Cesta k sobě samému II.

Pokud se zajímáme o duchovní tématiku, tak určitě pochopíme i to, že žijeme svůj život proto, abychom se něčemu novému naučili, přestali opakovat staré chyby a naučili se větší toleranci, pochopení a soucítění s druhými.



Jsme-li na začátku svého duchovního procitání většinou tápeme, kterým směrem bychom se měli vydat a čím vším bychom měli projít. Tady začínáme zrovna tak, jako se vše učí malé dítě - krůček po krůčku. Snažíme se hltat jeden seminář a kurs za druhým, číst spoustu duchovní a esoterické literatury, protože máme pocit, že čím více toho budeme mít za sebou, tím více a rychleji duchovně rosteme. Vše má ale svůj čas a nic se nedá uspěchat.



Velké Universum ví velice dobře, kdy nás pustí dál a kdy nás tzv. trochu zbrzdí. Učíme se v etapách, během kterých přijdou i zkoušky, jak jsme "novou látku" zvládli. Uspějeme-li v těchto zkouškách, pak se posuneme na pomyslném žebříčku o stupeň výš, kde nás čeká další práce na sobě. Ani náhodná setkání nejsou o ničem jiném než o tom, že se jeden od druhého učíme. Zastáváme-li však svůj zatvrzelý postoj, který nechceme změnit, ustaneme v našem duchovním vývoji, dokud sami nedojdeme k tomu, v čem je chyba. Někomu to trvá delší a někomu kratší dobu.



Všechny kursy duchovního a osobního rozvoje vychází ze stejného podstaty - spojení se s nekonečným Božským zdrojem nebo chcete-li zdrojem Universa, které nás naučí pochopení sebe sama a naší podstaty. Máme možnost si vybrat z nepřeberného množství způsobů, jak se s tímto zdrojem spojit. K tomu nám slouží literatura, různé kursy a semináře a setkání se stejně zaměřenými lidmi. Sami si pak mezi ostatními najdeme nejlepší zaměření, které nám nejvíce vyhovuje a vede nás po té správné cestě k cíli. Je to cesta pokusů a omylů a ne vždy to, co se líbí a vyhovuje ostatním, bude vyhovovat i nám.



Důležité je vybrat si takovou cestu, která nás nadchne tak, že se jí budeme věnovat do hloubky. V tomto směru pak věnujeme více času vzdělání a práci na sobě. Uděláme tak větší kus práce, než když svou pozornost tříštíme do mnoha směrů, které vnímáme pouze povrchně. Je dobré mít přehled o nových směrech a možnostech v duchovním rozvoji, ale neznamená to, že pokud všechny tyto kursy neabsolvujeme, tak se náš osobní růst zastavil. Nepřeberné množství kursů slouží právě k výběru té naší cesty a způsobu, jak po ní kráčet.



Důležité je uvědomit si, že vše, co se máme naučit, má sloužit hlavně k našemu osobnímu růstu. Zvládneme-li tyto naše životní lekce, pak můžeme pomáhat i ostatním nastartovat je. Předpokladem je psychická vyrovnanost a stabilita. Neočekávejme, že absolvováním některého z kursů naše práce na sobě končí a naše problémy se odstraní jakoby samy od sebe. Je to ještě dlouhá a trpělivá práce, která je hlavně a jenom na nás. O to radostnější je pocit z toho, jak jsme překonali sami sebe a posunuli se zase o stupínek výš. Potřebuje-li někdo pomocnou ruku, neváhejme mu ji podat stejně jako byla podána nám!



Všichni máme stejné šance rozvinout své pozitivní a tvůrčí schopnosti, které jsou v nás skryté nebo potlačované. Jen vykročit tím správným směrem!