Miluj svůj život

2012-01-16T08:00:00.002+01:00

LÁSKA JE DAR

2011-11-21T14:40:00.002+01:00

LÁSKA JE DAR

Láska k nám přichází, aby nás něco naučila. O nás samých, o životě, o našich hodnotách. Díky Lásce někdy přijdeme na to, že věci jsou jiné, než jsme si mysleli. Jsme díky ní často ochotni zapomenout na vlastní zranitelnost a vydat se odvážně se srdcem na dlani vstříc svému osudu. Láska nám dává sílu riskovat i zranění a bolesti. Protože tušíme, že bez odvahy vyjít vstříc tomu druhému, bychom nezažili tu nádheru a krásu okamžiku, kdy se dvě srdce spojí. Kvůli tomu stojí za to riskovat. Kvůli tomu stojí za to být odvážný. Odvaha neznamená nemít strach. Odvaha je mít strach a přesto to udělat. I za cenu, že podáme ruku a strávíme byť jen vteřinu v agónii, jestli jí ten druhý přijme. I za cenu, že zaklepeme na něčí srdce a nebude nám otevřeno. Ale nikdy nebudeme muset litovat, že jsme neudělali to, co nám napovídalo naše srdce. Ať už ten druhý naše srdce přijme či nikoliv, ten krok, který mu uděláme vstříc, je na nebesích přijímán jako náš nejvyšší čin Lásky. A také za to oceněn zvláštním darem. Už jen tím, že milujeme, se naše srdce otevírá nekonečné a nepodmíněné Boží lásce a ta nám léčí zranění a bolest na všech úrovních. Abychom nakonec přišli na to, že můžeme dát komukoliv Dar lásky a nechat to plynout jen tak bez očekávání, že nám ji vrátí.

V této době se opět po mnoha a mnoha životech setkávají „dvoupaprsky“ nebo jinak „dvojplameny“ , často se můžeme setkat s označením „Twin flame“. Jedná se o dvě části jednoho celku, které se před mnoha životy rozdělily a nyní nastává čas se spojit. Je to proto, že každý sám na sobě můžeme pracovat a duchovně růst jen do určité úrovně. Spojením se svým „dvoupaprskem“ se dostaneme dál, než kdykoliv před tím. A celý Vesmír teď nás tady na Zemi podporuje v růstu. Při těchto setkáních vždy cítíme velkou vzájemnou přitažlivost a důvěru k tomu druhému. Jako bychom se dávno znali. Někteří dokonce cítí a vnímají zvláštní neviditelné pouto, které nás spojuje. Tato setkání většinou nejsou jednoduchá, ne vždy jsou oba „dvoupaprsky“ volné. Ale setkání proběhne přesně ve chvíli, když už jsou naše duše na to připraveny. Ve fyzických rovinách ještě máme často na sobě hodně pracovat a tato setkání nám umožní rychlejší růst a zpracování starých karmických zátěží. A stejně jako vždy ve svých životech máme i v těchto vztazích možnost volby. Zda tento vztah přijmout a jak se v něm zachovat a nebo to kvůli množství překážek vzdát. I když je to naše rozhodnutí, ovlivňuje také náš „dvoupaprsek“. Ale nic se neděje náhodou. Vesmír nás spojil přesně v tu chvíli, která byla nejpříznivější pro náš růst. Jen to někdy na té vědomé úrovni vnímáme jako překážky nebo strach. Proto se máme díky těmto setkáním naučit novým způsobům nazírání na svět. Věřit své intuici a svému srdci. Více než své hlavě, která nám často zabraňuje přijmout ten nejvyšší dar, který nám nebe seslalo. Tím darem je sama Láska. Čistá, nebeská, nepodmíněná. Ještě jsme se nenaučili během našich životů tento dar přijímat. Spíše se snažíme svým rozumem v sobě potlačit jakékoliv city, v obavě, že opět budeme zraněni, že opět přijde bolest. Bez naší odvahy tentokrát to risknout to ale nepůjde. Pokud najdeme v sobě dost víry a opřeme se o ni, pak nás povede sama Boží láska. Když nás dovedla až sem, pomůže a povede nás i dál. Na cestách našich srdcí máme vždy šanci na podporu Vesmíru. Stačí jen o ni požádat a pak věřit, že přijde. A ona přijde. Vždy.

A ještě něco nám pomůže. Máme to hluboko v sobě každý z nás, jen jsme někdy možná zapomněli. Jsou to naše vnitřní poklady – víra, Láska a naděje. A to všechno proto, abychom nakonec zjistili, že není nejdůležitější ten výsledek, ale samotný proces a naše poznání z něho. Ať pro nás situace dopadne jakkoliv, získáme velmi důležitou zkušenost, která nám zůstane a kterou nám nikdo nemůže vzít. Možná nás to posune o jeden schůdek, možná o dva nebo o celé patro výš k nebesům. Jedno je ale jisté. Čeká nás vítězství. Každopádně zvítězíme sami nad sebou… ♥

♥ "Kdykoli kdekoli se dvě srdce spojí, posunou tím svět o kousek blíž nebi." ♥

2011-11-19T09:13:00.001+01:00

Naše zapletení s osudem

2011-11-19T06:42:00.001+01:00

Každý z nás někdy zažil nepříjemné chvíle, někdy nejen chvíle, ale celá období, někdo dokonce celý život. A to nepříjemné taky mohlo znamenat děsivé, bolestivé, šílené, drtivé a nepřežitelné. Určitě si každý z vás dosadí mnoho dalších slov, jaké to bylo. To samé vidíme i u našich známých a blízkých.

Čím to je, že je osud a život někdy tak těžký a nepřívětivý. Jak si to děláme?

Pominu nyní problematiku minulých životů, i když ta rozhodně hraje svoji roli.

Vzpomínáte si, že v Bibli je psáno, že naše špatné i dobré činy ovlivní naše potomky a to až 4 generace? V tomhle má Bible velkou pravdu, až na malou nepřesnost. Může to být mnohem a mnohem více generací.

Platí to tedy i pozpátku. I my sami jsme ovlivňováni tím, co se stalo našim předkům, jak oni žili, přemýšleli a jak je ovlivnil jejich osud.

Je to tím, že energie v rodině je propojená. My, i když jsme jedinci, nikdy nemůžeme být odděleni od systému. Energeticky to působí vždy a velmi silně, i když žijeme třeba osamoceni na vzdáleném ostrově či zemi a svoji rodinu už jsme mnoho let neviděli. Je to tím, že v nás je otisk celé naší dlouhé genetické historie, do které jsme v mnoha ohledech zapleteni.

Naše těžké osudy nebo (alespoň) období tedy netvoří pouze okolnosti našeho života, ale mnohá zapletení z doby minulé a osudy našich předků.

Jak to tedy všechno funguje? A jak si zlepšit svůj osud?

Obecně platí, že když se člověku stane něco, co je pro něj natolik těžké, že to nemůže unést (například situace, které by nás mohli ohrozit na životě) naše tělo má několik instinktivních způsobů, jak přežít. Je to jednak známý útok (zaútočím na to, co mě ohrožuje, a ono mě to třeba nesežere) a útěk (kdo uteče, nebude sežrán). Dalším mechanismem přežití, o kterém se nemluví, je „zatuhnutí“. Mnoho živočichů, když už nemůže vyhrát v boji, ani utéct, tak předstírá smrt a zkouší, jestli ho lovec nepřestane sledovat. A leckdy to funguje. Protože mnoho dravců instinktivně nesní mrtvou kořist. Jsou například i živočichové (některé druhy žab), které nemohou ulovit nic, co se nehýbe, protože nemají rozlišovací schopnost to zaznamenat.

Příroda je dokonalá, a proto si vyvinula tuto skvělou možnost přežití jako jednu z možných variant.

Pronásledovaná kořist, která se dostane do stavu zatuhnutí a předstírá, že je mrtvá, to jenom nehraje. Její tělo skutečně dostane povel, zpomalí se životní funkce a tělo se na chvíli „cítí“ jako mrtvé.

Divokým zvířatům, která jsou v potravinovém řetězci na straně lovených druhů, se to může stát několikrát denně. Příroda se však umí vypořádat i s tímto. Pokud strategie funguje a zvíře, které předstíralo smrt, přežije, začne se tělo zbavovat zatuhnutí a smrtelné blízkosti tím, že se začne třepat.

A tak se zatuhlost uvolní. Gazela se pak zvedne a pase se dál a už nemá ani představu o tom, že ji před chvílí šlo o život. A až přijde zase další dravec, celou reakci zopakuje. Do té doby ji nebude řešit. Pokud to nezafunguje a gazela je zabíjena, má již natolik změněné vědomí, že sice její tělo cítí bolest, ale ona má ve stavu zatuhnutí změněné vědomí, které zabraňuje tomu, aby zbytečně trpěla, i když je požírána.

Má tedy šťastný život, i když se zdá, že jí o něj může jít několikrát denně. Člověk, který nejedná jenom instinktivně, by jistě v podobně ohrožující situaci, kdy neví, kdy bude kořistí, reagoval úplně jinak a byl „dost na nervy“ nebo věčně napnutý a připraven utéct či útočit. Kvalita přítomného života by mu unikala.

Čím to je, že člověk již neumí reagovat na stres a trauma tak přirozeně jako zvířata? A jak to souvisí s osudem a kvalitním životem? K tomu je potřeba ještě vysvětlit pár pojmů.

Člověk ve své biologické historii nemá jasně nadefinováno, zda-li je lovec nebo kořist. V naší lidské historii jsme zažili mnohokrát obě dvě strany mince. Dokonce i v rámci našeho lidského druhu jsme byli vůči sobě někdy kořistí a někdy lovcem.

Navíc naše vyšší lidské vědomí, které již není v souladu se základními životními instinkty (co mě ohrožuje, to mohu zabít nebo sežrat) je leckdy vnitřně v přímém rozporu s myšlenkou lásky k bližnímu a krédu neubližuj. Začalo se v nás dít tedy postupem času to, že jsme přestali být schopni reagovat přirozeně na TRAUMA (jak můžeme nazvat to, když ve stavu ohrožení zatuhneme, nereagujeme a instinktivně předstíráme smrt, jak nám velí naše pudy).

U našeho lidského druhu začalo docházet v rámci konfliktu pudových reakcí a vyššího svědomí k nemožnosti přirozeně zareagovat. Tedy pokud prožijeme traumatizující stav, tak si ho již nedovolíme přirozeným chvěním organismu postupně uvolnit a žít dál nepoznamenáni tím, co se stalo (pokud přežijeme).

Díky tomu se energie zatuhnutí nikdy neuvolní a zůstává jako otisk v naší psyché. Je v nás nějaký kus našeho já, které je neustále v pocitech „jsem ohroženo, jsem zabíjeno, jde mi o život, musím být v tomto stavu“. Nazvěme ho TRAUMATIZOVANÉ JÁ. Protože v tomto psychickém stavu se nedá přežít, neboť bychom byli pořád „mimo“ a v traumatu, naše psyché si vyvinula další úžasný tah. Vytvořila další kus našeho psyché, který nazvěme JÁ PŘEŽITÍ. Toto JÁ PŘEŽITÍ má za úkol, abychom mohli žít dál normální život. Přikročí tedy k traumatizované části, kterou neumíme uzdravit a jen ji odřízne od vědomí. Zatlačí ji hluboko do nevědomí a udělí na ni embargo přiblížení se. Kdyby se k ní někdo chtěl jenom trochu přiblížit, toto já přežití udělá obrovský bengál nebo cokoliv jiného, jenom aby odvrátilo pozornost a trauma nebylo znovu vytaženo do vědomí a tím nám znemožnilo žít dál normální život. Tyto obě dvě části psyché přežívají většinou v podvědomí a člověk myslící si, že to, co se mu dramatického stalo, má již za sebou, si tyto energii nese v sobě, aniž by o tom tušil. Problém však je v tom, že dalším mechanismem psyché je to, že co je potlačeno v podvědomí, má tendenci se projevit a vyjít navenek. Traumatizované já tedy hledá skulinku, jak proniknout a jak se uzdravit. Tyto dva protichůdné tahy mohou být v nevědomí zdrojem velkých tahanic a problémů. Je v nás bolestivá síla, která chce vyjít ven, ale jiná síla, která to nedovoluje. A navíc o tom nemáme ani zdání. Děje se to všechno v podvědomí.

Běžnou metodou této síly, která je potlačena, ale chce vyjít ven a uzdravit se, je projekce. Naše traumatizované já tedy nevidíme v sobě, ale velmi přesně ho zaznamenáváme u druhých, pokud v sobě mají nějaké podobné trauma.

A podle toho, o co jde, nás to k nim buď děsně přitahuje, nebo nás to velmi odpuzuje. A většinou je to kombinace obojího, protože naše traumatizované já touží potom být projeveno a když nemůže samo, hledá si alespoň někoho, kdo to projevuje. Traumatizované já chce žít alespoň skrze tuto projekci, ale já přežití se to snaží překazit, takže bude mít i výhrady proti člověku, do kterého je projektováno naše vlastní já přežití..

Řeknu Vám příklad. Třeba bezdomovci. Co si budeme povídat, ale pro málokoho z nás není příjemný pohled na to, jakým životním stylem žijí. Někoho to oslovuje méně a někoho více. Někoho to dokonce pobuřuje a možná jsou i tací, kteří cítí úlevu při představě, že by takto mohli žít nespoutáni společenskými konvencemi. Určitě máte mnoho logických důvodů, co vám vadí na bezdomovcích, podívejme se však na to z pohledu výše uvedeného traumatizovaného já a já přežití.

Všichni jsme více či méně alespoň někdy zažili v životě pocity nedostatku, ať již hmotného nebo citového. Leckdy to pro nás bylo hlavně v dětském věku skutečně traumatizující zážitek. Dítě totiž nedostatek emocionální blízkosti nebo výživy může vnímat skutečně jako život ohrožující, protože ho nutně potřebuje a nedokáže si ho obstarat samo. Pokud došlo k tomu, že stres byl velmi silný, tak aby dítě přežilo, muselo si vytvořit já přežití, které se rozhodne „už se tím nebudu zabývat a půjdeme dál. Já to zvládnu, ať se děje, co se děje“. Z hlediska přežití je to správné, protože dítě se rozhodlo, že si to v rámci možností obstará samo nebo že přežije, i kdyby to nedostalo. A pocity spojené s bolestí oddělení, a hlavně strach z toho, že nepřežije, odřízne a zatlačí hluboce do nevědomí. Tady vzniká první traumatizované já a já přežití. Toto známe všichni, že? Něco jsme nedostali, tak jsme se rozhodli, že si to prostě dáme nějak sami. Ale teď se vraťme k našim bezdomovcům. Jak jsem výše zmínila, tak i když je traumatizované já potlačené a hlídané díky já přežití, snaží se na sebe neustále upozornit a žadoní o pozornost. A protože je vytlačeno z vědomí, poukazuje a přitahuje naši pozornost k něčemu, co je podobné. Může tedy například přitahovat naši pozornost k bezdomovcům, kteří na jisté úrovni v nás mohou vyvolávat vzpomínky na nedostatek a nepohodlí, pocity nemám domov, nemám zázemí... Když se to ale stane, a my bezdomovce uvidíme, tak zakročí naše já přežití, protože nechce, aby nám do vědomí přišly naše vlastní pocity, začne bojovat a odřezávat nás od možného spouštěče těchto pocitů. Vnese různé mentální soudy a nástroje, proč musíme od těchto lidí co nejdále. Častokráte se to minimálně v těchto případech daří. A tak se zase našemu traumatizovanému já nepodařilo dostat se navenek, protože od bezdomovců je snadné se odříznout a prostě se na ně nedívat.

Kde však funguje tento mechanismus také, a není tak snadné ho přehlídnout a vymanit se z jeho dopadů, jsou partnerské vztahy. Trauma nás spojuje mnohem více, než bychom si přáli. A tedy i hluboce ovlivňuje výběr našich partnerů. Aniž bychom to věděli, i zde má prsty naše traumatizované já, které jako nejvhodnějšího partnera vybere toho, který má v sobě co nejpodobnější obsah stejných traumatických otisků, aby se do něj mohlo promítat a díky tomu se začít uzdravovat. Takže si najdeme partnera, kterým jsme fascinování. Čím více osudově to vypadá, tím více tam bude pravděpodobně společných traumatických otisků, které chtějí být uzdraveny. Potřebujeme ho proto, aby to, co je hluboko v nevědomí a čemu brání naše já přežití vylézt ven, protože jsme zatím nenašli způsob, jak se s tím vyrovnat, bylo pomalu (a bohužel většinou bolestně) uzdravováno.

Ve vztahu se to pak projevuje tím, že partner dělá věci, které „nám ubližují“. To, co my máme hluboce v sobě potlačené, on častokrát otevřeně projevuje nebo nám svým chováním aktivuje staré bolesti. Naše já přežití na to reaguje snahou toto chování potlačit. Snažíme se partnera donutit, aby byl jiný, aby se změnil. Když to nefunguje, odřezáváme se od něj, potlačujeme city a nakonec odcházíme. Naše já přežití se rozhodne najít si někoho, kdo už nám nebude způsobovat tuto bolest a my rozhodnuti mít lepší a kvalitnější vztah, jdeme hledat někoho jiného. Nejsme si však vědomi toho, že jsme našeho předchozího partnera použili jako projekční plátno, že to, před čím utíkáme, doopravdy není jeho chování, ale naše vlastní traumatické otisky v duši. A sami před sebou neutečeme.

Pokud traumatizované já neuvidíme a neuzdravíme, někde bude vykukovat, snažit se přežít a uzdravit, stejně jako se gazela snaží uzdravit chvěním. I toto je přirozený proces.

Takže ve snaze našeho já přežití odejít, si bolest jenom prodloužíme, protože náš výběr partnera bude zase „osudový“.

Stejný důvod může být i to, proč lidé neodcházejí z velmi destruktivních vztahů. Je to tehdy, když traumatizované já je silnější než já přežití a ví, že může být skrze partnerovo „destruktivní“ chování vytaženo do vědomí a zpracováno. Člověk je potom ve vztahu jakoby uvězněn většinou do té doby, než natolik posílí já přežití, že se oderve, nebo než opravdu uzdraví traumatické obsahy a tento druh vztahu už k této práci na sobě nebude potřebovat. Pokud zvolíme vědomou práci na traumatizovaných obsazích, leckdy to vede pomalu a postupně i k osvobozování našeho partnera. Nepomáháme tím tedy jenom sobě a tato práce naopak může vést k velké transformaci vztahu, který se tím může velmi proměnit a zkvalitnit.

Kdybychom s těmito principy pracovali vědomě, ušetřili bychom si mnoho bolesti.

Místo toho, abychom obviňovali partnera za to, že nám ubližuje, bychom si pomalu krok za krokem měli zpracovávat vlastní traumatické obsahy a uzdravit naše traumatizované já.

Protože jenom se od něho odříznout, jak vidíte, situaci stejně neřeší, ale spíše hrotí a nutí nás k opakování. A pak to vypadá, že je to „osud“.

Když se toto trauma neuzdraví, a převládne já přežití, můžeme nakonec skončit bez partnera, i když po něm hodně toužíme. Protože na základě nevyřešených traumat budeme přitahovat pořád „osudové partnery“, dokud to nevyřešíme. A tohle já přežití nechce. Může nám tedy zesabotovat možnost mít vztahy úplně. Možná proto je nyní tolik lidí bez partnera.

Moudrý pan Jung napsal tato moudrá slova: „Dokud nezvědomíte nevědomé, bude to ovládat váš život a budete to nazývat osudem.“

Aby to nebylo moc jednoduché, situaci komplikuje to, že jsme členy (nejen) rodinných systémů. Výše popsaný princip fungoval i v psyché našich předků, a všechny informace o nich jsou zapsány v našich genech. Pokud se u nich stalo něco, co bylo popřeno, neuznáno (traumatizované já), aby se přežilo (já přežití), stejně se zde projevuje tendence, aby bylo viděno to, co bylo popřeno. Tato potlačená energie častokráte i dávno mrtvých předků, prochází systémem dále a dále a hledá cestičku, jak být vyjádřena a uzdravena. A v systémech to funguje tak, že někdo ji vyjadřuje (traumatizované já systému) a ostatní se to snaží popřít (já přežití).

Řeknu Vám příklad. Dejme tomu, že by za války někdo byl v koncentračním táboře a skoro umřel hlady. Pokud přežil, tak aby mohl žít dál, tak ho jeho já přežití oddělilo od traumatizujících pocitů, které v něm však zůstaly hluboko v nevědomí. Tedy byly pouze potlačeny, nikoliv uzdraveny. A co je potlačeno, hledá si cestičku jak ven, jak být viděno a uzdraveno. Tato energie, i když už dotyčný člověk dávno zemřel, prochází dál energií systému a pokud to někde jde, vyjadřuje se přes některého jeho potomka. Například tak, že jeho prapravnučka ve věku 20 let se začne cítit tlustá a začne trpět anorexií, která ohrožuje její život, pokud ji nezabije úplně. Ona si myslí, že to dělá proto, že je „tlustá“. Ale skutečný hluboký systemický důvod je v tomto případě hluboký soucit s předkem (kterého možná ani neznala, nikdy o něm neslyšela, ale tuhle informaci má v genech). Ona pak opakuje z lásky jeho osud, bere ho na sebe, aby mohl být vyzdvihnut, uznán a hlavně uzdraven. Opakuje trauma, aby se celá věc mohla ukončit happyendem. Je jedno, jaké má vědomé důvody, hluboce v podvědomí hraje hlavní roli tento. V tomto případě asi dívka nezemře, jen si vážně poškodí zdraví, protože ani její předek nezemřel na dopady podvýživy v koncentračním táboře. Kdyby však následovala někoho, kdo v koncentračním táboře skutečně zemřel, je i zde vysoké riziko, že ho bude následovat až do smrti. Tato dívka tedy vyjadřuje traumatizované já rodiny. Ostatní členové rodiny, kteří jí říkají „musíš s tím skončit“, vyjadřují já přežití rodiny a snaží se ji od traumatu oddělit. Tohle však nefunguje. A kdyby náhodou ano, pokud to není správně ošetřeno, bude se to přenášet dál, na naše děti a potomky.

Někomu to možná připadá nespravedlivé, proč tahle dívka, chudinka, má pykat za to, za co ani nemohla, proč si má ohrožovat zdraví?

Pravdou je, že ona zde není oběť ani chudinka, ale na jisté úrovni zde opět udělalo volbu její podvědomí. I když ne vědomě, tak si to vybrala.

Dítě, které ve své rodině něco postrádá (protože tam kde jsou energie odřezávané od toho, co se stalo, a to se děje všude, neproudí vždy všechny energie správně a není tam tedy výživa všeho, co bychom potřebovali) hledá hluboce v rodinných energiích nějakou výraznou energii, ke které by si udělalo vazbu. Dítě si raději udělá bolavou vazbu, než aby nemělo žádnou. Většinou ho to dovede k dramatickému silnému osudu, jež svojí energií převyšuje ostatní osudy, který když bude rozuzlen, spustí v rodině tok právě té výživné energie, kterou dítě tak moc postrádá. Je tam ten potenciál, který je však zašmodrchaný a nepřístupný. Dítě, aniž by to vědělo, se do tohoto osudu zamíchá a má to pak například takové následky, jaké jsem uvedla dříve.

Vypadá to jako osud, ale je to otázka nevědomé volby a snahy uzdravit to, co bylo v našem systému a tedy i v nás, traumatizované.

Pokud si toto neuvědomíme a nezačneme s tím pracovat, většinou dochází ke zhoršení situace. Pokud nás ovládne jen já přežití (které se častokrát chová pachatelsky a ničí vztahy a harmonii, i když je to proto, abychom přežili), traumatizovanému já bude neustále hůř a hůře a bude se prostě stejně projevovat přes náš život.

Není to o tom ukázat na já přežití prstem a říct, ty musíš pryč. Kdepak, to by byla další veliká chyba. Já přežití nám hodně pomohlo, dalo nám šanci žít a vyjít z toho alespoň pryč, když už se od toho nemůžeme oddělit úplně. Snaží se nám zachránit život. A používá k tomu klidně i násilné prostředky. Ale zaslouží si naši úctu. Ale samo o sobě není konečným řešením, protože i ono samo, ať už má sebelepší a důležité úmysly nakonec napomáhá k tomu, že se situace stále znovu a znovu opakuje.

