10 tajemství lásky

Deset tajemství lásky

Deset tajemství lásky

 Navzdory představám, že láska je výsledkem osudu nebo úspechu ona nepřichází ani neodchází. My ji totiž vytváříme, je to náš úcel. U každého z nás je schopnost ji vytvořit. Není důležité jako nyní žijeme, zda jsme o samotě nebo v pasti prázdných nešťastných vztahů, život se může změnit a právě my to můžeme udělat. Láska je možná pro každého. Ale musíme si to zvolit. - Mít vždy pravdu nebo být milován? Odpustit, nebo se mstí? Být sám nebo ve společnosti? Lidé kteří nežijí lásku, dost často vědomě nebo podvědomě volí svou životní situaci sami. Každá naše situace je taková jakou jsme si zvolili.

První omyl - lidé se mýlí že do jejich života vstoupí láska když ji najdou v jiném. Opravdu ji nenajdou nikdy, pokud ji nenajdou v sobě. My dostáváme od života to, co mu dáváme. Ne vztahy nám dávají lásku, ale my vytváříme lásku ve vztazích. Když se naučíme milovat, vytvoříme vztahy naplněné láskou. Osud může přitáhnout pomocnou ruku, ale my musíme zahrát svou roli. Když chcete lásku, odhoďte své strachy a použijte možnosti, které vám umožňuje život. Milovat to je nejpřirozenější stav. Milovat sebe, jiných a život.

1.Síla mysli

 Láska začíná v mysli. My se stáváme tím, o čem přemýšlíme. Naplněný myšlenkou lásky vytváříme život a vztahy plné lásky. Pozitivní utvrzováni mohou změnit naše přesvědčení o sobě. Když chceš někoho milovat, uznávají jeho potřeby a přání. Myšlenky o svém ideálním partnerovi pomohou poznat ho když ho potkáš.

Zapomínáme myslet na lásku. Obsah naší mysli-peníze, kariéra .. dnes budu pracovat ne pro peníze ale pro lásku. Když máme špatné myšlenky žijeme vztek, když radostné prožíváme radost. Změňte myšlenky a změníte své zážitky v životě. My vždy volíme sami své myšlenky. No od dětství nás učili volit nesprávné myšlenky. 3x denně afirmace. Nejprve pochopit to, co ten druhý potřebuje. Každý má svou úroven chápání. Podívejte se na svět jeho očima. Popřemýšlejte o kvalitách, které jsou příjemné pro vás, jaký má být váš partner.

2.Síla úcty

 Abychom někoho milovali Naučme se ho vážit. Na prvním místě je úcta k sobě. Najděte to, za což můžete sebe ctít. Abychom ctili jiných musíme realizují, co máme v nich ctít. Přijímat a cenit se nezávisle na tom, co o nás říkají. Když ztratíme úctu k jiným, ztratíme i úctu k životu. Když hledáme úctyhodné vlastnosti v jiných snadno s nimi komunikujeme. Je třeba v sobě pokročilo sympatii a ta je mostem k sobě. Když ji rozvineme, nemůžeme v sobě prožít harmonii a mír. Když se neodsuzuji a netrestá, ale více se uvolníme a oceníme své tělo a mysl, začneme mít kontakt se základním dobrém, moudrostí a láskou k sobě. Důležité je, abychom byli ochotni se sobě otevřít. Umožní nám to spatřit jak své problémy, tak svůj potenciál. Laskavost k sobě je nepřehánět svůj potenciál, ale ani neignorovat svůj problém.

3.Sila darování

 Každý problém přináší i dar obohacení. Když chcete žít lásku, dávejte ji. Milovat znamená bez podmínek a očekávání darovat sebe. Praktikujte projev dobrotě a darování jen tak. Před tím když půjdete do vztahu přemýšlejte o tom, co můžete darovat vy a ne co může dát druhý. Tajná formule milostného vztahu na celý život je v tom, abychom přemýšleli ne o tom co můžeme získat, ale o tom co můžeme dát.

Dávejte lásku - slovně, pozornost, telefon.

Největší a nejlepší způsob jak ztratit lásku je nedávat. Abychom se usmívali potřebujeme stejné úsilí i na mračení, na pochvalu to samé jako na kritiku. Vždy to je jen otázka volby.

4.Síla přátelství

 Abychom našli skutečnou lásku musíme najít skutečného přítele. Milovat znamená nekoukat se jen jeden na druhého, ale dívat se jedním směrem. Milovat někoho proto jaký je a ne proto, jak vypadá a jak ho chceme vidět. Přátelství a kamarádství je půda, na níž rostou semena lásky. Když chceš dostat lásku, nejprve dej do toho přátelství. Podstata lásky je v romantice, ale láska to je i spousty dalších věcí. Partner je nejlepším přítelem, společné zájmy, cíle, hodnoty, směr. lidé hledají partnera místo toho, aby vytvořily přátelství.

5.Síla dotyku

 Dotek je nejzřetelnější lásky. Dotek mění emocionální i fyzický stav a lidé se otevírají lásce. Dotek může vyléčit tělo a ohřát srdce. Když otevíráte náruč otevíráte i srdce.

6.Síla pustit na svobodu

 Když někoho milujete pusťte ho na svobodu. Když se vrátí je váš, když ne nikdy vašim nebyl. Když ho nemůžete pustit na svobodu, nikdy jste ho nemilovali. My sami píšeme knihu svého života. Hvězdy osud nezahrnuje, jsou to naše myšlenky, rozhodnutí a činy. Není možné někoho přinutit milovat. Musíme pouštět lidí, které milujeme. Když miluješ někoho, dovol mu být svobodný. Svobodným přijímat vlastní řešení, svobodně žít tak jak chce on a ne jak chceme my. Hovoříme nejen o dokázat pustit partnera na svobodu, pokud již vztah nefunguje a je na konci, ale i tehdy, když vztah přetrvává a je kvalitní. Každý z nás potřebuje svůj prostor jinak jsme v pasti. Vědět dát svobodu sami sobě.

1.Když milujeme někoho dáváme mu svobodu.

2. lidé potřebují svůj vlastní prostor.

3. Naučme se odpouštět a osvobozovat se od minulých křivd a smutkem.

4. láska znamená být svobodný od strachu - předpojatosti, ega a výmluv

5. dnes jsou osvobozeny od všech strachů, minulost nemá nade mnou sílu, dnes je můj nový začátek života.

7.Síla komunikace

Jeden z největších problémů není to, že nevíme milovat, ale to že nevíme vyjádřit a projevit svůj cit. Abychom vytvářeli lásku a milostné vztahy potřebujeme vědět vyjádřit své city. Nevíme komunikovat jeden s druhým a tím trpíme. kdy jsme naposledy řekli partnerovi, že ho milujeme? Nebo poděkovali mámě, manželce. My si ani neumíme představit, jak je to cítit, že si nás někdo váží a uznává. Nemluvíme o svých citech, nemluvíme to, co nám chce ten druhý říct, když se to děje každý den ve výsledku ztrácíme lásku. Abychom žili v prostoru lásky, nedržet své problémy pro sebe a sdílet city partnerovi. Když nevíme komunikovat a sdílet své city nevíme dávat a přijímat lásku. Když začneme projevovat své city, dávat najevo blízkým lidem, že si jich vážíme a máme je rádi, jejich chování se razantně změní. Milovat znamená vědět se podělit a mluvit. Neomezuje se to na to co cítíte pouze ve vztahu k někomu. Vztahuje se to k problémům, obavám a vašim nadějím. Když držíte všechny své city uvnitř uzavíratelné a potlačuje to do sebe a nedovolí svým blízkým poskytnout svou pomoc sympatii a oporu. Lidé potřebují vědět, že si jich někdo cení, aby se cítili milován. Láska není fixovanou věcí. Myslíme si, že když někoho milujeme je to navždy a až v budoucnu nás čeká život plný štestí, ve skutečnosti láska není nehybná ona je podobná rostlině která roste a kvete, nebo vadne a umírá. Někteří lidé se obávají, že jejich slova vypadají hloupě, nebo že jejich druzí odmítnou. Hovoříme námitek a problémech, ale důležité je mluvit o tom. Ve výsledku držíme vztek podrážděnost křivdu a pak vybuchuje. Takto se předejde větším křivdám. Není důležité jen mluvit, ale vědět i poslouchat.

1. Když se naučíme komunikovat otevřeně a upřímně život se mění

2. milovat znamená komunikovat

3. ukazujte lidem, že je máte rádi a milujete. Nebojte se říct kouzelné slova miluji tě, děkuji.

4. vždy vyhledávejte možnost pochlubit někoho za něco

5. nenechávejte slova lásky pro toho koho máte rádi na poslední chvíli.

8.Síla věrnosti a odevzdanosti

 Lidé si myslí, že láska je jen romantika a něžné city - láska to je i věrnost a odevzdanost (ne oběť). Jedna z příčin je mít strach ze závazků a odpovědnosti.

