Většina lidí si v určité fázi života uvědomí, že neexistuje jen narození, růst, úspěch dobré zdraví, potěšení a vítězství, ale také ztráta, neúspěch, nemoc, stáří, úpadek, bolest a smrt. Tyto aspekty života bývají opatřeny nálepkou "dobrý" nebo "špatný", "žádoucí" nebo "nežádoucí", "vpořádku" nebo "v nepořádku".
Smysl neboli cíl lidského života bývá obvykle spojován s tím "dobrým", jenže to je trvale ohroženo kolapsem, zničením nebo ztrátou. Stále nad námi visí hrozba, že "dobro" vystřídá "zlo" a beznaděj, jejichž příčinu nedokážeme pochopit. Život se nám pak začne zdát nesmyslný.
Dříve nebo později se tento chaos vetře do života každého z nás, nezachrání nás před ním žádná životní pojistka. Může přijít v podobě ztráty, nehody, nemoci, neschopnosti, sešlosti stářím nebo smrti.
Díky potížím v osobním životě a následnému zhroucení všech možných mentálních představ o smyslu života se však můžeme otevřít vyššímu řádu.
Mysl jednotlivé situace a události vnímá odděleně, jakoby existovaly nezávisle na sobě a třídí je na "dobré" a "špatné". Když se budeme příliš spoléhat na svou mysl, budeme realitu vnímat jako nekonečný počet oddělených objektů. Tato roztříštěnost je hlubokou iluzí. Pokud jsme jí však propadli, budeme o ní skálopevně přesvědčeni. Vesmír je však nedělitelným celkem, v němž je vše vzájemně propojené a nic neexistuje odděleně.
Jestliže jsou všechny věci a události navzájem propojeny, znamená to, že mentální nálepky "dobrý" a "špatný" jsou zcela zbytečné, protože jsou pouhou iluzí. Vycházejí z velmi omezeného pohledu na svět, a proto jsou relativní a platí jen po omezenou dobu.
J.Krishnamurti, významný indický filozof a duchovní učitel, cestoval více než padesát let téměř neustále po celém světě a pokoušel se lidem pomocí slov - jež jsou obsahem - sdělit to, co je za slovy, za obsahem.
Při jedné ze svých promluv, téměř na sklonku svého života, překvapil své publiku otázkou "Chcete znát mé tajemství ? " Všichni najednou zpozorněli a napjatě čekali, co řekne. Mnozí lidé byli jeho žáky už dvacet, třicet let, a přitom stále nechápali podstatu jeho učení. Po všech těch letech jim mistr konečně prozradí klíč k porozumění! "Nebráním se tomu co se děje." řekl jen, "to je celé mé tajemství". A dál už to nerozebíral, takže si dovolím tvrdit, že většina musela být ještě zmatenější než před tím. V jeho prostém sdělení se však skrývá hluboká pravda.
Nebránit se tomu, co přichází, znamená, že jsme s tím za jedno, vnitřně sjednoceni. "To, co se děje " se samozřejmě vztahuje k realitě přítomného okamžiku, který vždy už je, jaký je. Odkazuje na obsah, na formu, která na sebe bere přítomný okamžik - jiný než přítomný okamžik ani neexistuje. Být za jedno s tím, co je, znamená nebránit se vnitřně tomu, co se děje. To znamená nehodnotit to v duchu jako dobré nebo špatné, ale nechat to být. Znamená to, že by se v životě neměli snažit o žádné změny? Právě naopak. Pokud bude naše činnost vycházet z vnitřního spojení s přítomným okamžikem, bude podporována vyšší inteligencí. Životem samotným.
Zenový mistr Hakuin žil v jednom městě v Japonsku. Těšil se všeobecné úctě. Jednou se stalo, že nezletilá dcera jeho souseda otěhotněla. Když se rozzlobení rodiče pokoušeli zjistit totožnost otce, řekla jim, že je jím zenový mistr Hakuin. Rozzuření rodiče spěchali k Hakuinovi a za hlasitého křiku a spílání mu řekli k čemu se přiznala jejich dcera. Jediné, co na to řekl, bylo: "Tak je to."
Nový skandál se rychle rozšířil daleko za hranice města. Mistr přišel o svou pověst, ale zdálo se, že ho to netrápí. Nikdo už k němu nechodil, ale ani to ho nevyvedlo z míry. Když se dítě narodilo, odnesli ho rodiče té dívky k Hakuinovi a řekli mu: "Jsi jeho otec, tak se o něj postarej." Mistr ho přijal a láskyplně o něj pečoval. O rok později se matka dítěte zkroušeně přiznala svým rodičům, že otcem dítěte je mladý muž, který pracoval v nedalekém řeznictví. Zahanbení rodiče šli hned za Hakuinem, aby se mu omluvili a poprosili ho o odpuštění. "Přišli jsme si vzít dítě zpět. Dcera se nám přiznala že, nejste jeho otcem. Je nám to opravdu moc líto." "Tak je to..." pronesl mistr když jim malé podával.
Na pravdu i lež stále odpovídal pořád stejně: "Tak je to." Dovolil formě přítomného okamžiku, aby byla taková, jaká je a nenechal se zatáhnout do dramatu dané situace. Existoval pro něj jen přítomný okamžik, a ten byl prostě takový, jaký byl. Nic si nebral osobně. Nebyl ničí obětí. Byl v dokonalé jednotě se vším, co se dělo, takže to nad ním nemělo žádnou moc. Když vzdorujete tomu, co se děje, jste tomu vydáni na milost a okolní svět určuje, jestli jste šťastní nebo nešťastní.
O dítě bylo postaráno a vše se v dobré obrátilo díky síle přijetí. Hakuin udělal vždy to, co bylo v daném okamžiku potřeba, a když přišel čas v klidu dítě vrátil.
Zkuste si jen představit, jak by reagovalo ego v různých okamžicích tohoto příběhu.
Žádné komentáře:
Okomentovat