Abyste zjistili, co to znamená být sám sebou, je třeba si nejprve uvědomit, že můžete dělat, myslet si a věřit v naprosto cokoli (zde odkazuji na článek "Svoboda" , který je dobré si přečíst než budete ve čtení pokračovat) s jistými omezeními, o kterých píši dále. Teprve až najdete úplnou svobodu v sobě, můžete se rozhodnout, ve prospěch čeho nebo koho jí omezíte. Pak teprve budete sami sebou.
Začněte tím, že nahlédnete do sebe - do své přirozenosti; tedy do toho, jak sami cítíte, že něco má být a že něco chcete (-k tomu vám pomůže článek Sebepoznání). Nejspíš poznáte, že jste omezili vlastní přirozenost ve prospěch společenských představ nebo ve prospěch někoho jiného. Muži třeba zjistí, že plakat nebo přiznat chybu není slabošství a že se tomu již nechtějí bránit. Dívky mohou zjistit, že se vlastně nechtějí líčit a že je nebaví holit si nohy, i když je k tomu společnost nebo partner tlačí. Někteří zjistí, že vlastně necítí, že by (zatím) měli mít sex se svým partnerem nebo necítí, že by měli chodit do kostela, i když byli začleněni do nějaké církve (např. proto, že jim stačí modlit se doma) a někteří ucítí, že se chtějí rozeběhnout po louce a jen tak skákat, i když by je společnost mohla považovat za blázny. Najděte svou přirozenost - smějte se a radujte nebo plakejte kdy chcete, milujte nebo nadávejte kdy chcete, tancujte si doma u hudby, malujte si a zpívejte, i když vám všichni říkají, že to neumíte. Najděte sebe. Až se toto stane, teprve pak obraťte svou pozornost ven ze svého svobodného středu na ta všechna pravidla, společenské názory a na to, kam vás někdo vědomě či nevědomě tlačí a ujasněte si, do jaké míry se chcete vzdát své přirozenosti a svobody. Zeptejte se sebe "Jsem to já? Opravdu to tak chci?". V naší společnosti existují jediné limity, kterými je nutné, ať chceme či ne, svázat svou přirozenost - a těmi jsou právo a (případně) morálka. Přičemž pokud není nemorální chování odsouzeno právo, sankcí je "pouze" opovržení či společenské odsouzení takto se chovajícího člověka. Čůrání na náměstí nebo ubližování lidem tedy může být výrazem vaší svobodné přirozenosti, ale bude to právně a toto i morálně odsouzeno. Ne každé protiprávní chování musí nutně vyvolávat v lidech morální opovržení - i např. zavraždění manžela manželkou, kterou manžel ustavičně týral a bil, někteří nemusí považovat za nemorální. Hovoří se o tom, že svoboda jiného končí tam, kde začíná svoboda druhého. V mnohých omezeních ale být nemusíme, a přesto jsme se do nich nechali uzamknout. Mimo právo (a morálku) jsme ostatní limity svého já přijali a převzali sami, i když se můžeme vymlouvat, že vás do nich tlačí společnost, partner, rodina či např. náboženství. Pokud je ve vaší přirozenosti a vyjádřením svobody nosit třeba zelené vlasy, dělejte to. Ale vše má své důsledky a následky (asi vás řada lidí s takovými vlasy bude považovat za "výstředního blázna"). Nedovolte však potlačit vaši přirozenost, protože pak nebudete cítit, že jste to vy a nebudete opravdu šťastní. Stejně jako nebyli lidé v zemi Půlnočního království v pohádce Pyšná princezna, kterým vladař zakázal se smát. Nebojte se radovat se, nahlas se smát, milovat nebo plakat, když to tak prostě budete cítit. To, co si o vás myslí a budou myslet ostatní je JEN jejich věc, i když nebudou třeba přijímat vaší přirozenost, a tedy to kým jste. Najděte svou přirozenost a nenechte si jí vzít. Ani osobami, na kterých vám záleží a které milujete. Najděte se a buďte sami sebou...
Začněte tím, že nahlédnete do sebe - do své přirozenosti; tedy do toho, jak sami cítíte, že něco má být a že něco chcete (-k tomu vám pomůže článek Sebepoznání). Nejspíš poznáte, že jste omezili vlastní přirozenost ve prospěch společenských představ nebo ve prospěch někoho jiného. Muži třeba zjistí, že plakat nebo přiznat chybu není slabošství a že se tomu již nechtějí bránit. Dívky mohou zjistit, že se vlastně nechtějí líčit a že je nebaví holit si nohy, i když je k tomu společnost nebo partner tlačí. Někteří zjistí, že vlastně necítí, že by (zatím) měli mít sex se svým partnerem nebo necítí, že by měli chodit do kostela, i když byli začleněni do nějaké církve (např. proto, že jim stačí modlit se doma) a někteří ucítí, že se chtějí rozeběhnout po louce a jen tak skákat, i když by je společnost mohla považovat za blázny. Najděte svou přirozenost - smějte se a radujte nebo plakejte kdy chcete, milujte nebo nadávejte kdy chcete, tancujte si doma u hudby, malujte si a zpívejte, i když vám všichni říkají, že to neumíte. Najděte sebe. Až se toto stane, teprve pak obraťte svou pozornost ven ze svého svobodného středu na ta všechna pravidla, společenské názory a na to, kam vás někdo vědomě či nevědomě tlačí a ujasněte si, do jaké míry se chcete vzdát své přirozenosti a svobody. Zeptejte se sebe "Jsem to já? Opravdu to tak chci?". V naší společnosti existují jediné limity, kterými je nutné, ať chceme či ne, svázat svou přirozenost - a těmi jsou právo a (případně) morálka. Přičemž pokud není nemorální chování odsouzeno právo, sankcí je "pouze" opovržení či společenské odsouzení takto se chovajícího člověka. Čůrání na náměstí nebo ubližování lidem tedy může být výrazem vaší svobodné přirozenosti, ale bude to právně a toto i morálně odsouzeno. Ne každé protiprávní chování musí nutně vyvolávat v lidech morální opovržení - i např. zavraždění manžela manželkou, kterou manžel ustavičně týral a bil, někteří nemusí považovat za nemorální. Hovoří se o tom, že svoboda jiného končí tam, kde začíná svoboda druhého. V mnohých omezeních ale být nemusíme, a přesto jsme se do nich nechali uzamknout. Mimo právo (a morálku) jsme ostatní limity svého já přijali a převzali sami, i když se můžeme vymlouvat, že vás do nich tlačí společnost, partner, rodina či např. náboženství. Pokud je ve vaší přirozenosti a vyjádřením svobody nosit třeba zelené vlasy, dělejte to. Ale vše má své důsledky a následky (asi vás řada lidí s takovými vlasy bude považovat za "výstředního blázna"). Nedovolte však potlačit vaši přirozenost, protože pak nebudete cítit, že jste to vy a nebudete opravdu šťastní. Stejně jako nebyli lidé v zemi Půlnočního království v pohádce Pyšná princezna, kterým vladař zakázal se smát. Nebojte se radovat se, nahlas se smát, milovat nebo plakat, když to tak prostě budete cítit. To, co si o vás myslí a budou myslet ostatní je JEN jejich věc, i když nebudou třeba přijímat vaší přirozenost, a tedy to kým jste. Najděte svou přirozenost a nenechte si jí vzít. Ani osobami, na kterých vám záleží a které milujete. Najděte se a buďte sami sebou...
Žádné komentáře:
Okomentovat