Strach je vůbec největší překážka lásky. Většina tajemství skutečné lásky je spojena s odbouráním strachu - z odmítnutí, ze zrady, z posměchu. Pokud nepředá sebe, nemůžeme vytvořit dlouhodobý milostný vztah, když opravdu někoho milujete jste věrný a předán i ve vztahu k němu. Věrnost to je velmi důležitý okamžik v životě.

Milující matka neříká svému dítěti, dnes tě budu milovat, ale nevím co budu cítit zítra. Vždy miluje své dítě, zda je špatné nebo dobré. Když něco v životě chcete obzvláště lásku, snažte se překonat své obavy a být připraven odevzdat se všemu, co pro vás má v životě

Hodnotu. Proto lidé, kteří přežili bolest v minulosti se podvědomě rozhodnou, že si nedovolí příliš blízký vztah s jiným člověkem. Oni nejsou připraven na riziko emoční traumata ztráty a odloučení. Jejich strach je větší, než přání milovat. Takže žijí v šedém světě bez lásky, nikdy nezaznamenali ani bolest ztráty, ale ani radost z lásky. V konečném důsledku v nich umírá cit a žijí v tichém zoufalství. Vědí, že láska je možná, ale bojí se rizika a bolesti rozloučení. Láska má své fáze dobré časy a i ty horší. Životaschopnost vztahu závisí právě na tom, jak budeme zvládat ty časy horší. Každý chce lásku a milostné vztahy. Otázka je nakolik jste tomu odevzdaný a nakolik jste ochoten vytvořit své jedinečné vztahy. Jen fyzická přitažlivost nestačí. Proto když přijímáte rozhodnutí být s člověkem a žít s ním, zeptejte se sami sebe: jsem spokojen, je to to, co hledám, jsem tomuto člověku věrný a předán? Problém začíná tam, kde nejsme schopni zajistit takovou odevzdanost. Věrnost a odevzdanost je jednou ze zkoušek a prověrek opravdové lásky. Je to jednoduchá pravda. Když nejste věrný tomuto člověku, není to opravdová láska. Proto aby láska byla opravdová, musíme jí být věrní a odevzdání. Naše odevzdanost se odráží v našich myšlenkách a citech. Když jsme předání někomu nebo něčemu, nechat to není řešení. Odevzdanost odlišuje silný vztah od křehkého.

9.Síla vášně

To je hluboký nadšení a zájem. Neomezuje se jen na sexualitu. Když někoho nebo něco vášnivě milujete, máte o něj upřímný zájem a staráte se o jeho blaho. Když ztrácíte zájem a nadšení k sobě, nebo někomu tehdy je ho složité milovat. Pro opravdové milostné vztahy potřebujete vášeň. Většina vztahů začíná pěkně, milujeme jeden druhého, připravujeme se na setkání, jsme v očekávání doteku, pohledu jsme radostný. Problém začíná v tom, že sexuální vášeň netrvá dlouho začínáme se nudit a ztrácíme zájem. Vášeň to je magická jiskra, která zapaluje lásku a vyživuje ji. Když ztrácíš tuto jiskru, vztah pomalu umírá. Když jste ji ztratili, můžete ji vytvořit znovu. Vášeň to je prostě nepřekonatelná radost a nadšení, která nasměruje vášeň na něco konkrétního. Vášeň mohou stimulovat i chemické látky v těle nebo sexuální přitažlivost, ale fyzická přitažlivost je krátká. Mnohem silnější vášeň se může vytvářet v myšlenkách a citech než prostřednictvím chemických látek. Ve vztazích to znamená, že vidíte ty vlastnosti jiného co vás zajímají a přinášejí radost-rovněž vlastnosti nás samých. Když už tě nic nezajímá, můžeš to najít jinak vztah nebude vášnivý. Důležitá je spontánnost, překvapení. Vyvíjí smích, humor. Váš partner Vám určitě odpoví. Každý potřebuje lidi a věci které může vášnivě milovat, abychom byli vášniví v životě. Můžeme milovat práci, odpočinek, ale nejvíce bychom měli milovat lidi, který jsou pro nás důležití. Podstata štestí a lásky je každý den žít vášnivě.

1. vášeň zapaluje lásku a nedovoluje jeho zhasnout.

2. dlouhodobá vášeň se projevuje nejen fyzickou přitažlivostí ale i hlubokou odevzdaností, zájmem a radostným vzrušením.

3. spontánnost a překvapení vytváří vášeň. Podstata je každý den přežít vášnivě.

10.Síla důvěry

Každý zážitek má v sobě hodnotu která může obohatit život. I když máme problémy v životě nebo ve vztazích vždy je v tom hodnota, potřebujeme to jen spatřit a pochopit. Naše potíže ve vztazích jsou výsledkem těchto problémů a zážitků, které jsme měli v dětství. Všichni se nacházíme ve svých minulých zážitcích když dovolíme, aby nás minulost ovládala. Budoucnost nemusí být stejná jako minulost, nezávisí na našich zkušeností, můžeme se měnit. Když nedůvěřujeme vesmíru, sobě, lidem, nemůžeme je milovat. Bez důvěry se stáváme podezřívaví, neklidní a neustále se bojíme, že ten druhý nás zradí. To může být pro nás obrovským tlakem zvláště ve vztazích, když jeden cítí napětí a neklid od toho druhého a cítí se v pasti. Když nedůvěřujeme nikomu, náš vztah je v mrtví. Musíme nejen důvěřovat vesmíru, sobě, životu a člověku, ale i tomu, že je možné mít vztah založený na důvěře. Myšlenky a strachy se mohou zrealizovat, protože si je vizualizuje. Strach se odráží v chování a "máme problém". Vytváříme problém před tím, než se projevuje. Život se mění, když se měníme my. My můžeme, ale nemusíme být obětí minulosti. Každý z nás je schopen se změnit. My sami píšeme knihu života. Tvé přání mi je rozkazem, jak říká Aladin. Můžeme začít novou kapitolu právě teď. Když se cítíme obětí, stáváme se obětí ať už zákonů, státu, lidí.

