Čtyři dohody

DON MIGUEL RUIZ JE MISTREM TRADIČNÍHO TAJNÉHO učení starých Toltéků. Již více než deset let předává jejich moudrost ve spojení s moderním myšlením svým žákům a vede je k osobní svobodě. Přednáší, vede semináře a cestuje do posvátných míst na celém světě.
Ve čtyřech dohodách odhaluje don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů, které nás připravují o radost a vedou ke zbytečnému utrpení. Čtyři dohody, založené na straré toltécké moudrosti, nabízejí silný kód chování, který dokáže rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.
 
Probuzení
Existují tisíce dohod, které jsme uzavřeli sami se sebou, s jinými lidmi, s naším snem života, s Bohem, se společností, s partnerem, s dětmi. Ale nejdůležitější jsou ty dohody, které jsme uzavřeli sami se sebou. V těchto dohodách si říkáme, kdo jsme, co cítíme, v co věříme a jak se chceme chovat. Výsledkem je to, čemu říkáme naše osobnost. V těchto dohodách říkáme: „Toto je, co jsem. Toto je, v co věřím. Některé věci mohu dělat a jiné ne. Toto je skutečnost, tato je fantazie, toto je možné, tato možné není.“
Jedna taková dohoda by nebyla problémem, ale my uzavíráme mnoho takových dohod, které vedou k našemu utrpení a k tomu, aby se nám v životě nedařilo. Chceme-li žít v radosti a naplnění, musíme nalézt odvahu tyto dohody, které jsou založeny na strachu a berou nám sílu. Dohody, které pocházejí ze strachu, nám berou spoustu energie, ale dohody pocházející z lásky nám pomáhají energii uchovat a dokonce získat i nějakou navíc.
Dokážeme-li vidět, že naše dohody vládnou nad naším životem a nemáme-li rádi sen svého života, můžeme dohody změnit. Až budeme k této změně připraveni, pomohou nám čtyři mocné dohody zničit ty, které pocházejí ze strachu a berou nám energii. Pokaždé, když zničíme některou dohodu, vrátí se nám síla, kterou jsme potřebovali k jejímu uzavření.
Přijmeme-li tyto čtyři dohody, vytvoříme si dostatek osobní síly, abychom dokázali změnit celý systém svých starých dohod. Abychom dokázali přijmout Čtyři dohody, budeme potřebovat silnou vůli – ale dokážeme-li s těmito dohodami žít, dojde v našem životě k udivující proměně. Uvidíme, jak se drama pekla rozplývá přímo před našima očima. Místo žití ve snu pekla si vytvoříme nový sen – osobní sen nebes.
Dohoda první
Nehřešte slovem
Toto je první dohoda, kterou bychom měli uzavřít, pokud se chceme osvobodit, pokud chceme být šťastní, pokud chceme překročit rovinu existence, která je peklem. Je to velmi silná dohoda.
Hovořte jako osobnost. Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu lásky a pravdy. Užívejte slovo správným způsobem, ve jménu lásky.
První dohoda je důležitá a je rovněž nejtěžší ji dodržovat. Je tak důležitá, že právě díky ní budeme schopni dosáhnout roviny, kterou nazýváme nebem na zemi. Naše slovo je dar, který pochází od Boha. Slovem vyjadřujeme tvůrčí schopnosti. Právě slovem vše vyjevíme. V závislosti na tom, jak je užíváno, může nás slovo osvobodit nebo zotročit ještě více, než si dokážeme představit. Veškerá kouzla, která máme k dispozici, jsou založena na slovech.
Naše pozitivní slovo je bílou magií, zneužití se stává magií černou. Musíme začít chápat, co slovo dělá. Pokud porozumíme první z dohod, nehřešit slovem, začneme si uvědomovat, jak se v našem životě vše mění. Nejprve se změní způsob, kterým zacházíme sami se sebou, a později i způsob, jímž zacházíme s jinými lidmi, zvláště s těmi, které nejvíce milujeme.
Užívejte bílou magii a začněte sami se sebou – řekněte si, jak jste báječní, jak jste velcí, jak moc se máte rádi. Použijte slovo, aby jste rozbili ony nepatrné, maličké dohody, které vám působí utrpení.