Řešením tedy není dát jednomu nebo druhému přednost, ale jít se podívat až tam, v čem jsme uvízli a proč. S jakým osudem, který už se dávno uzavřel, jsme propojeni a snažíme se ho zakončit happyendem. Jak moc to ovlivňuje naše vztahy a jak k tomu používáme partnera a jeho „osudovost“?

Díky tomuto uvědomění se začínáme osvobozovat a místo toho, abychom napravovali situace, které už napravit nejdou, tak jim vzdáme úctu a vyvážeme se z těchto zapletení. Naši předci by si určitě nepřáli, aby se nám dařilo tak zle jako jim.

Toto poznání se projeví hluboce na kvalitě našeho života, osudovost dostane úplně jiný rozměr a na té nejhlubší rovině si uvědomíme, že svůj osud si volíme vlastně jen a jen my sami.

Takže zvědomte nevědomé, abyste si již svůj život mohli řídit vy sami.

Autor: Eva Marvánová

evamarvanova@seznam.cz

www.cestasvetla.wbs.cz

www.andelskysvet.cz

Odpuštění

2011-11-14T18:36:00.000+01:00

Odpuštění je cesta lásky

Síla lásky a odpuštění dokáže

v našem životě zázraky

Odpuštění sobě i ostatním nás osvobozuje od minulosti. Odpuštění je odpovědí téměř na všechno. Když máme v životě nějaký zádrhel, obyčejně to znamená, že je třeba někomu odpustit. Pokud volně neplyneme životem, zpravidla jsme ulpěli na nějakém okamžiku v minulosti. Může to být lítost, smutek, ublížení, strach nebo vina, stud, hněv či odpor, někdy dokonce i touha po pomstě.

To vše pramení z neschopnosti a neochoty odpustit, odpoutat se od minulosti a žít přítomností. Odpovědí na jakékoli léčení je vždy LÁSKA. A cestou k lásce je vždy ODPUŠTĚNÍ. Odpuštění odstraňuje zášť. Velmi často si nedokážeme uvědomit, že závislost na minulosti, ať byla jakákoli, nám škodí. Mnoho lidí se nedokáže radovat z přítomné chvíle kvůli něčemu, co se stalo v minulosti. Nemohou žít naplno, protože kdysi udělali něco špatně nebo neudělali vůbec. Nemohou se radovat z dneška, protože přišli o něco, co měli kdysi. Nejsou schopni lásky, protože jim kdysi někdo ublížil. Protože kdysi se jim při určité činnosti stalo něco nepříjemného, čekají, že se to stane znovu. Jsou přesvědčeni, že jsou již navždy špatní, protože, kdysi udělali něco, čeho litují. Život nevypadá podle jejich představ, protože jim kdysi někdo něco provedl. Myslí si, že se musí rozčilovat dnes, protože se rozčílili i kdysi v podobné situaci. Díky nějaké velmi staré zkušenosti, kdy s nimi někdo ošklivě jednal, nikdy neodpustí a nezapomenou.

"Jim", viníkům je to srdečně jedno, obyčejně ani nic netuší. Jen my sami si tak ubližujeme, protože se bráníme naplno prožít přítomnou chvíli. Minulost je pryč, je uzavřená a nelze na ní nic změnit. Můžeme prožívat vždy jen přítomný okamžik. Jestliže se v mysli zaobíráme minulostí, žijeme ve vzpomínkách, a tak se připravujeme o prožitek přítomnosti.

Miluj svůj život

Odpuštění je projevem ochoty

podívat se na otázku sporu z vyššího hlediska

a vidět vše z nadhledu.

Odpuštění je cesta

k vnitřnímu klidu a míru duše.

Odpuštění nás oprošťuje od zranění,

které jsme utrpěli v minulosti.

Odpustit znamená i to,

že předáme svůj spor do vyšších rukou

a budeme žít nezatíženi tím, co bylo.

Odpuštění je guma,

kterou můžeme vymazat bolestnou minulost.

Odpuštění je cesta lásky.

Odpustit znamená mít zájem o druhého člověka

a v srdci lásku k druhému člověku

nehledě na to, co se kdysi odehrálo.

Oč vlastně při odpuštění jde?

Jde o rozhodnutí

již dál netrpět,

nevyžívat se v nenávisti a zlobě,

vzdát se touhy nadále zraňovat druhé

a zároveň se také vzdát touhy zraňovat sebe pro to,

co se odehrálo v minulosti.

PROČ ODPOUŠTĚT ?

Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a psychiky. Zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší. Působí destruktivně. Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje. Je zdrojem napětí a podrážděnosti. Neuzdravené křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým. Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil dále. Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál. Ono se k němu pak ale vždy navrací…

Neodpuštění působí jako jed zasahující všechny oblasti života a vztahů: k Bohu, k lidem, ke světu a i k sobě. Projevuje se na úrovni osobní, na úrovni rodin, různých skupin i národů…

Skrze odpuštění se člověk stává vnitřně nezávislým na negativním vlivu zla. Ukřivdění pak ztrácí svou zničující moc.

ODPUSTIT NELZE "NA POVEL"

Odpuštění není mnohdy jednoduchou záležitostí. Pocit křivdy člověka zasahuje v mnoha vrstvách. Proto zpracování křivdy a odpuštění musí proběhnout ve všech zasažených úrovních a oblastech lidského života.

Rychlé a levné rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na to", "čas léčí rány" jsou neúčinné a k opravdovému odpuštění vedou jen zřídka. Vyrovnání se s křivdou, odpuštění a uzdravení je dynamickou záležitostí, která mnohdy potřebuje svůj čas.

KROKY NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ

Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity. Na počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka i jako Božího dítěte a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska k nám trvá. V Bohu je naše bezpečí a význam.

PŘIZNAT SI POCIŤOVANOU KŘIVDU,

negativní emoce a svá zranění. Přiznat si, že mi vzniklá situace vadí a že mě bolí. Přiznat si, že mám problémy odpustit a že možná viníkovi nepřeji rozhodně nic dobrého. V této první fázi je třeba před sebou své pocity nepotlačovat a nic si nenalhávat.

POJMENOVAT SVÉ POCITY.

Tato fáze může být pro mnohé důležitá. Je možné si najít důvěryhodného partnera, před kterým můžeme své pocity slovně formulovat. Může jím být někdo blízký, náš zpovědník, ale i Bůh. Důležité ale je, aby v tomto kroku nebyl člověk sám. Mohl by totiž upadnout do pasti sebelítosti, která člověka uzavírá a znemožňuje jeho rozvoj.

POHLÉDNOUT NA KŘIVDU NEZAUJATĚ

z jiného úhlu, nadhledu, či odstupu. Připustit si, že vzniklá situace může mít i jiná hlediska, než ta, která vidíme úhlem svého pohledu. Uvědomit si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí.

SNAŽIT SE POCHOPIT TOHO, KDO NÁM UBLÍŽIL.

Možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle. Jeho jednání třeba ovlivňuje jeho podvědomí a špatné zkušenosti. Často lidé jednají zle, protože ani jinak neumějí. I Ježíš se na kříži modlil: "Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí"

ROZHODNOUT SE NEŠKODIT A ZŘÍCI SE POMSTY.

Nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo. Rozhodnout se ho přijmout jako člověka, bez ohledu na jeho vinu. Nemluvit o něm zle před lidmi.

2011-11-14T18:28:00.002+01:00

samota je zrcadlo, které nelže ...

2011-11-14T18:23:00.001+01:00

Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, které mohu prokázat jakékoliv lidské bytosti, nechť neodkládám. Neboť nepůjdu již nikdy touto cestou.

John Galshworthy

2011-11-14T18:01:00.004+01:00

2011-11-07T23:37:00.002+01:00

Život je zázrak, který je potřeba žít
Kdo se dokáže soustředit na to, co dělá právě teď?
Vnímáte pouze jídlo, když jíte? Nebo vám myšlenky bloudí, kdo ví kde?
Hodně myslíme dopředu nebo se patláme v minulosti.
Mark Twain řekl: “Měl jsem v životě spoustu problémů,
většina z nich se nikdy nestala.”
... Užívejte si Tady a teď. Všichni jsme to uměli, když jsme byli malí. Vzpomeňte si, jak jste se zabrali do hry a nevnímali vůbec nic okolo.
Kdo z nás řešil, co bude zítra?
Vychutnejte si každý okamžik a každé nadechnutí. A občas se sami sebe zeptejte: “Co je smyslem mého života právě teď ?”
Pak udělejte všechno, co je třeba.
Život přichází ve vlnách. My ty vlny neumíme ovládat, ale můžeme na nich surfovat ;-)
Tady a teď, dýchejte a uvolněte se.
Procvičujte to ve všem, co děláte, a váš život se změní k lepšímu :-))
Dan Millman

2011-11-07T23:37:00.000+01:00

"Chytil jsem motýla - zahynul. Utrhl jsem květinu - zvadla.
Poznal jsem, že všechno co je krásné se mohu dotknout pouze srdcem."

2011-11-07T23:19:00.000+01:00

Zázrak není létat vzduchem nebo kráčet po vodě, ale kráčet po zemi. Čínské přísloví

2011-11-07T23:16:00.003+01:00

Osamění je bída vlastního já. Samota je bohatství sebe sama. May Sarton

2011-11-07T23:12:00.002+01:00

Byli sme stvořeni abychom zářili,neni to jen v někom z nás je to v nás všech a když dovolíme našemu světlu zazářit, nevědomky tím dáváme možnost ostatním učinit totéž a když se zbavíme vlastního strachu,zbavíme tím navždy strachu i ostatní.

2011-06-19T09:46:00.002+02:00

Nepřestaň nikdy dávat

Nikdy se nesnaž nic hromadit. Nech vše volně plynout. Ať je to láska, nadání, peníze nebo majetek, nech je plynout, udržuj je v pohybu. Když tak učiníš, zjistíš, že vše tisíckrát vzroste. Životní síla v tvém těle nemůže být zadržována; musí být v pohybu, v oběhu, protože pouze tak můžeš získat novější, čerstvějš...í a ještě větší životní sílu a stát se živou bytostí. Tak je to se vším: nech vše v pohybu a nikdy nezadržuj plynulý tok. Sleduj život, jak se před tebou odvíjí v pravé dokonalosti. Pohleď, jak každá tvá potřeba je uspokojována přesně v pravou chvíli. Očekávej, že se vše naplní, a nepřipusť nikdy ve svém vědomí žádnou pochybnost. Ke všemu měj pozitivní přístup, bez ohledu na to, jak obtížné se ti mohou jevit vnější podmínky, a uvědomuj si, jak tvé lakotné myšlenky mizí, jsou-li nahrazovány myšlenkami na růst a hojnost. Měj absolutní víru, že všechno je velmi, velmi dobré a že vše vychází dokonale, protože vše je v Mých rukou.

the dream

2011-06-16T08:43:00.002+02:00

2011-06-16T08:14:00.004+02:00

...každý partner je pro nás V DANOU CHVÍLI DOKONALÝ..

2011-06-16T08:12:00.000+02:00

Každý z nás touží po šťastném parnetství, mluvíme o dokonalém partnerovi a hledáme ho. Je to ale zbytečná ztráta energie, každý partner je pro nás v danou chvíli dokonalý!

Pokud je mezi námi láska, pak dodržujme jednoduchá pravidla:

1. Nevstupovat do partnerství s určitou představou, jinak v něm budeme hledat jen uskutečnění této představy, a ne skutečnost. Nejsme otevření, ale hledáme, co podle našeho mínění má být takové či takové. To pak považujeme za "normální" a všechno ostatní za špatné.

2. Pustit z hlavy všechny očekávání, jaký má být náš protějšek. Nechtít ho ani vychovávat, ani měnit. Pochopit, že člověk nemá žádné právo na toho druhého ani na jeho určité chování. Sami se vždy snažme být tím idelním partnerem.

3. Neklást lásce žádné podmínky nebo požadavky. Nevyžadovat nějaké určité předpoklady (Mám tě rád jen tehdy, když...).

4. Být pozorní a jednat s druhým s úctou a respektem.

5. Nechtít se prosazovat, mít za každou cenu pravdu, vyhrát. Když v nějaké střetnutí názorů jeden vyhraje, prohrávají oba.

6. Nehrát žádnou "roli". Být pravdiví, poctiví, autentičtí, zůstat sami sebou.

7. Přizpůsobit se, aniž bychom vzdávali sami sebe.

8. Být nezávislí. Svůj protějšek milujeme, ale nepotřebujeme.

9. Mít pochopení, i když třeba všemu nerozumíme.

10. Nesoudit, ale narovnat a srovnat.

11. Být s partnerem v neustálé komunikaci. Vyjasnit si různé potřeby a dohodnout se.

12. Nezavádět hru na viníka (TY za to můžeš...), neboť náš protějšek nikdy nemá nic společného s mým problémem, pouze se stává zrcadlem nějakého nedostatku ve mně. Tato skutečnost mi pomůže, abych tento svůj vnitřní nedostatek poznal a odstranil.

13. Nereagovat, ale "jednat".

14. Nechtít partnera vlastnit.

15. Nežádat žádné přísliby. (Budeš mě taky pořád milovat?)

16. Mít rádi sami sebe. Být sami sobě nejlepším přítelem. Můžu milovat druhé jen do té míry, jak dokážu milovat sám sebe!

17. Cílem je život v lásce. Kdo je v něm nejdřív, ten vyhrál. Vyhrál sám sebe a může pomoci partnerovi, aby také nalezl cestu k sobě.

Černá a bílá

2011-06-16T07:46:00.001+02:00

Celý život každý z nás volí…
Každou chvíli se rozhodujeme.
Obvykle nám při těchto rozhodnutích pomáhá jeden pomocník – pocit, který nám ukazuje rozdíl mezi dobrem a zlem.
A proto ve chvílích, kdy jsme životem zkoušeni a jsme postaveni do situace, kdy náš pocit zcela jednoznačně registruje negativní i pozitivní stránku věci, je nám dána milost jasnosti.
Jasnosti volby. Jasnosti volby, na kterou stranu se přidat.
Takže ač to vypadá paradoxně, tak všechny velké a silné okamžiky v životě, ať už jsou traumatizující nebo veleradostné, tak z perspektivy volby jsou jasné, čisté, jednoduché.
Asi proto lidé, kteří prožívají svůj život v hodnotách, které měří existenciální přežití, jsou lidé vyrovnanější. Je jasné, co je dobré a co zlé a tím pádem je i jasná naše volba, nebo nemůžeme-li zvolit, tak alespoň naše tendence a přesvědčení.
Co zůstává ale skutečnou trýzní mnohých, je právě způsob života, který nás nestaví mezi jednoznačné volby. V podstatě si musíme vybírat mezi více možnosti, které se jeví jako všechny dobré nebo naopak kompletně zlé.
Výslednicí této rovnice v životním měřítku je vnitřní zmatenost lidského druhu a nejasné uvažování a neschopnost rozlišovat onu barevnou paletu, kde není jen černá a bílá, ale nacházejí se na ní tisíce různých barev a odstínů.
Z toho prakticky existují dvě volby:
První je jasná a zmíněná, kdy si vybereme způsob života, který nás bude stavět pouze do situací, kde je volba mezi jednoznačně protikladnými barvami.
Druhou volbu se bude muset naučit znát většina z nás, protože se zřejmě dobrovolně nepřestěhujeme do chudinské čtvrti v Indii, kde by životní podmínky byly transparentně černé nebo bílé. Tato volba spočívá ve schopnosti rozvinout vnímání širšího spektra barevné škály a to dosáhneme pouze tím, že zvýšíme svou vnitřní reflexi a naše vnitřní vědomí poté začne odrážet jednotlivé barvy spektra a tím nalezneme spojení mezi naší vnitřním nastavením a vnější volbou.
Jinak řečeno: „budeme se muset naučit rozvinout vnímání svých vnitřních vrstev, abychom dokázali v nejednoznačném světě dobra nebo zla zvolit variantu, která rezonuje v harmonii s naší osobností.“

2011-05-08T06:58:00.004+02:00

Nenech se zmást vizuálním světem. Mnohý úsměv skrývá smutek. Mnohá krása povrchnost. Zlo strach a bolest. Chceš-li vidět skutečný svět, nedívej se očima. Dívej se srdcem!

Jsi více, než si dokážeš představit. Jsi nádherná bytost s darem tvořit svůj vlastní život. Každá myšlenka lásky tě přibližuje k tvé pravé podstatě - k božskému Já. Vše, co se naopak lásce vzdaluje, vytváří dojem, že žiješ život, jaký si nepřeješ. Proto se znovu zamiluj - do sebe, do druhých, do svého života. Miluj cokoliv, láska tě posiluje a přitahuje vše, po čem toužíš.

2011-04-26T00:22:00.001+02:00

2011-04-11T09:06:00.002+02:00

Destiny is no matter of chance. It is a matter of choice. It is not a thing to be waited for, it is a thing to be achieved.
~ William Jennings Bryan

"You will never be happy if you continue to search for what happiness consists of. You will never live if you are looking for the meaning of life."
— Albert Camus

2011-02-15T16:46:00.001+01:00

2011-02-11T13:38:00.001+01:00

2011-02-06T23:28:00.002+01:00

2011-02-06T08:29:00.001+01:00

♥ Life ♥

Zvyšování osobních vibrací

2011-02-02T04:44:00.000+01:00

Otevírání srdce zvyšuje vaše vibrace. Když cítíte lásku, jste živější, prožíváte pocit expanze a obrození. Láska proudí s vesmírem, nevzdoruje mu. Láska je ochota být zranitelný, je to přijímání sebe i ostatních právě takových, jací jsou. Láska bez podmínek překoná každé rozdělení. Až se naučíte více milovat sebe a druhé lidi, zvýší se i vaše vibrace. Vaše energie převezme měkčí a jemnější vibrace vyšších dimenzí a vy budete svým vyšší já.

Vaše srdce bude otevřenější, když se naučíte mít více rádi sebe samotné. Milujte vše, co k vám patří, dokonce i ty myšlenky a pocity, které považujete za "negativní". Když pocítíte zlobu nebo pochybnosti, milujte je stejně, jako milujete své pocity radosti a míru. Milujte své lidství stejně jako božství. Milujte svou nejistotu i negativní pocity. Cítíte-li, že nedokážete odpustit nebo milovat, milujte i to. Milujte vše, čemu říkáte "má nedokonalost". Pocity totiž nezměníte tím, že je budete popírat nebo nenávidět. Změníte je jedině tím, že je budete milovat. Když milujete své negativní pocity, mohou se vyvíjet do své pozitivní podoby.

Milujte všechny své myšlenky, včetně těch omezených nebo naplněných strachem. Myslete na ně jako na malé děti, které potřebují lásku a ujištění. Uvědomíte-li si negativní myšlenku, neobviňujte se za to. Milujte všechny své negativní myšlenky a ony nad vámi budou mít čím dál menší moc. Máte-li něco, nač byste rádi přestali myslet, začněte se milovat, i když máte tyto nechtěné myšlenky, a tak je mnohem snáze zastavíte. Vedle každé negativní vyšlete nějakou pozitivní myšlenku; jediná pozitivní myšlenka totiž dokáže vyrušit účinky stovek negativních.

Jedna žena měla strach z výtahů a výšek. Nenáviděla se za svůj strach a snažila se vymluvit si ho. Nic z toho jí ale nefungovalo, dokud se nerozhodla přejít na jinou taktiku: své pocity milovat. Když napříště nastoupila do výtahu a zmocnila se jí opět panika, posílala svým pocitům strachu lásku. Její pocity postupně slábly a nahoře, v posledním poschodí, prožila příval radostné nálady a expanze.

Své negativní pocity můžete milovat a zvýšit tak jejich vibrace za jejich limitní hranice až do světla, nebo je můžete nenávidět a vzdorovat jim. Vaše nenávist však ještě posílí moc, kterou nad vámi mají. Milujte své lidství. To jste sem přišli prožívat, z něj se přišli učit. Milujte své slabosti, jako milujete své přednosti. Vaše takzvané slabosti představují právě ty oblasti, které potřebují nejvíce vaši lásku, aby se mohly rozvinout. Láska k vašim negativním pocitům rozšíří váš svět a otevře vám nové možnosti.

Zdroj: Duchovní růst - Sanaya Roman

2011-02-01T14:18:00.000+01:00

Největšího projevu lásky je schopen ten, kdo umí rozdávávat drobné laskavosti každý den.

Kde je velká láska, tam jsou vždy zázraky.

Udělej, co je v tvých silách, s tím co máš, a kde zrovna jsi.

V každé nevýhodě se skrývá odpovídající výhoda.

Hodinka na samém vrcholu hory by nebyla ani z polovic tak nádherná, kdyby nebylo nutné překlenout tmavá údolí.

Mnoho věcí je ztraceno kvůli neschopnosti požádat.

Pamatujte, že největší bolest přináší nenávist, největší utrpení nezvládnuté vášně a největším klamem je chamtivost.Buďte trpěliví, čestní, pokorní, plni soucitu a lásky. Naplňte svůj život touhou po čistotě. Milujte vše živé, jako sebe sama. Člověk, který se bude takto chovat, prospěje světu a sám se zdokonalí.

Musíte se učit: Vyrůstat v lásce, pomáhat láskou, láskou získávat a lásky moudře užívat. Moc lásky je nesmírná. Kdo má v srdci opravdovou lásku, může klidně spát a s klidem vstávat, neboť Bůh jej ochraňuje.

Když se modlíš, ač chybnými slovy, a Tvůj úmysl
je dobrý, tvá modlitba bude vyslyšena.

Po celý dlouhý život hledá člověk - d o m o v. Jediný domov, ve kterém může věčně žít - je l á s k a.

Hledejme, co máme s ostatními společného, a ne co nás od nich dělí. Skutečný souzvuk s druhou lidskou bytostí můžeme poznat teprve tehdy, až objevíme opravdový mír sami v sobě Buď rozhodný a odvážný měnit to, co se měnit dá.

Ten, kdo je schopen si uvědomit, že smysl života záleží i na něm samém, dostává v osudové chvíli záchranný pás.

Moudrý člověk zůstává v pozadí a tím se právě dostává do čela lidí.

Dávej každý dar s láskou a radostí, nemůžeš-li se ze svého daru radovat, tedy nedávej vůbec.

JÁ - je naše duše, tělo je jen obal.

Láska nepozná kupčení. Láska nepozná strach. Láska nepozná rivalitu. Láska je most k duchovnímu světu.

Poutník chodí od cizích dveří ke dveřím, aby nakonec dorazil k vlastnímu prahu - člověk bloudí venku po světě, aby nalezl pána ve vlastním nitru.

Bůh vložil svou lásku do tvých rukou jako klíč k ráji.

Jestliže váháš mezi citem a rozumem, zvol srdce a rozum už zdůvodní proč.

Daruj lásku, rozhazuj ji, rozšiřuj ji do čtyř světových stran, naplň jí tašky, dávej ji do košů, nalej ji do sklenic a zítra jí bude daleko víc, než když jsi začal rozdávat.

Láska je jediný poklad, který se násobí sdílením. Je to jediný dar, který se zvětšuje čím víc se rozdává. Je to jediný podnik, ve kterém čím víc se utratí, tím víc se vydělá.

Laskavé myšlenky jsou květy srdce.
Stará lidská moudrost praví: Potká-li tě katastrofa, je v ní pro tebe poselství a když ho nepřečteš, čeká na tě další katastrofa.

Uvědomte si, že štěstí i neštěstí přicházejí ve většině případů vlastní vinou.Jeden z významných pramenů prožitků štěstí a životní spokojenosti je pracovat a žít pro druhé.

Hledáme štěstí, běžíme kamsi a přece štěstí je v nás. Není třeba ho hledat u cizích dveří. Jestliže není štěstí v nás, není nikde.

Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě.Tělo je loď, na které duše pluje oceánem světa. Není-li dostatečně pevná, nebo je děravá, nemůže ten oceán přeplout. Takže první co musíme udělat je opravit, posílit tu loď. A to můžeme pomocí cvičení.