Více zde: http://m.reiki-cestakuzdraveni.webnode.cz/deset-tajemstvi-lasky/

http://www.andelskeobrazy.cz/andelske-obrazy.html

12 základních duchovních pravidel

Umění mistrovství. Všechny životní lekce jsou zaměřeny na zvládnutí situací uvnitř sebe sama. Lekce přijetí není o přijetí lidí kolem, ale o přijetí sebe sama. Dosažení mistrovství znamená, že pokud zpracujeme konkrétní atribut, přestane pro náš život přinášet problém. Rozdíl po zvládnutí lekce bude v tom, že je člověk dobře rozpozná a bude vědět, co potřebuje, aby v určité situaci změnil směr energie. Nikdo není dobrý nebo špatný člověk. Jedná se pouze o způsob, jakým na sebe jejich životy vzájemně působí. Dívka může mít na čele napsáno: “Mám slabé hranice. Pojď mi je narušit.” Po zvládnutí lekce bude vysílat tu samou zprávu, ale nebude ji už možné zmanipulovat a nebude to pro ni představovat jako problém.
1. Přijetí – sebedůvěra, sebepřijetí a umění laskavého přijetí – lidé pracující na této lekci se vidí jako oběti a jsou zaseknuti v tomto dramatu. Energetické bloky se projevují jako sabotáž, kdy dotyčná osoba působí dojmem, že dělala vše správně, a přesto v jejím životě nic nefunguje. Tento člověk může být velmi tvořivý, ale jakmile se energie, kterou přeměňuje, vrací zpátky k němu, mívá potíže ji přijmout. Tito lidé trpí nedostatkem sebeúcty. Základní příčinou těchto pocitů je přesvědčení, že jsou bezcenní. Tito lidé mohou mít velmi silný, i když nevědomý odpor k ostatním lidem. Přijímání je umění umožnit energii námi proudit. Pokud začne proudit, je to čistý potenciál. Přijetí představuje umění nechat energii protékat vlastní bytostí. Je důležité energii umožnit, aby skrze nás proudila všemi možnými cestami. Pokud se podíváme na oblasti v našem životě, kde je blokovaná energie, může to být tím, že blokujeme přijetí. Tito lidé mají potíže s přijímáním zodpovědnosti za vlastní skutečnost, proto je důležité se naučit přijmout realitu tak, jak věci jsou, a uvědomit si, že si můžete vytvořit život, který chce žít, že se sebou můžete být spokojený.
2. Adaptace – změna – naše přirozená podstata je schopna během krátké doby velké změny. To, co se brání změně, je naše fyzická forma. Lekce adaptace se týká vyrovnávání se se změnou. Změny znamenají neznámo. Pokud nevíme, co se může stát, máme pocit, že jsme ztratili kontrolu nad světem, a ztrátu kontroly přirovnáváme k bezmocnosti. Když čelíme změně, je dobré si pamatovat, že bez změny není možné dosáhnout vyšší vibrační úrovně. Tito lidé dělají vše proto, aby udrželi vlastní životy pod kontrolou. Věří tomu, že aby dosáhli úspěchu, musí vše udržet v aktuálním stavu, nezměněné, tedy pod kontrolou. Tito lidé vnímají svou mysl, ale zapomínají na své pocity. Vše si důkladně promyslí, než udělají rozhodnutí. Těmto lidem se musí něco drastického stát, aby si uvědomili, že je něco v nepořádku.
3. Bytí – ucelená existence – lidé pracující na této lekci stráví spoustu času hledáním vnější věci, které by mohli sloučit s vlastním Já, nebo se snaží žít způsobem, jenž by jim dal pocit, že jsou celiství. V některých případech musejí tito lidé nalézt či vzít si něco, co by jim pozvedlo náladu. Někteří lidé v této situaci propadnou jídlu, aby se cítili bezpečně. Jiní jsou posedlí svým zevnějškem, další propadnou studiu, protože věří, že získávání diplomů jim umožní být tím, kým si přejí být. Ať už se rozhodnou pro cokoliv, může se to snadno zvrtnout v obsesi či závislost, což je dokonalá možnost, jak zvládnout tuto lekci. Závislost znamená, že tito lidé hledají mimo sebe věci, které jim mají pomoci cítit se celiství. V případě lidí, kteří se snaží dosáhnout celistvosti prostřednictvím vztahů, ústí toto úsilí ve vztahy, jež jsou založeny na závislosti. Tito lidé jsou na sobě zcela závislí. Oba věří, že ani jeden z nich není bez druhého kompletní a že celistvost si udrží jen když budou spolu. Problém spočívá v tom, že je pro dva lidi nemožné, aby se rozvíjeli stejnou rychlostí, takže to bývá jen záležitostí času, než jeden začne druhého vývojově přerůstat, a druhý partner tak nevyhnutelně přestane partnerovi stačit.
Dochází k situacím, kdy lidé bývají tak zraněni, že musí strávit většinu života v sebeobranném režimu. Lidé, kteří se rozhodli zkombinovat zvládnutí několika pravidel během jediného života, mohou utrpět těžké emocionální zranění už v nízkém věku. Tyto duše si vystavějí kolem svých srdcí zeď a vzápětí vyšlou obrovský díl své energie, aby mohli manipulovat s lidmi, kteří stojí za těmito zdmi. Když dosáhnou dospělosti, stávají se z nich mistři manipulace. Problémem je, že jsou v tom tak dobří, že si to ani neuvědomují. Často si přitahují lidi, kteří mají problém s definicí hranic. Lidé, kteří mají problém s nadváhou, nejsou schopni vnímat svou krásu. Je třeba se naučit ctít a milovat vlastní tělo, nalézt v sobě posvátné místo, kde můžete prostě jen být, bez toho, aniž byste se pořád snažili být něčím nebo někým, kým nejste, kde se budete moci učit oceňovat to, čím již jste, a užijete si to. Najděte, co si myslíte, že vám uvnitř chybí. Lekce bytí často předchází lekci pravda. Nakupené životní zkušenosti, které nutí duši k tomu, aby zvládla lekci bytí, poskytnou lekci pravdy. Pokud toto udělají, pocítí rozdíl v jejich energetickém poli a poté ve svém životě.
4. Dobročinnost - harmonie – dobročinnost znamená ctít spojení, které máme se všemi lidmi, a praktikovat ji při každé činnosti. Když naše jednání ctí ostatní lidi, rozvíjíme se. Abychom mohli dobročinnost aplikovat, musíme se nejprve naučit dát své energii hranice. Záleží na tom, kam člověk soustřeďuje tyto schopnosti. Když jsou zaměřeny dovnitř, vnímáme lidi pracující na lekci dobročinnosti jako prospěchářské a sobecké. Kvůli nedostatečnému spojení se obracejí do svého nitra. Ať dělají cokoliv, nedokáží naplnit své touhy. Mohou nám připadat bezohlední. Celiství se můžeme cítit pouze v případě, když jsme spojeni s ostatními. Pro tyto lidi je těžké navázat spojení s ostatními. Pokud jsou obráceni ven, vztahy jim slouží ke kompenzaci jejich nedostatků. Může se zdát, že chtějí být středem pozornosti, velmi se snaží, aby byli milováni. Tito jedinci se postupně odcizí sami sobě a mají schopnost vysávat osoby v bezprostředním okolí. Jakmile zvládnou tuto lekci, zjistí, že štěstí dosáhnou prostřednictvím spojení s ostatními lidmi, nikoliv snahou o to, aby je každý miloval. Musejí se naučit toto spojeni vycítit. Klíčem k uvolnění energetické stopy je najít rovnováhu mezi tím být ohleduplný ke svým potřebám a být citlivý k ostatním, posílit spojení, které je přítomno mezi námi a vším, co nás obklopuje.
5. Komunikace – upřímnost – lekce komunikace je vymezena v rámci sféry vztahů. K jejímu zvládnutí si vybereme vhodného partnera. Cílem partnerství není doplnit vlastní Já někým jiným, ale naučit se kráčet bok po boku a prožívat život společně bez toho, aby na sobě byli partneři příliš závislí. Podstatou dobrého vztahu je upřímnost. Lidé s touto lekcí mají problém s mluvením už od dětství. Mívají řečové problémy. Pokud dělají ve zvládání lekce pokroky, naučí se nakonec poměrně dobře komunikovat. Přesto pro ně i nadále představuje problém vyjádřit to, co mají na srdci. Vyjádřit pocity slovy, a k tomu ještě upřímně, stejně jako odkrýt tužby a potřeby, není pro ně nic jednoduchého. Mají tendenci couvat před komunikací až za oponu mlčení a ticha, kdykoli jsou unaveni, ve stresu či pod tlakem. Jedná se o pštrosy, kteří strkají hlavu do písku při každé možné příležitosti. Dokonce i v případech, kdy se znovu sejdou dva milenci, kteří spolu trávili několik předchozích životů, spočívá jejich problém v tom, že si nepřiznají nutnost vyjadřovat své city slovy. Tuto lekci si často vybírají muži. Již několik tisíciletí potlačují muži v naší kultuře své pocity a s tím, jak k nám proudí nová energie, se tento stav mění. Tito lidé pořád myslí, myslí, a pak se něco stane, a oni neví, co si o tom mají myslet. Často zakrývají potíže s komunikací, např. svou upovídaností. Je důležité, aby tito lidé objevili, co cítí a naučili se svým blízkým postupně říkat, jak se cítí a co cítí – tady začíná intimita. Poté se i druzí začnou kolem tohoto člověka otevírat. Poté se z workholika může stát muž, jemuž opravdu záleží na rodině.
6. Tvorba – vyjádření osobní síly – protože žijeme v poli duality, nevidíme, že jsme tvůrci, a tudíž zadržujeme tvořivou sílu ve svých myšlenkách. Lidé pracující na lekci tvoření na svou tvorbu zapomínají, bývají k ní naprosto slepí anebo ji mají problém uvést do praxe. Mohou to být umělci, kteří celé roky pracují na skvělém díle, a když je pak prvně vystaví, jsou šokováni, že je někdo chce zakoupit, že přijmou první nabídku, kterou dostanou. Nebo jsou to šikovné sekretářky, které na projektu odvedou všechnu důležitou práci a nechají vedoucího, aby místo nich získal veškeré uznání. Často jsou to ženy, které skrývají své tvůrčí schopnosti před svými partnery, nebo ženy, které tvoří skrze své manžely. Přesvědčení, že budou mít smůlu, a obvykle také perfekcionismus poskytuje těmto osobám dokonalou záminku, proč sami ani nezkusí tvořit. Tito lidé mohli v  minulosti převzít přesvědčení, že se při tvorbě nesmí dopouštět omylů. Opravdový problém nastává, pokud je tvořivá síla potlačována. Brzy dochází k obrovskému vnitřnímu přetlaku a ten zapříčiní zpětný tok energie. Tělo se tím dostane pod napětí, které vyústí ve fyzické onemocnění. Pokud člověk netvoří, má problém se sebedůvěrou. Položte si otázku: “Jaká je má vášeň?” Co rozehřeje mé srdce? Je v pořádku dělat chyby? Miloval mě někdo natolik, že by mi dovolil dělat chyby?” Je třeba vstoupit do své vášně, vyjádřit svůj božský talent a nechat sebe být tím nejlepším vyjádřením vesmíru, jakým mohu být, což samo o sobě otevírá dveře k úspěchu. Být ve své síle a přijmout odpovědnost za svůj talent, přestat těšit ostatní a dát sebe na první místo.
7. Hranice – vyjádření osobnosti prostřednictvím jejich hranic – lidé pracující na této lekci mají sklon vykonávat léčitelskou praxi a mají velkou emocionální empatii. Tito lidé snadno proniknou do emocí ostatních skrze vzorce jejich chování a vyzařovanou energii a často si ani neuvědomují, že energie, kterou cítí, nepatří jim. Kvůli tomu mají potíže s tím, aby si pro sebe nastavili jasné osobnostní hranice. Jestliže tito lidé odejdou ze vztahu a nevyřeší si tento systém, vytvoří si ten samý vztah. Tito lidé mají často silnou energii a slabé hranice. Klíčem ke zvládnutí této lekce spočívá v osvojení si umění klást své Já do popředí, jinak je jejich energie špatně směrovaná, naučit definovat své hranice a zvyknout si klást vlastní Já do popředí za všech okolností. Není to nic lehkého, pokud vám celé dětství říkají, že myslet na sebe je špatné. Klást své Já do popředí znamená dávat mu přednost před vlastními dětmi, partnerem, sourozenci, přáteli a kolegy. Je rozdíl být sobecký, kdy záměrem je naplnit sebe sama na úkor všech ostatních, a být sebevědomý, kdy naplním sebe sama na prvním místě, protože pak budu mít více co nabídnout ostatním. Poté, co se tito lidé naučí říkat “ne”, se stávají mocnými léčiteli.
8. Integrita – život v souladu s vlastním Já –  už jste někdy v televizi viděli hovořit někoho, a přestože to, co říkal, znělo zcela logicky, z nějakého důvodu jste mu nemohli uvěřit? Už se vám stalo, že jste si s někým povídali a měli jste přitom jasný pocit, že se jeho pocity neshodují s tím, co říká? Pokud ano, pak jste pravděpodobně měli co dělat s osobou, která pracovala na lekci integrita. Každý z nás má mnoho složek, které je třeba integrovat a srovnat tak, aby vysílaly jedinou shodnou vibraci. Lekce integrita lze definovat jako schopnost srovnat všechny aspekty osobnosti tak, aby zformovaly jedinou harmonickou, vibrující a celistvou linii. V rámci energetického pole každého člověka existují čtyři linie vibrace. Jsou to jemné vlny, které vysíláme nevědomky. Jedná se o energetickou vibraci, která nás předchází, než vstoupíme do místnosti. Přátelé, kterým voláme, díky ní předem vytuší, že jsme to my, kdo jim zatelefonuje. Tyto čtyři vibrační linie reflektují – co říkáme, jak jednáme, co si myslíme, čemu věříme. Pokud jsou v plném souladu, vysílají velmi jasný signál, který v každé situaci pomáhá uplatnit nejvyšší potenciál. Pokud se jedna nebo více energetických linií neslučuje s ostatními, je vibrace, kterou vysíláme, zastřená a nejasná.
Občas jedna vibrační linie překryje ostatní, ruší je a zastírá celkový signál, který vysíláme do vesmíru, a naše činy mají nejasné výsledky, ostatní nám mají potíže věřit či nás chápat, vypadáme zmateně, což má za následek, že o sobě pochybujeme. Dobrým příkladem je herec, který je v roli naprosto nepřesvědčivý. Může být velmi talentovaný, ale z nějakého důvodu jeho výkon nepřijímáme, takže se do představení nedokážeme pořádně zabrat. “Něco tu nehraje”. Nedokážeme ale pojmenovat co, což vyvolává nepříjemné, podezíravé pocity, jakoby dotyčný lhal či s námi nejednal upřímně. Pokud dosáhneme vibrační jednoty, budeme vycházet s ostatními dobře a usnadní nám to plně se spojit a sloučit s vyšším Já. Naučíme se žít v naprosté vnitřní harmonii.  Je důležité se naladit na své vibrace. Zajímavé je, že mnozí lidé, kteří se zabývají lekcí integrita, si často vybírají profese, jež jim umožňují pohybovat se na očích veřejnosti a jsou to sportovci, politici nebo léčitelé, což ostatní lidé neodhadnou, a nechají se zlákat šarlatány, falešnými vůdci a jinými lídry s postranními úmysly. Ironické je, že právě tato disharmonie může často za to, že nás tito lidé přitahují. Přitahuje nás to, co je skoro dokonalé, ale má to nepatrné, drobounké chybičky na kráse. Tyto nepatrné nedostatky způsobují zlomky nesoudržnosti, jež nás doslova zhypnotizují. Osoby, jež jsou celistvé, nikdy nepřitahují tolik pozornosti, protože v nás vzbuzují zájem právě lidské nedostatky.
9. Láska – sebeláska – klíč ke zvládnutí lekce láska spočívá v tom, že se naučíme bezpodmínečně a v první řadě milovat sebe sama. Láska je základ toho, čemu říkáme univerzální energie. Všichni vnímáme tuto základní energii jako emoci lásky. Emoce představují pojítko mezi energetickou trubicí a energetickým matrixem, jimiž prochází život. Lidé pracující na této lekci bývají polapeni v bludném kruhu strachu. Příkladem je člověk, který žije různými konspiračními teoriemi a hrůzostrašnými scénáři. Tito lidé často působí dojmem, že dávají lásku všemu a všem, problém je v tom, že to dělají ze strachu, aby nezůstali sami. Tito lidé se bojí být sami, proto hledají někoho, kdo by je miloval a kde mohou dostat lásku. Potíž je v tom, že lásku hledají venku, ne v sobě a často se cítí uvnitř prázdní, a proto se často zamilovávají. Je dobré, když se člověk pracující na lekci lásky sám sebe zeptá: “Chtěl bych být zamilovaný do někoho, kdo se cítí uvnitř prázdný? Chtěl bych být pro druhého kus, který druhému zaplní prázdnotu?” Tito lidé často, a podvědomě rádi, zažívají ve svém životě dramata, a někteří v nich chtějí zůstat, protože je pro ně příliš těžké se postavit své prázdnotě. Problém je v tom, že jejich motivací je strach být sám. Bojí se prázdnoty, kterou uvnitř cítí. Je třeba se naučit, jak směřovat lásku dovnitř, ne směrem ven. Bůh je uvnitř, ne venku. Dříve většina našich vztahů byla založena na podmíněné lásce, dokonce i náš manželský slib. Ve vyšších vibracích budeme zažívat více bezpodmínečné lásky. Čím více bezpodmínečné lásky vložíme do našich vztahů, tím snadnější pro tyto vztahy bude stoupat vstříc vyšším dimenzím.
10. Důvěra – důvěra v sebe sama– pokud si člověk pracující na lekci důvěra zvolí pozitivní katalyzátor, který jim práci na důvěře usnadní, dodají jim odvahu uvěřit, že mohou dokázat, cokoliv si budou přát, pokud se tomu budou dostatečně věnovat. Pokud si lidé zvolí negativního životního katalyzátora, tento člověk je zneužívá, čímž zajistí, aby se rychle odnaučil věřit sobě a okolí. Lekce důvěry vyžaduje, abychom se nejprve ze všeho naučili důvěřovat vlastnímu Já a pak teprve ostatním, abychom se naučili přijímat a udržovat si svou moc. Po zvládnutí lekce důvěry tito lidé působí dojmem, jako by kráčeli životem s jakýmsi vnitřním smyslem pro směr. Vždy vypadají a jednají, jako by přesně věděli, kam jdou, a nakonec se naučí sobě důvěřovat natolik, že již nespoléhají tolik na rozum, jsou s proudem. Je zajímavé, že jen málokdo z nás má problém věřit v Boha, a doslova všichni však máme problém akceptovat, že Bůh je v každém z nás. Zvládnout lekci důvěry je velmi důležité, neboť důvěra nám umožňuje uvědomit si, že jsme součástí celku a umístí nás přímo do proudu univerzální energie. Pokud nám chybí důvěra, chybí i víra. Když se naučíme důvěřovat světu, můžeme si dovolit být zranitelní. A jakmile si dovolíme být zranitelní a bezbranní, proměníme svou slabost v sílu. Od křišťálových dětí, které se nyní rodí, se učíme, že bezbrannost je zdrojem naší největší síly.
11. Pravda - zodpovědnost – lidé pracující na lekci pravda mají potíže rozpoznat svou pravdu a stát si za ní. Mají sklon přijímat pravdu ostatních za svou, mají potíže být soudný a stát ve své síle, často hledají nejnovější knihu, koncept, systém, který by mohli následovat. Pravda – slabina. Jestliže se nacházíme v raném stádiu mistrovství, obvykle nejsme schopni být k sobě upřímní. Je to těžká situace, protože nikdy nevíme, za čím vlastně stojíme, a proto jsme nuceni poměřovat sebe s ostatními. Nejenže je pro nás pravda nepolapitelná, ale navíc si vytváříme iluze, abychom racionalizovali svá rozhodnutí. Tito lidé hledají jakýkoli možný způsob, aby se zbavili zodpovědnosti za své jednání. Často se chytají do pasti a hledají vodítko mimo sebe, místo aby poznávali sami sebe. Někdy můžou mít problém s čestným jednáním vůči ostatním. Mohou lhát a vymlouvat se místo toho, aby poctivě zhodnotili, jak se vyvíjí jejich život. V mnoha případech žijí ve světě fantazie. Opravdu velký problém vzniká tehdy, když lidé začnou věřit vlastním lžím. To je pak oddělí od vlastního Já. Když pracujeme na lekci pravdy na vyšší úrovni mistrovství, je docela běžné, že se z nás stanou učitelé nebo lídři, kteří jsou schopni zahrnout mnoho druhů pravdy bez připoutání se k jedné z nich. Zvládnutím této lekce vede k pochopení, že pravda je plně závislá na našem vnímání a že jen skrze umění posunu vnímání můžeme vidět mnohé další pravdy stojící za naší vlastní.
Brutální upřímnost. Tuto lekci lze zvládnout pouze tím, že k sobě budeme brutálně upřímní. To znamená, že přijmeme plnou odpovědnost za vlastní myšlenky a jednání. Neznamená to, že tyto myšlenky a činy musí být dokonalé. Je třeba, aby byly naše vlastní. Jakmile začneme přijímat zodpovědnost za svou vlastní realitu, začínáme být mistry pravdy. Příklad – spousta rodičů se snaží dětem vytvořit „šťastný“, bezproblémový domov, kde zachovávají status quo, na úkor své celistvosti a štěstí. Z pohledu lekce pravdy je důležitější zjištění na vlastní kůži, co je pro nás opravdu důležité. Očima ostatních. Ti, kdo se nově zabývají touto lekcí, vnímají sebe samé očima ostatních lidí. Jedná se o lidi, kteří se neustále soudí podle toho, co si podle nich o nich myslí druzí. Lekci pravda je velmi těžké zvládnout. Raději než soudit osoby, které na této lekci pracují, bychom je měli bezpodmínečně milovat a tleskat jejich odvaze. Zvládnutí této lekce zpravidla zabere několik životů a jeho zvládnutí má velký vliv na posun celého lidstva dopředu.
12. Laskavost – život v harmonii se světem – laskavost je poslední krok k mistrovství. Člověk se učí, že cíl není důležitý. To, na čem opravdu záleží, je cesta sama o sobě a laskavost, kterou na cestě zakoušíme. Abychom pochopili význam této lekce, je dobré si položit následující otázku: “Jak často se ráno probudím a řeknu si: Miluji svůj život, nemůžu se dočkat, co dnešek přinese?” Když opravdu vidíme sami sebe jako hráče této hry a hrajeme tuto hru s láskou, pak je ovládnutí všech zbývajících energetických matrixů nejen snažší, ale i mnohem příjemnější. Neužíváte si život na Zemi? Táhne vás to někam jinam? Necítíte se ve svém těle dobře? Pokud jste na tyto otázky odpověděli “ano”, pak jste lekci laskavosti neovládli. Lidé pracující na lekci laskavosti hledají ten nejširší obraz světa, jaký lze vidět, neboť je zajímá, jak je vše propojeno. Nezajímají je tajemství života, chtějí znát pouze tajemství vesmíru. Dobře vychází s lidmi a zároveň dokážou vnímat interdimenzionální vazby každého z nás. Jakmile je uslyší, uvidí či začnou vnímat v jakékoli formě, vnitřně docházejí k pravdě.  Tato lekce posiluje spojení s univerzální energií, která prochází všemi věcmi a bytostmi. Toto spojení nám umožňuje porozumění času, prostoru a energie, které zažilo jen velmi málo lidí v historii. Tito lidé se ale necítí, že jsou něčím výjimeční. Dívají se na věci z vyššího pohledu. Dobře vycházejí s lidmi a také jsou spojeni s dalšími dimenzemi a vnitřně ví, když vidí, slyší nebo zažívají něco pravdivého.
Závěrem. Nejsme tu od pouze od toho, abychom ovládli lekce života. Ve skutečnosti naše životní lekce jsou jen rozptýlení, které má za úkol udržet nás v činorodosti. Těchto 12 základních lekcí života se nemění, mění se ale vztah k prožívání 7 etap života, čemuž se ve spirituální oblasti říká vzestup. Nejde o to, abychom opustili svá fyzická těla a posunuli se do vyšší roviny existence. Vzestup vyžaduje, abychom znovu začali nový proces života ve fyzické formě. Z tohoto důvodu je možné začít prožívat 7 etap života během jednoho pozemského života. Představte si své všechny životní zkušenosti a pak se rozhodněte, kterou si chcete ponechat a přenést do dalšího života a kterou chcete uvolnit. Přesně to děláme v 7. etapě života, jež přichází po fyzické smrti. Představte si, jaké by to bylo, kdybychom si mohli naplánovat svou příští inkarnaci a uzavřít všechny dohody, aniž bychom museli opustit současný život. Nebyl by to ten největší evoluční krok, jaký si lze představit? Je to další krok ve vývoji lidstva. Dalším krokem v evoluci lidstva je to, že se rodí děti, které mají vyšší potenciál než děti předchozích generací. Jsou to ony, které v nás aktivují dělat věci, o kterých se zmiňuji v části spirituální psychologie. Indigové a křišťálové děti směrují lidstvo směrem, jejíž záblesky začínáme vnímat.
Celá práce spirituální psychologie se týká posílení osobnosti. Nic z toho, co je tu napsáno, neobsahuje jedinou pravdu. Sami si tyto informace přefiltrujte a soustřeďte se na ty částí, které rezonují s vaším srdcem. To je pravá podstata soudnosti. I kdyby tu byla obsažena jediná informace, která vás přiměje vkročit do své vášně a žít svůj život naplno, pak se naplnil účel, proč jsem tyto informace dala na své stránky.
Poznatky převzaty z úžasné knihy Spiritual psychology od Steva Rothera, která v českém jazyce vyšla pod názvem 12 základních duchovních pravidel.

