úterý 25. ledna 2011

Něco o lásce

S láskou má svět naději.

Láska řeší problémy s lehkostí.

Láska nachází snadné řešení.

Láska rozpouští bloky.

Láska léčí nemoce.

Láska uzdravuje.

Láska tvoří.









Každý trpí nedostatkem lásky. Láska se nedá koupit, nedá se nikde sehnat, ani vyměnit za cokoli jiného. Láska se může jedině projevit. A to v každém z nás. Láska je ten nejkrásnější cit, je tou nekrásnější energií, která když proudí, otevírá srdce, léčí bolavá místa, léčí hluboké rány. Láska prostě je v každém z nás. Ať je projevena, či potlačována. Pokud je projevena, člověk ji nechá proudit ve svém těle, tak jako krev, stává se jeho součástí, potom proplouvá životem lehce. Pokud je láska neprojevena, člověk hledá. Stále hledá a nenachází. Má pocit, že mu něco chybí, není spokojen. Ale nikdy ve vnějším světě nenajde, ani v nadbytku svého majetku není člověk spokojen, pokud chybí láska. Nehledá uvnitř sebe. Pokud najde, umí si lásku dát a projeví se jak v jeho duchovním životě, tak v jeho hmotném světě. Duše se raduje a zároveň fyzické tělo se naplní pocitem lásky, která je nekonečná, protože je napojena na Boží zdroj. Je nevyčerpatelná. Člověk musí vždy začít u sebe. Hledat lásku u jiného člověka většinou přinese zklamání, pokud ji nejprve nenalezneme u sebe. Když hledáme lásku u druhého člověka, kterou sami pro sebe nemáme, tak očekáváme. Očekáváme lásku, pochopení, splnění slibů, toleranci, oddanost atd. Pokud máme lásku v sobě, sami si ji umíme dát, jsme spokojeni. Spokojenost a klid z nás vyzařuje a mizí očekávání. Přestali jsme hledat, protože už už to máme. A pokud přijde člověk, který nám lásku dává, pak nás může obohatit a naše vzájemná láska se násobí. Energie lásky se k nám vrací znásobena. Pak je vztah založen na lásce a ne na hledání, očekávání a zklamání. Zklamání z toho, že nám stále něco chybí, že jsme nedostali to, o čem si myslíme, že už nám to konečně mohl někdo dát. Nejedná se o sobeckost, či nezdravou sebelásku. Jedná se o lásku, která je v nás. Každý z nás ji dostal jako dar, když jsme šli do pozemského života. Dostali jsme lásku a svobodnou vůli. Je pouze na nás, jak s tim naložíme. Pokud si svůj pobyt zde na zemi chceme usnadnit a zpříjemnit, otevřeme se lásce. Je jako klíč ke krásnému životu. Nikdo nás nenutí, je pouze na nás, zda sáhneme do svého srdce pro tento klíč a odemkneme. Máme přece svobodnou volbu.

Další možnost je žít ve strachu, stresu, lži, závisti a přetvářce. Hledat problémy i tam, kde nejsou. Nechat svým tělem proudit negativní energii, která je těžká, neustále nás stahuje, vyčerpává a přivádí naše fyzické tělo k nemocem. Volba je v nás a záleží na každém z nás, jak chceme svůj život prožít. Láskyplná myšlenka tvoří. Tvořme láskou, vysílejme naše myšlenky do Vesmíru, které znásobeny láskou se navrací zpět do našeho hmotného světa. Myšlenka posílena láskou přinese do našich životů hojnost všeho, co si přejeme. Vše začíná myšlenkou, každá naše myšlenka se navrací zpět zhmotněna. Vyšlu-li lásku, radost, vděčnost, pravdu, soucit, štěstí, jsem šťastná, vše se mi vrací zpět. A já zažívám neskutečné pocity radosti a naplnění. Budu-li myslet - vysílat strach zlost, nenávist, lež, závist, může to být i strach z budoucnosti nebo skryté přání, aby se někomu nedařilo, opět se vše zhmotní a navrací k nám. A tím ubližujeme sami sobě ne druhým.

Zákon přitažlivosti funguje bezchybně. Vesmír je dokonalý, vše má svůj řád, vše je zakódováno a nikde není chyba. Pokud si stěžujeme na svůj život, chybya je pouze v naší volbě. Co jsme si přitáhli myšlenkou, to máme. Jak je jednoduché svádět vinu na druhé, na partnera, na rodiče, na děti, na práci, školu, na nemoce, na politiky, stát a nakonec na Boha, který nám dal svobodnou vůli, schopnost tvoření a lásku.

Denně si stěžujeme, posloucháme negativní zprávy, čteme noviny plné katastrof a násílí, sledujeme filmy plné násilí a vražd, sedíme u svých počítačů a hrajeme brutální hry a chodíme s mobilem přilepeným na uchu a bavíme se o nesmyslných věcech.

A kde je čas na lásku? Kam se ztratil čas, který věnujeme svým myšlenkám? Kam zmizel úsměv z našich tváří? Kam se ztratila radost ze života? Náš úsměv, naše radost, naše štěstí, naše láska. Každý z nás sem přišel s láskou ve svém srdci a z velké lásky. Každý z nás se přišel něco naučit, přišli jsme z místa, kde je jenom Láska. Přišli jsme do duality, vybaveni svobodnou vůlí, s možností volby. Každou vteřinu, minutu, hodinu, den tvoříme. Každou myšlenkou, každým rozhodnutím si utváříme svůj život. Na co myslím, to si přitahuji.

Život s láskou se stává lehkostí. Lehkost nadnáší. Pozvedá člověka výš. Do vyšších vibrací, tam, kam směřujeme. Nejsme na to úplně sami. Každý z nás má spousty pomocníků, andělů, kteří stojí při nás a čekají, až je požádáme. I pro ně platí zákon svobodné volby. Nezasahují do našich životů. Trpělivě čekají, až pochopíme. Až v sobě probudíme lásku. Jsou s námi stále, nesoudí, nekritizují. Jsou láskyplní, neboť přišli z velké lásky k nám. Čekají, až se rozpomeneme, kdo jsme a odkud jsme přišli.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

moc pěkný :) a pravdivý.