Naše tělo je naším nejbližším přítelem a současně největším majetkem.

Denně si vytvoř nějaký humor, nějakou legraci, třeba jen pro sebe!

Bez lásky není manželství, není rodina. Bez lásky není společenství, není přátelství. Bez lásky není radost, není život. Bez lásky je život jenom pouští.

To co je za námi, i to co je před námi, to všechno jsou úplné maličkosti v porovnání s tím, co je uvnitř nás.

Stejné přitahuje stejné - co zaséváme, to sklidíme.

Jen moudrý ví, že je jen kapkou v moři, zrníčkem na písečné pláži. Jen moudrý žije v míru a harmonii, zbaven životních strastí, jejichž příčinou je egoismus a namyšlenost.

Přejte vše dobré přátelům, přejte vše dobré nepřátelům, neboť všichni v sobě nosí stejnou Božskou jiskru.

Zkušenost není to, co člověka potká, ale co člověk udělá s tím, co ho potkalo.

Všechno má svůj smysl, cíl a řád. Lidský život především. Je na každém z nás využít svých možností a schopností k jeho nalezení a naplnění.

Milujte všechny lidské bytosti, i ty které nám ubližují, neboť dělají jen to co umí. Odpusťte jim!

Denně pronášej: „Všem, kteří mě uškodili, odpouštím. Všemu, co mě učinilo zatrpklým, nedůtklivým, nešťastným, odpouštím. Odpouštím uvnitř i navenek věci přítomné, minulé, budoucí.“

Když k někomu chováš zášť, jsi k té osobě poután citovou vazbou silnější než ocel.Proto odpouštěj!!Silná citová pouta silně ovládají tvé zdraví. V pozadí každé nemoci je nesoulad citové povahy. Proto odpouštěj!

Když najdeš cestu bez překážek, určitě nevede nikam.

Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.

Mluv jen, když máš co říci. Zbytečným mluvením promarňuješ mnoho pozitivní energie.

Štěstí nezáleží v tom, mít mnoho, ale být spokojen s málem.

Počínejte si tak, jako byste už byl šťasten, a skutečně se budete cítit šťastným.

Každý člověk touží po pravdivém, trvalém pocitu štěstí. Ten pocit však nikdy nepřichází zvenčí. Ten musíme najít v sobě.

Není důležité, kolik toho uděláme, ale kolik lásky vložíme do toho, co děláme.Není důležité, kolik dáváme, ale kolik lásky vložíme do toho, co dáváme. Vnější skutek, vykonaný bez lásky, neprospívá. Cokoli se však vykoná z lásky, ať je to sebemenší a nepatrnější, všechno se obrací v užitek. Bůh totiž více ocení to, z jak velké lásky kdo jedná, než kolik vykoná.

Dávej každému, co mu náleží, rozdávej radost a dobro, podávej ruku ku pomoci. Rozdávej úsměvy, dávej sám sebe, neboť na věčnost si vezmeš jen to, co jsi rozdal.

Buďte jako slunce, které svítí na dobré I zlé.

Často si myslíme, že potřebujeme být uvolněni z našich problémů, ve skutečnosti problémy potřebují svobodu od nás. Tvé problémy se netvoří samy. Ty je tvoříš svým myšlením plným obav.

Změň vztah k věcem, které tě znepokojují a budeš mít od nich pokoj.

Aby jste se mohli dostat tam, kam chcete, musíte nejdřív odejít z místa, kde právě jste. Miluj květinu pro její krásu a stůl, co na něm jídáváš a střevíce, ve kterých chodíš a všechno, čeho se dotýkáš, na co myslíš. Miluj to, miluj, a vyléčíš svoje tělo a vyléčíš svoji duši ....

Kdykoliv někomu odpustíte, zazáří nová hvězda. Zanecháme-li jeden v druhém otisky našich srdcí spíše než otisky našich prstů, vytvořili jsme jiný svět.

Nejde o to být milován, ale milovat. Nejde o to užívat, ale dávat. Nejde o to prosazovat sebe, ale jít společně s druhými. Nejde o to očekávat mír, ale mír vytvářet. Nejde o to všechno znát, ale dělat to, co jsme poznali.

Dětské oči: Dvě malé oči jsou pořád dokořán a slepě věří, že jsi dokonalý. Dnem i nocí je z tebe nespouští budoucí veliký, co je zatím malý. Nezapomínej, že jsi příkladem pravdy a lásky, smíchu i lopoty. Den za dnem stojíš jako vzor tomu, co jednou bude jako ty.

Člověk není nikdy dokonale oblečen, nenosí-li úsměv.“

Smějme se co nejčastěji. Je to bez rizika, zlepšíme si zdraví a časem opustíme naučené konvence a ztratíme svazující vědomí vlastní důležitosti.

Čím je tělo slabší, tím víc poroučí, čím je silnější, tím víc poslouchá.

Jak dbáš o zdraví, tak dbá zdraví o tebe

Tento svět potřebuje více lásky, také TVÉ.

Ve svém srdci chovej pro ostatní pouze lásku. Čím více dobrého v nich uvidíš, tím více dobra zakládáš v sobě. Uchovávej vědomí dobra. Způsob, jak změnit lidi k lepšímu, je vidět v nich dobré.
Paramhansa Jógananda

Každá hůl má dva konce. Špatné bývá vyvážené dobrým.

Není většího slepého, jako ten, kdo nechce vidět.

Je nutno vydobýt vše ze sebe. Vnitřní síla je nezměrná, ani rozum ji nemůže přehlédnout.

Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

Ten, kdo prohlédl, necítí nenávist k žádnému tvoru.

Dotek je pro naši existenci stejně životně důležitý jako potrava, voda a kyslík. Žádné zvíře ani člověk se nemohou vyvíjet bez doteku, hmatu, uchopení, pohybu, hlazení. Bez doteku by náš nervový systém zahynul jako květina bez světla. Pokud by byl každý člověk alespoň jednou denně obejmut a pohlazen, od prvního dne života až po sté narozeniny a i potom - věřte: to by byl konec válek! Války nevznikají z chamtivosti, ale z nedostatku lásky a doteků. Každá forma chamtivosti po materiálních věcech není nic jiného než skrytá touha nebo umrtvený zbytek touhy po doteku a lásce. Po míru, který se rozhostí, když člověk ví, že ho má někdo upřímně rád.

Každý lidský život je stezkou vedoucí k Bohu.

Čím je život prázdnější, tím je těžší.

Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele.

Někdo mlčí, protože neví a někdo mlčí, protože ví své.

Se stářím by měl přijít rozum. Někdy však přichází stáří samo.

Vždy bychom měli napomínat soukromě a chválit veřejně - nikdy naopak.

Peníze stojí často příliš mnoho.

Nikdo by neměl kritizovat ty, kdo si zvolili jiný způsob života.
Kolem nás je spousta dospělých lidí, kteří ještě čekají na slova, která chtěli slyšet jako malé děti.Nikdy neztrácej naději, ať se děje cokoli. A pusť se do díla. Bůh je velký a proto nám dává velké dary. To lidské srdce je někdy malé, aby je dokázalo přijmout.

2011-02-01T14:11:00.001+01:00

Poskytujte čas svým bližním - i když se bude jednat o maličkost, aby učinili něco pro druhé - něco, za co nedostanou zaplaceno, ale budou mít tu čest to udělat.

2011-01-30T23:16:00.001+01:00

MATKA TEREZA - CITÁTY:

"Lidé jsou často nerozumní, nelogičtí a sobečtí. Přesto jim odpusťte.

Budete-li k nim laskaví, stejně vás obviní ze sobectví a nízkých motivů. Zůstaňte laskaví.

Budete-li úspěšní, získáte některé falešné přátele a opravdové nepřátele. Přesto pokračujte.

Budete-li upřímní a čestní, lidé vás podvedou, vy ale zůstaňte upřímní a čestní.
Strávíte-li léta budováním něčeho, co vám jiný zničí přes noc, budujte znovu.

Naleznete-li štěstí, klid a mír, budou vám závidět. Zůstaňte šťastní.

Na dobro, které uděláte dnes, zítra lidé zapomenou. Přesto dál dělejte dobro.

Dávejte světu to nejlepší, co je ve vás, a i když to nemusí stačit, přesto dávejte dál."

2011-01-30T23:04:00.003+01:00

ŽIVOTEM PROCHÁZEJ

2011-01-29T17:34:00.001+01:00

ŽIVOTEM PROCHÁZEJ..myšlenky

- Změň, co změnit můžeš, ostatní nech být.

- Je krásné někoho mít. I strach, že ho ztratíme. Horší je nemít nikoho. O koho bychom mohli bojovat a v důležité chvíli se opřít. Ale naučíme se s tím žít. Jako plno lidí kolem nás.

- Ten, kdo se ptá, je bláznem na pět minut, ale ten, kdo se neptá, zůstává bláznem navždy.

- Kdo řekl, že láska je slepá? Ta jediná vidí dobře: objevuje krásy, kde druzí nevidí nic…

- Jestliže svému příteli neporozumíš za všech okolností, neporozumíš mu nikdy.

- Člověk by neměl myslet na to, co v životě ztratil, ale na to, co může získat!!!.....

- Nauč se smát se slzami v očích. Pomalu jít, když pospícháš. Nauč se, pohladit se zaťatou pěstí. Jedině tak poznáš jak krásný je život!“

- Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokáži vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel.

- Světu jsi možná jen jednou osobou, ale jedné osobě můžeš být celým světem.

- Největší chybou lékařů je, že se snaží léčit tělo, aniž by léčili duši. Přitom tělo a duše jedno jsou. Nelze je léčit odděleně.

- Život je krátký tak ať za něco stojí, když už se někdo namáhal, abychom byli!

- Nevěř všemu, co slyšíš.. Neříkej všechno, co víš.. Nechtěj všechno co vidíš!

- Dej každému dni příležitost, aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě

- Život sestává z mnoha malých mincí, kdo je umí sbírat, má bohatství.

- Svět je pro člověka vždy jen jeho myšlenkou.

- Moudrý člověk udělá ihned to, co blázen až na poslední chvíli. Oba dělají tu samou věc, jen každý v jinou dobu.

- Říkejte mi pravdu, ačkoliv mě bolí, ale rozvazujete mi tím ruce i mysl..

- Jen málo věcí je tak mocných jako omluva za naše slova a činy.

- Málokdo si ale uvědomuje, že nejtěžší je být sám sebou a zároveň někým…

- Každý pořád někoho napodobuje, honí se za vzory a snaží se být jako oni…

- Samota je jako voda. Celého tě obklopí.. Vidíš sice hladinu a světlo
nad sebou, ale nemáš dostatek sil dostat se k němu.

- Odvaha není nedostatek strachu, ale přesvědčení, že je něco silnější než strach…

- Když se naučíš odpouštět, přestaneš mít důvod se zlobit. Stejně nakonec odpustíš…

- Když se zavře jedna brána ke štěstí, další se otevírá, ale my se často tak dlouho díváme na tu zavřenou, že si nevšimneme té, která se pro nás již otevřela.

- Mozek je jen aparát, jehož pomocí si myslíme, že myslíme.

- Proč mi všichni říkají mlč, když chci promluvit? Proč mi všichni říkají nebreč, když se mi chce plakat? Proč mi všichni říkají miluj, když není kdo by měl rád? Budou mi také říkat dýchej, až budu umírat?!

- Nejvíce nedorozumění vzniká tím, že si jeden myslí, že ví, co si myslí, že ví, co si myslí ten druhý. V horším případě nemyslí, ale domnívá se.

- Iluze jsou nepostradatelnou součástí lidského života.

- Když ti život dá ránu, oklepej se, když ti vyrazí dech, pořádně se nadechni a když tě srazí na kolena, tak se zvedni, protože nikdo jiný to za tebe neudělá!

- Je-li člověk nespokojený se svým stavem, může jej změnit dvěma způsoby.Buď změní podmínky svého života nebo svůj duševní postoj. První není vždy možné, to druhé je možné vždy.

- Ve tvém životě se vyskytnout okamžiky, které tě utvářejí… Dávají směr, kterým se budeš ubírat. Občas jsou ty události téměř subtilní… Občas taky ne. I když vidíte ty velké chvíle, jak se blíží…tak na ně nikdy nejste připraveni.Nikdo se neprosí, aby se jeho život změnil. Ale on se mění. Takže, co jsme? Bezmocní? Loutky? Ne… Velké okamžiky přijdou. Tomu nezabráníte. Jde o to, co uděláte potom….

PŘÍRODA A MOUDRA

- Život je kreslení bez gumy…

- Dej věci jméno a ona se stane…

- Málo myslíme na to, co máme, ale vždy na to , co nám
chybí…

- Každý vidí jaký vypadáš, ale jen málokdo cítí, kdo jsi…

- Kdo by chtěl mít něco, co ještě nikdy neměl, bude muset
udělat něco, co ještě nikdy neudělal…

- Nejhůře se člověk v životě učí, které mosty má použít a které
má zbořit…

- Bez přátel není štěstí, ale bez neštěstí nepoznáme přátele…

- Opravdový přítel je ten, který vezme Tvou ruku, ale dotkne
se Tvého srdce…

- Neplač, že to skončilo, směj se, že se to vůbec stalo…

- Láska nespočívá v tom, že se lidé na sebe dívají, ale že hledí
společně jedním směrem,..

- Čím přesněji plánuješ, tím více Tě zaskočí náhoda…

- Nesnaž se tak, neboť ty nejlepší věci se stávají, až když je
nejméně očekáváš…

- Neztrácej čas pro někoho, kdo ho nechce trávit s Tebou…

- Největší události, to nejsou ty nejhlučnější, ale naše nejtišší
hodiny…

- Osud snad chce, aby si v průběhu svého života poznal mnoho nesprávných lidí, aby až potkáš ty správné, uměl je ocenit a byl za ně vděčný…

- Nejhorší způsob jak pocítit, že Ti někdo chybí, je posadit se vedle a uvědomit si, že už nikdy nebude Tvůj…

- Přítel není ten, kdo Tě polituje, přítel je ten, kdo Ti pomůže…

- Nikdo si nezaslouží Tvé slzy a ten kdo si je zaslouží, udělá vše pro to, aby jsi je nemusel-a prolévat….

- Možná, že neznamenáš nic pro svět, ale pro někoho můžeš
znamenat celý svět.

- I když Tě někdo nemiluje tak, jak by jsi chtěl/a, neznamená to, že Tě nemiluje celou svou duší.

- Nikdy se nepřestaň usmívat, i když jsi smutný/á, protože nikdy nevíš, kdo se může zamilovat do Tvého úsměvu…

2011-01-29T17:26:00.000+01:00

╰╮☼╭╯Leaning Into The Light╰╮☼╭╯

There are simply no answers to our most pressing questions. We must trust our intuition and remember to always lean into the light. ╰╮☼╭╯

2011-01-28T10:40:00.001+01:00

‎" Friendship is an art, and very few persons are born with a natural gift for it." - Kathleen Norris

2011-01-25T09:57:00.000+01:00

Něco o lásce

2011-01-25T09:52:00.003+01:00

S láskou má svět naději.

Láska řeší problémy s lehkostí.

Láska nachází snadné řešení.

Láska rozpouští bloky.

Láska léčí nemoce.

Láska uzdravuje.

Láska tvoří.

Každý trpí nedostatkem lásky. Láska se nedá koupit, nedá se nikde sehnat, ani vyměnit za cokoli jiného. Láska se může jedině projevit. A to v každém z nás. Láska je ten nejkrásnější cit, je tou nekrásnější energií, která když proudí, otevírá srdce, léčí bolavá místa, léčí hluboké rány. Láska prostě je v každém z nás. Ať je projevena, či potlačována. Pokud je projevena, člověk ji nechá proudit ve svém těle, tak jako krev, stává se jeho součástí, potom proplouvá životem lehce. Pokud je láska neprojevena, člověk hledá. Stále hledá a nenachází. Má pocit, že mu něco chybí, není spokojen. Ale nikdy ve vnějším světě nenajde, ani v nadbytku svého majetku není člověk spokojen, pokud chybí láska. Nehledá uvnitř sebe. Pokud najde, umí si lásku dát a projeví se jak v jeho duchovním životě, tak v jeho hmotném světě. Duše se raduje a zároveň fyzické tělo se naplní pocitem lásky, která je nekonečná, protože je napojena na Boží zdroj. Je nevyčerpatelná. Člověk musí vždy začít u sebe. Hledat lásku u jiného člověka většinou přinese zklamání, pokud ji nejprve nenalezneme u sebe. Když hledáme lásku u druhého člověka, kterou sami pro sebe nemáme, tak očekáváme. Očekáváme lásku, pochopení, splnění slibů, toleranci, oddanost atd. Pokud máme lásku v sobě, sami si ji umíme dát, jsme spokojeni. Spokojenost a klid z nás vyzařuje a mizí očekávání. Přestali jsme hledat, protože už už to máme. A pokud přijde člověk, který nám lásku dává, pak nás může obohatit a naše vzájemná láska se násobí. Energie lásky se k nám vrací znásobena. Pak je vztah založen na lásce a ne na hledání, očekávání a zklamání. Zklamání z toho, že nám stále něco chybí, že jsme nedostali to, o čem si myslíme, že už nám to konečně mohl někdo dát. Nejedná se o sobeckost, či nezdravou sebelásku. Jedná se o lásku, která je v nás. Každý z nás ji dostal jako dar, když jsme šli do pozemského života. Dostali jsme lásku a svobodnou vůli. Je pouze na nás, jak s tim naložíme. Pokud si svůj pobyt zde na zemi chceme usnadnit a zpříjemnit, otevřeme se lásce. Je jako klíč ke krásnému životu. Nikdo nás nenutí, je pouze na nás, zda sáhneme do svého srdce pro tento klíč a odemkneme. Máme přece svobodnou volbu.

Další možnost je žít ve strachu, stresu, lži, závisti a přetvářce. Hledat problémy i tam, kde nejsou. Nechat svým tělem proudit negativní energii, která je těžká, neustále nás stahuje, vyčerpává a přivádí naše fyzické tělo k nemocem. Volba je v nás a záleží na každém z nás, jak chceme svůj život prožít. Láskyplná myšlenka tvoří. Tvořme láskou, vysílejme naše myšlenky do Vesmíru, které znásobeny láskou se navrací zpět do našeho hmotného světa. Myšlenka posílena láskou přinese do našich životů hojnost všeho, co si přejeme. Vše začíná myšlenkou, každá naše myšlenka se navrací zpět zhmotněna. Vyšlu-li lásku, radost, vděčnost, pravdu, soucit, štěstí, jsem šťastná, vše se mi vrací zpět. A já zažívám neskutečné pocity radosti a naplnění. Budu-li myslet - vysílat strach zlost, nenávist, lež, závist, může to být i strach z budoucnosti nebo skryté přání, aby se někomu nedařilo, opět se vše zhmotní a navrací k nám. A tím ubližujeme sami sobě ne druhým.

Zákon přitažlivosti funguje bezchybně. Vesmír je dokonalý, vše má svůj řád, vše je zakódováno a nikde není chyba. Pokud si stěžujeme na svůj život, chybya je pouze v naší volbě. Co jsme si přitáhli myšlenkou, to máme. Jak je jednoduché svádět vinu na druhé, na partnera, na rodiče, na děti, na práci, školu, na nemoce, na politiky, stát a nakonec na Boha, který nám dal svobodnou vůli, schopnost tvoření a lásku.

Denně si stěžujeme, posloucháme negativní zprávy, čteme noviny plné katastrof a násílí, sledujeme filmy plné násilí a vražd, sedíme u svých počítačů a hrajeme brutální hry a chodíme s mobilem přilepeným na uchu a bavíme se o nesmyslných věcech.

A kde je čas na lásku? Kam se ztratil čas, který věnujeme svým myšlenkám? Kam zmizel úsměv z našich tváří? Kam se ztratila radost ze života? Náš úsměv, naše radost, naše štěstí, naše láska. Každý z nás sem přišel s láskou ve svém srdci a z velké lásky. Každý z nás se přišel něco naučit, přišli jsme z místa, kde je jenom Láska. Přišli jsme do duality, vybaveni svobodnou vůlí, s možností volby. Každou vteřinu, minutu, hodinu, den tvoříme. Každou myšlenkou, každým rozhodnutím si utváříme svůj život. Na co myslím, to si přitahuji.

Život s láskou se stává lehkostí. Lehkost nadnáší. Pozvedá člověka výš. Do vyšších vibrací, tam, kam směřujeme. Nejsme na to úplně sami. Každý z nás má spousty pomocníků, andělů, kteří stojí při nás a čekají, až je požádáme. I pro ně platí zákon svobodné volby. Nezasahují do našich životů. Trpělivě čekají, až pochopíme. Až v sobě probudíme lásku. Jsou s námi stále, nesoudí, nekritizují. Jsou láskyplní, neboť přišli z velké lásky k nám. Čekají, až se rozpomeneme, kdo jsme a odkud jsme přišli.

2011-01-25T09:39:00.002+01:00

2011-01-25T09:35:00.000+01:00

Zaměřte se na výsledek..

2011-01-25T09:30:00.000+01:00

Nový rok přináší další proměnu vašich životů. Ti, co jsou aktivní, poznávají, že se vše odehrává v pozitivním sledu událostí. Mnoho dní je a bude bouřlivých. Některé však budou velice zvláštní, jakoby tajemné a v těchto dnech bude možno propojit se s dalšími dimenzemi a zahlédnout životy tak, jak jsou zde prožívány. Mnoho bytostí nastupuje poslední fázi přeměny a tato fáze bude velice těžká. Obzvláště fyzické obtíže a psychika, i když toto bude vyrovnáváno právě propojením s jinými dimenzemi a tím pádem získáním velice příjemných vizí. Mnozí vize prožívají i nyní a velká část těchto vizí je opravdu reálná a skutečná. Sami pociťujete, že se měníte. Vaše těla již nejsou tak hustá, jako dříve. I když tento rozdíl zatím není pro vás patrný. Každý z vás cítí tuto proměnu v každém okamžiku. Stále zde přebývá mnoho duchovních bytostí, které z velkých sil pomáhají pozvednutí úrovně vědomí na Zemi. Jejich inkarnace jsou v této době velice početné a informace, které dostáváte byly spoustu let uzavřeny, neboť lidé na ně dosud nebyli připraveni. Stále energičtější dny se střídají v rychlém sledu, stejně tak jako čas je velice rychlý. Sami cítíte, že nežli uteče týden, nestačíte udělat ani polovinu z věcí, které jste si předsevzali. Mnoho z vás je nuceno dělat věci jiným způsobem, nežli dosud. Všichni jste zde, abyste se učili. V této době o to více, neboť máte spoustu úkolů, kvůli kterým jste sem přišli právě v tuto dobu. Mnohé z vás však již také „nebaví“ tato doba, jsou unaveni, neboť nic se neděje tak, jak by chtěli, ačkoliv se o to snaží. Je nutné nalézt trpělivost a umět vyčkat na příležitost. Máte v sobě také jakési „hodiny“, které přesně určují čas, kdy kterou věc vykonat. Řiďte se jimi. Veškeré vědomosti máte uvnitř sebe, jsou zde uzavřeny již věky a nyní přichází čas, abyste je v sobě objevili. Každý z vás má tu možnost. Dny se prodlužují a během několika týdnů přijde rovnodennost. V tomto období začne všechno růst, rozvíjet se a probouzet se, stejně tak i vy, lidé. Probuzení se může zdát bolestivým procesem, avšak uvědomte si, že vše je koloběhem, vše prochází proměnou. Vše je tedy součást vesmíru s jeho zákony. Vaše vědomí dospělo do té fáze, kdy může být pozvednuto do vyšších úrovní a také se to děje. Každý má jinou představu o tom, co a jak probíhá a bude probíhat. Toto však vůbec není důležité. Zaměřte se na výsledek, ten je důležitý. A i když si to neumíte představit, vězte, že toto pro vás bude to nejkrásnější, co jste dosud zažili. Vaše priority budou jiné, nežli dosud. Vaše myšlenky se budou týkat vás samých a lásky k ostatním, láska rozkvete v každé bytosti. Vaše zaměření se stane kolektivním. Dostáváte mnoho informací, avšak naučte se je třídit, následujte jen ty, se kterými rezonuje vaše srdce. Srdeční čakru zapojujte do rozhodování, do smýšlení o ostatních, rozvíjejte její květ. Láska propojí vesmír a lidé se probudí.

2011-01-20T05:58:00.005+01:00

"Manifest plainness,
Embrace simplicity,
Reduce selfishness,
Have few desires."
— Lao-Tzu

2011-01-20T05:55:00.002+01:00

Lօѵҽ is the Brightest Ligнт of All

Love and Light exist within every person.May you always find the Light within you so you may see the Light around you.Let your Light SHINE☼

2011-01-20T05:53:00.002+01:00

2010-12-31T20:16:00.001+01:00

To, co v životě skutečně potřebuješ, k tobě přijde i bez větší námahy.

Cesta světla

2010-12-31T20:15:00.000+01:00

Cesta světla je netradiční pohled na svět. Vychází z předpokladu, že všichni jsme celistvé bytosti, které na to jenom občas zapomínají, někdy více někdy méně. Bytosti hledající vlastní vnitřní Světlo a spojení se s vnitřním Božstvím, naší božskou jiskrou po mnoho a mnoho reinkarnací a životních cyklů.

Cesta Světla je tedy cesta objevování živého Boha v nás, vlastní živoucnosti, radosti a celistvosti. Poznání, že již jsme vším, že nemusíme nikam pospíchat, stačí jen být…..

To se snadno říká, ale již hůř dělá v naší uspěchané a náročné době, kde je třeba podávat výkony, vydělávat peníze, obstát při různých zkouškách tlaků společnosti s malým pochopením a soucitem. Jak to tedy udělat?

Cesta Světla je proces vnitřního pochopení a vnitřního bytí při plném a aktivním prožívání vnějších skutečností. Můžeš být aktivním manažerem či podnikatelkou. Pokud jsi naladěn na Světlo v sobě, můžeš dělat i aktivní činnosti s vnitřním klidem a rozvahou. Vně bude možná uragán událostí, ale Tvůj vnitřní pocit bude jako klidný větřík vanoucí mezi listy stromů.

Je to cesta sebepoznání, uchopení toho, kým skutečně jsi a využítí plného potenciálu Tebe samé/ho. Je to však také cesta zanechání toho, kým již nejsi a možná jsme ani nikdy nebyl/a, daleko za Tebou nebo u těch, kteří Ti řekli, že zrovna tímto máš být. Stáváš se pak svobodným/nou, Tvoje energie volně proudí na plné obrátky, máš spousty síly udělat mnoho věcí,

o kterých by se Ti dříve ani nesnilo a neunavuješ se věcmi, které vůbec není nutné dělat přestože si jim dříve věnoval/a mnoho pozornosti.

Dovol mi tedy Tě po této Cestě doprovodit. Kráčejme společně (já se budu učit od Tebe, Ty ode mě). Najděme naše pravé Já, naši „Božskou“ podstatu. A zůstaňme při tom lidmi s nohama na zemi žijícími svůj vlastní život.

Největší moc má láska

2010-12-03T21:05:00.004+01:00

Andělé nás budou milovat stále, i když je o pomoc ani podporu nepožádáme. Naši strážní andělé nás vždy milovali a navždy milovat budou. To, co děláme, říkáme nebo si myslíme, tento fakt nijak nezmění.

Andělé se na nás dívají jako na krásné, jedinečné a zvláštní bytosti. Každá lidská duše je jako jedinečná vzácná perla mezi mnoha jinými vzácnými perlami. Vzájemně si jsou velmi podobné, ale nikdy mezi nimi nenajdete dvě úplně stejné. Všechny jsou však až neskutečně krásné. Budeme-li odporovat Božímu zákonu tím, že sami sebe nebudeme milovat a že si budeme myslet, že si lásku nezasloužíme, budeme jako král, který přikázal vlnám dát se na ústup. Ať už děláme cokoliv, vždycky se namočíme. Proto bychom se raději měli naučit plavat. Když se v životě někdy cítíme nemilovaní, je to proto, že my sami odmítáme přijímat lásku, která je nám nabízena. Andělé nás nikdy neopustí, ani když sami rezignujeme.

Láska nás spojuje s královstvím andělů.

Když my sami dáváme lásku, žádáme o lásku, kterou potřebujeme, nebo když se učíme více milovat sami sebe, upevňujeme tím své spojení s anděly. Láska je jazyk, kterému andělé dobře rozumějí a ochotně mu vyhoví. Když se přestaneme zaobírat tím, čeho se obáváme, bojíme a co nenávidíme, a místo toho se soustředíme na to, co máme rádi, zvyšujeme tím vibrace naší přirozené duchovní energie. Vše kolem nás je tvořeno energií. Hmota je energie, zvuk je energie, a stejně tak je tomu i s barvou. Veškerá energie vibruje na určité frekvenci nebo na určité vibrační úrovni. Hmota, z níž je složeno lidské tělo, je formou energie propojené s jemnohmotným polem elektromagnetické rezonance, která je vyšší a lepší než samotná hmota. Čím jsou naše vibrace vyšší a rychlejší, tím více se naše elektromagnetická rezonance přibližuje rezonanci andělské. Jednoduše řečeno: čím více dokážeme milovat, tím se stáváme andělštějšími a tak i přístupnějšími andělskému působení.

Z knihy Ve společnosti andělů od Davida Lawsona

.

Probuzení

2010-10-04T22:14:00.001+02:00

VÍRA - VNITŘNÍ SÍLA

2010-09-27T09:27:00.000+02:00

Jak dosáhnout štěstí, naplnění a stát se úspěšným člově-kem? K tomuto cíli vede bezpočet cest a každý z nás si vybere tu svou, která je mu vlastní. Všechny cesty však mají něco společného. Naše představivost, fantazie, touha a nadšení nám pomáhají realizovat svá přání. K tomu všemu je zapotřebí dostatek odvahy vidět svůj cíl jako úspěch, radost a štěstí. Znamená to osvobodit se od svého strachu, své nejistoty a svých pochybností. Naše otevřenost a upřímnost nám přináší motivaci uvědomit si, co chceme, a přesně definovat svůj cíl. Náš úspěch začíná tím, že si stanovíme konkrétní cíl a máme patřičnou dávku nadšení k jeho realizaci. Pozitivní myšlení nás motivuje k tomu, abychom měli víru ve svůj úspěch i zdravé sebevědomí, že dokážeme vše, co chceme. Úspěch se dostavuje vždy v tom, z čeho máme radost a uspokojení. Pokud nemáme před sebou svůj cíl, pak životem bloudíme a jsme ztraceni, jako bychom nežili, ale pouze přežívali. Život se pro nás stává nesnesitelným břemenem.

Svůj cíl jsme schopni vnímat pouze svým citem. Právě náš cit nám nejlépe radí, jak cíle dosáhnout a jakou sílu či formu na cestě k němu použít. Jen to, co vidíme zcela jasně ve své představě, můžeme opravdu uskutečnit. Jako malíř, který na prázdném plátně vidí hotový obraz a svou představu pomocí štětce a barev přenese na plátno. Podobně i architekt si ve své mysli promítá již hotový dům se všemi jeho detaily. Svou představu přenese do architektonického záměru a plánu, podle kterého stavba domu probíhá. Nehmotná představa v naší mysli se realizuje skrze hmotnou rovinu a ve hmotě. Opravdový úspěch je vždy výsledkem našich představ. Znovu si zde můžeme při-pomenout základní zákon ezoteriky - energie následuje myšlenku. Náš život se odehrává podle našich myšlenek a představ. Kdo chce mít v životě úspěch, musí si umět projektovat svůj cíl a vyvinout strategii, která ho k němu dovede. Pouhé vlastnictví něčeho - hromadění majetku a peněz, se nemůže stát naším životním posláním. Při sledování takového cíle se ocitáme ve slepé uličce a nenacházíme naplnění. Pravý úspěch můžeme dosáhnout pouze prostřednictvím svého srdce a duše, když se necháme vést intuicí a vyšší silou. Pak jsme ve správném čase na správném místě, vydáváme správnou energii, která je potřebná pro dosažení našeho cíle, a potkáváme správné lidi, kteří nám v realizaci našeho záměru jsou schopni pomoci.

Každé ráno bychom si měli představit svůj cíl, kterého chceme dosáhnout. Zkusme si uvědomit, že naplnění spočívá v dosažení našeho cíle, nikoliv v materiálních hodnotách. Tam uspokojení najít nemůžeme. Pro dosažení cíle se musíme angažovat celou svou bytostí, být aktivní a být schopni převzít zodpovědnost sami za sebe - za své myšlenky, emoce, pocity, chování, slova, skutky i činy. Hnacím motorem se pro nás stává radost ze života, touha poznávat a učit se, odvaha jít přes překážky za svou metou. To vše pramení z našeho srdce a z naší duše. Ten, kdo radost ze života a učení necítí, žije povrchně. Měli bychom být schopni umět si odpovědět na otázky "jaký je můj životní cíl, pro nějž mám odvahu udělat cokoli?", "co pro mne znamená štěstí?". Když známe odpověď, můžeme se tímto směrem vydat a vynaložit veškeré své úsilí k realizaci našeho záměru. Naše vnitřní síla, na níž se podílí naše srdce i duše, znamená víru a přesvědčení, že své mety dosáhneme, a nedovolí nám vzdát se. To nám umožňuje pozitivně ovlivňovat svůj život. Naše víra jako zdravé sebevědomí nám dává jistotu věřit ve svůj cíl i v těž-kých situacích. Říká se, že víra hory přenáší. Víra a vůle jsou zárukou našeho úspěchu. Nesmíme je ztratit.

Naše vnitřní přesvědčení a víra v dosažení žádaného cíle vytvářejí nejsilnější energii a magnet. A opět si připomeňme základní ezoterní pravidlo, podle něhož se utváří náš život: "Energie následuje myšlenku". Nitky našeho osudu jsou utkány z našich myšlenek a pevné víry v jejich uskutečnění. S pomocí své víry můžeme čerpat z bohatého potenciálu svých schopností, o nichž jsme možná doposud neměli ani tušení.

Posilujme sílu své víry. Naše víra nám pomůže najít východisko z každé obtížné situace. Síla víry musí odpovídat velikosti cíle. Představa, jak stojíme na vrcholu svého snu a jak se v realitě splnilo naše vytoužené přání, rozevře mračna všech pochybností a pomůže nám kráčet přes všechny překážky dál. Dodá nám novou vnitřní sílu, díky níž si stále znovu uvědomu-jeme, že jsme hrdiny svého životního příběhu a že nám stojí za to poprat se se vším, co brání našemu štěstí. Řiďme se heslem: "Žij své sny!". Myslím tím, abychom uváděli své sny a své touhy do reálného života a proměnili je ve skutečnost. To nás naplní radostí a štěstím. Rozhodně se však neřiďme mylnou iluzí: "Sni v životě!". Cítíte ten rozdíl mezi těmito dvěma větami? Snění v životě nás zbavuje vlastní síly, vůle, víry a podílu na realizaci vlastního štěstí. Proto se těm, kteří pouze sní bez vnitřní touhy a víry, nemůže nic splnit a mine je jejich úspěch. Bohužel tito lidé očekávají, že všechno za ně zařídí nikdo jiný. Důležité je, aby cíl, za kterým jdeme, byl naším cílem, nikoliv cílem někoho jiného. Jinak nemůžeme dosáhnout úspěchu. Opravdový úspěch budeme mít jen s vizí vlastního cíle, s vlastními myšlenkami a idejemi. Od cíle, který není náš vlastní, se musíme osvobodit. Nejsme schopni se pro něj nadchnout a proto se nemůžeme dobrat úspěchu a štěstí. Chceme-li mít v něčem úspěch, uděláme pro to cokoliv. Rozhodně stůjme za svým cílem a nenechme se od něj odradit svým okolím. Cíl, kterému pevně věříme, dokážeme proměnit ve skutečnost. S velkým cílem je to jako s velkou láskou. Musíme na něj neustále myslet, toužit po něm, hýčkat ho, pracovat na něm a zdokonalovat ho. Stále častěji se jím zabývejte ve svých předsta-vách, protože mu patří pevné místo v našem nitru, které nesmí ani na chvilku opustit. Neuvízněte ve svých nostalgických vzpomínkách na minulost či v obavách, že nedokážete svůj sen proměnit ve skutečnost. Neustále si opakujte "dokáži všechno, co chci" a s touto větou hleďte do úspěšné budoucnosti. Úspěšní lidé se neodchylují od své cesty a jdou vpřed za vysně-ným cílem. Ten, kdo se chová jako motýl, nikdy svého cíle nedosáhne. Nevydrží dělat jednu věc delší dobu a jeho myšlenky stále těkají. Když často měníme svůj cíl, nenačerpáme dostatek vnitřní síly a vůle, a jsme neúspěšní. Úspěšní lidé s pevnou vůlí změní strategii, když se jim nedaří. Nikdy však nemění svou představu o vysněném cíli. Chce to velkou trpělivost - všechno potřebuje svůj prostor a čas.

Každý začátek je těžký. Vyžaduje od nás víru v sebe a svůj cíl, změnu našeho myšlení a jednání ve prospěch našeho cíle. Zbabělost a nerozhodnost tu nejsou na místě. Otevřenost, upřímnost, zodpovědnost, cílevědomost, čestnost, trpělivost, odvaha - to vše by se mělo stát součástí našeho charakteru i osobnosti. Jedině tak můžeme zdolat všechny překážky a potíže, které nám brání v dosažení našeho cíle. Získaná síla z tohoto boje nám dá motivaci jít dál. Vždy se musíme něčeho starého vzdát, abychom mohli něco nového získat. Spolu s tím dosáhneme svobody, odpovědnosti sami za sebe a pocitu radosti a štěstí.

Hlavní zdroj našeho výkonu představuje motivace. Je to energie, která nás vede od myšlenky k cíli - z naší nespokojené přítomnosti k vysněné budoucnosti a naplnění. My sami řídíme svou motivaci a své emoce. Je to naše rozhodnutí, jak moc budeme motivováni pro svůj cíl. Od nás to vyžaduje sebedůvěru, odvahu, pozitivní myšlenky a emoce, vytrvalost a nadšenou aktivitu.

Každý člověk v sobě nese vnitřní sílu a schopnost zlepšit svůj život, když vědomě změní své myšlení a cítění. Naše myšlenky utvářejí náš život. Pocity a emoce, které se nás zmoc-ňují, určují naše jednání. Opakované tvrzení "ano, já to dokážu" nám zaručí úspěch a pomůže rozptýlit naše pochybnosti. Motivace vzniká tím, že se těšíme na úspěch, a neposkytuje proto žádný prostor negativním myšlenkám a emocím. Věřte, že se vyplatí probudit v sobě nadšení a touhu po úspěšném životě a naplnění. Znamená to převzít zodpovědnost sám za sebe - za své myšlení, emoce i činy, překonat zbabělost a strach. Jedině tak můžeme pozitivně směřovat svou motivaci k životnímu cíli. Schopnost myslet a jednat pozitivně má v sobě každý z nás. Platí, že člověk je takovým, jaké je jeho myšlení. Špatné náladě a špatným myšlenkám je třeba se zasmát. Nejlepší zbraní je úsměv. Motivace není nic jiného než láska k cíli. Je to žhavá touha dosáhnout zvoleného cíle.

Z lhostejnosti, lenosti a nedostatku ctižádosti nikdy žádný úspěch nevznikl. Největší motivaci získáme, když nás trápí nejvyšší nedostatek a když se ocitneme na dně. Nejúspěšnější bývají ti, kteří začínají z ničeho. Pokud chcete být úspěšní, musíte vsadit na vítězství a na touhu dosáhnout svého cíle. Chtějte být ve svém oboru nejlepší.

Každé rozhodnutí, které odložíme, každá výmluva, zbabělá lež vůči sobě nebo druhým, nám bere motivaci, sílu, vědomí úspěchu, sebedůvěru a vede k nečinnosti. Když lžeme, zůstá-váme něco dlužní sami sobě. Ten, komu jsme lhali, se stává naším věřitelem. Jemu jsme dali moc nad naším životem. Když převezmeme zodpovědnost za své jednání, všechny negativní emoce nad námi ztratí svou moc. Ti, kteří obviňují někoho jiného ze svých nezdarů a neúspěchů, tak vkládají do jeho rukou moc nad svým životem. Proto je důležité, abychom si uvědomili svou zodpovědnost za vše, co děláme. Úspěšní lidé a vítězové nena-říkají, ale hledají řešení. Naříkání nám bere motivaci, odvádí nás od hledání řešení a vede k výmluvám a závisti. Myslete a jednejte pozitivně! Životní hra, kterou hrajeme se sebou i druhými, se jmenuje "pozitivní kontra negativní". Kdo žije jenom ve svých snech, necítí potřebu se namáhat. Závistiví lidé vidí jenom výsledek úspěšného člověka, ale nevnímají kamenitou stezku, po níž musel projít. Kdo nenaříká, má více času žít. Každý z nás má sílu a schopnost změnit svůj život, jestliže změní své myšlení. Jsou to naše myšlenky, které určují náš život. Můžeme žít naplněný život prostřednictvím svých myšlenek. Naše myšlenky naplňují náš život. Úspěšní lidé mají velké sny a pevnou vůli proměnit je ve skutečnost. Věří v sebe a ve svůj cíl a jsou ochotni do něj investovat veškerou svou energii, znalosti i sílu. Naše touha a víra jsou nejlepšími zbraněmi naší síly.

Lidé, u nichž převažuje rozum nad akcí, dlouho a dopodrobna o problémech přemýšlejí. Vidí tolik překážek, že nejsou schopni přeměnit své myšlenky v činy. Ten, kdo vidí jasně svůj cíl, chápe problémy, přes které musí projít, a má odvahu se s nimi poprat. S myšlenkou "dokážu všechno, co chci" jsme schopni dospět k rozhodnutí a jednání. Je třeba zbavit se své nerozhodnosti a nebát se změnit negativní myšlení v pozitivní a svou pasivitu v aktivitu.

Egocentričtí lidé nemohou mít trvalý úspěch, štěstí a napl-nění. Proto je třeba naučit se nejprve dávat a pak brát. Chce-me-li být úspěšní, měli bychom umět rozdávat radost a svými dobrými činy být ku prospěchu i jiným lidem. Úspěch nepřichází z vnějšku. Rozhodující je naše myšlení. Jedná se o soulad ducha, těla a duše. Utvářením vnitřní harmonie a rovnováhy zvýšíme svou energii a úspěch přijde sám. Vzniká především tím, že musíme vést sami se sebou boj, ve kterém překonáme negativní myšlení a změníme staré vzorce chování. S každou pře-kážkou čerpáme novou odvahu i sílu a přibližujeme se blíže ke svému cíli. Místo abychom se obávali svých nedostatků, měli bychom si uvědomit své schopnosti a na ty se zaměřit a rozšiřovat je. Žádný člověk není předurčen k neúspěchu. Pro úspěch se musíme rozhodnout my sami a vynaložit na jeho realizaci veškeré své síly.

Nejdůležitější v životě je poznání kam patřím a co chci. Pozitivní myšlení a konání zaručuje náš úspěch.

Žádný úspěch se neobejde beze snů, představ a fantazie. Pokud však k tomu nepřipojíme svou vnitřní sílu, vůli a vytrvalost realizovat své sny v praxi a dojít ke zdárnému cíli přes všechny překážky, zbudou nám jen vzdušné zámky a zklamání. Často lidé již při prvních potížích a problémech opouštějí svůj cíl a hledají nový. Bohužel to není řešení. Nedostatek vytrvalosti, trpě-livosti a pevné vůle je vede k rezignaci. Svůj cíl nesmíme opustit, naopak na něm musíme každým okamžikem pracovat ve svých myšlenkách a činech. Jedině tak dojde k naplnění našich přání. Nikoliv majetek či vzdělání, ale nezdolná vůle nevzdat se nás dovede k úspěchu. Při objevení prvních problémů často klesá naše nadšení, koncentrace, vytrvalost, píle i disciplína systematicky pracovat na dosažení cíle. Pak je potřeba si poctivě a upřímně odpovědět na otázku: "Jak velká je má síla vůle? Proč to chci vzdát a utíkat?" Jestliže se rozhodneme pro útěk a nebudeme bojovat s problémy, které nám stojí v cestě, rozhodli jsme se pro roli zbabělce a slabocha. Od této chvíle bu-deme utíkat. Kam? Ke svým lžím, iluzím, výmluvám, falešným představám a k obviňování druhých. Neutečeme však sami před sebou - před svým vlastním svědomím a zodpovědností. Tato situace nás donutí přemýšlet o sobě, o tom, co máme změnit a jak své omyly napravit. V tu chvíli nám pomůže otevřená a upřímná komunikace, ve které jsme schopni stát za svou pravdou i přes mnohé potíže a problémy. Jedině tak si můžeme vážit sami sebe a získat ztracené sebevědomí. Každá lež bývá odhalena, vzdaluje nás od našeho cíle a bere nám vnitřní sílu a vůli. Získáváme díky ní punc nerovného člověka, nikoliv člověka upřímného a otevřeného. Tyto aspekty rozhodují

o vnitřní čistotě charakteru naší osobnosti. Když nedůvěřujeme sami sobě, jak potom chceme, aby nám důvěřovali druzí. Nesmíme se vzdát zodpovědnosti za svůj život, své myšlenky a činy. Jinak budeme slabí a budeme zneužíváni pro cíle jiných lidí. A když nás pak oni přestanou potřebovat, zůstaneme sami. Když se na svůj život budeme dívat jako na nejdůležitější životní úkol, budeme brát všechno - dobré i zlé - jako příležitost k dalšímu růstu a zrání. Dobrovolně a vědomě bychom se měli rozhodnout, že budeme sami k sobě otevření, poctiví a upřímní. To nám dá sílu neustále zlepšovat sebe i svůj život. Úspěšní lidé jsou sami tvůrci svého života a nesou za to plnou zodpo-vědnost. Takoví lidé vyzařují vnitřní sílu a duševní bohatství. Nemají potřebu nic předstírat a dělat ze sebe někoho jiného, než jsou. Jsou skromní a přejí úspěch ostatním. Směřují od "já" k "my". Sebevědomí vzniká vírou, která přináší úspěch. Je to pocit, že mám v sobě vnitřní sílu se pozitivně změnit a mohu bez závisti sdílet radost z úspěchu druhých. Odvaha a úspěch tvoří nedílnou jednotu. Sebevědomí nemůže existovat bez odvahy. Mnoho lidí se však chová zbaběle, nedokážou být upřímní, podléhají strachu a výmluvám. Odvaha začíná tam, kde končí naše výmluvy, proč nám něco nejde nebo proč nemůžeme něco udělat. Každý den bychom měli trénovat svou odvahu na obyčejných věcech všedního života. Měli bychom se naučit stát si za svým názorem a zcela jasně říci "ano" či "ne". Jedině tudy vede naše cesta k úspěchu. Nerozhodní lidé postrádají vlastní identitu, neztotožňují se se svou osobností, a proto nedosahují úspěchu. Odvaha nás často nutí vystoupit z řady přitakávačů a bojovat za svůj názor. Můžeme i okolím nepochopení zůstat načas stát stranou. Získáme tak však neuvě-řitelnou sílu a sebevědomí. Pokud se rozhodneme změnit, záko-nitě se nám na naší cestě objeví problémy a starosti, které nevyhnutelně přicházejí s každou změnou. Proto se musíme vyzbrojit notnou dávku odvahy. Odvaha a sebevědomí nám dávají pocit svobody a samostatnosti. Nového stupně svého vědomí dosáhneme, když ze svého života odstraníme všechny nevyřešené problémy, pracovní i soukromé. Neudělat to je známkou slabosti. Kdo sejde při první těžké překážce z úspěšné cesty, už se na ni jen ztěžka vrací. Nevyřešené problémy vyvolávají negativní pohled na svět kolem sebe.