 

Čtyři dohody

DON MIGUEL RUIZ JE MISTREM TRADIČNÍHO TAJNÉHO učení starých Toltéků. Již více než deset let předává jejich moudrost ve spojení s moderním myšlením svým žákům a vede je k osobní svobodě. Přednáší, vede semináře a cestuje do posvátných míst na celém světě.
Ve čtyřech dohodách odhaluje don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů, které nás připravují o radost a vedou ke zbytečnému utrpení. Čtyři dohody, založené na straré toltécké moudrosti, nabízejí silný kód chování, který dokáže rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.
 
Probuzení
Existují tisíce dohod, které jsme uzavřeli sami se sebou, s jinými lidmi, s naším snem života, s Bohem, se společností, s partnerem, s dětmi. Ale nejdůležitější jsou ty dohody, které jsme uzavřeli sami se sebou. V těchto dohodách si říkáme, kdo jsme, co cítíme, v co věříme a jak se chceme chovat. Výsledkem je to, čemu říkáme naše osobnost. V těchto dohodách říkáme: „Toto je, co jsem. Toto je, v co věřím. Některé věci mohu dělat a jiné ne. Toto je skutečnost, tato je fantazie, toto je možné, tato možné není.“
Jedna taková dohoda by nebyla problémem, ale my uzavíráme mnoho takových dohod, které vedou k našemu utrpení a k tomu, aby se nám v životě nedařilo. Chceme-li žít v radosti a naplnění, musíme nalézt odvahu tyto dohody, které jsou založeny na strachu a berou nám sílu. Dohody, které pocházejí ze strachu, nám berou spoustu energie, ale dohody pocházející z lásky nám pomáhají energii uchovat a dokonce získat i nějakou navíc.
Dokážeme-li vidět, že naše dohody vládnou nad naším životem a nemáme-li rádi sen svého života, můžeme dohody změnit. Až budeme k této změně připraveni, pomohou nám čtyři mocné dohody zničit ty, které pocházejí ze strachu a berou nám energii. Pokaždé, když zničíme některou dohodu, vrátí se nám síla, kterou jsme potřebovali k jejímu uzavření.
Přijmeme-li tyto čtyři dohody, vytvoříme si dostatek osobní síly, abychom dokázali změnit celý systém svých starých dohod. Abychom dokázali přijmout Čtyři dohody, budeme potřebovat silnou vůli – ale dokážeme-li s těmito dohodami žít, dojde v našem životě k udivující proměně. Uvidíme, jak se drama pekla rozplývá přímo před našima očima. Místo žití ve snu pekla si vytvoříme nový sen – osobní sen nebes.
Dohoda první
Nehřešte slovem
Toto je první dohoda, kterou bychom měli uzavřít, pokud se chceme osvobodit, pokud chceme být šťastní, pokud chceme překročit rovinu existence, která je peklem. Je to velmi silná dohoda.
Hovořte jako osobnost. Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu lásky a pravdy. Užívejte slovo správným způsobem, ve jménu lásky.
První dohoda je důležitá a je rovněž nejtěžší ji dodržovat. Je tak důležitá, že právě díky ní budeme schopni dosáhnout roviny, kterou nazýváme nebem na zemi. Naše slovo je dar, který pochází od Boha. Slovem vyjadřujeme tvůrčí schopnosti. Právě slovem vše vyjevíme. V závislosti na tom, jak je užíváno, může nás slovo osvobodit nebo zotročit ještě více, než si dokážeme představit. Veškerá kouzla, která máme k dispozici, jsou založena na slovech.
Naše pozitivní slovo je bílou magií, zneužití se stává magií černou. Musíme začít chápat, co slovo dělá. Pokud porozumíme první z dohod, nehřešit slovem, začneme si uvědomovat, jak se v našem životě vše mění. Nejprve se změní způsob, kterým zacházíme sami se sebou, a později i způsob, jímž zacházíme s jinými lidmi, zvláště s těmi, které nejvíce milujeme.
Užívejte bílou magii a začněte sami se sebou – řekněte si, jak jste báječní, jak jste velcí, jak moc se máte rádi. Použijte slovo, aby jste rozbili ony nepatrné, maličké dohody, které vám působí utrpení.

