SEN

Usnul a spal

a zdál

se mu sen.

Že naždy se stal

tím, kdo probouzí den.

Ochráněn světlem

východu slunce...

s nočním magickým závojem.

Říká se tomu...

Znát kdo Jsem.

V tom snu

se k duši obrátil.

A věčnou pravdu oživil.

Utkal se s tím

co tvoří stín,

pochopil, přijal,

a stal se vším.

Říká se tomu...

Vím,

kdo jsem

a vím,

že sním.

V tom snu

má tvář

skrytou tmou.

Vidí svou zář,

když druzí málem oslepnou.

A chrání svůj pohled,

před ostrými paprsky...

jiskrnou přeměnou...

krásné duše v ...

neměnou.

Říká se tomu...

Vím,

kdo jsem,

Vím,

že sním.

A setkávám se se svou podobou.

Pak náhle ve snu sám skrývá oči.

Jakoby nadějí,

že jeho sen končí.

Svou tvář už viděl

a teď chce obejmout

svou láskou duši.

Za dar...

že směl si vzpomenout.

Říká se tomu...

Vím,

kdo jsem

vím,

že sním.

A setkávám se se svou podobou.

V naději, že vše je mnou.

V naději,

že duše procitnou.

Oči se setkají

a srdce otevřou..

Tváře, jež zračí,

že všichni jsme spáči...

Já jsem tvou

a ty znáš jen svou...

podobu v hloubce ukrytou.

„Sen končí

tak jdi a žij.

Jsi Život

jeden.

Věčná Proměna.

Tvůj sen

je jako ozvěna

zákonitosti

Řádu stvoření.

Procitni

nic se nezmění.

Žij a raduj se...

z nekonečné krásy dní“.