Veškeré úzkosti a strach před porážkou, kritikou a změ-nami v nejrůznějších oblastech můžeme překonat odvahou a upřímností. Ustrašený člověk se raději smíří se svou prohrou, místo aby odvážně hledal řešení svého problému. Vsází raději na výmluvy, a tak svůj strach posiluje. Každá zbabělost vede automaticky ještě k větší zbabělosti. Tam, kde sídlí strach, není důvěra. Kde je důvěra, tam sílí odvaha a mizí strach. Naším protivníkem není problém, ale strach. Musíme bojovat se svým strachem. V boji se střetneme s našimi výmluvami. Musíme tedy změnit svůj postoj k sobě - nekritizovat se, nic nevzdávat a přemýšlet o tom, jak příště věci vyřešit lépe. Měli bychom se snažit porazit negaci pozitivními myšlenkami a svým pozitivním přístupem k životu. Co to v praxi znamená? Pohybovat se na slunečné straně svého života a nikoliv se pod vlivem strachu schovávat ve tmě. Tak nás potom bude vnímat i naše okolí. Měli bychom být připraveni přijmout i své nezdary, abychom se z nich poučili a uvědomili si, na čem máme pracovat a co je třeba zlepšit. Každý náš úspěch nám vytváří ochranný štít proti kritice a zranitelnosti. Neměli bychom se nikdy vzdávat. Jedině tak si můžeme vážit sami sebe, protože neztrácíme svou víru a víme, že jsme v dané situaci udělali to nejlepší, čeho jsme byli schopni. Sebedůvěra, víra, odvaha, schopnost řídit a rozhodovat, píle, vytrvalost, kreativita, vůle, komunikace, touha po poznání, ochota zbavit se starých vzorců chování, bojovat se svým strachem a negativním myšlením, leností a egoizmem - to vše je záruka našeho úspěchu.

Naše negativní myšlení a negativní jednání nám přinášejí značné ztráty. Ten, kdo žije v minulosti, nežije v přítomnosti, prohrává svou budoucnost. Jedině ten, kdo má v sobě vnitřní víru, je schopen činů. Sebevědomý člověk nečeká, že mu někdo nabídne šanci, ale on sám si ji vytváří. Platí pravidlo: sebevě-domý člověk je odvážný a odvážný člověk je sebevědomý. Když se řídíme tímto zákonem, pak se nám daří říkat, co si myslíme, a dělat to, co říkáme. Ti z nás, kteří jdou za svým úspěchem, nemají potíže získat svým nadšením pro svůj cíl i jiné lidi, kteří se na jeho dosažení budou podílet vzájemným dáváním a přijí-máním. Úspěch znamená být schopen přejít od pozice "já" k "my", od individuálního vědomí ke kolektivnímu. Úspěch, který cítíme svým srdcem, nám i ostatním přináší velký zisk. Spojuje nás s druhými lidmi.

Čím jsme úspěšnější, tím bychom měli být skromnější a vděčnější. Pýcha předchází pád a každý náš úspěch vyvolává závist v našem okolí. Život není hra "Buď a nebo", "Kdo z koho". Úspěch jednoho neznamená prohru druhého. To si myslí lidé ovládaní strachem. Mylně se domnívají, že úspěchu lze dosáhnout bezohledným prosazováním vlastních egoistických zájmů vůči druhým. Úspěšní lidé se liší od neúspěšných svou vírou, že vše dokážou a zvládnou. V kritických situacích neztrácejí víru sami v sebe.

Měli bychom přemýšlet o tom, co můžeme udělat pro to, aby se nám dařilo lépe. Úspěch je prožívání radostí a vytváření kladných vztahů s druhými lidmi.

"Život plodí život. Energie vytváří energii. Člověk se stává bohatý tím, že se rozdává."
S. Bernhard

Cesta k sobě samému II.

2010-08-19T00:10:00.001+02:00

Pokud se zajímáme o duchovní tématiku, tak určitě pochopíme i to, že žijeme svůj život proto, abychom se něčemu novému naučili, přestali opakovat staré chyby a naučili se větší toleranci, pochopení a soucítění s druhými.

Jsme-li na začátku svého duchovního procitání většinou tápeme, kterým směrem bychom se měli vydat a čím vším bychom měli projít. Tady začínáme zrovna tak, jako se vše učí malé dítě - krůček po krůčku. Snažíme se hltat jeden seminář a kurs za druhým, číst spoustu duchovní a esoterické literatury, protože máme pocit, že čím více toho budeme mít za sebou, tím více a rychleji duchovně rosteme. Vše má ale svůj čas a nic se nedá uspěchat.

Velké Universum ví velice dobře, kdy nás pustí dál a kdy nás tzv. trochu zbrzdí. Učíme se v etapách, během kterých přijdou i zkoušky, jak jsme "novou látku" zvládli. Uspějeme-li v těchto zkouškách, pak se posuneme na pomyslném žebříčku o stupeň výš, kde nás čeká další práce na sobě. Ani náhodná setkání nejsou o ničem jiném než o tom, že se jeden od druhého učíme. Zastáváme-li však svůj zatvrzelý postoj, který nechceme změnit, ustaneme v našem duchovním vývoji, dokud sami nedojdeme k tomu, v čem je chyba. Někomu to trvá delší a někomu kratší dobu.

Všechny kursy duchovního a osobního rozvoje vychází ze stejného podstaty - spojení se s nekonečným Božským zdrojem nebo chcete-li zdrojem Universa, které nás naučí pochopení sebe sama a naší podstaty. Máme možnost si vybrat z nepřeberného množství způsobů, jak se s tímto zdrojem spojit. K tomu nám slouží literatura, různé kursy a semináře a setkání se stejně zaměřenými lidmi. Sami si pak mezi ostatními najdeme nejlepší zaměření, které nám nejvíce vyhovuje a vede nás po té správné cestě k cíli. Je to cesta pokusů a omylů a ne vždy to, co se líbí a vyhovuje ostatním, bude vyhovovat i nám.

Důležité je vybrat si takovou cestu, která nás nadchne tak, že se jí budeme věnovat do hloubky. V tomto směru pak věnujeme více času vzdělání a práci na sobě. Uděláme tak větší kus práce, než když svou pozornost tříštíme do mnoha směrů, které vnímáme pouze povrchně. Je dobré mít přehled o nových směrech a možnostech v duchovním rozvoji, ale neznamená to, že pokud všechny tyto kursy neabsolvujeme, tak se náš osobní růst zastavil. Nepřeberné množství kursů slouží právě k výběru té naší cesty a způsobu, jak po ní kráčet.

Důležité je uvědomit si, že vše, co se máme naučit, má sloužit hlavně k našemu osobnímu růstu. Zvládneme-li tyto naše životní lekce, pak můžeme pomáhat i ostatním nastartovat je. Předpokladem je psychická vyrovnanost a stabilita. Neočekávejme, že absolvováním některého z kursů naše práce na sobě končí a naše problémy se odstraní jakoby samy od sebe. Je to ještě dlouhá a trpělivá práce, která je hlavně a jenom na nás. O to radostnější je pocit z toho, jak jsme překonali sami sebe a posunuli se zase o stupínek výš. Potřebuje-li někdo pomocnou ruku, neváhejme mu ji podat stejně jako byla podána nám!

Všichni máme stejné šance rozvinout své pozitivní a tvůrčí schopnosti, které jsou v nás skryté nebo potlačované. Jen vykročit tím správným směrem!

Cesta k sobě samému I.

2010-08-19T00:07:00.001+02:00

V současné době můžeme snadno cestovat do míst, kde bychom mohli poznávat jejich kulturu a historii. Stačí si určit cíl, způsob cesty a ubytování a samozřejmě mít patřičné množství financí. Ale existuje jedna cesta, po které není vždy snadné jít a v jejímž průběhu stále hledáme svůj cíl. Občas z ní sejdeme, abychom se k ní po dalších životních lekcích vrátili zpátky. Je to náročná cesta k sobě samému.

Kolikrát jsme se již v duchu zamýšleli nad tím, co je vlastně smyslem našeho života a jaký je náš úkol na této Zemi?! Pro někoho to znamená vytvořit něco užitečného ve prospěch všech lidí, pro někoho zase žít spokojeným životem a dobře vychovat své děti. Tito lidé vědí, co od života chtějí. Stále je ale mnoho těch, kteří ještě hledají sami sebe. Nevědí, kam se nasměrovat a v čem najít své životní uspokojení.

Pro člověka je důležité určit si nějaký smysluplný cíl nebo několik cílů, kterých lze postupně dosáhnout. Tyto cíle jsou pro nás hnacím motorem a motivací. Proč je vhodnější stanovit si více cílů, které nás dovedou k tomu velkému? Protože dosažením těch menších neztrácíme víru v realizaci těch větších přání. Většina z nás jistě zažila ten moment, kdy jsme si něco vysnili, ale tento cíl byl pro nás zatím vzdálený a nedosažitelný. Zpočátku jsme za tímto snem šli plni odhodlání a nadšení, ale postupem času tak, jak nám život kladl různé překážky a zkoušky, naše motivace začala klesat a nakonec jsme se svého snu vysíleni vzdali.

Dlouhý časový úsek, kterým jsme museli projít, způsobil, že jsme ztratili víru v sebe, své schopnosti a přehlíželi jsme jiné možnosti, které se nám mezitím nabízely. Stává se, že náš původní úmysl se během života může změnit a zaměříme se zcela jiným směrem, než jsme si původně vytýčili. To je přirozený vývojový proces umožňující, abychom rozvinuli své skutečné schopnosti v té oblasti, která je pro nás přirozená.

Pro někoho je životní cesta cestou pokusů a omylů než se dopracuje ke svému cíli. Záleží na naší výdrži, zda budeme trpěliví nebo rezignujeme. Jsou jedinci, kteří se nadchnou pro určitou činnost pouze ve chvíli, kdy jsou ve společnosti takto zaměřených lidí. Ti jsou pro ně silnou motivací dokázat to, co oni. Tato motivace ale některým vydrží pouze než překročí práh svého domu a dál musí vyvíjet svou vlastní aktivitu. Za každým úspěšným výsledkem jsou hodiny a hodiny tvrdé práce, trpělivosti a hlavně píle. Ne každý je ochoten takové oběti, i kdyby měla znamenat spokojenost se sebou samým. Bývá za tím strach, že neuspějeme tak, jako ostatní a někdy také vlastní pohodlnost

Máme tendence se neustále s druhými srovnávat a přitom zapomínáme, že každý z nás je individualita a v tom je to krásné. Na druhé straně kdo jiný by měl udělat ten první krok než my sami. Jsme zodpovědni sami za sebe a své jednání, a proto z našich neúspěchů nemůžeme obviňovat druhé. Stáváme se nespokojenými, někdy i frustrovanými s pocitem vnitřní prázdnoty, a tím se cesta k sobě samým stává nejtěžší cestou našeho života.

Naše světlo

2010-07-14T13:50:00.001+02:00

Toto je zákon Vesmíru, který říká:

každý jeden stvořitel inspirovaný láskou

je silnější než všechny vědy dohromady,

neboť ty jsou zbavené lásky

a dokonce i sluneční svit

je pouze odrazem

obrovské energie

vyzařující z člověka.

naše "sluneční" energie

na konci května 2010

foto *satu satu*

"Let, který každý očekáváte je letem každého z vás. Měli byste roztáhnout svoje křídla jako já a měli byste vzlétnout do oblak. Jste cesta, jste světlo Stvořitele, kráčíte jeho přítomnost na tomto krásném místě zvaném matka Země. Bez vás by Stvořitelův zdroj byl omezený ve svém vlastním světle, ale s vámi je poctěn vaší přítomností, neboť vy jste prodloužením jeho světla do světa. Nikdy nedovolte slovům "nevím" vyjít z vašich úst. Nedovolte přerušit větu slovem "ale" a poznáte, že vaše světlo je nejkrásnější a nejbriliantnější, o jakém byste mohli snít. Toto je váš život, přátelé moji. Vybrali jste si jít tu cestu jako lidské bytosti. Teď se rozhodněte žít bez limitů. Rozleťte se se mnou. Leťte se mnou k horizontům a za ně." Raven

Otevírání srdce

2010-04-12T08:37:00.004+02:00

Srdce je branou bez vrat do skutečnosti. Přesuňte se od hlavy k srdci.
Jsme příliš závislí na hlavě. Tohle je náš problém, to je náš jediný problém. A existuje jedno jediné řešení: sestoupit od hlavy dolů k srdci a všechny problémy zmizí. Jsou vytvářeny hlavou. A najednou je všechno jasné a tak průhledné, že je člověk překvapen, jak si mohl dříve neustále vymýšlet problémy.
Tajemství zůstanou, ale problémy zmizí. Tajemství jsou tu dál, ale problémy se vypaří. A tajemství jsou nádherná. Nemají být řešena. Mají být prožita. Od hlavy k srdci
Takže za prvé - snažte se zbavit hlavy. Představte si, že nemáte hlavu, pohybujte se bez hlavy. Zní to absurdně, ale je to jedno z nejdůležitějších cvičení. Zkuste to a sami to poznáte. Kráčejte s pocitem, jako byste neměli hlavu. Ze začátku to bude "jenom jako". Bude to velmi zvláštní. Až se najednou objeví pocit, že nemáte hlavu, bude to nesmírně zvláštní a podivné. Ale s postupem času se usídlíte ve svém srdci.
Je to fungující pravidlo. Možná jste si všimli, že slepý člověk má mnohem lepší sluch, mnohem muzikálnější sluch. Slepí lidé bývají velmi muzikální; jejich vnímání hudby je hlubší. Proč? Energie, která běžně proudí očima, u takových lidí nemůže jít touto cestou, a tak si vybere jinou cestu - proudí ušima. Slepí lidé mají mnohem dokonalejší hmat. Když se vás slepec dotkne, cítíte rozdíl, protože lidé většinou používají ve spojení s hmatem i zrak; dotýkáme se jeden druhého i očima. Slepec se nemůže dotýkat očima, a proto jeho energie proudí rukama. Slepec je mnohem citlivější než ten, kdo vidí. Někdy to tak možná není, ale všeobecně to takhle funguje. Energie začne proudit z jiného centra, pokud to původní centrum chybí.
Proto vyzkoušejte cvičení, o kterém tu mluvím - cvičení spočívající v tom, že se zbavíte hlavy a najednou pocítíte velmi podivnou věc - bude to, jako kdybyste vstoupili do srdce. Kráčejte bez hlavy. Usaďte se k meditaci, zavřete oči a mějte prostě jen pocit, že nemáte žádnou hlavu. "Moje hlava zmizela." Ze začátku to bude "jenom jako", ale po čase zjistíte, že se hlava skutečně vytratila. A jakmile ucítíte, že vaše hlava zmizela, centrum se přesune dolů k srdci - okamžitě! Budete se dívat na svět svým srdcem a ne hlavou.
Když se lidé ze Západu poprvé dostali do Japonska, nemohli uvěřit tomu, že Japonci po staletí tradičně věří, že myslí břichem. Kdybyste se zeptali japonského dítěte - pokud nebylo vychováno západním způsobem - "Odkud vychází myšlení?", ukázalo by na břicho. Uplynula celá staletí a Japonsko žije bez hlavy. Je to jen představa. Když se vás zeptám "Kde probíhá vaše myšlení?" ukážete na hlavu, ale Japonec ukáže na břicho, ne na hlavu a to je jeden z důvodů, proč je japonská mysl mnohem klidnější, tišší a sjednocenější. Teď už to tolik neplatí, protože Západ se šíří po celém světě. Teď už neexistuje žádný Východ. Jsou jen lidé, kterým se ty ostrovy líbí a udržují tím pojem o Východě. Z geografického pohledu Východ zmizel. Teď je celý svět Západ.
Snažte se zbavit hlavy. Meditujte vestoje před zrcadlem v koupelně. Hluboce se sami sobě zadívejte do očí a vnímejte pocit, že se díváte ze srdce. A postupně, po čase, začne centrum srdce fungovat. A jakmile začne srdce fungovat, změní se vaše osobnost, celá její struktura, protože srdce má své vlastní cesty.
Takže za prvé - zkuste se zbavit hlavy. Za druhé - buďte láskyplní, protože láska se nemůže projevovat prostřednictvím hlavy. Buďte láskyplnější! Pokud se někdo zamiluje, říká se o něm, že ztratil hlavu. Lidé tvrdí, že se zbláznil. Pokud jste zamilovaní, ale nejste přitom blázni, pak nejste skutečně pořádně zamilovaní. Musíte ztratit hlavu. Pokud zůstane hlava nedotčena a funguje dál jako dřív, pak to není láska, protože v lásce musí hrát hlavní roli srdce. Je to funkce srdce.
Stává se, že když se zamiluje velmi racionální člověk, začne se chovat hloupě. Sám cítí, jaký nesmysl dělá, jaká je to pošetilost. Co to vyvádí? Pak se jeho život rozdělí na dvě části, vzniknou dva světy. Srdce je intimním světem ticha. A jakmile takový člověk vyjde z domu, vystoupí ze svého srdce. Žije v okolním světě, kde zase funguje jeho hlava - a dolů k srdci sestoupí jen tehdy, když miluje. Ale je to velmi obtížné. Je to velmi obtížné a běžně se to nestává.
Pobýval jsem v Kalkatě v domě svého přítele, který byl soudcem u Nejvyššího soudu. Jeho žena mi řekla: "Chtěla bych se s vámi o něčem poradit. Můžete mi pomoct?" A tak jsem řekl: "V čem je problém?" Odpověděla: "Můj manžel je váš přítel. Má vás moc rád a váží si vás, a tak by určitě přijal, kdybyste si s ním promluvil."
Znovu jsem se jí zeptal: "Co mu mám říct? Tak ven s tím." Žena řekla: "On je soudcem Nejvyššího soudu i v posteli. Já nemám milence, přítele, ani manžela. On je soudcem Nejvyššího soudu celých dvacet čtyři hodin denně." Je to obtížné - je velmi obtížné sestoupit dolů z piedestalu. Jestliže jste vážený obchodník, pak budete vážený obchodník i v posteli. Je obtížné soustředit dvě osoby do jednoho člověka a není nijak snadné změnit zaběhlý systém života - okamžitě, když se k tomu rozhodnete. Není to snadné, ale pokud se zamilujete, není tolik těžké sestoupit dolů do svého srdce.
Při této meditaci se tedy snažte být láskyplnější. A když říkám, že máte být láskyplnější, říkám tím, že musíte změnit kvalitu svých vztahů - měly by být založeny na lásce. A to nejen na lásce k vašim dětem, ženě, manželovi, přátelům, ale na lásce k životu jako takovému; buďte láskyplnější. A proto také Mahávíra a Buddha hovořili o nenásilí - je to otázka vytvoření láskyplného vztahu k životu; jde o vytvoření láskyplného postoje k životu. Když Mahávíra kráčel, byl natolik pozorný, že nezašlápl ani mravence. Proč? Vždyť o mravence nejde. Mahávíra sestoupil od hlavy dolů k srdci a vytvořil tak láskyplný vztah k životu jako takovému, v celé jeho šíři.
Čím více jsou vaše vztahy založeny na lásce - všechny vztahy - tím lépe funguje vaše centrum srdce. Začne pracovat a vy se budete dívat na svět jinýma očima, protože srdce má svůj vlastní způsob dívání se na svět. Mysl se takhle nikdy nedívá u mysli to prostě není možné. Mysl může pouze analyzovat. Srdce provádí syntézu; mysl provádí analýzu, rozděluje, třídí. Je to rozdělovatel. Pouze srdce přináší jednotu. Když se díváte srdcem, vypadá celý vesmír jako jednotný celek. Když se díváte prostřednictvím mysli, uvidíte celý vesmír skládající se z atomů. Není jednotný jsou to jen samé atomy, atomy a atomy. Srdce přináší sjednocující prožitek. Spojuje vše dohromady a tou konečnou syntézou je pak Bůh. Díváte-li se srdcem, celý vesmír se stává jedním celkem. Bohem.
Proto také nemůže věda Boha nikdy najít. Není to možné, protože analytické metody nemohou nikdy dosáhnout konečné jednoty. Základem vědeckých metod je rozum, analýza, rozdělení.
A tak se věda dostává k molekulám, atomům, elektronům a pokračuje dál a dál v dělení. Nikdy se nemůže dostat k organické jednotě celku. Na celek se nemůžete dívat prostřednictvím hlavy.
Osho - meditace“

Přijímejme vše, co se děje

2010-04-06T13:07:00.002+02:00

Většina lidí si v určité fázi života uvědomí, že neexistuje jen narození, růst, úspěch dobré zdraví, potěšení a vítězství, ale také ztráta, neúspěch, nemoc, stáří, úpadek, bolest a smrt. Tyto aspekty života bývají opatřeny nálepkou "dobrý" nebo "špatný", "žádoucí" nebo "nežádoucí", "vpořádku" nebo "v nepořádku".

Smysl neboli cíl lidského života bývá obvykle spojován s tím "dobrým", jenže to je trvale ohroženo kolapsem, zničením nebo ztrátou. Stále nad námi visí hrozba, že "dobro" vystřídá "zlo" a beznaděj, jejichž příčinu nedokážeme pochopit. Život se nám pak začne zdát nesmyslný.

Dříve nebo později se tento chaos vetře do života každého z nás, nezachrání nás před ním žádná životní pojistka. Může přijít v podobě ztráty, nehody, nemoci, neschopnosti, sešlosti stářím nebo smrti.

Díky potížím v osobním životě a následnému zhroucení všech možných mentálních představ o smyslu života se však můžeme otevřít vyššímu řádu.

Mysl jednotlivé situace a události vnímá odděleně, jakoby existovaly nezávisle na sobě a třídí je na "dobré" a "špatné". Když se budeme příliš spoléhat na svou mysl, budeme realitu vnímat jako nekonečný počet oddělených objektů. Tato roztříštěnost je hlubokou iluzí. Pokud jsme jí však propadli, budeme o ní skálopevně přesvědčeni. Vesmír je však nedělitelným celkem, v němž je vše vzájemně propojené a nic neexistuje odděleně.

Jestliže jsou všechny věci a události navzájem propojeny, znamená to, že mentální nálepky "dobrý" a "špatný" jsou zcela zbytečné, protože jsou pouhou iluzí. Vycházejí z velmi omezeného pohledu na svět, a proto jsou relativní a platí jen po omezenou dobu.

J.Krishnamurti, významný indický filozof a duchovní učitel, cestoval více než padesát let téměř neustále po celém světě a pokoušel se lidem pomocí slov - jež jsou obsahem - sdělit to, co je za slovy, za obsahem.

Při jedné ze svých promluv, téměř na sklonku svého života, překvapil své publiku otázkou "Chcete znát mé tajemství ? " Všichni najednou zpozorněli a napjatě čekali, co řekne. Mnozí lidé byli jeho žáky už dvacet, třicet let, a přitom stále nechápali podstatu jeho učení. Po všech těch letech jim mistr konečně prozradí klíč k porozumění! "Nebráním se tomu co se děje." řekl jen, "to je celé mé tajemství". A dál už to nerozebíral, takže si dovolím tvrdit, že většina musela být ještě zmatenější než před tím. V jeho prostém sdělení se však skrývá hluboká pravda.

Nebránit se tomu, co přichází, znamená, že jsme s tím za jedno, vnitřně sjednoceni. "To, co se děje " se samozřejmě vztahuje k realitě přítomného okamžiku, který vždy už je, jaký je. Odkazuje na obsah, na formu, která na sebe bere přítomný okamžik - jiný než přítomný okamžik ani neexistuje. Být za jedno s tím, co je, znamená nebránit se vnitřně tomu, co se děje. To znamená nehodnotit to v duchu jako dobré nebo špatné, ale nechat to být. Znamená to, že by se v životě neměli snažit o žádné změny? Právě naopak. Pokud bude naše činnost vycházet z vnitřního spojení s přítomným okamžikem, bude podporována vyšší inteligencí. Životem samotným.

Zenový mistr Hakuin žil v jednom městě v Japonsku. Těšil se všeobecné úctě. Jednou se stalo, že nezletilá dcera jeho souseda otěhotněla. Když se rozzlobení rodiče pokoušeli zjistit totožnost otce, řekla jim, že je jím zenový mistr Hakuin. Rozzuření rodiče spěchali k Hakuinovi a za hlasitého křiku a spílání mu řekli k čemu se přiznala jejich dcera. Jediné, co na to řekl, bylo: "Tak je to."

