. Pokud najde, umí si lásku dát a projeví se jak v jeho duchovním životě, tak v jeho hmotném světě. Duše se raduje a zároveň fyzické tělo se naplní pocitem lásky, která je nekonečná, protože je napojena na Boží zdroj. Je nevyčerpatelná. Člověk musí vždy začít u sebe. Hledat lásku u jiného člověka většinou přinese zklamání, pokud ji nejprve nenalezneme u sebe. Když hledáme lásku u druhého člověka, kterou sami pro sebe nemáme, tak očekáváme. Očekáváme lásku, pochopení, splnění slibů, toleranci, oddanost atd. Pokud máme lásku v sobě, sami si ji umíme dát, jsme spokojeni. Spokojenost a klid z nás vyzařuje a mizí očekávání. Přestali jsme hledat, protože už už to máme. A pokud přijde člověk, který nám lásku dává, pak nás může obohatit a naše vzájemná láska se násobí. Energie lásky se k nám vrací znásobena. Pak je vztah založen na lásce a ne na hledání, očekávání a zklamání. Zklamání z toho, že nám stále něco chybí, že jsme nedostali to, o čem si myslíme, že už nám to konečně mohl někdo dát. Nejedná se o sobeckost, či nezdravou sebelásku. Jedná se o lásku, která je v nás. Každý z nás ji dostal jako dar, když jsme šli do pozemského života. Dostali jsme lásku a svobodnou vůli. Je pouze na nás, jak s tim naložíme. Pokud si svůj pobyt zde na zemi chceme usnadnit a zpříjemnit, otevřeme se lásce. Je jako klíč ke krásnému životu. Nikdo nás nenutí, je pouze na nás, zda sáhneme do svého srdce pro tento klíč a odemkneme. Máme přece svobodnou volbu.

Další možnost je žít ve strachu, stresu, lži, závisti a přetvářce. Hledat problémy i tam, kde nejsou. Nechat svým tělem proudit negativní energii, která je těžká, neustále nás stahuje, vyčerpává a přivádí naše fyzické tělo k nemocem. Volba je v nás a záleží na každém z nás, jak chceme svůj život prožít. Láskyplná myšlenka tvoří. Tvořme láskou, vysílejme naše myšlenky do Vesmíru, které znásobeny láskou se navrací zpět do našeho hmotného světa. Myšlenka posílena láskou přinese do našich životů hojnost všeho, co si přejeme. Vše začíná myšlenkou, každá naše myšlenka se navrací zpět zhmotněna. Vyšlu-li lásku, radost, vděčnost, pravdu, soucit, štěstí, jsem šťastná, vše se mi vrací zpět. A já zažívám neskutečné pocity radosti a naplnění. Budu-li myslet - vysílat strach zlost, nenávist, lež, závist, může to být i strach z budoucnosti nebo skryté přání, aby se někomu nedařilo, opět se vše zhmotní a navrací k nám. A tím ubližujeme sami sobě ne druhým.

Zákon přitažlivosti funguje bezchybně. Vesmír je dokonalý, vše má svůj řád, vše je zakódováno a nikde není chyba. Pokud si stěžujeme na svůj život, chybya je pouze v naší volbě. Co jsme si přitáhli myšlenkou, to máme. Jak je jednoduché svádět vinu na druhé, na partnera, na rodiče, na děti, na práci, školu, na nemoce, na politiky, stát a nakonec na Boha, který nám dal svobodnou vůli, schopnost tvoření a lásku.

Denně si stěžujeme, posloucháme negativní zprávy, čteme noviny plné katastrof a násílí, sledujeme filmy plné násilí a vražd, sedíme u svých počítačů a hrajeme brutální hry a chodíme s mobilem přilepeným na uchu a bavíme se o nesmyslných věcech.

A kde je čas na lásku? Kam se ztratil čas, který věnujeme svým myšlenkám? Kam zmizel úsměv z našich tváří? Kam se ztratila radost ze života? Náš úsměv, naše radost, naše štěstí, naše láska. Každý z nás sem přišel s láskou ve svém srdci a z velké lásky. Každý z nás se přišel něco naučit, přišli jsme z místa, kde je jenom Láska. Přišli jsme do duality, vybaveni svobodnou vůlí, s možností volby. Každou vteřinu, minutu, hodinu, den tvoříme. Každou myšlenkou, každým rozhodnutím si utváříme svůj život. Na co myslím, to si přitahuji.

