Anděl

Kdysi dávno JEDNA DUŠE

potkala svého anděla

Poznali se na první pohled

Jejich JEDNA DUŠE

O té druhé věděla.



„Potkat tak anděla“

přála si před zrozením.

„Dotknout se anděla

abych už navždy věděla,

co je LÁSKA,

jak křídly mávnout...“



A bytost anděl vzal ji vzlétnout

dal ucítit pocit celku

JEDNÉ LÁSKY

Duší obklopit svět

přijmout vše zpět

a plno dobra vracet těm,

jimž anděl, ač zjeven,

nezanechal v srdci žár.



JEDNA DUŠE, těch lidí pár

co setkali se s andělem

ví, že ač svět oddělen...

Uvnitř duše tvoří smysl.

Rys a zákon všeho bytí.



Každý anděl toto svítí

určen ke svému příběhu.

Dotýkat se, hladit, hýčkat

křídly...stvořenými pro něhu.



Rozsévat lásku pohledem z nebe.

Přijímat vše

a u SAMA SEBE,

doufat v nekonečné přijetí.



Občas jsou křídla zajetí.



S mříží ze stuh hedvábí.



Když trápí se a volá

pak...

svým hlasem jemně přivábí

ochránce pro něj stvořené.



Síly spojí se,

i kdyby vše zdálo se

zničené a zbořené.



A vzniknou pevné hradby klidu

vytvořené osudy...

těch, kdo od pradávna svou boží sílu

spojili s duší světa.



Aby pravdou zněla moudrá věta...

že každý z nás je andělem.



Pak od nikoho oddělen

ochránce všech lidských krás

......

Sám v sobě

v každém z nás.

Navždy spjaté iluzí.

Že ovládá nás čas.