Nový skandál se rychle rozšířil daleko za hranice města. Mistr přišel o svou pověst, ale zdálo se, že ho to netrápí. Nikdo už k němu nechodil, ale ani to ho nevyvedlo z míry. Když se dítě narodilo, odnesli ho rodiče té dívky k Hakuinovi a řekli mu: "Jsi jeho otec, tak se o něj postarej." Mistr ho přijal a láskyplně o něj pečoval. O rok později se matka dítěte zkroušeně přiznala svým rodičům, že otcem dítěte je mladý muž, který pracoval v nedalekém řeznictví. Zahanbení rodiče šli hned za Hakuinem, aby se mu omluvili a poprosili ho o odpuštění. "Přišli jsme si vzít dítě zpět. Dcera se nám přiznala že, nejste jeho otcem. Je nám to opravdu moc líto." "Tak je to..." pronesl mistr když jim malé podával.

Na pravdu i lež stále odpovídal pořád stejně: "Tak je to." Dovolil formě přítomného okamžiku, aby byla taková, jaká je a nenechal se zatáhnout do dramatu dané situace. Existoval pro něj jen přítomný okamžik, a ten byl prostě takový, jaký byl. Nic si nebral osobně. Nebyl ničí obětí. Byl v dokonalé jednotě se vším, co se dělo, takže to nad ním nemělo žádnou moc. Když vzdorujete tomu, co se děje, jste tomu vydáni na milost a okolní svět určuje, jestli jste šťastní nebo nešťastní.

O dítě bylo postaráno a vše se v dobré obrátilo díky síle přijetí. Hakuin udělal vždy to, co bylo v daném okamžiku potřeba, a když přišel čas v klidu dítě vrátil.

Zkuste si jen představit, jak by reagovalo ego v různých okamžicích tohoto příběhu.

Chybovat bděle

2010-02-19T21:01:00.001+01:00

Náš život může vypadat jako dlouhá řada chyb. Mohli bychom jim říkat „problémy“ nebo „výzvy“, ale výraz „chyby“ je v jistém ohledu lepší. Jeden slavný zenový mistr dokonce mluvil o duchovní praxi jako o „jedné chybě za druhou“, jinými slovy o řadě příležitostí k učení. Ve skutečnosti se učíme právě z „potíží, chyb a omylů.“ Žít život znamená dělat chyby. Když to pochopíme, můžeme dosáhnout obrovské úlevy a odpuštění pro sebe i ostatní – snadněji přijímáme životní potíže.

Jak obvykle reagujeme? Když se v našem životě objeví problémy, vyvolávají v nás potřebu dávat někomu vinu, navozují pocity marnosti a neúspěchu, které se pak snažíme nějak překonat, co nejrychleji se jich zbavit a vrátit se k něčemu příjemnějšímu.

Obvykle si myslíme, že za problémy mohou věci mimo nás. Benjamin Franklin to věděl, když prohlásil:

Náš omezený pohled, naše naděje a strachy se stávají naším měřítkem života, a když okolnosti neodpovídají našim představám, stávají se našimi problémy.

Pravá duchovní cesta se nevyhýbá těžkostem ani chybám, ale vede nás k tomu, abychom chybovali bděle a vkládali do svých chyb transformující sílu svého srdce…

Jakou svobodu vyjadřuje takový postoj! Je to síla srdce střetnout se s jakoukoliv obtížnou situací a proměnit ji ve vzácnou příležitost…

Svoboda se rodí ze schopnosti pracovat s jakoukoliv energií nebo překážkou, která se objeví… Nemusíme čekat na okamžiky mimořádných potíží, abychom tuto svobodu zažili. Ve skutečnosti je lepší pěstovat ji v každodenním životě.

Můžeme začít vidět tuto svobodu v každodenních situacích našeho života, jestliže je vnímáme jako místo své praxe. Když narazíme na takové všední těžkosti, musíme se zeptat sami sebe: Vnímám to jako kletbu, jako dílo nešťastného osudu? Proklínám to? Utíkám od toho? Zmocňuje se mě strach nebo pochybnosti? Jak můžu začít pracovat s reakcemi, které v sobě objevuji?

Často vidíme jen dvě možnosti, jak naložit se svými problémy. Můžeme je potlačit a popřít, snažit se vyplnit svůj život pouze světlem, krásou a ideálními pocity. Nakonec zjistíme, že to nefunguje, protože to, co potlačujeme jednou rukou nebo jednou částí těla, se objeví v druhé. Potlačujeme-li myšlenky v mysli, dostaneme žaludeční vředy; držíme-li problémy v těle, naše mysl bude rozrušená nebo strnulá, plná nepřiznaného strachu. Můžeme ale udělat pravý opak – pustit všechny své reakce ven, dát volný průchod pocitům o každé situaci. I to může být problematické, protože když dáme najevo každý pocit, který se objeví, všechny naše antipatie, názory a navyklé reakce budou nakonec únavné. Bolestivé, matoucí, protichůdné, obtížné, a nakonec nás zcela zavalí.

Co nám tedy zbývá? Třetí možností je síla našeho bdělého a pozorného srdce. Můžeme čelit těmto silám, těžkostem, a zahrnout je do své meditace, abychom podpořili svůj duchovní život…

Naše potíže vyžadují naši nejsoucitnější pozornost. Když do středu své praxe umístíme těžkosti, ať se týkají těla, srdce nebo mysli, mohou se osvětlit a rozjasnit, podobně jako v alchymii lze přeměnit olovo ve zlato. Do takových věcí se obvykle nechceme pouštět, ale nikdo jiný to za nás neudělá. I kdybychom sebevíc meditovali, cvičili jógu, dodržovali přísné diety a rozjímali, nezbavíme se všech svých problémů. Můžeme je ale přeměnit ve svou praxi, až nás kousek po kousku povedou po naší cestě.

Zralost, jakou můžeme rozvinout, když se přiblížíme ke svým problémům, výstižně popisuje tradiční příběh o jedovatém stromu. Když byl jedovatý strom poprvé objeven, někteří lidé viděli jen jeho nebezpečnost. „Musíme ho porazit, než se nám něco stane,“ byla jejich první reakce. „Musíme ho porazit, než někdo sní jeho jedovaté ovoce.“ To připomíná naši první reakci na obtíže, které se objeví v našem životě, když se setkáme s agresí, nutkáním, chtivostí nebo strachem, když čelíme stresu, ztrátě, konfliktu, depresi nebo zármutku v sobě a v ostatních. Chceme se jim především vyhnout. Říkáme. „Tyhle jedy nám ubližují. Musíme je vykořenit; zbavme se jich. Musíme je porazit.“

Lidé, kteří se ubírají po duchovní cestě, nepřistoupí k jedovatému stromu s odporem. Vědí, že otevřít se životu vyžaduje hluboký a upřímný soucit ke všemu, co je kolem nás. Považují jedovatý strom do jisté míry za součást sebe samých a říkají: „Nechme ten strom stát. Mějme soucit i s ním.“ Z laskavosti proto kolem něho postaví plot, aby se ostatní neotrávili, a strom mohl zůstat naživu. Tento druhý přístup ukazuje zásadní změnu vztahu od posuzování a strachu k soucitu.

Třetí skupina lidí pronikla ještě hlouběji do duchovního života a dosáhla mnohého poznání. Když takový člověk uvidí tentýž strom, řekne: Vida, jedovatý strom. Jak dokonalé! Přesně to jsem hledal!“ Pak utrhne jedovaté ovoce, prozkoumá jeho vlastnosti, smíchá je s dalšími přísadami a použije jed jako mocnou medicínu k léčení nemocných a nápravě neduhů světa. Díky respektu a porozumění takový člověk vidí opačným způsobem než většina lidí a nachází hodnotu v těch nejtěžších podmínkách.

Jak zacházíme se zklamáním a překážkami ve svém životě? Jak si dokážeme poradit s potížemi a ztrátami? Jakého ducha svobody, soucitu nebo porozumění potřebujeme ještě nalézt uprostřed těchto potíží?

V každém aspektu svého života máme ve svém srdci naději proměnit ve zlato slámu, kterou najdeme. Jde jen o to, abychom měli uctivou pozornost a ochotu učit se z těžkostí. Když se místo boje díváme očima moudrosti, potíže se můžou stát naším dobrodiním.

Když je naše tělo nemocné, nemusíme s nemocí bojovat, ale můžeme naslouchat informaci, kterou nám předává, a použít ji k léčení. Když si naše děti stěžují nebo naříkají, nemusíme před nimi zavřít uši, ale můžeme naslouchat, jaká je jejich hlubší potřeba. Máme-li potíž s nějakou vlastností milovaného člověka nebo partnera, mohli bychom se podívat, jak s touto částí zacházíme sami v sobě. Problémy nebo slabosti nás často zavedou právě k tomu, co se potřebujeme naučit.

Pojmenování démonů

Šamani v dávných kulturách věděli, že pojmenovat to, čeho se bojíte, představuje praktický způsob, jak nad tím získat moc.

Každá duchovní cesta má jazyk pro běžné potíže, s nimiž se setkáváme. Súfijci jim říkali nafs. Křesťanští pouštní otcové, kteří praktikovali téměř před dvěma tisíci léty na pouštích v Egyptě a Sýrii, je nazývaly démony. Evagrius, jeden z jejich mistrů, zanechal latinsky psané pokyny pro ty, kdo meditují v divočině: „Mějte se na pozoru před nenasytností a touhou, ale také před démony podrážděnosti a strachu. Každý den po obědě přijde démon lenosti a ospalosti, a démon pýchy se přikrade teprve tehdy, když přemůžeme ostatní démony.“

Pojmenování zkušenosti – bez ohledu na to, jedná-li se o potíže, nebo radosti – je prvním krokem k tomu, abychom ji přivedli k bděle vědomé pozornosti. Všímavé pojmenování a přiznání naší zkušenosti nám umožňuje zkoumat svůj život, podívat se zblízka na každý aspekt nebo problém života, který se nám ukáže…

Rozpoznání a označení těchto démonů rozšiřuje naši schopnost být uprostřed nich svobodní. Když se zdokonalíme v označování své zkušenosti, objevíme úžasnou pravdu. Zjistíme, že žádný stav mysli, pocit ani emoce netrvají déle než patnáct až třicet vteřin; pak je nahradí jiné. To platí jak o radostných, tak o bolestných stavech. Obvykle se domníváme, že nálady trvají dlouho, že máme vztek celý den či držíme smutek celý týden. Podíváme-li se skutečně pozorně a označíme takový stav jako „hněv, hněv,“ zčistajasna zjistíme nebo si uvědomíme, že už to není hněv, že po deseti nebo dvaceti označeních zmizel. Možná se změní v nějaký podobný stav, jako je na příklad rozmrzelost. Jakmile označíme rozmrzelost, chvíli ji pozorujeme a najednou je z ní sebelítost, po níž následuje deprese. Pak nějaký čas pozorujeme depresi, než se změní v myšlení, které přejde zpátky v hněv, úlevu či dokonce smích. Označování obtíží nám pomáhá rovněž označovat radostné stavy. Jasnost, pohoda, uvolněnost, vytržení, klid – to všechno lze pojmenovat jako součást tohoto nekonečného představení. Čím víc se otevíráme, tím víc můžeme vnímat neustálou přirozenost toho proudu pocitů a objevovat svobodu, která se nachází za všemi proměnlivými podmínkami.

Jak udělat z démonů součást cesty

Zvolte si jednoho z nejčastějších a nejobtížnějších démonů, který se objevuje ve vaší praxi, na příklad podrážděnost, strach, nudu, chtíč, pochyby nebo neklid. Po dobu jednoho týdne mu při meditaci věnujte zvýšenou pozornost, kdykoliv vyvstane. Pečlivě je označujte. Všímejte si, jak začíná a co mu předchází. Všímejte si, jestli tento stav vyvolá nějaká konkrétní myšlenka nebo představa. Sledujte, jak dlouho trvá a kdy končí. Všímejte si, jaký stav po něm obvykle následuje. Sledujte, jestli někdy vyvstává nenápadně nebo jemně. Vnímáte ho jako šepot v mysli? Sledujte, jak nabývá na hlasitosti a síle. Všímejte si, jaké vzorce energie nebo napětí odrážejí tento stav v těle. Uvolněte se a přijměte dokonce i odpor. Nakonec zůstaňte sedět, vnímejte dech a čekejte, až se tento démon objeví. Nechte ho přicházet a odcházet a vítejte ho jako starého přítele.

Až za hranice mysli

2009-11-16T18:20:00.004+01:00

Duchovní cesta - ne to není tak, jak zní…To není „cesta Ducha“, jak si leckdo myslí, ale je to cesta za duchem, i když se mnohokrát přiučí i náš duch. Pravda je taková, že tuto cestu za nás Duch nevykoná, neboť duch Je a my jsme jeho hlavním nástrojem. Myslela jsem si, že když budu žít duchovně, budu i duchovně růst. Ale kdepak, toto duchovní žití, které je ostatně velice příjemné - myslím tím být „dobrý“ , oblékat se duchovně, mluvit duchovně, hrát si na duchovního, atd. - je totiž stejně málo platné a je tou jednodušší a delší formou duchovní přípravy ke zkouškám, které jsou teprve tím okamžikem, kdy Duch roste - obstojíme-li zkoušku. Ve skutečnosti duchovně - duchem rosteme, jednáme-li podle našeho ducha a snažíme se mu skutečně co nejvíce přiblížit a jednat podle něj.

1/ Přestaňte dělat rozdíly, nesuďte a buďte si rovni.

Pro někoho je to nepředstavitelně těžké, neboť by musel opustit většinu svých každodenních myšlenek. Jsou to takové ty : „Ta má ale divný kabát“, „Tohle jablko je lepší“, „Spí na zemi, protože je pes“, „To je ale magor“, „On je takovej a onakej“, „Dneska je ošklivě“, „Tohle se mi nelíbí“ a tak dále…Když překonáte svou neustále hodnotící mysl, vypadá to takto: „ “. Nehodnotíte. Máte čisto a jasno. Už se netrápíte tím, že má někdo divný kabát…(třeba je ten váš taky divný). Kdyby existovala jablka jen žlutá, nechtěli byste červené - nevěděli by jste, že je „lepší“, i když skutečně není. Je prostě jen Jiné- takové, jaké je. Ten pes spí na zemi, ne protože je psem, ale protože pro vás je míň než člověk. Když o někom řeknete, že je nějaký, rozvrhli jste nad ním soud. Ne, odsoudily jste ho. A to, co jste o něm řekli, tak pro vás je, i když časem zjistíte, že se mýlíte. Řeknete „Fuj!“, ale někdo jiný „Jů“.. Odsoudíte bezdomovce, nemá domov a nikoho blízkého, kdo by mu pomohl. Ale vás zajímá jen to, že je špinavý, smradlavý a nevychovaný a takový.. Ale že je hladový, spí venku, ponižuje se žebráním, a proč je bezdomovcem, tím se nechcete zatěžovat.

Stojíte v autobuse a surově do vás někdo vrazí. Neudržíte se a začnete mu nadávat…ale co vy víte, třeba je takový, protože mu někdo blízký zemřel, nebo je smrtelně nemocný…hm, a vy mu to takhle ještě přilepšíte. Ano - a nebo je to taky prostě nevychovanec a neohrabanec. Ale právě proto, že nevíte proč je takový, tak si o něm raději nic nemyslete. Věřte, že tam nahoře vědí o každé vaší myšlence a činu. A nic není ponecháno nespravedlnosti.

Když si uvědomíte, že vaše řiť je stejně důležitá jako vaše ústa a že jste velké Nic - nikdo důležitý, nemůže být pro vás někdo něco míň, ani víc. A když vám stále ty myšlenky lezou do hlavy a máte chuť o někom říct, že je takový, tak si na oplátku řekněte, že jste taky nějací. A jste si rovni. A když zase chcete soudit – na což má právo jen ten nahoře, řekněte si : „Je prostě takový, jaký je.“

Až se toto naučíte, přijde zkouška, která si vás prověří. Když ji zvládnete, váš duch povyroste, ale když ne, běda, běda, přijde za čas těžší. Může přijít v různých podobách. Může to být vaše nejlepší přítelkyně, která vás neustále ponouká, aby jste odsouhlasily, že ty boty, co má ta žena před vámi jsou hrozný, a když neodpovíte, asi byste si přestali rozumět. Možná, že k překonání této zkoušky vás čeká velká oběť – a to změnit okruh lidí, které znáte desítky let, i kdybyste měli být bez přátel. Protože stejně jakmile se takto změníte, věřte, že si přestanete rozumět.

2/ Jak velkou oběť jste na duchovní cestě ochotni dát.

Toto učení vás může třeba i zničit, neboť vás chce skutečně naučit, že nejste nic důležitějšího, než cokoliv, čeho se vzdáváte. V tomto období spoustu lidí klesne až na samotné dno, ztratí své partnery, rozvádí se, ztratí práci, nikdo jim nerozumí, jsou absolutně sami, s myšlenkou jak to vše ukončit. Nikdo se nedostane nahoru, aniž by alespoň jednou nebyl dole. Věřte, že všechno ve vašem životě půjde proti vám a sami proti tomu všemu musíte obstát. Se svýma holýma rukama, sami za sebe. Nenechte se stáhnout. Toto je učení o víře a oddanosti této cestě. Až budete na dně, s pláčem, v koncích, buďte velmi pozorní. Dostanete pomoc shora, ale nesmíte být zaslepení svou sebelítostí. Dobře poslouchejte, co vám říká srdce - v tento okamžik je vám vaše mysl nepřítelem. Zapojte svou intuici. Budete chtít být sami, uzavřete se, ale pozor na to. Je to vhodná doba, aby jste se našli sami v sobě, nikoliv tam venku. Nenapodobujte, ba naopak, buďte sví a originální, každé srdce je jiné a každé se chce projevit jinak. I když se tak cítit nebudete, pamatujte – nejste sami. Čím více se cítíte osamoceni, tím blíže vám jsou všechny světelné bytosti pravdy a lásky. Ale právě proto, že jste se uzavřeli, často jste uzavřeli i svá srdce a vnitřní zrak, proto nikoho necítíte ani nevnímáte. A tím přichází další zkouška: Jak moc, důvěřujete této cestě, ačkoliv jste naprosto opuštěni. Pokud by bylo toto vaším dalším učením, jste opravdu opuštěni, a vy musíte dokázat najít světlo ve tmě. V tento okamžik spoustu lidí schází z cesty. Prostě už na „to“ nemají. Budete naprosto pohlceni tmou a poslepu hmatat spínač světla. Budete podrobeni zkoušce důvěry v sebe. Protože vy jste jediný, na koho se můžete spolehnout a komu můžete důvěřovat, i když jste ztraceni ve tmě a sami máte pochybnosti o sobě. Pozor na to, budete si myslet, že tam venku, někdo vám blízký vám jistě tu oporu dá. Ale může vám dát i nalomenou hůl, a když mu uvěříte, ona se vám zlomí a vy si znovu pěkně natlučete. Důvěřujte sami sobě, nikomu jinému. Ty ostatní nechte jít svou cestou.

Když uspějete a ten spínač světla najdete, budete chvíli znovu pozemsky šťastni. Odpočiňte si, nyní z vás jsou opět stabilní jedinci, kteří se nedají jen tak strhnout k zemi. Jakmile jste všechno ztratili (přestali lpět), pak se radujte, neboť už nemáte co ztratit, jste svobodní a nezávislí, ničím na tomto světě omezení. Nyní budete vše kolem vnímat zcela jinak. To dříve pro vás důležité už ani nevnímáte a jste mnohem šťastnější. Uvidíte, že budete šťastni, i když nebudete nic vlastnit a nikoho mít. Budete mít totiž lásku, soucit, porozumění, pochopení a náruč plnou něhy. Lidé za vámi začnou sami chodit, neboť jim chybí to, co z vás doslova sálá. Budou chtít od vás radu, oporu, obětí, lásku… možná vám to začne trochu vadit, neboť všichni si k vám chodí stěžovat a odlehčit, přitom nikoho nezajímá, jaké máte, či jste měli pocity vy sami. Vydržte, oni by je stejně asi nepochopili. Ale věřte, tam nahoře vědí o každé vaší myšlence a každém činu. A nic nenechají nespravedlnosti. Teď konejte, co vám srdce káže a odpočívejte, neboť přijdou ještě hlubší pády a vy je jistě znovu zdoláte.

3/ existujete?

Když si tak odpočíváte a dlouho se nic neděje, jste šťastni, a všechno klape tak jak má - tak právě v tento okamžik vás zasáhne kulový blesk. Ano, ztratíte tentokrát sami sebe, z ničeho nic. To je zkouška, jestli si opravdu důvěřujete. Tahle zkouška, má dva konce. Buď ji překonáte a budete osvíceni, nebo jí propadnete a zblázníte se.

Představte si, že vaše mysl je už dlouhou dobu čistá, bez negativních myšlenek, cítíte se plně pod kontrolou, vše je v harmonii. A najednou, třeba když ležíte, vnutká se vám z ničeho nic negativní myšlenka. A vy se udivíte, jak vám to vůbec mohlo přijít na mysl… Tlačí na vás, obtěžuje vás, a vy máte pocit, že jste nad sebou naprosto ztratili kontrolu a začnete se třást strachy, protože najednou nejste tím, co jste si mysleli a nemůžete stále ovládnout svou mysl.

To je učení, kdy nebude stačit ovládnout svou mysl, neboť to stejně nepůjde. Je načase, aby jste svou mysl opustili. Musíte jít dál…až za hranice mysli. Poznejte, že tou myšlenkou nejste vy, ale že je to jen forma energie, která vám chce tu vaši ukrást. Nenechte se vysát, jakmile tu myšlenku ucítíte jako energii, nemusíte ji vůbec k sobě pustit, nechte ji tam venku… Až tohle natrénujete, začnete veškeré myšlenky z venku zachytávat jako energie. Může se vám stát, že budete intuitivně předpovídat a jakoby předem vědět.

Je především důležité vědět, že musíte důvěřovat ve své čisté srdce, ve svou čistou duši, ve svou vlastní vůli a přirozenost. Nenechte se žádnou energií dostat. Najděte svůj základ a střed a stůjte pevně. Důvěřujte si. Důvěřujte přirozenosti stvoření.

4/ Poznání a rozpoznání energií

Pokud chce člověk dosáhnout poznání pravdy a reality, měl by být pozorovatelem, měl by se naučit vše vnímat z pohledu energií. Protože veškeré děje uvnitř nás se prolínají se světem venku a naopak. Co objevíte v sobě, to naleznete také venku a co poznáte „z venku“, zjistíte, že se děje i uvnitř vás. Proto bychom se měli zaměřit na sebepoznání, je to nejjednodušší a nejrychlejší způsob poznání skutečnosti. Buďme objektivními pozorovateli a nalezněme přirozený soulad celého Stvoření.

Fenomén duchovního růstu - člověk přitahuje děje a situace dle stavu jeho mysli. Pokud se ocitne v nepříjemné situaci a nechce, aby se opakovala, neměl by ani utíkat, ani bojovat - ani jedno by nevyřešilo důvod, proč se to děje - ale změnit stav své mysli, změnit vzorce myšlení, názorů, postojů, nemyslet na boj, myslet na mír a snažit se ho mít v sobě tolik a tak jistě, abychom je předávali i na okolí...

Vše se prolíná, a jak je nahoře, tak je i dole a jak je dole je i nahoře. Jsme přímými zprostředkovateli přítomnosti. Není žádný daný osud, jsou jen pravděpodobné budoucnosti, které si utváříme naším rozhodováním tady a teď. Právě tady a teď dokážeme jedinou myšlenkou a vůlí změnit celou naší budoucnost. Něco jde rychleji a něco pomaleji, velice záleží na stupni poznání??a kvalitě??učení každého člověka a též na karmě. Karma není něco, co si člověk musí odžít, odtrpět či splatit, karma je průběh učení, které máme pochopit.