Život s láskou se stává lehkostí. Lehkost nadnáší. Pozvedá člověka výš. Do vyšších vibrací, tam, kam směřujeme. Nejsme na to úplně sami. Každý z nás má spousty pomocníků, andělů, kteří stojí při nás a čekají, až je požádáme. I pro ně platí zákon svobodné volby. Nezasahují do našich životů. Trpělivě čekají, až pochopíme. Až v sobě probudíme lásku. Jsou s námi stále, nesoudí, nekritizují. Jsou láskyplní, neboť přišli z velké lásky k nám. Čekají, až se rozpomeneme, kdo jsme a odkud jsme přišli.

Zaměřte se na výsledek..

Nový rok přináší další proměnu vašich životů. Ti, co jsou aktivní, poznávají, že se vše odehrává v pozitivním sledu událostí. Mnoho dní je a bude bouřlivých. Některé však budou velice zvláštní, jakoby tajemné a v těchto dnech bude možno propojit se s dalšími dimenzemi a zahlédnout životy tak, jak jsou zde prožívány. Mnoho bytostí nastupuje poslední fázi přeměny a tato fáze bude velice těžká. Obzvláště fyzické obtíže a psychika, i když toto bude vyrovnáváno právě propojením s jinými dimenzemi a tím pádem získáním velice příjemných vizí. Mnozí vize prožívají i nyní a velká část těchto vizí je opravdu reálná a skutečná. Sami pociťujete, že se měníte. Vaše těla již nejsou tak hustá, jako dříve. I když tento rozdíl zatím není pro vás patrný. Každý z vás cítí tuto proměnu v každém okamžiku. Stále zde přebývá mnoho duchovních bytostí, které z velkých sil pomáhají pozvednutí úrovně vědomí na Zemi. Jejich inkarnace jsou v této době velice početné a informace, které dostáváte byly spoustu let uzavřeny, neboť lidé na ně dosud nebyli připraveni. Stále energičtější dny se střídají v rychlém sledu, stejně tak jako čas je velice rychlý. Sami cítíte, že nežli uteče týden, nestačíte udělat ani polovinu z věcí, které jste si předsevzali. Mnoho z vás je nuceno dělat věci jiným způsobem, nežli dosud. Všichni jste zde, abyste se učili. V této době o to více, neboť máte spoustu úkolů, kvůli kterým jste sem přišli právě v tuto dobu. Mnohé z vás však již také „nebaví“ tato doba, jsou unaveni, neboť nic se neděje tak, jak by chtěli, ačkoliv se o to snaží. Je nutné nalézt trpělivost a umět vyčkat na příležitost. Máte v sobě také jakési „hodiny“, které přesně určují čas, kdy kterou věc vykonat. Řiďte se jimi. Veškeré vědomosti máte uvnitř sebe, jsou zde uzavřeny již věky a nyní přichází čas, abyste je v sobě objevili. Každý z vás má tu možnost. Dny se prodlužují a během několika týdnů přijde rovnodennost. V tomto období začne všechno růst, rozvíjet se a probouzet se, stejně tak i vy, lidé. Probuzení se může zdát bolestivým procesem, avšak uvědomte si, že vše je koloběhem, vše prochází proměnou. Vše je tedy součást vesmíru s jeho zákony. Vaše vědomí dospělo do té fáze, kdy může být pozvednuto do vyšších úrovní a také se to děje. Každý má jinou představu o tom, co a jak probíhá a bude probíhat. Toto však vůbec není důležité. Zaměřte se na výsledek, ten je důležitý. A i když si to neumíte představit, vězte, že toto pro vás bude to nejkrásnější, co jste dosud zažili. Vaše priority budou jiné, nežli dosud. Vaše myšlenky se budou týkat vás samých a lásky k ostatním, láska rozkvete v každé bytosti. Vaše zaměření se stane kolektivním. Dostáváte mnoho informací, avšak naučte se je třídit, následujte jen ty, se kterými rezonuje vaše srdce. Srdeční čakru zapojujte do rozhodování, do smýšlení o ostatních, rozvíjejte její květ. Láska propojí vesmír a lidé se probudí.

"Manifest plainness,
Embrace simplicity,
Reduce selfishness,
Have few desires."
— Lao-Tzu

Lօѵҽ is the Brightest Ligнт of All















Love and Light exist within every person.May you always find the Light within you so you may see the Light around you.Let your Light SHINE☼