Dohoda druhá
Neberte si nic osobně
Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace a snů. Když budete imunní proti názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.
Ať se kolem nás děje cokoliv, neberme si to osobně. Bereme to osobně, protože souhlasíme, s čímkoliv co řekneme. Jakmile souhlasíme, prostupuje námi jed, a jsme ve snu pekla. To, co nás do ní zavedlo, nazýváme osobní důležitost neboli braní věcí osobně, je maximální výraz sobectví, protože vychází z domněnky, že všechno se týká „nás“. Myslíme si, že my jsme za všechno zodpovědní, to vzniká v průběhu naší výchovy. Když si bereme něco osobně, činíme tak na základě předpokladu, že ostatní vědí, co je v našem světě, a pokoušíme se vnutit jejich světu náš svět. Když si bereme věci osobně, cítíme se uražení a naší reakcí je obrana našich názorů, což vede ke konfliktům. Protože cítíme potřebu mít pravdu a dát ostatním najevo, že se mýlí, snažíme se je přesvědčit tím, že prezentujeme své názory. Ale cokoliv děláme je jen prezentací našeho vlastního snu, odrazem našich vlastních dohod, které jsme uzavřeli  a s námi ve skutečnosti nemají nic společného.
Také názory, které máme o sobě, nejsou nezbytně pravdivé; proto nemusíme brát vše, co nám probíhá hlavou osobně. Mysl má schopnost hovořit sama k sobě, ale má i schopnost přijímat informace, které přicházejí z jiných říší. Žije ve více než jedné dimenzi, může rovněž naslouchat sama sobě a hovořit sama se sebou. Je rozdělená jako naše tělo.
Když skutečně uvidíme sami sebe a lidi takové jací jsou, aniž bychom to brali osobně, nemůže nás nikdy zranit nic z toho, co říkají nebo co dělají a nebudeme zraňovat sami sebe. Pokud s námi někdo nezachází s láskou a úctou, můžeme pokládat za veliký dar, když se tento člověk vzdálí. Pokud takový člověk neodejde, budeme s ním určitě snášet utrpení ještě po mnoho let.
Zjistíme, že máme-li učinit správnou volbu, nepotřebujeme důvěřovat jiným tolik jako sami sobě. Napište si inventář vašich dohod a objevíte všechny tyto konflikty v mysli a nakonec z chaosu vytvoříte řád. Napište si tuto dohodu na papír a ten připevněte magnetem na ledničku.
Učiníte-li z toho návyk, nebudete se muset zabývat tím, zda máte důvěřovat tomu, co kdo vám říká nebo co dělají jiní. K zodpovědné volbě potřebujete jen důvěru v sama sebe.
Můžete požádat o cokoliv, co budete potřebovat. Můžete říkat ano či ne – cokoliv si vyberete, bez viny nebo sebeodsuzování. Můžete si dovolit řídit se vždy svým srdcem. Pak se můžete ocitnout třeba uprostřed pekla a přitom zakoušet vnitřní klid a štěstí, nikdo a nic se vás nedotkne. O tom je druhá dohoda Neberte si nic osobně.
Dohoda třetí
Nevytvářejte si žádné domněnky
Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit to, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, aby jste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život.
Máme sklon vytvářet si o všem domněnky. Problém s vytvářením domněnek je v tom, že věříme, že jsou pravdivé. Přísahali bychom na to, že jdou skutečné. Veškerý smutek a dramata našeho života mají kořeny v tom, že si vytváříme domněnky a bereme věci osobně. Je na tom založen celý náš sen pekla. Domněnkami vytváříme spoustu emocionálního jedu, protože obvykle naše domněnky začneme i šířit. Vždy je lepší klást otázky, než šířit domněnky. Chaos v naší mysli pak vede k tomu, že si všechno chybně vysvětlujeme a všemu špatně rozumíme. Vidíme a slyšíme jen to, co chceme, nevnímáme věci, tak jak jsou. Jsme navyklí snít, aniž bychom byli zakotvení ve skutečnosti. Když pak vyjde najevo pravda o významu té věci a náš sen praskne jako bublina, zjistíme, že to nebylo tak, jak jsme si mysleli.