Pokud by člověk např. (pouze hrubý příklad) v minulém životě byl lakomý a nepochopil princip přijímání a dávání, v tomto životě bude mít pravděpodobně veliké potíže s hospodařením nebo s penězi vůbec….A ne, že musí být celý život chudý, ale může to změnit jediným okamžikem a to tak, že pochopí toto učení, ale skutečně! Přijme toto poznání, pochopí, že nic mu nepatří, vše, co je hmotné, je smrtelné, vše se rozpadne opět do jemných energií. Musí nelézt princip a střed mezi dáváním a přijímáním, změnit energie, které zapsal do své duše/ducha, a kolem sebe obklopil během minulých životů.

A tato různá učení budou přicházet na různých úrovních – od základních až po ty nejjemnější a čím dál složitější uvědomění. Všichni jsme bytosti, které mají svou duši, svého ducha a přirozenou touhu po poznání…pravdy. Naší inkarnací zde na Zemi získáváme mnoho učení, kterým roste náš Duch. Prostý „nevědomý“ člověk nemůže pochopit smysl naší existence, ani pravou podstatu božství. Toto tajemství se odkrývá postupně s poznáním a čím větší je, tím méně se dá popsat slovy, proto se o některých věcech nedá mluvit, ani psát, protože to co je za „hranicemi“, to nemá názvů, ani ničeho, co je pozemské a lidské. Je to o čistém vědomí a uvědomění.

Slova „Bůh je všude a všechno“, by to vystihlo nejlépe. Malé zrnko je totéž jako celá galaxie. Ale člověk uvězněn ve hmotě, nedokáže toto jednoduše pochopit nebo "vidět". Je to jako hierarchie bytí, ale při tom nikde nezačíná ani nekončí. Člověk se svým egem, se svou osobností získá při narození duši, která jej oživuje a propojuje s Duchem, který je v podstatě naše vyšší Já. Duch je to, co nás vede k poznání, a duše je zprostředkovatelem mezi hmotou a duchem, duše je to, co je napojeno na ducha i člověka zároveň. Duše zaniká stejně s člověkem, ale nezaniká ve své existenci, nýbrž se navrací do svého ducha, odkuď vzešla. Duch je součástí Boha, duše je část ducha, stejně jako člověk je součástí duše, stejně jako mozek je součástí člověka a jako člověk je součástí hmoty a hmota součástí energie. A energie je projevený Bůh. Vše je dokonale propojeno.

Je mnoho cvičení při kterých můžete dosáhnout poznání o energiích. Všechny energie jsou, a nebo mohou být projevené, ale ne všechny mají název. Vše co je pojmenované, vstoupilo do existence a hmoty, tedy stalo se nástrojem manipulace. Když se člověk např. učí vnímání energií barev, zjistí, že jsou i barvy, které nedokáže pojmenovat slovy – vidí je, cítí je, ale musel by použít mnoho různých poskládaných slov, aby se popisu přiblížil . Barvy jsou všude, stejně tak jako energie. Všechny energie mají svou barvu, barva je hmotnějším (jiným stupněm projevení) vyjádřením světla, a světlo je prostoupeno vším. Mluvím teď o „původním“ nebo „božském“světle…Základem všech barev je bílá, bílá se zároveň skládá ze všech barev.

Jeden z dobrých způsobů, jak se naučit vnímat energie barev, je všemu intuitivně přiřadit barvu, vycítit barvu z daného člověka, předmětu, projevu…všeho, co vidíme. Dokonce i myšlenky se projevují barevným spektrem. Když budeme znát energie barev, můžeme je používat i opačným způsobem. Můžeme pak zpočátku také jednoduše vnímat okolí skrze barvy a tyto energie si „překládat“ do lidského jazyka a dosáhnout poznání. Co přináší toto poznání…to nechám na Vás, ale jistě budete velice překvapeni. Avšak ani zde cesta nekončí. Cesta je dlouhá a zpočátku téměř stále bolestivá…proto je nutné dosáhnout zároveň i poznání svého středu. Avšak kdo se „učí“ a chápe snadno (dle stáří duše) – je snadno ponaučitelný ze svých chyb i chyb ostatních, uvědomění nemusí tolik bolet. Bolest se odehrává ne úrovni emocí.

Když už mluvím o energiích a bolestech…. často se bude stávat, že vám některé energie budou i nepříjemné. Buďte pozorovatelem a nenechte se jimi zasáhnout. Zde je dobré učení o našich stínech. Všechny negativní energie nás mohou napadat skrze naše stíny a nevyřešené vnitřní problémy, strachy, či bloky. Pokud je něco, z čeho máte strach, nenechte se zastrašovat, ale přijměte jej a změňte to svou vůlí, uvědomte si, že vy jste pánem sebe a veškeré věci, které zasahují váš vnitřek máte pod svou kontrolou. Kdo je pánem Vás? Především jste to vy sami, kdo je zodpovědný za to, jaký život budete vést.

5/ Nalezení svého středu

Veškeré myšlenky, postoje, názory ovlivňují chod vašeho stavu mysli i zdraví. Vaše strachy, bloky, neodpouštění, neopouštění – lpění, neprojevení, potlačování….to vše je disharmonický stav, který narušuje především vaše tělo. Tělo je stejně vnímavé jako vaše psychika, jen je to bohužel první bod, na kterém se vše projeví jako první. Je to jeden z možných důkazů projevení jemných energií ve hmotě. Buďte uvědomělí a vždy a všude v přítomnosti. Buďte „přítomní“ a vždy objektivní. Pozorujte sebe a snažte se být neustále plní bezpodmínečné lásky. Buďte přirození, a pokud s nějakou svou vlastností nejste spokojeni, prostě to změňte, pozorujte sebe v těch situacích a při projevení oněch vlastností, či převzatých vzorů se vnitřně uklidněte a zachovejte se prostě jinak – nečekaně více pozitivně, více s láskou…někomu pomáhá si v té situaci položit otázku…“A jak by se teď zachoval Kristus?“….někdo říká Buddha, někdo myslí na někoho jiného, to je přeci jedno. Jde o to, vidět vzor chování člověka plného lásky a pochopení. A tak se zachovejte. I když to bude vyprovokovaná situace, vždy zachovejte svůj vnitřní klid, objektivní pohled a pochopení situace z více úhlů. Postupem času se začnete měnit, „přepíšou“ se ve vás zaryté či převzaté osobní i neosobní projevy chování a naleznete více sami sebe, svůj směr a cíl, svůj střed a vnitřní harmonii, vše se bude zdát jednodušší, jasnější a bude se více dařit. Cesta za trvalým štěstím není jednoduchá, ale jako jediná má svou plnou hodnotu na všech úrovních.

Důležitým faktorem na cestě poznání je nalézt svůj vlastní vnitřní střed. Jakmile jej jednou nalezneme, měli bychom pracovat na tom, abychom v něm zůstali trvale. Není to jednoduché, ale po čase dojdeme zjištění, že tento bod našeho středu nám poskytuje naprostý přehled všeho dění kolem, vyznáme se v sobě, i v jiných, a jsme pod ochranou bytí.

Je mnoho cvičení, jak jej nalézt, jednou z technik je, že se zaměříme na střed svého těla – tedy na místo uprostřed mezi pupkem a páteří a tam se přeneseme svým vědomím.Toto místo postupně zvětšujeme, až se stáváme nepatrnými a obklopíme se jakousi koulí, můžeme tak překrýt i celý vesmír….možná forma meditace, u které můžete zažít velice vyjímečné stavy. Nebo jinou metodou je právě meditace, vnitřně se naprosto utišit a meditovat – spočinout ve svém vlastním bezmyšlenkovém stavu. Pak si kdykoliv vybavit v zátěžových situacích onen stav mysli, a být jen v přítomnosti. Postupem času se budeme nacházet čím dál častěji ve svém středu.

„Nejsilnější je ten, kdo má moc sám nad sebou“ Seneca

„Každý dokáže milovat čistou láskou natolik, nakolik ji dokáže pochopit...“

"Vím, že nic nevím" David

Avšak většina lidí neví…že ví….

Citát sebepoznání

2009-11-06T13:14:00.001+01:00

Vše se změní v okamžiku, kdy pomine chtění

a jeho místo zaujme pozorování, čiré vidění a odevzdanost.

Člověk přestane být užitečný nebo nebezpečný,

zaujatý či nudný, přívětivý či surový, silný nebo slabý.

Stane se přírodou, něčím krásným a pozoruhodným jako každá věc,

na niž se zaměří čiré pozorování.

Neboť pozorování není ani bádání, ani kritika, je to jen láska.

Ta je nejvyšším a nanejvýš žádoucím stavem naší duše:

láska bez žádostivosti.

Láska v nás

2009-11-06T08:56:00.000+01:00

Dny jsou velice vyčerpávající. Mnozí stojí na pokraji svých sil a pociťují veliké vyčerpání. Mnohé události nabírají na spádu a do konce tohoto roku se mnoho věcí změní. Vaše vnímání se velice mění a vaše těla též. Složení vaší DNA se také pozměnilo a mění se neustále. Jak říkáte vy, změna je život. Mnozí ještě neudělali to, co jste si předsevzali anebo to, k čemu je vedou každodenní události. Nyní je velice příhodný čas uskutečnit to, po čem jste velice dlouho toužili, to, co vás velice láká a vábí. Je jedinečný čas na realizaci, neboť je zde velice silná podpora. Vaše konání je však velice omezené a velice pomalé, neboť vše, co k vám přichází, velice pečlivě probíráte ve svých myšlenkách a vaše srdce stavíte v důležitých chvílích na „vedlejší kolej“. Máte mnoho možností, avšak využíváte sotva polovinu vám poskytnutých „darů“. Vaše práce vám zřídka přináší uspokojení. Stále toužíte po něčem jiném, co by uspokojení přineslo. Přehodnoťte své priority a jděte za svým cílem. Naplňte své životy prací, která vás uspokojí a povznese. Nadále vnímejte přírodu jako jedinečné místo. Naučte se být její součástí a starejte se o její blaho. Sama Země vás k tomu vyzývá. Vaše láska přitahuje také jenom lásku. Stále se měníte, i když změny nejsou tolik viditelné. Nejste titíž, co před rokem. Směřujete k vrcholu a také ho dosáhnete. Mnozí však později a daleko tíže, neboť se neustále vracejí do minulosti a vláčí ji za sebou jako kouli u nohy. Jakmile toto uvolníte, vaše duše vzlétne a zajásá, neboť jste učinili další krok na cestě k jejímu cíli. Chraňte se před zlobou, nečestností a strachem. Nechtějte již toto zažívat. Také pozorujte myšlenky a ty, které vás dusí, vyměňte za jiné. Této možnosti může využít každý. Vidíte, že i v této dnešní době můžete najít mnoho láskyplného a potěšujícího. Láska si vás najde na každém kroku. A pokud lásku prožíváte, chraňte ji jako oko v hlavě, neboť jste dostali obrovský dar. Milujte se

Skořápky NIC

2009-09-06T10:46:00.001+02:00

Jsou dny toužení, dny naplněné neuskutečněním a dny naplněné tichem. Tichem duše, nicneděláním, neaktivitou, nespokojeností se sama sebou. Jsou dny, na které je lepší zapomenout. Vždyť ony dny nám připomínají ztracené vteřiny, minuty, hodiny …

dobu bez Lásky, chuti jít dál, snahy o roztažení křídel a čekání na příhodný vítr. Protrpíme večer bez dětské naivity a důvěry v budoucnost a vlastní cestu. Těšíme se až skončí, aby ráno přineslo nové zprávy, aktivity, radosti. A ono nic nepřichází.

A tak kolem nás prochází večer za večerem … dny, týdny, roky. Bolesti se násobí, sny se oddalují až se nám zdají malé a malicherné. Na jejich místo přichází nic. Nejdříve to malé, neznatelné. To nic jednoho večera. Nezáludné, pouze zaplněné televizí, cizími příběhy, cizími bolestmi. A my jsme spokojeni, protože ten večer prožíváme pouze malé nic bez cizích bolestí. Den za dnem se nám ale daří své nic krmit nečinností, odmítáním Lásky, přijímáním pohodlí a strachu z velkého nic. Strachu ze zítřka.

A tak si zvykáme na naše nic, že ani nevidíme, jak se zvětšuje a pohlcuje nás a nakonec my jsme tím, kým se stáváme, kým žijeme a co milujeme. A pokud jsme, žijeme a milujeme nic, pak se jím nakonec stanem. Budeme jednou velké a mocné NIC, a dokážeme velké věci. Ty které jsme si přáli… no… ty … které to jsou … někde se nám zatoulaly … honem … co jsem to chtěl … kde to jen … aha … už vím …

A přijde první záblesk, drobný, neznatelný, který se lehoučce prosmykne prasklinkou ve skořápce NIC. Proč jsme to kdysi vlastně chtěli? To je už nezajímavé, už to není důležité. A skořápka se zase pomalu zavírá …počkej, tak já to zkusím. Nevadí že mne bolí nohy a nemohu se dlouho na něco upřeně koukat. Počkej, já to zkusím!

A skořápka našeho NIC pláče. Ubývá. Praská. Trpí. A my rosteme. Začínáme mít radost ze včerejšího dne a těšíme se na zítřejší. Večer sedíme u televize, ale nekrmíme NIC, ani to malé nic. Pouze odpočíváme a těšíme se na zítřek. A dny neodchází, večery nejsou delší a delší. Najednou kolem nás vše letí a než se nadějeme, tak jsme smutní, že něco končí – měsíc, rok, život … ale to nevadí, protože zase něco nového začíná!

Nikdy není pozdě zlomit své nic a začít. Mnohé by o tom mohl vyprávět každý z nás. A je jedno, na které etapě života se nacházíme. Na počátku, na konci, u malého či velkého nic. Každý z nás může povědět, poučit, ukázat a pochopit. Nikdy není pozdě na změnu cesty. A pro změnu není třeba na počátku nic, pouze vlastní rozhodnutí. Slova jako … nemohu, nemám toto, neumím tohle, nesmím tamto … jsou jenom povídání o tom, co máme … máme jedno nádherné a silné NIC. Nemusí to ale ani být kroky velké, stačí neznatelné drobnosti, které prozáří naši duši a rozsvítí ohýnky potěšení uvnitř nás.

Změnit minulost

2009-09-06T10:29:00.000+02:00

Dva dny v kuse jsem nosil na zádech ztachyonizovaný silica disc. To se mi pak vždy rozšíří vědomí, vnímám zajímavé věci a zajímavé věci mi přichází do hlavy. V tomto stavu jsem se zeptal, jestli lze změnit minulost. Nejprve mi to přišlo jako nesmysl, protože minulost už se stala, ale přišel jsem na to, že je to možné. Ano, je možné změnit to podstatné z minulosti. A díky tomu lze změnit i přítomnost. A díky změněné přítomnosti bude jiná budoucnost.

Tohle se zdá jako tisíckrát omílaná minulost a nevím, jestli až si to po návratu ze stavu rozšířeného vědomí přečtu, tomu budu rozumět, ale teď to jasně vnímám a prožívám. Vy se můžete dostat ve vzpomínkách/meditaci/regresi do minulosti a tam změnit to, jak jste to prožívali. Můžete tím vytrhnout dokonce i kořeny toho, co následovalo potom a co jste kvůli svému negativnímu zážitku prožívali raněni minulým zážitkem. Taky zjistíte, že jste v průběhu svého následného jednání nejednali špatně - prostě to byl jen pokračující efekt toho minulého zážitku. -Něco se dotklo Vašeho bolavého místa a to zkrátka vyvolalo reakci.

Není možné změnit to, co se stalo, ale jak jste to prožívali. Až odbouráte minulou (negativní) zkušenost, tak Vaše přítomnost, a tudíž i budoucnost, dostane novou "lepší" kvalitu. Možná se skutečně zkuste vrátit, najít to místo a prožít ho znovu - tak jak byste to s dnešními zkušenostmi chtěli prožít. Výhodou je, že při návratu zpět máte neomezené možnosti - omezeni jste jen Vaší myslí. Takže odteď si můžete minulost prožít jakkoli jinak - třeba s objetím od andělů.

Jak chcete prožít minulost? Zajímavá otázka, která by mimo stránky Cesty duší vyzněla na zavření na psychiatrii. :-) Jak budete chtít prožít Vaši minulost? Co tam změníte, abyste se v přítomnosti "vyléčili"? Naplánujte si Vaše uzdravení. Sedněte si a prožijte znovu minulost, ale tentokrát jak to chce Vaše přítomné Já. Hodně štěstí...

Jen pro nás

2009-03-30T08:03:00.000+02:00

Věř,

že až jednou poznáš

v každém druhém svou stráž

chránící Tě před sebou sama

ucítíš,

jak vždy oddána

splývá s tvým světem.

Mnohem blíž,

než je skrýš

tvé duše před spásou

Sníš,

že žiješ

obklopena Božskou krásou

aniž víš,

jak hluboká je to pravda.

Věř,

že nikde není hradba

mezí tvým přáním

a tím,

čemu říkáš zdání...

Věř,

že nic tě neporaní

tvá stráž tu je pro šťastný smích.

Tvá duše přece žije...

a žije právě

jenom z nich.

Nedopustí zklamání.

Pak zradila by smysl

jediného poslání

tohoto času, tohoto věčného dne.

Věř,

že kouzlíš,

a vše zdánlivě křehké

a náhodné

je tvou silnou ochranou.

Samým bytím seslanou

v čase tvého zrození.

Věř,

že nic

kromě tvé stráže

a zrcadlových kouzelnic

Že nic není

Jsou jen Oni

Ty a cosi...

Láska Světla,

a Věčnost Ticha

to vše prosí

abys vzlétla,

a našla Smysl

Hlas, co vzniká

ve tvé duši každý den.

Věř a poznej

jak moc ti sluší

žít

a vnímat,

že máš svůj sen.

Svět, jenž byl náhle pochopen.

A ve jménu lásky přetvořen.

Povznesen a zachráněn.

Já

2009-02-07T23:46:00.001+01:00

Události, které zde probíhají, jsou přípravou na ohromné změny, které vás čekají. Vše ještě zesílí ke konci tohoto roku a začátkem roku následujícího. Vše, co vás potkává, má svůj důvod. Někteří již vzdali svůj úmysl jít proti proudu a nechají se unášet proudem života vpřed, aniž by se báli. Dnešní energie jsou silné a jejich síla vzrůstá. Mnoho z vás se připravuje na své další úkoly, které se objeví jako z čistého nebe a jakmile se projeví, nesnesou již odkladu. Vše, co bylo nutné pro toto období udělat, bylo za vaší pomoci dokonáno. Nyní nastupují vyšší vibrace a s nimi se probouzí vědomí. Je to období hledání uvnitř sebe sama, napojení na svou duši a na vesmír. Jedinci, kteří spojují své vědomí, budou časem velice silní a budou mít na pomoci Zemi velký podíl. Spojováním vědomí se propojí duch lidský s duchem Země. Nezmizí problémy, budou následovat jeden za druhým, ale jejich vnímání bude jiné. Budou vnímány s nabytou lehkostí a rozvahou, nebudou se tolik dotýkat srdcí a i bolest již nebude tak vytrvalá, jako dosud. Ještě je čas na kompletní proměnu energetických obalů, ale existují jedinci, kteří se blíží odhmotnění. Je to jen začátek a je to otázka dlouhého procesu, který probíhá, avšak posléze se hmota stane pomíjivou. Mnozí se rozhodují na základě intuice a změny, které činí, velice prospívají jejich životu. Tento čas je časem sebezpytování, ale také učení se pohledu do sebe, poznání sebe sama a víře v sebe. Vše je zaměřeno na Já. Mnoho z vás již ztratilo spoustu jistot a buďte si jistí, že tomu ještě není konec. Vše musí být obnoveno, i celosvětový řád. Nečiňte nic pod tlakem a nenechte se nutit do věcí, které dělat nechcete. Vše, co děláte, konejte s láskou a s uspokojením. Prociťte vše krásné, co vás v životě potkává. Sejměte masky a žijte pravdu. Není důležité, jak vypadáte před druhými, ale jak se cítíte sami před sebou. Čistěte svou mysl od negací. Energie prostupují vaše těla i mysli a sjednocují vše, co je v nerovnováze. Možná cítíte tlak, pálení očí nebo divné chutě. Máte různé možnosti, jak získat nové životy. Obětujte svou minulost a pozvedněte ducha přítomnosti. Není mnoho, co říci, vše již dávno znáte, rozpomínáte se na to, kdo jste a proč jste zde. Přišli jste, abyste pomohli. Pomozte si sami sobě a tím pomůžete ostatním. Staňte se láskou.

Chci žít...

2009-01-17T14:46:00.003+01:00

Chci žít, protože vím, že:

-můžu mít dobré srdce

-dokážu cítit lásku

-dokážu lásku přijímat i dávat

-dokážu naslouchat druhým a udělat pro ně vše, co je v mých silách

-můžu pomoci těm, kteří to potřebují

-tu nejsem zbytečná, mám tu své úkoly, své cíle a svou vůli

-víra dokáže víc než představivost

-jiní mě potřebují

-mám ze sebe co nabídnout

-mohu mít velké srdce a kus dát těm, co jsou slabší

-mohu něco změnit

-dokážu věřit v dobro a činit v jeho prospěch

-dokážu vnímat štěstí, lásku, smutek

-jsem jenom člověk a dělám chyby, někdy neodpustitelné sama sobě, ale jiným ano

-dokážu mít radost z maličkostí

-umím rozesmát i ve smutku

-jsem tu a že žiji

-dokážu plakat, trápit se, smát se a milovat

Chci žít, protože vím, že jsem se nenarodila proto, abych se postupem času zabíjela a zároveň tu nejsem pro své vlastní potěšení. Nejsem tu nikomu na obtíž, ale pro pochopení jejich problémů v hlouby duše zakotvených. Nejsem jediná, kdo ať už často, nebo stále pláče. Každý máme problémy a jsme tu proto, abychom se o sebe dokázali opřít. Kdybych nikdy neplakala, nikdy bych nepochopila, co je to radost a štěstí. Smutek a radost by se bez sebe neobešli stejně jako já bez lidí, kteří mě obklopují, i když je jich jen pár. Ale nepotřebuji být na někom závislá, abych dokázala být šťastná. Někdy je těžké, když jsem nešťastná a všichni kolem jsou šťastní a nikdo z nich na sebe nechce vázat mojí těžkost a pomoci. Ale když jsem šťastná já a lidé kolem smutní, vím, že potřebují někoho, kdo by jim kus té radosti dal. Proto tu jsem. Ne proto, abych na sebe věčně brala něčí smutek, ale proto, že vím, že ten človíček, kterému pomůžeš, si tě bude pamatovat a příště pomůže on tobě. Proto tu jsme a já tomu věřím.

Včera jsi se smál, dnes pláčeš, zítra se zas budeš smát.

Věř tomu světýlku, co v dáli čeká, ale cestu si musíš najít sám.

Andělé Andělům

2009-01-17T13:54:00.001+01:00

Andělé Andělům
aneb
Život vČlověku

Někteří z nás jsou jakoby „ZAKLETÍ“
...a nemohou se...
......byť sebevíc by chtěly......
nemohou se sami vysvobodit.

Někteří z nás tuto sílu mají,
a někteří jsme dokonce to i TO.

Ať tak, či tak, každý můžeme být,
a většinou taky jsme ...pro někoho druhého
...potencionální ANDĚL.

Každý potřebuje Anděla ...dokonce ...i Anděl*

PRAVDA je, že víme, že každý pravdu má
a nemůže být tudíž univerzální co týče se reality.

Pravd je tolik co lidí na světě a to proto, že jde o pravdy strachu.
Každý člověk má určitý druh strachu a tím je ovlivněna jeho pravda.
A to věřte je první PRAVDA REALITY.