Dohoda druhá
Neberte si nic osobně
Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace a snů. Když budete imunní proti názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.
Ať se kolem nás děje cokoliv, neberme si to osobně. Bereme to osobně, protože souhlasíme, s čímkoliv co řekneme. Jakmile souhlasíme, prostupuje námi jed, a jsme ve snu pekla. To, co nás do ní zavedlo, nazýváme osobní důležitost neboli braní věcí osobně, je maximální výraz sobectví, protože vychází z domněnky, že všechno se týká „nás“. Myslíme si, že my jsme za všechno zodpovědní, to vzniká v průběhu naší výchovy. Když si bereme něco osobně, činíme tak na základě předpokladu, že ostatní vědí, co je v našem světě, a pokoušíme se vnutit jejich světu náš svět. Když si bereme věci osobně, cítíme se uražení a naší reakcí je obrana našich názorů, což vede ke konfliktům. Protože cítíme potřebu mít pravdu a dát ostatním najevo, že se mýlí, snažíme se je přesvědčit tím, že prezentujeme své názory. Ale cokoliv děláme je jen prezentací našeho vlastního snu, odrazem našich vlastních dohod, které jsme uzavřeli  a s námi ve skutečnosti nemají nic společného.
Také názory, které máme o sobě, nejsou nezbytně pravdivé; proto nemusíme brát vše, co nám probíhá hlavou osobně. Mysl má schopnost hovořit sama k sobě, ale má i schopnost přijímat informace, které přicházejí z jiných říší. Žije ve více než jedné dimenzi, může rovněž naslouchat sama sobě a hovořit sama se sebou. Je rozdělená jako naše tělo.
Když skutečně uvidíme sami sebe a lidi takové jací jsou, aniž bychom to brali osobně, nemůže nás nikdy zranit nic z toho, co říkají nebo co dělají a nebudeme zraňovat sami sebe. Pokud s námi někdo nezachází s láskou a úctou, můžeme pokládat za veliký dar, když se tento člověk vzdálí. Pokud takový člověk neodejde, budeme s ním určitě snášet utrpení ještě po mnoho let.
Zjistíme, že máme-li učinit správnou volbu, nepotřebujeme důvěřovat jiným tolik jako sami sobě. Napište si inventář vašich dohod a objevíte všechny tyto konflikty v mysli a nakonec z chaosu vytvoříte řád. Napište si tuto dohodu na papír a ten připevněte magnetem na ledničku.
Učiníte-li z toho návyk, nebudete se muset zabývat tím, zda máte důvěřovat tomu, co kdo vám říká nebo co dělají jiní. K zodpovědné volbě potřebujete jen důvěru v sama sebe.
Můžete požádat o cokoliv, co budete potřebovat. Můžete říkat ano či ne – cokoliv si vyberete, bez viny nebo sebeodsuzování. Můžete si dovolit řídit se vždy svým srdcem. Pak se můžete ocitnout třeba uprostřed pekla a přitom zakoušet vnitřní klid a štěstí, nikdo a nic se vás nedotkne. O tom je druhá dohoda Neberte si nic osobně.
Dohoda třetí
Nevytvářejte si žádné domněnky
Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit to, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, aby jste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život.
Máme sklon vytvářet si o všem domněnky. Problém s vytvářením domněnek je v tom, že věříme, že jsou pravdivé. Přísahali bychom na to, že jdou skutečné. Veškerý smutek a dramata našeho života mají kořeny v tom, že si vytváříme domněnky a bereme věci osobně. Je na tom založen celý náš sen pekla. Domněnkami vytváříme spoustu emocionálního jedu, protože obvykle naše domněnky začneme i šířit. Vždy je lepší klást otázky, než šířit domněnky. Chaos v naší mysli pak vede k tomu, že si všechno chybně vysvětlujeme a všemu špatně rozumíme. Vidíme a slyšíme jen to, co chceme, nevnímáme věci, tak jak jsou. Jsme navyklí snít, aniž bychom byli zakotvení ve skutečnosti. Když pak vyjde najevo pravda o významu té věci a náš sen praskne jako bublina, zjistíme, že to nebylo tak, jak jsme si mysleli.
Vytváříme si domněnku, že každý vidí život tak jako my. Předpokládáme, že ostatní myslí stejně, jako myslíme my, posuzují vše stejně jako my a zneužívají vše stejně jako my. A z tohoto důvodu máme strach být uprostřed jiných sami sebou. Proto si myslíme, že nás bude každý soudit, dělat z nás oběť, zneužívat nás a obviňovat, jako to děláme my sami. Proto se sami zavrhneme ještě dříve, než mají příležitost zavrhnout nás jiní. Lásku však nemusíme ospravedlňovat: buď zde je, nebo není. Opravdová láska přijímá lidi takové, jací jsou, aniž by se je pokoušela měnit.
Mějme odvahu ptát se za to, co chceme vědět. Každý má právo odpovědět, anebo ne, my však máme vždy právo se zeptat. Podobně má každý právo se zeptat nás a my máme právo říci ano nebo ne.
Ode dne, kdy si přestaneme vytvářet domněnky, budeme komunikovat jasně a přesně, bez emocionálního jedu. Bez vytváření domněnek bude naše slovo bez hříchu. Změní se vaše vztahy, všechno bude jasné – toto je to, co chci, toto je to, co chcete vy. Komunikujeme-li tímto způsobem, nebudeme hřešit svým slovem, nebudeme vytvářet žádná nedorozumění. Toto je tedy třetí dohoda Nevytvářejte si domněnky. Říci je to snadné, ale chápu, že dělat je to těžké. Máme spoustu návyků a rutin, které si neuvědomujeme.
Prvním krokem je uvědomit si tyto návyky a pochopit důležitost této dohody. Ale pochopit její důležitost ještě nepostačuje. Informace nebo idea je pouze semínkem ve vaší mysli. To, co je zapotřebí, je čin. Konat stále znovu a znovu, to posiluje naší vůli, pomáhá semínku v růstu a staví pevné základy, na nichž může být postaven nový návyk. Uděláme-li z této dohody návyk, celý náš život se naprosto změní.
Čtvrtá dohoda
Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete
Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku; bude vypadat jinak, když jste nemocní, než když jste zdraví. Dělejte však ze všech okolností vše, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se zbytečným soudům a lítosti.
Tato dohoda umožní ostatním třem, aby se staly hluboce zakořeněným návykem. Čtvrtá dohoda je o vykonávání prvních tří: Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete. Za všech okolností dělejme vše, jak nejlépe dovedeme, ne více a ne méně. Ale mějme na mysli, že naše nejlepší konání nebude v každém momentě stejné. Vše živé se neustále proměňuje, takže naše nejlepší konání – bude někdy mít vysokou kvalitu a jindy tak dobré nebude. Špička našeho výkonu kolísá s každým okamžikem podle okamžité nálady. Mění se i s postupem delšího času. Jak se budou zakořeňovat návyky čtyř nových dohod, bude naše činnost lepší než dříve.
Nezávisle na okolnostech se snažme vždy dělat vše, jak nejlépe dovedeme – ne více a ne méně než tak, jak to jde. Budeme-li se snažit příliš, ztratíme mnoho energie a výsledek nebude nakonec tak dobrý, jak by mohl být. Když se přepínáme, oslabujeme tělo a jdeme sami proti sobě, dosažení cíle nám potrvá déle. Když budeme dělat méně, než jak nejlépe dovedeme, budeme frustrovaní, budeme se obviňovat a litovat. Děláme-li vše tak, jak nejlépe dovedeme, nezáleží na tom, zda jsme nemocní nebo unavení, neexistuje způsob, jak bychom to posuzovali. A pokud sami sebe neposuzujeme, neexistuje důvod, proč bychom měli trpět vinou a trestat se. Tím, že budeme dělat vše, jak nejlépe dovedeme, zlomíme velké kouzlo, v jehož moci jsme se nacházeli. Prožijeme intenzívní život, ale to, co nás učiní skutečně šťastnými, jsou činy. Konat vše co nejlépe, znamená být aktivní, ale ne proto, že čekáme odměnu, nýbrž proto, že to tak máme rádi. Odměny přijdou také, ale my k nim nebudeme připoutáni. Máme-li rádi to, co děláme, děláme-li vše jak nejlépe dovedeme, pak si skutečně užíváme života, bavíme se, nenudíme se a necítíme frustraci. Děláme to tak, protože to tak dělat chceme, nikoliv proto, že musíme. Nečinnost je totiž způsob, kterým popíráme život. Máme-li vyjádřit co jsme, musíme jednat.
Bůh je život. Nejlepší způsob, jak říci: „Děkuji ti, Bože“, je nezabývat se minulostí a žít v přítomném okamžiku, právě nyní a zde. Když nám již život vezme cokoliv, nechejme to být. Když se vzdáme minulosti, umožní nám to žít plně v přítomném okamžiku a můžeme si vychutnat sen, který se právě nyní odehrává.
Narodili jsme se s právem být šťastní, na lásku, na radost a na sdílení naší lásky. Jsme živí, tak život vezměme a těšme se z něho. Prochází námi život – Bůh a jeho existenci dokazuje právě naše existence. Naše existence je důkazem existence života a energie.
Nepotřebujete nic vědět nebo něco dokazovat. Stačí být, riskovat a těšit se ze života, to je vše, na čem záleží. Řekněte NE, když se vám chce říci ne, a ANO, když se vám chce říci ano. Máte právo být sami sebou, ale sami sebou můžete být jen tehdy, když vše děláte tak, jak nejlépe dovedete. Toto je semínko, o které, by jste měli v mysli doopravdy pečovat. Vyjadřujete vlastní božskost tím, že jste naživu a že milujete sami sebe a ostatní, proto nepotřebujete, aby vás ostatní přijímali, stačí přijmout sama sebe.
Tak se stanete mistry proměny, opakováni a praktikování dělá mistra. Budete-li praktikovat rozdávání lásky z každé části vašeho těla, zasadíte semínka lásky. A když tato semínka lásky vyrostou, budete své tělo nesmírně milovat, ctít a vážit si jej.
Nový sen
První tři dohody budou fungovat jen tehdy, budeme-li dělat vše, jak nejlépe dovedeme.
Neočekávejme, že budeme vždy schopní nehřešit slovem. Naše návyky jsou příliš silné a máme je pevně zakořeněné v naší mysli. Ale dokážeme dělat vždy vše, jak nejlépe dovedeme.
Neočekávejme, že nebudeme nikdy brát nic osobně, dělejme vše tak, jen nejlépe to dovedeme.
Neočekávejme, že si již nikdy nevytvoříme žádnou domněnku, určitě však můžeme dělat vždy vše, jak nejlépe dovedeme.
Při takovém způsobu konání budou naše návyky zneužívat slovo, brát si věci osobně a vytvářet si domněnky postupně slábnout. Nebudeme mít potřebu soudit sami sebe, cítit se vinní nebo se trestat, když nebudeme schopni tyto dohody dodržet. Budeme-li dělat vše jak nejlépe dovedeme, budeme se sami sebou spokojení a tehdy, kdy si budeme ještě stále vytvářet domněnky, ještě stále brát věci osobně a ještě stále hřešit slovem. Výsledkem bude, že každý čin se stane rituálem uctívajícím Boha. Dalším krokem je uctívání Boha každou myšlenkou, každou emocí, každým pomyšlením na to, co je „správné“ či „špatné“. Každá myšlenka se stane spojením s Bohem. Budeme žít ve snu bez soudů a nebudeme cítit potřebu pomlouvat a znevažovat sami sebe. Pak budeme mít krásný život a budeme jej mít stoprocentně pod kontrolou.
Čtyři dohody jsou souhrnným mistrovstvím proměny, jedním z mistrovství Toltéků. Je třeba je pouze přijmout a respektovat jejich smysl a sílu, tak se sami stanete mistry proměny. Buďte se vytrvalí, porušíte-li nějakou dohodu, začněte znovu druhý den a opět další den. Zpočátku to bude těžké, ale den ode dne to bude stále snazší, až jednou objevíte, že žijete v souladu se Čtyřmi dohodami. A budete překvapeni, jakým způsobem se váš život proměnil. Vaše láska a sebeúcta porostou. Nestarejte se o budoucnost a žijte v přítomném okamžiku. Dnešek je počátkem nového snu.
Když změníme celý náš sen, dojde v našich životech k zázraku. To, co budeme potřebovat, dostaneme snadno, protože duch námi bude volně procházet. Toto je zvládnutí záměru, ovládnutí ducha, zvládnutí lásky, zvládnutí vděčnosti a zvládnutí života. To bylo cílem Toltéků. To je cesta k osobní