Vytváříme si domněnku, že každý vidí život tak jako my. Předpokládáme, že ostatní myslí stejně, jako myslíme my, posuzují vše stejně jako my a zneužívají vše stejně jako my. A z tohoto důvodu máme strach být uprostřed jiných sami sebou. Proto si myslíme, že nás bude každý soudit, dělat z nás oběť, zneužívat nás a obviňovat, jako to děláme my sami. Proto se sami zavrhneme ještě dříve, než mají příležitost zavrhnout nás jiní. Lásku však nemusíme ospravedlňovat: buď zde je, nebo není. Opravdová láska přijímá lidi takové, jací jsou, aniž by se je pokoušela měnit.
Mějme odvahu ptát se za to, co chceme vědět. Každý má právo odpovědět, anebo ne, my však máme vždy právo se zeptat. Podobně má každý právo se zeptat nás a my máme právo říci ano nebo ne.
Ode dne, kdy si přestaneme vytvářet domněnky, budeme komunikovat jasně a přesně, bez emocionálního jedu. Bez vytváření domněnek bude naše slovo bez hříchu. Změní se vaše vztahy, všechno bude jasné – toto je to, co chci, toto je to, co chcete vy. Komunikujeme-li tímto způsobem, nebudeme hřešit svým slovem, nebudeme vytvářet žádná nedorozumění. Toto je tedy třetí dohoda Nevytvářejte si domněnky. Říci je to snadné, ale chápu, že dělat je to těžké. Máme spoustu návyků a rutin, které si neuvědomujeme.
Prvním krokem je uvědomit si tyto návyky a pochopit důležitost této dohody. Ale pochopit její důležitost ještě nepostačuje. Informace nebo idea je pouze semínkem ve vaší mysli. To, co je zapotřebí, je čin. Konat stále znovu a znovu, to posiluje naší vůli, pomáhá semínku v růstu a staví pevné základy, na nichž může být postaven nový návyk. Uděláme-li z této dohody návyk, celý náš život se naprosto změní.
Čtvrtá dohoda
Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete
Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku; bude vypadat jinak, když jste nemocní, než když jste zdraví. Dělejte však ze všech okolností vše, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se zbytečným soudům a lítosti.
Tato dohoda umožní ostatním třem, aby se staly hluboce zakořeněným návykem. Čtvrtá dohoda je o vykonávání prvních tří: Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete. Za všech okolností dělejme vše, jak nejlépe dovedeme, ne více a ne méně. Ale mějme na mysli, že naše nejlepší konání nebude v každém momentě stejné. Vše živé se neustále proměňuje, takže naše nejlepší konání – bude někdy mít vysokou kvalitu a jindy tak dobré nebude. Špička našeho výkonu kolísá s každým okamžikem podle okamžité nálady. Mění se i s postupem delšího času. Jak se budou zakořeňovat návyky čtyř nových dohod, bude naše činnost lepší než dříve.
Nezávisle na okolnostech se snažme vždy dělat vše, jak nejlépe dovedeme – ne více a ne méně než tak, jak to jde. Budeme-li se snažit příliš, ztratíme mnoho energie a výsledek nebude nakonec tak dobrý, jak by mohl být. Když se přepínáme, oslabujeme tělo a jdeme sami proti sobě, dosažení cíle nám potrvá déle. Když budeme dělat méně, než jak nejlépe dovedeme, budeme frustrovaní, budeme se obviňovat a litovat. Děláme-li vše tak, jak nejlépe dovedeme, nezáleží na tom, zda jsme nemocní nebo unavení, neexistuje způsob, jak bychom to posuzovali. A pokud sami sebe neposuzujeme, neexistuje důvod, proč bychom měli trpět vinou a trestat se. Tím, že budeme dělat vše, jak nejlépe dovedeme, zlomíme velké kouzlo, v jehož moci jsme se nacházeli. Prožijeme intenzívní život, ale to, co nás učiní skutečně šťastnými, jsou činy. Konat vše co nejlépe, znamená být aktivní, ale ne proto, že čekáme odměnu, nýbrž proto, že to tak máme rádi. Odměny přijdou také, ale my k nim nebudeme připoutáni. Máme-li rádi to, co děláme, děláme-li vše jak nejlépe dovedeme, pak si skutečně užíváme života, bavíme se, nenudíme se a necítíme frustraci. Děláme to tak, protože to tak dělat chceme, nikoliv proto, že musíme. Nečinnost je totiž způsob, kterým popíráme život. Máme-li vyjádřit co jsme, musíme jednat.
