Láska v nás

Chceme-li žít šťastně a spokojeně, nesmíme ubližovat žádnému tvoru. Základem všeho je láska, která neomezuje, ale naopak dává volnost. Zaměřuje se jen na to, co chceme vnímat, i když vnímáme tisíce věcí současně. Učíme se, jak se chovat, v co věřit či nevěřit, co je správné nebo špatné, jak upoutat pozornost jiných lidí.

Když se chováme podle pravidel, jsme odměňování nebo chváleni, a proto se snažíme neustále něčím vzbuzovat pozornost, dělat co pro nás chtějí jiní. Předstíráme, že jsme něčím, čím nejsme, abychom nebyli odmítnuti. Naše normální sklony se ztrácejí. A když to pochopíme a vzbouříme se a chceme být sami sebou, většinou se to nepodaří. Buď dostaneme strach, že budeme potrestání, nebo jsme již dobře vycvičeni jak se máme chovat, abychom zůstali „hodnými“ a nevybočovali z řady.

Stále jednáme podle vzorců naši v mysli. Důvěřujeme tomu, čemu věříme, a naše představy vedou k utrpení. Naučili jsme se žít podle názorů jiných lidí, protože máme strach, že nebudeme přijímáni. Snažíme se potěšit ty, které máme rádi a kteří milují nás. Vytváříme si představu dokonalosti, ale nezapadáme do ní, což vede k odmítání sebe, nedokážeme si prominout, že nejsem to, co si představujeme.

Máme potřebu být milování a přijímání, ale nedokážeme milovat sami sebe. Nepřijímáme se takoví, jací jsme, ale nepřijímáme ani jiné lidi takové, jací jsou oni. Za vše může naše představa dokonalosti. Chceme-li žít v radosti a naplnění života musíme změnit programy, které jsou založené na strachu, a naopak ty, které pocházejí z lásky, posilovat a rozšiřovat.