Jak milovat v každém okamžiku

Můžete být tak vděční za vzduch, že už samo dýchání vás nutí milovat. Jak můžete projevit svou vděčnost za vzduch? Tím, že se radujete z každého dechu. Když se soustředíte na svůj dech, můžete vychutnávat nejméně sedmnáctkrát či osmnáctkrát za minutu. Samo dýchání stačí k tomu, abyste byli vždy šťastní a zamilovaní. Tohle je jen jedna z cest, kterou se může ubírat láska. Každá činnost v našem životě se může stát obřadem lásky.
Dalším způsobem vyjádření lásky může být komunikace. Když posloucháme nebo vyprávíme nějaký příběh, můžeme se podělit o svou lásku. Zkuste si chvíli hrát a najít nejméně tisíc způsobů, jak říci: „Miluji Tě.“ A tuto lásku nemusíte vysvětlovat ani ospravedlňovat. Lásku prostě dáváte a přijímáte, aniž se to snažíte pochopit.
MÁTE-LI ODVAHU ÚPLNĚ OTEVŘÍT SVÉ SRDCE, STANE SE ZÁZRAK.
Začnete vidět odrazy své lásky ve všem. Všechno, co děláte, se stane obřadem lásky. Jakmile se to stane, už nemyslíte, jen vnímáte a radujete se ze života. Nacházíte radost ve všem, co děláte, protože to děláte rádi. Žít je nádherné a vy jste nesmírně šťastní.
Jak můžete věřit někomu, kdo vám říká, že vás miluje, ale zachází s vámi špatně? Jak vám někdo může říci, že vás miluje, zatímco chce řídit váš život a říkat vám, co máte dělat a co si máte myslit. Jak vám někdo může říkat, že vás miluje, když na vás žárlí?
Vždycky máme na vybranou, a jestliže milujeme sami sebe, zvolíme lásku. Nedovolujeme druhým, aby nám ubližovali. Jestliže nám někdo ubližuje, dělá to proto, že mu to dovolíme. A my mu to dovolíme, protože si myslíme, že si to zasluhujeme, a tím se trestáme.
Říkáme že „láska bolí“, zatímco si ubližujeme svými vlastními lžemi. Veškerý náš boj v romantických vztazích je nesmysl. Není to láska, a proto po lásce toužíme.
Jste-li otevření lásce, lásku dostáváte, a není-li to láska, můžete odejít. Vážíte-li si sami sebe, nikomu nedovolíte, aby vás zneužíval.
Mnozí lidé mi říkají: "Chci někoho, kdo mě bude milovat. Chci potkat správného muže nebo ženu." Kdo je ten správný muž nebo žena? To záleží na vás! Jestliže takového člověka potkáte a zacházíte s ním tak, jak zacházíte sami se sebou, to jest sobecky, pak ho využijete k tomu, aby ste ubližovali sami sobě.
Jak můžete chtít romantický vztah, když nemilujeme sami sebe? Jak můžeme předstírat, že někoho milujeme, když nemilujeme sami sebe? Nevážíte-li si sami sebe, nevážíte si ani svého partnera. Jak si ho můžete vážit, když si nevážíte sami sebe? Jak můžete dát někomu něco, co sami nemáte?
Romantický vztah musí začít u vás. Vy jste zodpovědní za polovinu vztahu: za svou polovinu. Když si vážíte sami sebe, vážíte si svého partnera. Lásku dáváte a lásku přijímáte. Jste-li však plní jedu, chcete partnerovi ublížit. Je to nesmyslné.
Lidský život je v poměru k věku Země a vesmíru velice krátký. Nikdy nevíte, co bude zítra. Život je tak krátký, že když vidím své děti, užívám si jejich přítomnosti, jak jen mohu. Užívám si přítomnosti svých blízkých, svých přátel a svých žáků. Ale většinou si užívám sám sebe, protože sám se sebou jsem nejčastěji.
Proč bych měl ztrácet čas sebeodsuzováním a sebeodmítáním? Proč bych měl být naštvaný nebo žárlivý? Když se necítím dobře, zjistím důvod a napravím to. Pak jsem opět šťastný a pokračuji ve svém příběhu.
Když píšete svůj příběh s láskou, milujete hlavní postavu bezpodmínečně. V tom je největší rozdíl mezi starým příběhem založeným na pravdě. Když milujete sami sebe bezpodmínečně, vysvětlujete s láskou všechno, co vnímáte.
Láska je jednoduchá, snadná, krásná, ale začíná u vás. Každý vztah se zlepší, když milujete sami sebe a žijete s vědomím své lásky. Jen málo lidí umí milovat vědomě, ale každý umí milovat nevědomě. Když milujete nevědomě, ani si nevšimnete, že to, co cítíte, je láska. Vidíte malé dítě, které se na vás usmívá, a něco cítíte. To je láska, ale hlas vědomostí vám říká: „To není láska.“ Milujete často, ale neuvědomujete si to.
Lásce a úctě bychom také měli naučit naše děti, ale to je naučíme jedině tehdy, když budeme milovat sami sebe. Jinak to není možné.