Bůh je život. Nejlepší způsob, jak říci: „Děkuji ti, Bože“, je nezabývat se minulostí a žít v přítomném okamžiku, právě nyní a zde. Když nám již život vezme cokoliv, nechejme to být. Když se vzdáme minulosti, umožní nám to žít plně v přítomném okamžiku a můžeme si vychutnat sen, který se právě nyní odehrává.
Narodili jsme se s právem být šťastní, na lásku, na radost a na sdílení naší lásky. Jsme živí, tak život vezměme a těšme se z něho. Prochází námi život – Bůh a jeho existenci dokazuje právě naše existence. Naše existence je důkazem existence života a energie.
Nepotřebujete nic vědět nebo něco dokazovat. Stačí být, riskovat a těšit se ze života, to je vše, na čem záleží. Řekněte NE, když se vám chce říci ne, a ANO, když se vám chce říci ano. Máte právo být sami sebou, ale sami sebou můžete být jen tehdy, když vše děláte tak, jak nejlépe dovedete. Toto je semínko, o které, by jste měli v mysli doopravdy pečovat. Vyjadřujete vlastní božskost tím, že jste naživu a že milujete sami sebe a ostatní, proto nepotřebujete, aby vás ostatní přijímali, stačí přijmout sama sebe.
Tak se stanete mistry proměny, opakováni a praktikování dělá mistra. Budete-li praktikovat rozdávání lásky z každé části vašeho těla, zasadíte semínka lásky. A když tato semínka lásky vyrostou, budete své tělo nesmírně milovat, ctít a vážit si jej.
Nový sen
První tři dohody budou fungovat jen tehdy, budeme-li dělat vše, jak nejlépe dovedeme.
Neočekávejme, že budeme vždy schopní nehřešit slovem. Naše návyky jsou příliš silné a máme je pevně zakořeněné v naší mysli. Ale dokážeme dělat vždy vše, jak nejlépe dovedeme.
Neočekávejme, že nebudeme nikdy brát nic osobně, dělejme vše tak, jen nejlépe to dovedeme.
Neočekávejme, že si již nikdy nevytvoříme žádnou domněnku, určitě však můžeme dělat vždy vše, jak nejlépe dovedeme.
Při takovém způsobu konání budou naše návyky zneužívat slovo, brát si věci osobně a vytvářet si domněnky postupně slábnout. Nebudeme mít potřebu soudit sami sebe, cítit se vinní nebo se trestat, když nebudeme schopni tyto dohody dodržet. Budeme-li dělat vše jak nejlépe dovedeme, budeme se sami sebou spokojení a tehdy, kdy si budeme ještě stále vytvářet domněnky, ještě stále brát věci osobně a ještě stále hřešit slovem. Výsledkem bude, že každý čin se stane rituálem uctívajícím Boha. Dalším krokem je uctívání Boha každou myšlenkou, každou emocí, každým pomyšlením na to, co je „správné“ či „špatné“. Každá myšlenka se stane spojením s Bohem. Budeme žít ve snu bez soudů a nebudeme cítit potřebu pomlouvat a znevažovat sami sebe. Pak budeme mít krásný život a budeme jej mít stoprocentně pod kontrolou.
Čtyři dohody jsou souhrnným mistrovstvím proměny, jedním z mistrovství Toltéků. Je třeba je pouze přijmout a respektovat jejich smysl a sílu, tak se sami stanete mistry proměny. Buďte se vytrvalí, porušíte-li nějakou dohodu, začněte znovu druhý den a opět další den. Zpočátku to bude těžké, ale den ode dne to bude stále snazší, až jednou objevíte, že žijete v souladu se Čtyřmi dohodami. A budete překvapeni, jakým způsobem se váš život proměnil. Vaše láska a sebeúcta porostou. Nestarejte se o budoucnost a žijte v přítomném okamžiku. Dnešek je počátkem nového snu.
Když změníme celý náš sen, dojde v našich životech k zázraku. To, co budeme potřebovat, dostaneme snadno, protože duch námi bude volně procházet. Toto je zvládnutí záměru, ovládnutí ducha, zvládnutí lásky, zvládnutí vděčnosti a zvládnutí života. To bylo cílem Toltéků. To je cesta k osobní

Jak milovat v každém okamžiku

Můžete být tak vděční za vzduch, že už samo dýchání vás nutí milovat. Jak můžete projevit svou vděčnost za vzduch? Tím, že se radujete z každého dechu. Když se soustředíte na svůj dech, můžete vychutnávat nejméně sedmnáctkrát či osmnáctkrát za minutu. Samo dýchání stačí k tomu, abyste byli vždy šťastní a zamilovaní. Tohle je jen jedna z cest, kterou se může ubírat láska. Každá činnost v našem životě se může stát obřadem lásky.
Dalším způsobem vyjádření lásky může být komunikace. Když posloucháme nebo vyprávíme nějaký příběh, můžeme se podělit o svou lásku. Zkuste si chvíli hrát a najít nejméně tisíc způsobů, jak říci: „Miluji Tě.“ A tuto lásku nemusíte vysvětlovat ani ospravedlňovat. Lásku prostě dáváte a přijímáte, aniž se to snažíte pochopit.
MÁTE-LI ODVAHU ÚPLNĚ OTEVŘÍT SVÉ SRDCE, STANE SE ZÁZRAK.
Začnete vidět odrazy své lásky ve všem. Všechno, co děláte, se stane obřadem lásky. Jakmile se to stane, už nemyslíte, jen vnímáte a radujete se ze života. Nacházíte radost ve všem, co děláte, protože to děláte rádi. Žít je nádherné a vy jste nesmírně šťastní.
Jak můžete věřit někomu, kdo vám říká, že vás miluje, ale zachází s vámi špatně? Jak vám někdo může říci, že vás miluje, zatímco chce řídit váš život a říkat vám, co máte dělat a co si máte myslit. Jak vám někdo může říkat, že vás miluje, když na vás žárlí?
Vždycky máme na vybranou, a jestliže milujeme sami sebe, zvolíme lásku. Nedovolujeme druhým, aby nám ubližovali. Jestliže nám někdo ubližuje, dělá to proto, že mu to dovolíme. A my mu to dovolíme, protože si myslíme, že si to zasluhujeme, a tím se trestáme.
Říkáme že „láska bolí“, zatímco si ubližujeme svými vlastními lžemi. Veškerý náš boj v romantických vztazích je nesmysl. Není to láska, a proto po lásce toužíme.
Jste-li otevření lásce, lásku dostáváte, a není-li to láska, můžete odejít. Vážíte-li si sami sebe, nikomu nedovolíte, aby vás zneužíval.
Mnozí lidé mi říkají: "Chci někoho, kdo mě bude milovat. Chci potkat správného muže nebo ženu." Kdo je ten správný muž nebo žena? To záleží na vás! Jestliže takového člověka potkáte a zacházíte s ním tak, jak zacházíte sami se sebou, to jest sobecky, pak ho využijete k tomu, aby ste ubližovali sami sobě.
Jak můžete chtít romantický vztah, když nemilujeme sami sebe? Jak můžeme předstírat, že někoho milujeme, když nemilujeme sami sebe? Nevážíte-li si sami sebe, nevážíte si ani svého partnera. Jak si ho můžete vážit, když si nevážíte sami sebe? Jak můžete dát někomu něco, co sami nemáte?
Romantický vztah musí začít u vás. Vy jste zodpovědní za polovinu vztahu: za svou polovinu. Když si vážíte sami sebe, vážíte si svého partnera. Lásku dáváte a lásku přijímáte. Jste-li však plní jedu, chcete partnerovi ublížit. Je to nesmyslné.
Lidský život je v poměru k věku Země a vesmíru velice krátký. Nikdy nevíte, co bude zítra. Život je tak krátký, že když vidím své děti, užívám si jejich přítomnosti, jak jen mohu. Užívám si přítomnosti svých blízkých, svých přátel a svých žáků. Ale většinou si užívám sám sebe, protože sám se sebou jsem nejčastěji.
Proč bych měl ztrácet čas sebeodsuzováním a sebeodmítáním? Proč bych měl být naštvaný nebo žárlivý? Když se necítím dobře, zjistím důvod a napravím to. Pak jsem opět šťastný a pokračuji ve svém příběhu.
Když píšete svůj příběh s láskou, milujete hlavní postavu bezpodmínečně. V tom je největší rozdíl mezi starým příběhem založeným na pravdě. Když milujete sami sebe bezpodmínečně, vysvětlujete s láskou všechno, co vnímáte.
Láska je jednoduchá, snadná, krásná, ale začíná u vás. Každý vztah se zlepší, když milujete sami sebe a žijete s vědomím své lásky. Jen málo lidí umí milovat vědomě, ale každý umí milovat nevědomě. Když milujete nevědomě, ani si nevšimnete, že to, co cítíte, je láska. Vidíte malé dítě, které se na vás usmívá, a něco cítíte. To je láska, ale hlas vědomostí vám říká: „To není láska.“ Milujete často, ale neuvědomujete si to.
Lásce a úctě bychom také měli naučit naše děti, ale to je naučíme jedině tehdy, když budeme milovat sami sebe. Jinak to není možné.