Život není nic jiného než Cesta na niž se zbavujeme lži.
Žehnám každé PRAVDĚ, jenž pochází z LÁSKY*

Život je škola

2009-01-10T09:29:00.001+01:00

Dostal jsi tělo. Můžeš je mít rád nebo nenávidět, ale je tvou jedinou

jistotou, že je budeš mít až do konce života.
Jsi zapsán na plný úvazek do neformální školy , která se nazývá „Život
na planetě zemi“. Každá osoba a událost je tvůj vesmírný učitel.
Neexistují chyby. Jen lekce. Růst je proces experimentování. Prohra je
součástí tohoto procesu, stejně jako úspěch.
Každá lekce se v různých formátech opakuje, dokud ji nepochopíš. Pak
teprve můžeš postoupit dál.
Pokud svou lekci odmítneš, vrátí se ti zpět, avšak v drsnější podobě.
Že jsi učební látku pochopil, poznáš podle toho, že se změnilo tvé
chování.
moudrost je cvik. Trocha něčeho je lepší než spousta ničeho.
Ostatní lidé jsou jen tvými zrcadly. Nemůžeš milovat nebo nenávidět něco
na někom, aniž to neodráží to, co miluješ nebo nenávidíš na sobě.
Jaký je tvůj život závisí jen na tobě. Život ti dodá plátno, malíř jsi
ty.
Vždy dostaneš co chceš. Tvé podvědomí vždycky správně určí , jakou
energii, události a lidi budeš přitahovat.
Není správně nebo špatně, ale existují následky. Moralizování nepomáhá.
Souzení jen posiluje zaběhnuté vzorce. Proto dělej to nejlepší , co můžeš.
Odpovědi na otázky máš v sobě. Pouze děti potřebují vedení, pokud
dospějeme, jsme vedeni svým srdcem. Víš víc, než jsi kdy viděl, slyšel nebo přečetl.
Teď se jen dívej, poslouchej , důvěřuj.

2009-01-10T09:24:00.000+01:00

Když přijmete věci tak, jak jsou...

Když přijmete věci tak, jak jsou, je to pro Vás velkou úlevou, i když to není příjemné, protože jediným skutečným utrpením je, že nechceme, aby to tak bylo.

Ajahn Sumedho

Anděl

2009-01-10T09:01:00.001+01:00

Kdysi dávno JEDNA DUŠE

potkala svého anděla

Poznali se na první pohled

Jejich JEDNA DUŠE

O té druhé věděla.

„Potkat tak anděla“

přála si před zrozením.

„Dotknout se anděla

abych už navždy věděla,

co je LÁSKA,

jak křídly mávnout...“

A bytost anděl vzal ji vzlétnout

dal ucítit pocit celku

JEDNÉ LÁSKY

Duší obklopit svět

přijmout vše zpět

a plno dobra vracet těm,

jimž anděl, ač zjeven,

nezanechal v srdci žár.

JEDNA DUŠE, těch lidí pár

co setkali se s andělem

ví, že ač svět oddělen...

Uvnitř duše tvoří smysl.

Rys a zákon všeho bytí.

Každý anděl toto svítí

určen ke svému příběhu.

Dotýkat se, hladit, hýčkat

křídly...stvořenými pro něhu.

Rozsévat lásku pohledem z nebe.

Přijímat vše

a u SAMA SEBE,

doufat v nekonečné přijetí.

Občas jsou křídla zajetí.

S mříží ze stuh hedvábí.

Když trápí se a volá

pak...

svým hlasem jemně přivábí

ochránce pro něj stvořené.

Síly spojí se,

i kdyby vše zdálo se

zničené a zbořené.

A vzniknou pevné hradby klidu

vytvořené osudy...

těch, kdo od pradávna svou boží sílu

spojili s duší světa.

Aby pravdou zněla moudrá věta...

že každý z nás je andělem.

Pak od nikoho oddělen

ochránce všech lidských krás

......

Sám v sobě

v každém z nás.

Navždy spjaté iluzí.

Že ovládá nás čas.

Několik rad pro šťastnější život

2008-12-31T12:15:00.001+01:00

Stávejte se nejkrásnější představou, jež o sobě samém máte a přinášejte si tím štěstí a radost. Pomocí sebepozorování zjišťujte kým jste, uvědomujte si, kým byste se chtěli stát a chovejte se dle svého "nového" já. Záměrně v tomto pravidle neužívám spojení "stávat se lepším", jež člověka vyzývá k sebekritice, jež se může stát destruktivní.

Naučte se bezvýhradnou láskou přijímat vše, co k vám přichází. Ničemu se nebráňte, protože čemukoli se bráníte, je to forma strachu. Ta se zaznamenává ve Vašem podvědomí a bráníte-li se něčemu opakovaně, začne se Vám takto v osobnosti utvářet negativní energetický vzorec, který nejen že hlodá v podvědomí (a občas se vynoří nečekaně napovrch do vědomí), ale je též zhoubným pro Vaše fyzické tělo. Cizí názory pozorujte v tom co Vám mají dát a pokud se s nimi neztotožníte, berte je jako vlastnictví názoru těch druhých a s láskou nechte sebou proplout. Nepovažujte je automaticky za špatné ani za správné - okrádáte se tím o svobodu Vašeho budoucího jednání.

Nebojte se přijímat lásku a pochvaly Vašich bližních jen proto, že si nedůvěřujete, že byste mohli být milováni nebo že je za chválou jiný skrytý úmysl.

Nelpěte na nikom a na ničem. Lpění není svobodná čistá láska, ale sužující strach. Držení se starých principů je sice bezpečné, ale jsou-li založené na obavě ze změny (jež se jeví pro Vás vhodnější), nejsou pro Vás optimální.

Buďte upřímní a otevření k ostatním i k sobě. Neupřímnost je pouze další formou strachu (např. že Vás ostatní nebudou milovat za to, kým opravdu jste). Upřímnost a otevřenost je láska, uzavřenost je strach.

Nekritizujte se. Sebekritikou či sebelítostí Vám klesá sebeláska a sebedůvěra a pak se ji snažíte hledat jinde (např.u partnera). Nebo svou sebelítost vnášíte do duší ostatním (ač třeba nechtěně), čímž je zasahujete.

Nebojte se předem toho, co nechcete, aby se stalo.

Trestání sebe samotného je jen podvod, aby se člověk cítil na chvíli lépe.

Nenechte ostatní trpět pro svou osobní nenávist, jež není ničím jiným než opět formou strachu z přijetí druhého.

To, co si o někom myslíte, je JEN Vaše věc. Jestliže si o někom myslíte, že je to idiot, pak je to JEN Vaše věc. Proto Vaše nepřijetí této osoby nerozšiřujte mezi ostatní. Stejně tak jestliže si o Vás někdo myslí, že jste hlupák, je to JEN jeho věc a nikoho jiného.

Tvořte. Do své tvorby (hraním na nástroj, zpěvem, tancem, malováním, psaním, programováním na počítači, prací na zahrádce...) vkládáte kus sebe a pomůže Vám to v sebeurčení, kým jste a kým se chcete stát.

Žijte vědomější život. - Všímejte si, jak se kdy proč chováte a jak se chovají ostatní k Vám. Pozorujte, jak Vám okolí nastavuje zrcadlo Vaší osobnosti - že se chováte stejně, ač si to nechcete přiznat - lépe pak budete moci změnit sebe k obrazu svému.

Uvědomte si, zda Vaše myšlenky, jednání a činy vycházejí z lásky nebo ze strachu. Vnímejte, jaký je pravý zdroj Vašeho jednání a zjistíte-li, že je to strach, obraťte jej v lásku.

Zaměřte (zaostřete) Vaši myšlenku , kterou chcete tvořit Vaši budoucnost a nepřestávejte se jí držet.

Chovejte se, jak se chcete chovat a stanete se tím.

Nikdy nikoho nepomlouvejte - šíříte tak do okolí svůj strach, kterým jste nepřijali danou osobu

Když Vás někdo upozorňuje na Vaše chyby, nedejte vzniknout nevraživosti. Pečlivě zkoumejte své chování a vděčně se věnujte jeho nápravě. (Sai Baba)

Život prožívejte - nejen užívejte. Žijte život v přítomnosti - v tom, co Je právě nyní - a z přítomnosti vycházejte při svém rozhodování. V každém okamžiku Vašeho rozhodování se zachováte dle toho, kým jste a tudíž nikdy nejednáte v přítomnosti v omylu ("špatně"). Proto Vaše chování v minulosti nepovažujte nikdy za špatné (protože když jste se pro něj tehdy v přítomnosti rozhodli, bylo dle Vás "správné"), ale spíše se z něj poučte a příště se zachováte v přítomnosti opět dle toho, kým jste (ač to bude jinak, než při rozhodování v minulosti).

Pokud se budete vyhýbat se příslušnému konání a budete se spoléhat na osud, i osud vám proklouzne rukama. (Sai Baba)

Prostudovat jednu knihu za druhou neslouží žádnému účelu, ale uvést do praxe jeden řádek z jediné knihy postačí, aby vás uchránil od věku temnot, nevědomosti a touhy po světle. (Sai Baba)

Tajemství štěstí není v tom, že děláme, co se nám líbí, ale je v tom, že se nám líbí, co děláme. (Sai Baba)

Nemůžete-li se rozhodnout , zeptejte se sebe : "Jak by se zachovala láska ?" a bude-li otázka upřímná, příjde vždy správná odpověď.

Nepovyšujte se nad ostatní. Každý něco má, umí či zná něco, co jiný ne. Proto sdílejte a dávejte to nejkrásnější co v sobě máte ostatním.

Opatrujte úspěchy, které jste získali pěstováním ctností a blahodárných návyků. Co bylo získáno, bývá často promrháno ve špatné společnosti, kritizováním nebo leností a upovídaností. (Sai Baba)

Usmívejte se na svět a svět se bude usmívat na Vás.

Zastavte se a jděte na klidnou procházku do lesa. Dnes.

Strach je nejhorší kuchař. Nedávejte mu proto ingredience.

Staňte se nejkrásnější představou o sobě samém ! Staňte se kým se chcete stát. Dělejte,co opravdu chcete dělat a žijte jak chcete žít Vy a ne ostatní :-)

Radost

2008-12-31T12:14:00.001+01:00

„Můžeš mít radost. Není to tak těžké. Jen se usměj na každého, koho potkáš. Dokážeš se na každého usmát. K tvému překvapení, radost přišla.“

Všichni toužíme po radosti. Radost nezískáme tím, že předstihneme ostatní, ale tím, že je vyneseme do popředí. Skutečnou radost získáme sebedáváním, ne vlastněním nebo předváděním své vlastní nadřazenosti…
Pravá vnitřní radost přichází sama. Nezávisí na vnějších okolnostech či vnějších dosaženích.

Po čase

2008-12-31T12:11:00.000+01:00

Po čase pochopíš ten nenápadný rozdíl

mezi spojením rukou a spojením duší,

Zjistíš, že láska neznamená náklonnost,

a společnost neznamená bezpečí.

Začneš chápat, že polibek není smlouva

a dárky nejsou sliby.

A začneš přijímat své porážky

s hlavou vzhůru a s očima otevřenýma

s půvabem ženy

nikoliv se smutkem dítěte.

A naučíš se stavět všechny své cesty

Na dnešku, protože území budoucnosti

Je příliš nejisté pro jakékoliv plány a budoucnost má navíc

Ve zvyku rozpadnout se na polovině cesty.

Po chvíli zjistíš, že dokonce i Slunce může pálit,

Je-li ho příliš.

Věnuj se tedy pečlivě své zahradě a vyzdob

Svoji vlastní duši, místo abys čekal, až někdo přinese květiny.

Tehdy zjistíš, že to všechno doopravdy vydržíš.

Že jsi opravdu silný,

Že za něco stojíš.

A znovu a znovu

S každým sbohem zjistíš něco nového.

Život

2008-12-31T12:10:00.001+01:00

Když člověk nežije podle svých myšlenek, skončí přemýšlením jak žije.

Strach z chyb

2008-12-31T11:53:00.000+01:00

Strach z chyb na tebe vyvíjí tlak a přitahuje chyby. Svoboda dovolit si udělat chybu snižuje podíl chyb - a je jedno o jakou oblast se jedná. To znamená, že svoboda nemuset být dokonalý nakonec vede k dokonalosti

SEN

2008-12-24T01:55:00.001+01:00

Usnul a spal

a zdál

se mu sen.

Že naždy se stal

tím, kdo probouzí den.

Ochráněn světlem

východu slunce...

s nočním magickým závojem.

Říká se tomu...

Znát kdo Jsem.

V tom snu

se k duši obrátil.

A věčnou pravdu oživil.

Utkal se s tím

co tvoří stín,

pochopil, přijal,

a stal se vším.

Říká se tomu...

Vím,

kdo jsem

a vím,

že sním.

V tom snu

má tvář

skrytou tmou.

Vidí svou zář,

když druzí málem oslepnou.

A chrání svůj pohled,

před ostrými paprsky...

jiskrnou přeměnou...

krásné duše v ...

neměnou.

Říká se tomu...

Vím,

kdo jsem,

Vím,

že sním.

A setkávám se se svou podobou.

Pak náhle ve snu sám skrývá oči.

Jakoby nadějí,

že jeho sen končí.

Svou tvář už viděl

a teď chce obejmout

svou láskou duši.

Za dar...

že směl si vzpomenout.

Říká se tomu...

Vím,

kdo jsem

vím,

že sním.

A setkávám se se svou podobou.

V naději, že vše je mnou.

V naději,

že duše procitnou.

Oči se setkají

a srdce otevřou..

Tváře, jež zračí,

že všichni jsme spáči...

Já jsem tvou

a ty znáš jen svou...

podobu v hloubce ukrytou.

„Sen končí

tak jdi a žij.

Jsi Život

jeden.

Věčná Proměna.

Tvůj sen

je jako ozvěna

zákonitosti

Řádu stvoření.

Procitni

nic se nezmění.

Žij a raduj se...

z nekonečné krásy dní“.

Láska v nás

2008-12-07T08:47:00.001+01:00

Chceme-li žít šťastně a spokojeně, nesmíme ubližovat žádnému tvoru. Základem všeho je láska, která neomezuje, ale naopak dává volnost. Zaměřuje se jen na to, co chceme vnímat, i když vnímáme tisíce věcí současně. Učíme se, jak se chovat, v co věřit či nevěřit, co je správné nebo špatné, jak upoutat pozornost jiných lidí.

Když se chováme podle pravidel, jsme odměňování nebo chváleni, a proto se snažíme neustále něčím vzbuzovat pozornost, dělat co pro nás chtějí jiní. Předstíráme, že jsme něčím, čím nejsme, abychom nebyli odmítnuti. Naše normální sklony se ztrácejí. A když to pochopíme a vzbouříme se a chceme být sami sebou, většinou se to nepodaří. Buď dostaneme strach, že budeme potrestání, nebo jsme již dobře vycvičeni jak se máme chovat, abychom zůstali „hodnými“ a nevybočovali z řady.

Stále jednáme podle vzorců naši v mysli. Důvěřujeme tomu, čemu věříme, a naše představy vedou k utrpení. Naučili jsme se žít podle názorů jiných lidí, protože máme strach, že nebudeme přijímáni. Snažíme se potěšit ty, které máme rádi a kteří milují nás. Vytváříme si představu dokonalosti, ale nezapadáme do ní, což vede k odmítání sebe, nedokážeme si prominout, že nejsem to, co si představujeme.

Máme potřebu být milování a přijímání, ale nedokážeme milovat sami sebe. Nepřijímáme se takoví, jací jsme, ale nepřijímáme ani jiné lidi takové, jací jsou oni. Za vše může naše představa dokonalosti. Chceme-li žít v radosti a naplnění života musíme změnit programy, které jsou založené na strachu, a naopak ty, které pocházejí z lásky, posilovat a rozšiřovat.

O nás a našem životě

2008-12-07T08:30:00.001+01:00

Jsme malými částečkami, kapkami ve velkém Oceánu a přesto, že jsme jeho součástí, plaveme každý jiným směrem, chováme se jinak, máme jiné životní hodnoty. Je to dobré nebo špatné? Těžko říct, ale jak kdy. Pokud spolupracujeme a snažíme se, aby byl Oceán takový, jaký má být, vše je v harmonii, rovnováze. Jestliže se snad jediná kapička vzbouří a je-li těch kapiček dokonce VÍCE, začne vlnobití nebo i tsunami, podle toho, jak moc daleko to zašlo. Každá kapka je jedinečná a má svobodnou vůli, tedy až do té doby, než začne okrádat o svobodnou vůli jiné kapky. Může jít jinam než ostatní, ale pokud to zásadně a negativně ovlivní další, přirozeně to má potom i takový důsledek.

Proč si myslíte, že je na světě tolik katastrof, např. jak jsem uvedla tsunami? Je to jen odrazem NÁS SAMÝCH – globálně, celého lidstva.

Nic však není bez důvodu. Zapřemýšlejme, proč se někteří jedinci snaží být tak moc jiní, jít proti proudu? Kvůli touze po lásce. Hněv, zloba, zášť, závist, žárlivost, připoutanost, závislost, omezení, extrémní rebelismus… to vše lidé cítí kvůli nedostatku lásky k sobě samým a tím pádem i k druhým lidem. Proto si nic, prosím, neberte osobně. Když k vám bude někdo cítit a vysílat negativní emoce, postavte se tomu čelem a uvědomte si sebe sama. Tento člověk totiž touží po lásce a milování, sám však nedokáže najít svůj vlastní zdroj, proto ho hledá u jiných nebo druhé lidi okrádá o energii.

Někdo však tuto touhu ubírá pozitivním směrem – čte knihy (beru je jako „pozitivní drogy“:-) ), vzdělává se – tím si uvědomuje spoustu věcí; dělá tvořívé činnosti – kreslí, píše básně, tančí, tvořivostí nachází svůj vlastní zdroj lásky a stává se harmonickým a láskyplným člověkem s radostí v srdíčku.

Většina lidí ale bohužel propadá sebelítosti, proto cítí smutek, zášť a jiné vlastnosti, které jsem již uváděla a touha po lásce pak bývá málokdy naplněna. Jiný člověk vám nikdy nedá to, co vám dá vaše vlastní srdce!

Často se stává, že lidé nemají čas na sebe… nebo si ho nechtějí udělat? Utíkají raději např. za prací, která je nebaví, ale rozum jim říká: „Vždyť tady mám tolik peněz!“, což je na jednu stranu fajn, na stranu druhou – k čemu jim to je, když je to nerozvíjí a pomalu ani nemají čas peníze utratit, natož na radost, hraní a zábavu? Potom se nemůžeme divit, že se takový lidé cítí sami, mají totiž jen svou práci, ale ve svých hodnotách zřejmě zapomněli na sebe a tím pádem na lásku. Co je drží? Rozum, který nedává prostor citu. Jistěže cit v sobě mají, ale někde hodně hluboko, tudíž ho neprojevují (nebo se bojí jej projevit a skrývají ho) a mnozí si řeknou: „To je ale povrchní člověk, takový sobec!“ Pozor však, není to tak. Zvykli si jen na to, že tento svět se prostě s nikým nemazlí a mylně se začali domnívat, že je lepší cit skrýt. Měli ideály, ale zažili mnoho zklamání, tak se vzdali. Nechť si uvědomí, že láska je v nich, nemusí se bát projevit radost a milující city, protože všichni je potřebují. Rozdávejme lásku, sami sebe… a vše se nám mnohonásobně vrátí. A kdo na naši lásku nebude reagovat láskyplně, ale naštve se, buďme soucitní a trpěliví. Takový člověk je potlačený a než TO v sobě probudí, nějakou chvíli to trvá. Je to běh na dlouhou trať, protože globálně jsme již v dávné minulosti cit potlačili a rozum vyzdvihli jako něco nejvyššího.

Co je cit? Něco velkého, co rozumem nelze pojmout. Cítíte to v srdci, ve své nejvnitřnější hloubce. Pozor ale, cit a pocit NENÍ TOTÉŽ! Cit je v srdci a jen jeden. Pocitů existuje celá řada – pocit lásky, pocit svobody, pocit smutku… Ten cítíme tak nějak odděleně od sebe, není naší součástí, je tu jen na chvíli, na pár okamžiků, je čistě rozumový. Cit je neměnný, nekonečný, a trvá navždy, vytváří obrazy, sny. Ráda bych nastínila průběh:

Cit je prvotní, vznikne v srdci. Jednoduše ho cítíme. Poté ale přijde rozumový pocit – vzniká v mozku. Rozumově si snažíme odůvodnit cit (což je absolutní nesmysl a nedá se to, jelikož se nekonečnost nemůže srovnávat s malou věcí) – „Wow, mám pocit radosti, jsem šťastná.“ – navazuje na něj takový pocit, pokud je to skutečný cit. Někdy máme ale také pocit smutku, zklamání, hněvu… tehdy, když jsme cit potlačili.

A to je myslím kámen úrazu. Příliš se řídíme svými pocity, které jsou rozumové. „Radši to neudělám, myslím, že by se na mě naštval.“ – to je pocit. Raději se řiďme svými CITY, to co cítíme v srdci je skutečně správné. Aspoň mě to ještě nikdy nezklamalo:-)

Víte, i když máme pocit, že se nám nedaří, jsme zklamaní nebo rozhořčeni, záleží to vždy na našem rozhodnutí, pokud chceme svůj život udělat krásnějším, můžeme. Vybíráme si svoje myšlenky a emoce. Jsou-li pozitivní, přicházejí k nám pozitivní situace, lidé a věci. A stejné je to i s našimi negativními myšlenkami a emocemi, protože podobné přitahuje podobné. I když je fakt, že často nám přicházejí do cesty lidé, kteří nás „přišli změnit“. Jejich úkolem je pomoci změnit náhled na život. A opět záleží na našem rozhodnutí, zda pro nás budou inspirací, nebo si stále budeme dál žít to svoje, zakrneme a staneme se človíčky zakaboněnými, smutnými, nešťastnými a sami mezi cizími. Kdykoli můžeme změnit svůj život - důležité je opravdu CHTÍT, ZE SVÉHO NEJHLUBŠÍHO NITRA…

Všechno změníme, chceme-li. Nejdříve myšlenku. Potom čin. A nakonec i život. Stačí jediné, uvědomit si, co že to vlastně v tom našem srdci máme za sílu. Tou silou je čistá láska, neboli láska s čistými úmysly. Je bezpodmínečná a miluje každého. Sebe sama, druhé lidi, zvířata, rostliny… život. Jak nádherné je žít! Zkoumat každou buňku a podstatu všeho. Dělat každou činnost s nesmírnou radostí a plně se do toho ponořit, uvědomovat si, co dělám. Z jakého důvodu? Jen pro samotnou radost, radost ze života, z Bytí. Řídit se svým srdcem je to nejkrásnější, co existuje! Být sám sebou, jelikož nám nemůže nikdo nic diktovat. Ať už vědomě nebo nevědomě, jsme strůjci svého života a každou, byť nepatrnou myšlenkou ho měníme. Myšlenky vůbec jsou velmi zajímavé. Kdo by je nechtěl umět číst? Avšak kdo si zase uvědomuje, co se skrývá za čtením myšlenek? Jsou lidé, kteří cítí myšlenky druhých. Vězte, že to není sranda a kdybyste byli v jejich kůži, hned to chcete změnit:-( Naštěstí mnozí ví, jak to transformovat k dobru;-) Čtení myšlenek v podstatě neexistuje, pouze CÍTĚNÍ. Ten, kdo myšlenky druhých cítí, může se buď nechat jimi ovlivnit anebo pomoci druhému uvědomit si je a občas třeba i změnit:-)))

Slova nestačí. Je třeba cítit. Sebe a druhé. Někdy stačí obyčejný pronikavý pohled do očí toho druhého a dojdete k poznání.

Nechť vám sluníčko svítí na cestu i do srdce.

Kdo ještě dnes ví, co je to láska

2008-12-07T08:03:00.003+01:00

,Slovíčka a věty o nádherné ,,Lásce," které není nikdy dost !

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Kdo ještě dnes ví, co je LÁSKA."

,,Láska" - psána velkými písmeny. Kdo ještě dnes ví, že ,,Láska" má mnoho společného s darováním, obětováním, hlubokou radostí být zde pro druhé a mít pro ně otevřené srdce ? Že ,,Láska" znamená chápat, být přátelský a ochotný odpustit, zřeknout se majetku, usilovat o mír ? Kdo ještě dnes ví, že ,,Láska" znamená také - ODPOVĚDNOST ? Kdo to ví !"