Miluj svůj život

“Náš život je tajemstvím. Překvapuje nás každý den nanovo. Nemáme žádný druhý okamžik, jako byl tento. Neprožijeme žádný druhý den jak byl dnešní. Život je premiéra, každou minutu, každý den. Nikdy nebudeme život prožívat tak, jako v tomto okamžiku.
Kdy jsme naposled vědomě vnímali vůni svěžího rána?
Kdy jsme si naposled vychutnali oběd a opravdu jej užili? Kdy jsme vědomě pozorovali modrou oblohu?
Dotýkejme se života a ochutnávejme jej v každém okamžiku, dívejme se na všechno neobyčejné a vnímejme to i svým čichem – právě ve všedních věcech.
Užívejme si každý den bohatství života.
Pochopme, že ploty a překážky našeho života jsou jen učebními kroky, jimž čelíme s vděčností. Přivítejme je bez ohledu na to, zda je pokládáme za dobré nebo špatné, za snadné či obtížné. Udělejme si z překážek odrazový můstek!
Zacházejme sami se sebou jemně, ohleduplně a laskavě. Buďme tak šťastni, jak jen to dokážeme. Očarujme svůj život – a okouzleme blízké.
Dotýkejme se znovu a znovu dalších lidí blahosklonnými gesty přátelství a lásky. Pokládejme si v kritických situacích vždy tu rozhodující otázku: “Co by nyní udělala láska?”
Začněme přijímat svůj život takový, jaký je. Začněme být v každém okamžiku čistí, láskyplní, pozorní a uvědomělí.
Opusťte jednoho dne tento svět v o něco lepším stavu, než v jakém jsme jej našli při svém příchodu.
Máme jen tento okamžik.

VNITŘNÍ ÚSMĚV

••◄♥❤❤♥►•• VNITŘNÍ ÚSMĚV ••◄♥❤❤♥►••

Kdykoli sedíte a nemáte co dělat,
uvolněte dolní čelist a pootevřete ústa.
Začněte dýchat ústy, ale ne hluboce,
nechte tělo dýchat povrchně,
postupně bude dech stále povrchnější.

Když ucítíte jak se vaše tělo postupně uvolnilo,
začněte v ten okamžik prociťovat úsměv -
ale ne na tváři, ale ve svém nitru...dokážete to!

Není to úsměv na rtech - je to bytostný úsměv,
přicházející zevnitř.

Zkuste to a uvidíte, to se nedá vysvětlit.

Není třeba mít úsměv na tváři, stačí se smát jakoby z břicha.
Je to úsměv, ne smích, takže je velice měkký, jemný, křehký -
- asi jako kdyby se vám v břiše otevřelo růžové poupě
a růžová vůně se šířila z pupku.
Když jednou poznáte tento úsměv, můžete být šťastni
čtyřiadvacet hodin denně.
Kdykoli cítíte, že se toto ztrácí, zavřete oči
a přivolejte si ten úsměv, a on přijde.
je tady stále.

OSHO

Existují ve vašem životě situace, které se neustále opakují ?

Hodně jsme toho zažili. Utrpení, odmítnutí, závist, žárlivost, nenávist. Během let se nahromadila veškerá tato duševní bolest. Nejenom v nás, ale také v našem partnerovi. Již v raném dětství jsme si vybudovali mechanismy pro přežití a strategie, které nás chránily a které nám dříve umožňovaly, abychom se s touto duševní bolestí vůbec vyrovnali. Tyto ochranné pláště jsme tehdy potřebovali, abychom přežili. Byly pro nás životně důležité. Každému se tak vedlo. Všem. Partnerovi, přátelům a známým, šéfovi a přirozeně také nám samotným. Nejsme žádná výjimka. Nejsme sami, i když se tak někdy cítíme.
Dobrá zpráva je, že jsme to dokázali. Přežili jsme. Už takové mechanismy nepotřebujeme. Dnes nás spíše omezují, než aby nás chránily. Přesto si je stále s sebou neseme a nevíme, jak se jich zbavit. Většinou ani netušíme, že je vůbec máme.

Co je to za mechanismy ? Přestože jsou tak zjevné, není snadné je odhalit. Ne proto, že se tak dobře schovávají, ale proto, že je prostě vidět nechceme. Nechceme se zdánlivé ochrany z minula jen tak vzdát. Nechceme si přiznat, že nás dnes už nechrání. A díky tomu je vlastně také jasné, kde je můžeme najít. Jsou to věci, které jsme nutně potlačili a uklidili hluboko mimo dosah naší vědomé mysli. Tedy všechno to, co až do této chvíle nechceme vnímat. Mechanismy lze většinou nalézt tam, kde se cítíme nepochopeni nebo opuštěni, vrženi do chaosu, osamělí, bezmocní, zrazení, využívaní, podvedení, naplnění smutkem nebo beznadějí. A to ve smyčce, která se věčně vrací. Položme si jedině možnou otázku: Existují ve tvém životě věci, které se neustále opakují?

Neboť mnohé z toho už jsi někdy prožil a až dosud ses toho nezbavil, ať už se jevíš jakkoliv dospělý. A přesně tato duševní bolest z naší minulosti nám brání v tom, abychom prožívali přítomnost svobodně a šťastně. Ještě stále jsme totiž k těmto starým zkušenostem připoutáni, i když jsme na ně zdánlivě dávno zapomněli. Stále nejsou rozpuštěny. Naše dřívější zranění lze stále nalézt tam, kde se dnes znovu cítíme zraňováni. Tam jsme pořád ještě dítětem s dětským chováním bez možnosti řídit věci dospěle nebo s nimi zacházet takovým způsobem, jak bychom si přáli.
Přitom bychom chtěli konečně dospět i v těchto věcech. Kvůli tomu a pouze z tohoto důvodu přicházejí do našeho života pořád ty samé lekce, stejné pokyny, které se nám opakují přesně ve stejné emocionální velikosti a hloubce jako kdysi.
Tehdy jako děti jsme neměli žádné možnosti tyto situace řešit. Ani později v mládí. A dokonce ani dnes jsme ještě nenašli žádné opravdu fungující strategie. Cítíme se právě tak bezmocně jako tehdy, zakoušíme stejnou bolest, protože jsme z ní ještě nevyšli. Dosud nevíme, jak bychom s tím měli zacházet a jak bychom se od toho mohli osvobodit.

Partnerství je nyní tou nejlepší možností, jak se dostat do kontaktu s těmito zraněními a navždy je vyléčit.

To je to, co se neustále děje. To je to, o čem se domníváme, že to nedokážeme vydržet. Partner dráždí přesně tyto dávno pohřbené a zapomenuté pocity a probouzí je. Proč ? Protože je to jeho úkol ! A naším úkolem je mu to dovolit. Všechno, co se v našem životě neustále opakuje, má co do činění s námi. Jinak by to v našem životě nebylo. I když jsou to věci, které se nám nelíbí. Budeme je s sebou vláčet tak dlouho, dokud se od nich nedokážeme osvobodit. Jsou to naše lekce. Nosíme je s sebou a musíme se proto od nich osvobodit, nikdo jiný to za nás neudělá. Partnerství je tedy ta nejlepší a nejrychlejší možnost, jak poznat, na čem bychom ještě měli pracovat. Nikdo jiný se k nám nepřiblíží tak rychle a tak blízko, aby se nás v této hloubce dotkl a zapomenuté rány vynesl na světlo. Náš partner nás neúprosně nutí, abychom přiznali barvu a pracovali na sobě. Přirozeně to dělá právě tak nevědomě jako my a právě tak málo se mu to zamlouvá, neboť i my se dotýkáme všech jeho zranění, na kterých má pracovat.

* * *

- z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh

V životě možná potkáte lidi, kteří Vám budou říkat - NE, TO NEMŮŽEŠ! Jediné, co musíte v dané chvíli udělat, je otočit se a říct si: "TAK SE DÍVEJ...!"

pohlazení po duši

Kdysi ve vašem životě existovaly chvíle, kdy vám bublinky z trochy saponátu, umělohmotné očko a váš vlastní dech přinášely radost, krásu a okouzlení. Objevte znovu radost, krásu a okouzlení ve svém světě! ... Bublifuk k tomu potřebovat nemusíte :) - Doe Zantamata