Miluj svůj život

“Náš život je tajemstvím. Překvapuje nás každý den nanovo. Nemáme žádný druhý okamžik, jako byl tento. Neprožijeme žádný druhý den jak byl dnešní. Život je premiéra, každou minutu, každý den. Nikdy nebudeme život prožívat tak, jako v tomto okamžiku.
Kdy jsme naposled vědomě vnímali vůni svěžího rána?
Kdy jsme si naposled vychutnali oběd a opravdu jej užili? Kdy jsme vědomě pozorovali modrou oblohu?
Dotýkejme se života a ochutnávejme jej v každém okamžiku, dívejme se na všechno neobyčejné a vnímejme to i svým čichem – právě ve všedních věcech.
Užívejme si každý den bohatství života.
Pochopme, že ploty a překážky našeho života jsou jen učebními kroky, jimž čelíme s vděčností. Přivítejme je bez ohledu na to, zda je pokládáme za dobré nebo špatné, za snadné či obtížné. Udělejme si z překážek odrazový můstek!
Zacházejme sami se sebou jemně, ohleduplně a laskavě. Buďme tak šťastni, jak jen to dokážeme. Očarujme svůj život – a okouzleme blízké.
Dotýkejme se znovu a znovu dalších lidí blahosklonnými gesty přátelství a lásky. Pokládejme si v kritických situacích vždy tu rozhodující otázku: “Co by nyní udělala láska?”
Začněme přijímat svůj život takový, jaký je. Začněme být v každém okamžiku čistí, láskyplní, pozorní a uvědomělí.
Opusťte jednoho dne tento svět v o něco lepším stavu, než v jakém jsme jej našli při svém příchodu.
Máme jen tento okamžik.

VNITŘNÍ ÚSMĚV

••◄♥❤❤♥►•• VNITŘNÍ ÚSMĚV ••◄♥❤❤♥►••

Kdykoli sedíte a nemáte co dělat,
uvolněte dolní čelist a pootevřete ústa.
Začněte dýchat ústy, ale ne hluboce,
nechte tělo dýchat povrchně,
postupně bude dech stále povrchnější.

Když ucítíte jak se vaše tělo postupně uvolnilo,
začněte v ten okamžik prociťovat úsměv -
ale ne na tváři, ale ve svém nitru...dokážete to!

Není to úsměv na rtech - je to bytostný úsměv,
přicházející zevnitř.

Zkuste to a uvidíte, to se nedá vysvětlit.

