Nerozhodnost vychází z toho, že člověk neví kým je a co chce. Má strach z nevratnosti změny. Co když se přece rozhodne špatně a bude toho litovat? Ale, jak jsem již psal v jiných kapitolách o sebepoznání, v přítomnosti se člověk nemůže rozhodnout špatně, protože se rozhoduje dle toho kým je - jak to cítí tady a teď, jak byl vychován, v jakém je psychickém stavu, aktuální náladě. Proto každé rozhodnutí je ve své podstatě "správné", i když někdy v budoucnu (v budoucí přítomnosti -ať už za minutu, za týden nebo za rok) budeme cítit "ale tohle nejsem já". Stát dlouho na křižovatce svého rozhodování nikomu zpravidla neprospívá a nejméně vám. Někdy je opravdu třeba "říznout" a co se stane se uvidí. Budete-li se bát rozhodnutí, budete se bát sebe. Nikdy tedy nezapomínejte, že každé vaše přítomné rozhodnutí je správné, protože vychází z toho kým jste a pokud se vám toto rozhodnutí dodatečně nelíbí, opět v přítomnosti se můžete rozhodnout, že jej změníte dle toho kým jste. Kdykoli tak vycházeje z dané situace můžete vyjádřit kým v přítomnosti jste.
Nemůžeme-li se rozhodnout, často se ptáme ostatních "Co mám dělat?". Ano, rada někoho jiného nám může pomoci zjistit kdo jsme a co chceme (i třeba z toho hlediska, že si uvědomíme co nechceme), ale rozhodnout se musíme stejně vždy sami za sebe. Je třeba se po názoru někoho jiného zeptat sebe: "Jsem toto já?". A i když jsme postrčeni radou někoho jiného, to rozhodnutí je vždy JEN naše a je projevem nás samotných.
Rozhodnutí je vyjádřením toho kým jste v dané přítomnosti. Za jakékoli vaše rozhodnutí je třeba vzít zodpovědnost. Každá volba má své následky a důsledky. A i když ty důsledky neodpovídají nakonec tomu co byste chtěli, neznamená to, že byste se rozhodli špatně. -Může to ale např. znamenat, že to, o čem jste si mysleli, že vám přinese užitek nebo štěstí, vám štěstí nepřináší zkrátka proto, že jste možná někým jiným než jste si mysleli že jste. Kým tedy jste? Kdo jsem a co chci? A vracíme se opět na začátek. :-) Budete-li vědět kým jste a co chcete, budete souznit se svými rozhodnutími delší dobu a tím projevovat souhlas se sebou samými. Nezapomínejte, že se kdykoli můžete rozhodnout znovu (-jinak).
Píše mi mnoho lidí a ptá se mě: "Co mám dělat? Jaká je správná cesta při mém rozhodování?". Ale této odpovědi se ode mě nedočkají. Já jim můžu pouze říct kam si myslím, že povede ta či ona cesta, ale nikdy jim neřeknu, "která cesta je správná" nebo "jak bych se rozhodnul já", protože to si musí každý člověk určit sám dle toho kým je. Takže se může stát, že poradím kam by vedla cesta agrese (např. zmlácení souseda -agrese plodící další agresi) a kam by vedla cesta tolerance a přijetí (např. odpuštění a přijetí, že každý je jiný) a ten, kterému radím, si vybere agresivní cestu - a není to špatně, i když to není "cesta lásky", jen se ten člověk rozhodne dle toho kým je a co chce.
Píšu zde relativně neurčitě "rozhodujte a dělejte si co chcete - záleží na tom kdo jste a kým chcete být", ale přesto existuje jedna metoda, o které píše Neale Donald Walsh ve své knize Hovory s Bohem a kterou v určitých situacích rozhodování používám - zeptám se sebe: "Co by udělala (na mém místě) Láska?". A jestliže znáte a cítíte pravou podstatu lásky , dokážete to určit a tedy se rozhodnout "správně", protože cesta lásky je tou, kam každý z nás doopravdy směřuje.
Schválně se v tomto textu vyhýbám otázce intuitivního rozhodování (ačkoli v mém životě hraje poměrně významnou roli), protože u mnohých je intuice zastřená strachem, egem či jiným podvědomým nepřijetím něčeho. Dokážete-li však v sobě najít čistý intuitivní vhled, může být dobrým rádcem při vašem rozhodování.
Přeji vám všem tedy hodně štěstí při rozhodování a manifestování tak toho kdo jste :-)
Nemůžeme-li se rozhodnout, často se ptáme ostatních "Co mám dělat?". Ano, rada někoho jiného nám může pomoci zjistit kdo jsme a co chceme (i třeba z toho hlediska, že si uvědomíme co nechceme), ale rozhodnout se musíme stejně vždy sami za sebe. Je třeba se po názoru někoho jiného zeptat sebe: "Jsem toto já?". A i když jsme postrčeni radou někoho jiného, to rozhodnutí je vždy JEN naše a je projevem nás samotných.
Rozhodnutí je vyjádřením toho kým jste v dané přítomnosti. Za jakékoli vaše rozhodnutí je třeba vzít zodpovědnost. Každá volba má své následky a důsledky. A i když ty důsledky neodpovídají nakonec tomu co byste chtěli, neznamená to, že byste se rozhodli špatně. -Může to ale např. znamenat, že to, o čem jste si mysleli, že vám přinese užitek nebo štěstí, vám štěstí nepřináší zkrátka proto, že jste možná někým jiným než jste si mysleli že jste. Kým tedy jste? Kdo jsem a co chci? A vracíme se opět na začátek. :-) Budete-li vědět kým jste a co chcete, budete souznit se svými rozhodnutími delší dobu a tím projevovat souhlas se sebou samými. Nezapomínejte, že se kdykoli můžete rozhodnout znovu (-jinak).
Píše mi mnoho lidí a ptá se mě: "Co mám dělat? Jaká je správná cesta při mém rozhodování?". Ale této odpovědi se ode mě nedočkají. Já jim můžu pouze říct kam si myslím, že povede ta či ona cesta, ale nikdy jim neřeknu, "která cesta je správná" nebo "jak bych se rozhodnul já", protože to si musí každý člověk určit sám dle toho kým je. Takže se může stát, že poradím kam by vedla cesta agrese (např. zmlácení souseda -agrese plodící další agresi) a kam by vedla cesta tolerance a přijetí (např. odpuštění a přijetí, že každý je jiný) a ten, kterému radím, si vybere agresivní cestu - a není to špatně, i když to není "cesta lásky", jen se ten člověk rozhodne dle toho kým je a co chce.
Píšu zde relativně neurčitě "rozhodujte a dělejte si co chcete - záleží na tom kdo jste a kým chcete být", ale přesto existuje jedna metoda, o které píše Neale Donald Walsh ve své knize Hovory s Bohem a kterou v určitých situacích rozhodování používám - zeptám se sebe: "Co by udělala (na mém místě) Láska?". A jestliže znáte a cítíte pravou podstatu lásky , dokážete to určit a tedy se rozhodnout "správně", protože cesta lásky je tou, kam každý z nás doopravdy směřuje.
Schválně se v tomto textu vyhýbám otázce intuitivního rozhodování (ačkoli v mém životě hraje poměrně významnou roli), protože u mnohých je intuice zastřená strachem, egem či jiným podvědomým nepřijetím něčeho. Dokážete-li však v sobě najít čistý intuitivní vhled, může být dobrým rádcem při vašem rozhodování.
Přeji vám všem tedy hodně štěstí při rozhodování a manifestování tak toho kdo jste :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat