Touha po jistotě, žárlivost, lpění a rozchod

Snad všichni lidé světa touží po jistotě, ale ne všichni si uvědomují, že tato touha je jen další z forem strachu, která může mít pro člověka neblahé následky. Lidově řečeno, touha po jistotě je "touha po tom, aby něco bylo tak, jak si představujeme". Tento strach může mít mnoho podob: můžeme chtít vědět, co je pro nás dobré a co špatné; můžeme chtít jistotu něco vědět či zažít, i když pro nás nebude příznivá nebo třeba můžeme toužit něco mít/vlastnit a mít tak jistotu, že to nebude mít nikdo jiný. Všechny druhy touhy po jistotě mají jednu věc společnou - odmítání současného stavu neboli nepřijímání toho, co je tady a teď. Touha po jistotě člověka uzavírá do jeho představ (jak už to tak krabice strachu dělají) místo toho, aby se otevřel tomu, co přichází a přijímal to. A stejně tak touha po jistotě a zázemí by neměla být základem vztahu, protože bát se, že zůstanete sami (zvláště ve spojení se lpěním), není láska.

Jedním z druhů této touhy je i žárlivost - vnitřní touha po jistotě, že je partner JEN náš a strach z toho, že by tomu tak být nemuselo. Mnozí lidé dávali lásku svému partnerovi, jenž je pak nečekaně "zradil s jinou/jiným" a do dalšího vztahu vstupují s nedůvěrou a žárlivostí, která ovšem silně zasahuje nový vztah. Ale nový partner nemůže za to, že ten minulý vás zradil, a je to jen na vás, jestli se uzavřete do strachu, že byste i tohoto partnera mohli ztratit stejným způsobem. Opět je to na člověku, jestli se chce plně otevřít vztahu nebo se od začátku bát, aby nový partner nenechal na jejich srdíčku novou jizvu. Buďte tedy otevření a do vztahu vstupujte bez žárlivosti. Pokud vás partner zradí, je to JEN jeho věc a je pak JEN na vás, jestli mu dáte novou šanci nebo ne. Nebojte se toho, co nechcete, aby se stalo.

Dalším vztahovým problémem se štítkem strachu je lpění. I toto nemá s čistou láskou nic společného, ačkoli mnoho lidí spojuje lpění a lásku v jedno. Láska je svoboda, láska nikoho k ničemu nenutí, láska jen dává a přijímá. Naproti tomu lpění je touha vlastnit. Lpění, ať přímo či nepřímo, nutí druhého člověka přijímat nebo dávat. Rozlišit lásku a lpění je mezi lidmi velký problém. Přesto jestliže ucítíte, že na někom lpíte, zeptejte se: "Udělala by toto láska?".
Řada lidí také ulpívá na svých bývalých vztazích a to zvláště tehdy, když byli svým partnerem jednostranně opuštěni. Příčinou je odmítání toho, že vás partner odmítnul a lpění. Poté je opět základem uvědomit si, co chcete -zdali zkusit o vztah bojovat nebo přijmout odmítnutí svého partnera. Často se stává, že si lidé stěžují, že se jim vzájemně "pere rozum a cit" - že to mají "v hlavě srovnané, ale srdci se nedá poroučet". Přesvědčování násilím rozum, že "pokračovat nemá cenu" nikam nevede, když tomu srdce nevěří. V této fázi se tedy musíte začít bavit se svým srdcem, které udává směr vašemu vnímání. Sami se ptejte, co jste na partnerovi milovali a co vám přinášel. Možná zjistíte, že se jen bojíte samoty, protože v samotě není jistota (-"zázemí") nebo zjistíte, že vám partner jen ve skutečnosti zvedal vaše nízké sebevědomí. Každopádně i zde to chce otevřenost, ačkoli to bývá těžké.
Jestliže došlo k rozchodu s vaším partnerem a cítíte, že jej stále milujete a že se této lásky nechcete vzdát (-pozor ale na lpění), můžete udělat jediné -dávat mu svou lásku. Dávejte a milujte. Milujte a dávejte. Ale nikdy od svého partnera nic nečekejte - nečekejte, že i on vám zase bude opětovat vaši lásku a nesnažte se jí z něj/ní vymáčknout. Nelze nikoho nutit k tomu, aby vás miloval. Dávat bez očekávání je vyčerpávající a je na vás, jak dlouho to chcete vydržet nebo jestli přijmete to, že už nejste spolu. Že už je konec. Je konec...
Prázdnotu, kterou po rozchodu pocítíte se nesnažte ihned zaplnit iluzí, že tu vztah stále je nebo jiným partnerem nebo se může stát, že váš nový vztah dříve nebo později dopadne stejně jako předchozí. Pokuste se jí zaplnit sebou samými. Je třeba se znovu najít; rozplést energie, kterými jste byli svázáni k partnerovi/partnerce. Ne každému jde přejít z partnerství ihned do kamarádství, i když si to mnozí přejí. Je proto třeba nejdřív ztratit toho druhého jako partnera, abyste ho mohli najít jako kamaráda. Osobně doporučuji několik týdnů nekomunikace, i když to bude těžké pro oba. Zbavíte se lpění, iluze, že vztah trvá, případné zloby a hlavně se zase najdete. Pak znovu můžete povstat před ex-partnerem v novém (kamarádském) vztahu. Je zapotřebí vycházet z nového stavu jaký tu je, i když se nám to třeba nelíbí. Časem zjistíte, proč to tak vše mělo být.
Po rozchodu partnerů se také často cítí, že mu ten druhý vnitřně ublížil nebo jen narušil a dostane (mnohdy podvědomě) strach z navázání kontaktu s nějakým jiným mužem/ženou, aby mu nebylo opět ublíženo. A nebo pokud už další vztah naváže, ten vztah "nemá takovou šťávu" -třeba cítí prázdnotu nebo blok. Problémem je strach, že vám bude opět ublíženo. Předem se uzavíráte kvůli vlastní zkušenosti do toho, jaké to "asi určitě bude i s tím dalším". "Ten/ta další" ale nemohou za váš minulý vztah a pokud si s nimi něco začnete, bude to jakobyste mezi sebou měli zeď, kterou jste ovšem postavili vy. A co s tím? To, co radím v ostatních kapitolách "Práce na sobě a meditace" - strach je třeba si najít (-což se, jak věřím, stalo) a rozpustit. Rozpustit tento blok tím, že se bezvýhradně otevřete tomu, co přichází a nebudete se bát předem zranění. A jestli vám ten další ublíží, tak to tak bude, ale nebojte se předem toho, co nechcete, aby se stalo!

Nezapomeňte, že to, jestli se rozhodnete někoho milovat (nebo nenávidět) je JEN vaše věc a nikoho jiného. Jestli se vás rozhodne někdo milovat (nebo nenávidět), je to JEN jeho věc a nikoho jiného. Pokud se ale milujete vzájemně, je to vaše společná věc (a nikoho jiného) a teprve poté tu je vzájemná láska...