Není třeba mít úsměv na tváři, stačí se smát jakoby z břicha.
Je to úsměv, ne smích, takže je velice měkký, jemný, křehký -
- asi jako kdyby se vám v břiše otevřelo růžové poupě
a růžová vůně se šířila z pupku.
Když jednou poznáte tento úsměv, můžete být šťastni
čtyřiadvacet hodin denně.
Kdykoli cítíte, že se toto ztrácí, zavřete oči
a přivolejte si ten úsměv, a on přijde.
je tady stále.

OSHO

Existují ve vašem životě situace, které se neustále opakují ?

Hodně jsme toho zažili. Utrpení, odmítnutí, závist, žárlivost, nenávist. Během let se nahromadila veškerá tato duševní bolest. Nejenom v nás, ale také v našem partnerovi. Již v raném dětství jsme si vybudovali mechanismy pro přežití a strategie, které nás chránily a které nám dříve umožňovaly, abychom se s touto duševní bolestí vůbec vyrovnali. Tyto ochranné pláště jsme tehdy potřebovali, abychom přežili. Byly pro nás životně důležité. Každému se tak vedlo. Všem. Partnerovi, přátelům a známým, šéfovi a přirozeně také nám samotným. Nejsme žádná výjimka. Nejsme sami, i když se tak někdy cítíme.
Dobrá zpráva je, že jsme to dokázali. Přežili jsme. Už takové mechanismy nepotřebujeme. Dnes nás spíše omezují, než aby nás chránily. Přesto si je stále s sebou neseme a nevíme, jak se jich zbavit. Většinou ani netušíme, že je vůbec máme.

Co je to za mechanismy ? Přestože jsou tak zjevné, není snadné je odhalit. Ne proto, že se tak dobře schovávají, ale proto, že je prostě vidět nechceme. Nechceme se zdánlivé ochrany z minula jen tak vzdát. Nechceme si přiznat, že nás dnes už nechrání. A díky tomu je vlastně také jasné, kde je můžeme najít. Jsou to věci, které jsme nutně potlačili a uklidili hluboko mimo dosah naší vědomé mysli. Tedy všechno to, co až do této chvíle nechceme vnímat. Mechanismy lze většinou nalézt tam, kde se cítíme nepochopeni nebo opuštěni, vrženi do chaosu, osamělí, bezmocní, zrazení, využívaní, podvedení, naplnění smutkem nebo beznadějí. A to ve smyčce, která se věčně vrací. Položme si jedině možnou otázku: Existují ve tvém životě věci, které se neustále opakují?

Neboť mnohé z toho už jsi někdy prožil a až dosud ses toho nezbavil, ať už se jevíš jakkoliv dospělý. A přesně tato duševní bolest z naší minulosti nám brání v tom, abychom prožívali přítomnost svobodně a šťastně. Ještě stále jsme totiž k těmto starým zkušenostem připoutáni, i když jsme na ně zdánlivě dávno zapomněli. Stále nejsou rozpuštěny. Naše dřívější zranění lze stále nalézt tam, kde se dnes znovu cítíme zraňováni. Tam jsme pořád ještě dítětem s dětským chováním bez možnosti řídit věci dospěle nebo s nimi zacházet takovým způsobem, jak bychom si přáli.
Přitom bychom chtěli konečně dospět i v těchto věcech. Kvůli tomu a pouze z tohoto důvodu přicházejí do našeho života pořád ty samé lekce, stejné pokyny, které se nám opakují přesně ve stejné emocionální velikosti a hloubce jako kdysi.
Tehdy jako děti jsme neměli žádné možnosti tyto situace řešit. Ani později v mládí. A dokonce ani dnes jsme ještě nenašli žádné opravdu fungující strategie. Cítíme se právě tak bezmocně jako tehdy, zakoušíme stejnou bolest, protože jsme z ní ještě nevyšli. Dosud nevíme, jak bychom s tím měli zacházet a jak bychom se od toho mohli osvobodit.

Partnerství je nyní tou nejlepší možností, jak se dostat do kontaktu s těmito zraněními a navždy je vyléčit.

To je to, co se neustále děje. To je to, o čem se domníváme, že to nedokážeme vydržet. Partner dráždí přesně tyto dávno pohřbené a zapomenuté pocity a probouzí je. Proč ? Protože je to jeho úkol ! A naším úkolem je mu to dovolit. Všechno, co se v našem životě neustále opakuje, má co do činění s námi. Jinak by to v našem životě nebylo. I když jsou to věci, které se nám nelíbí. Budeme je s sebou vláčet tak dlouho, dokud se od nich nedokážeme osvobodit. Jsou to naše lekce. Nosíme je s sebou a musíme se proto od nich osvobodit, nikdo jiný to za nás neudělá. Partnerství je tedy ta nejlepší a nejrychlejší možnost, jak poznat, na čem bychom ještě měli pracovat. Nikdo jiný se k nám nepřiblíží tak rychle a tak blízko, aby se nás v této hloubce dotkl a zapomenuté rány vynesl na světlo. Náš partner nás neúprosně nutí, abychom přiznali barvu a pracovali na sobě. Přirozeně to dělá právě tak nevědomě jako my a právě tak málo se mu to zamlouvá, neboť i my se dotýkáme všech jeho zranění, na kterých má pracovat.

* * *

- z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh

V životě možná potkáte lidi, kteří Vám budou říkat - NE, TO NEMŮŽEŠ! Jediné, co musíte v dané chvíli udělat, je otočit se a říct si: "TAK SE DÍVEJ...!"

pohlazení po duši

Kdysi ve vašem životě existovaly chvíle, kdy vám bublinky z trochy saponátu, umělohmotné očko a váš vlastní dech přinášely radost, krásu a okouzlení. Objevte znovu radost, krásu a okouzlení ve svém světě! ... Bublifuk k tomu potřebovat nemusíte :) - Doe Zantamata

Váš nejdůležitější vztah je vztah k sobě samotnému. Z něj se rodí všechny vaše další vztahy a ztělesňují energii vaší lásky k sobě. Milujeme-li sami sebe, jsou touto láskou posíleny a nabíjeny všechny naše vztahy, a my se pak stáváme láskou, již hledáme, a můžeme lásku přijímat způsobem, jenž bychom nikdy nepovažovali za možný.

Láska

Jediné, co po člověku zůstane, když zemře, je láska, kterou rozdal....
Láska je nesmrtelná, láska je největší síla, která vše překoná, láska dokáže změnit svět, to nejsou jen prázdná slova... Uvědomujte si svou lásku a VYJADŘUJTE ji svým bližním, nebojte se ta slova říct: Mám tě rád/a!!! S láskou se objímejte, s láskou k sobě promlouvejte (i SAMI K SOBĚ!!!), s láskou o sebe a jeden o druhého pečujte....

Život je takový, jaký si jej vytvoříš. Proč nenacházet v každé situaci to nejlepší a plně se neradovat, bez ohledu na to, kde jsi a co děláš? Nikdy nemarni čas a energii přáním, abys byl někde jinde a dělal něco jiného. Možná že vždy nechápeš, proč jsi tam, kde jsi, ale můžeš si být jist, že pro to existuje pádný důvod a že je tu pro tebe úkol, z něhož se máš poučit. Nebraň se tomu, ale zjisti, v čem ten úkol spočívá a pouč se z něj tak rychle, abys mohl pokročit dál. Přece bys nechtěl zůstat stále stejným, či ano? Jakmile přestaneš odporovat a přijmeš úkoly, kterým se máš učit, a bez potíží je vyřešíš, shledáš, že život je mnohem snazší a co víc, budeš mít radost ze změn, k nimž dochází. Rostlina neodporuje růstu a změně, prostě s nimi splyne a rozvíjí se v pravé dokonalosti. Proč neuděláš to samé? --- Otevírání dveří do nitra, od E. Caddyové ---

Jen blázni, kteří si myslí, že změní svět, ho skutečně změní. * Albert Einstein * Solo quelli che sono così folli da pensare di cambiare il mondo, lo cambiano davvero. * (Albert Einstein) ॐ ॐ ॐ